|
(Epitaph Records)
Starý kozlíci z NYC Quicksand během čtyř let vydali druhou desku a zároveň obě desky svědčí, že jde o povedený comeback. Post-hardcore s přívlastky heavy a groovy, jak vystřižený z počátku devadesátých MTV let. Na hudbě se nic nezměnilo a ani není proč. Není moc kapel z tohoto období, který by mě bavily tak jako právě Quicksand.
Abstraktní obal, abstraktní texty, hudba pevná v základech a mantinelech. Alan Cage s tempem nespěchá, sympaťák Sergio Vega to rozhoupává a fešák Walter Schreifels tomu dává finální ksicht. Někdy tlak ubere a dostává se do poloakustickýho ambientního transu a vzápětí nakreslí sinusoidní riff. Od popu ke grungi a zpátky. Od prkenný podlahy do neznáma. Dohromady jedinečný koktejl jako za časů "Slip" a "Manic Compression". Vlastně "Distant Populations" krásně navazuje i na poslední desku "Interiors". Právě skončilo US turné a na koncert bych zašel. Mám rád Quicksand. Opět na Epitaph. Seženeš u Day After.
https://www.youtube.com/watch?v=Su0fvmpd1Ks
https://www.quicksandnyc.com/
http://dayafter.cz/cs
Hraje takhle někdo v Čechách?
tags: U2, Seaweed, Soundgarden, classic rock
01. Inversion
02. Lightning Field
03. Colossus
04. Brushed
05. Katakana
06. Missile Command
07. Phase 90
08. The Philosopher
09. Compacted Reality
10. EMDR
11. Rodan
|
