(Deathwish)

Přiznám se, že jsem měl velké dilema, jestli napsat recenzi na novou desku Converge, Doomriders nebo Rise and Fall. Od všech jsem očekával hodně a ani jedna mě nezklamala, ale nakonec vyhráli belgičtí bijci. Když jsem se totiž u všech zmíněných nahrávek dostal trochu více pod povrch, zjistil jsem, že Rise and Fall tnuli nejhlouběji. A že to bolí.

Druhý zásek pro Deathwish měl pořádný nápřah, od minulé desky „Into Oblivion“ uplynulo několik let, ale opravdu se vyplatilo nic neuspěchat. Nová deska pokračuje přesně tam, kde ta předešlá skončila a jestli bych měl vybrat soundtrack k těmhle zkurvenejm podzimním dnům, kdy je tma celej den, tak bych nakonec asi sáhl po „Our Vicious is Circle“. A to hlavně proto, že to není deska, po které budete chtít spáchat sebevraždu, ale naopak budete mít velké nutkání někomu rozbít hubu. Než se stačíte nadechnout, úvodní riff zaburácí do několika naznačených tónů a „Soul Slayer“vás rozmázne po stropě. Je skvělé zjistit hned na začátku, že Rise and Fall nerezignovali na poctivé tempo, které má sílu buldozéru a naprosto nekompromisně hrne celou tu mašinérii kupředu. Okamžitě mě znovu došlo, že základní stavební prvek je vlastně vykradenej z kapel jako jsou Cro-Mags, což dodává Rise and Fall kurevskou razanci a přímočarost, která je doplňena hustou, temnou a těžkou mlhou, jež se rozprostírá všude kolem. Navíc je tam už úplně od začátku lehounký vliv stadionových kapel jako Mototrhead, který to posouvá k dokonalosti. Ten je na „Our Vicious is Circle“ patrný přeci jen o trochu méně, zato je však nová deska mnohem zákeřnější a jak naznačuje název, mnohem zrádnější. V jednu chvíli vám doslova exploduje kolem uší a nutí vás kopat okolo sebe a křičet. V tuhle chvíli hrajou Rise and Fall brutální, metalem napuštěný hard core s kurevsky tvrdou rytmikou a zlou nasranou náladou, jež je umocněna nekompromisně nafrázovaným vokálem a mohutným kytarovým sevřením, které vás bičuje jako vichřice. Tahle bestie pak v několika chvílích jakoby zvolní a vy dostanete pocit, že to je proto, aby uvolnila stisk kolem vašeho krku. Přesně v ten moment vás ale začne obalovat jedovatými slinami a to je definitivní konec. Těch pár míst, zejména v druhé části desky má temnotu hluboké propasti, kam nesvítí světlo a kde budete umírat sami ze sebou a mlátit kolem sebe jako pominutí, až vám dojde, že to je opravdu konec. Název té desky je skutečně více než vystihující, bludný kruh lidského pokolení, vlastních myšlenek, ztráta sebekontroly, ztráta vědomí…….smrt. Tenhle odkaz na vás čeká zakódovaný i v textech, které jsou posazené do velmi, velmi neveselého bookletu. Rise and Fall se podařilo propojit totální zoufalství našeho snažení a poctivý a skvěle zahraný hard core do jednoho kompaktního celku, jež vám rozšíří zorničky. Něco podobného se nedávno podařilo Pulling Teeth na desce „Paranoid Delusions/Paradise Illusions“ ale dovolím si tvrdit, že tahle nahrávka je spolu s novým singlem „True Nihilists“ od Hope Conspiracy a vším, co ukovali Cursed,zatím nejdál. A ještě si myslím zaslouží zvláštní zmínku zvuk, který má na výsledném efektu nemalý podíl. Nahráváno Kurtem Ballou v God City studiu a prostě vás to smete. Prostorový, explozivní, ale ani náznakem přeprodukovaný zvuk s úžasnou dynamikou, který je všude kolem vás. Po všech stránkách jedna z nejsilnějších desek tohoto roku.

www.myspace.com/riseandfall13