Tak, rozhodl jsem se udělat další krok na cestě, jež směřuje k vykoupení z klatby, jež jsem na sebe uvalil několika emocionálně zabarvenými recenzemi na písničkářské, či jinak podivné desky. Snad bude tedy tato recenze dostatečně punková a to samé se vlastně týká i té desky. Strávil jsem nad tím správným výběrem ostatně dost času a doufám, že nezklamu.
Dobře vím, že si hraju s ohněm, ale upřímnost je důležitá, takže se hned na začátku přiznám, že ještě před tím, než jsem položil Red Dons na gramofon, sundal jsem z něj poslední desku Barn Owl. Slipmat Thema 11 jsem ale poté pěkně vydezinfikoval a alespoň zběžně o něj otřel singl Minor Threat. Pak už jsem mohl okouřit volume doprava a nechat promluvit Dougha Burnse a jeho portlandskou punkovou squadru. Tenhle nezastavitelný hyperaktivní sympaťák hrál už v The Observers, jejichž deska "So Whats left Now" je ukázkovým příkladem toho, jak by to mělo vypadat a znít aby to bylo dobrý. A přestože vyšla teprve před pár lety, stala se už klasikou, na kterou odkazuje spousta současných kapel . Jejich rozpad byl ostatně oplakán na všech punkových fórech a ve všech důležitých žebříčcích, ale přesně v tu dobu už byli na světě Red Dons, kteří okamžitě udeřili deskou "Death to Idealism" (Deranged Records), jež dala jasně najevo, že smutek není na místě. Rudí Baroni začali přesně tam, kde Pozorovatelé skončili a všichni vyznavači Wipers, Germs, Agent Orange a vlastně dobrého punku obecně, mohli být zase šťastní. Já byl rozhodně a říkal jsem, že je "Death to Idealism" fakt parádní a jak asi dokážou nahrát něco, co bude lepší. No, dokázali. "Fake Meets Failure" mě zastihla trochu nepřipraveného, jelikož jsem kacířsky na chvíli tak trochu pozapoměl, že Red Dons ještě fungují a svou pozornost jsem neomluvitelně rozpustil do různorodých projektů a kapel, které mnohdy neměly hudebně s punkem vůbec nic společného. Ovšem náporu a tlaku, který Red Dons tentokráte vyprodukovali, jsme nemohl čelit dlouho. Od prvního momentu bylo jasné, že na úplné scestí ještě nějakou dobu nesejdu, protože to prostě nejde. Úderné skladby postavené na jednoduché rytmice, která celé desce dodává neskutečný drive a ve spolupráci s dokonalou basovou linkou poskytuje kytaristům v podstatě neomezený prostor. Ti ho ale využívají střídmě a zcela účelně, nijak neexhibují a nebojí se občas úplně ustoupit do pozadí, aby nechali vyniknout samotnou podstatu skladeb. Ovšem v těch momentech, kdy vystřihnou nějakou tu zvonivou vyhrávku, přichází téměř až exaktické stavy. Tyhle pasáže prostě miluju a s každým dalším poslechem se na ně těším víc a víc. Ale i ve chvílích, kdy nevládnou podobné momenty, je energie celé desky všude okolo vás. Přes všechny ty melodické postupy je to totiž v první řadě pořád punk, který rozhodně nepostrádá tvrdost a živelnost. No a když se to pak střetne s melancholií a zvláštní harmoniíí použitých nápadů a hlavně vokálů, je z toho deska jak hovado. Red Dons mají navíc to štěstí, že se rozhodně nespokojují jen s nějakým bohapustým vykrádáním a tak přestože, je inspirace zcela jasná, nad některými postupy a poschovávanými melodiemi si budete lámat hlavu hodně dlouho. Jinde se zase necháte na první dobrou tahat za nos jednoduchou a dokonale vymyšlenou linkou, kterou si začnete okamžitě prospěvovat. Přesně tady je pak zakódováno to největší kouzlo "Fake Meets Failure", potažmo celé kapely - vždycky je to trochu jinak než si myslíte, ale vždycky vás to baví. Hodně podobný odkaz je pak i v textech, které byly ostatně vždy obrovskou devízou Dougha Burnse a nejinak je tomu i tady. Politické, ale bez zjednodužšujícího pohledu na svět, chytré, ale na druhou stranu ne nijak přehnaně intelektuální. Když je čtete, tak jim rozumíte. A hlavně jim věříte. Takže, abych to nějak ukončil. Jestli máte rádi dobrej melodickej punk, který je punk, líbí se vám třeba Masshysteri, No Hope For the Kids, Autistic Youth, The Estranged, ale třeba taky Leatherface a samozřejmě veškerá klasika o které už byla řeč, neměli byste si tuhle parádní desku nechat ujít. Já pak budu doufat, že jsem alespoň částečně došel vykoupení tím, že jsem získal několik málo duší na tu správnou (alespoň doufám, člověk nikdy neví) stranu a stejně jako v pohádce, to se mnou dopadne nakonec dobře.
Red Dons live:
12.4./Klub 007 Strahov
Red Dons + Declan de Barra + The Preacher and the Bear
15.4./Melodka, Brno
Red Dons + Gewapend Beton + Mad Pigs a další
http://www.reddons.com/
|
