Kdybych neměl kapelu, asi bych byl profesionálním cyklistou.
Nikdy jsem nečetl žádnej rozhovor s Isis. O to víc jsem chtěl proniknout pod kůži kapele, která hraje tak výraznou roli v mojí hudební diskografii. Je bez debat, že rozhovory, který děláte s někým, koho znáte delší dobu, mají lepší atmosféru a z mýho osobního hlediska i váhu. Zajímavější mi přijde i rozhovor s někým, kdo na první pohled nepřitahuje tolik pozornosti. Moje volba tentokrát padla na Aarona Harrise, bubeníka Isis.
Ivan: Hned první věc, kterou bych se rád dozvěděl, je sice hodně obvyklá, ale jelikož vím, že každej člen Isis pochází z jiného zázemí, zajímalo by mě, jak jste se dali dohromady, jestli jste hráli v jinejch kapelách před Isis a kdy začali Isis oficiálně fungovat.
Aaron: Isis vznikli v září 1997. Znal jsem Jeffa, protože jsme spolu pracovali a Jeff znal Aarona Turnera, protože spolu bydleli. Jeff je původně z Connecticutu, Aaron ze Santa Fé a chodili spolu v Bostonu do školy, takže Isis jsou původně z Bostonu. Já jsem v tu dobu hrál v kapele, která se jmenovala Loga. Byl to můj koníček, měl jsem vedle toho normální práci. Pracoval jsem pro jednu distribuční společnost v New England, která se jmenovala Newbury Comics. Tahle firma distribuovala hudbu do všech lokálních obchodů s muzikou. Já pracoval v expedici, Jeff vyřizoval objednávky a Aaron měl už v tý době Hydra Head. Byl jediným členem Isis, který nepracoval pro tuhle firmu.
Jednoho dne za mnou přišel Jeff a zeptal se mě, jestli bych nechtěl hrát na bicí v nový kapele, kterou právě založili s Aaronem. Znal jsem Aarona jen od vidění, když ve skladu vyhazoval Hydra Head releasy. Kývnul jsem na to a za pár dní jsme dali jam. Líbilo se jim, jak hraju na bicí a chtěli mě získat jako stálýho člena. V tý době měli jinýho klávesáka. Já se musel rozhodnout, jestli chci dělat Isis nebo Loga a v tý době jsem se rozhodnul pro Loga. Uběhlo 6 měsíců a Isis pořád nemohli najít vhodnýho bubeníka. Potkával jsem Jeffa každej den v práci a jednou se mě zeptal, jestli bych s nima nenahrál songy na demo, který jsme spolu nazkoušeli. Začal jsem o tom víc přemýšlet a dospěl k závěru, že by bylo škoda vykašlat se na takovou kapelu. Bavila mě muzika a měl a mám ty kluky pořád rád. Zaměřil jsem se víc na Isis a začal s nima víc hrát. Loga se po šesti měsících rozpadla a já zůstal v Isis.
Jak zněla Loga?
Bylo to něco úplně odlišnýho od Isis. Znělo to víc jak Don Caballero, Engine Kid. Málo vokálů, byli jsme jen tří člená kapela. Isis se tedy stali mojí hlavní kapelou a pak jsem potkal Mikea a Cliffa, který pracovali pro stejnou firmu, jak my všichni. Jelikož jsme hledali novýho kytaristu a klávesáka, padla volba právě na ně. Téměř všichni pocházíme ze stejný firmy, což je docela hustý.
Já přeskočím potenciální prostředek rozhovoru a zeptám se tě rovnou na novou desku. Vím, že jsi asi největším fanouškem Tool na světě, což bude první část otázky a přejdu k podbodu. Podle mě je Oceanic a Panopticon jedna velká deska, rozdělená do dvou částí. Nasvědčují tomu obaly alb, který jsou jiný oproti předchozím deskám a i hudebně na mě oba releasy působí hodně uceleně. Proto jsem byl hodně překvapenej, když jsem viděl obal nový desky, která mě praštila do očí hodně kontrastním obalem, kterej bych nečekal. Myslím, že možná právě proto ztratilo hodně starejch fanoušků zájem o Isis, protože očekávali další stejnou desku. Nebo lépe řečeno koncepční desku. Podle mě je na In the Absence of Truth možný slyšet víc odlišný songy. Bez prdele: Holy Tears je můj nejoblíbenější Isis song všech dob a jsem rád, že ho hrajete naživo.
(Smích)
Takže abych se dostal zase na začátek. Souhlasíš s teorií, že po turné, který jste ve Státech absolvovali právě s Tool, je z vás trochu cítit ovlivnění touhle kapelou? Nebo je to čistě jen touha udělat na nový desce něco absolutně odlišnýho od toho, co bylo k slyšení na předchozích deskách? A jaký to bylo na turné s Tool?
Naším cílem u každý desky je, aby jsme ze sebe dostali to nejlepší a posouvali se dál. Vtipnej aspekt týhle otázky je, že In the Absence of Truth byla složena a natočena dlouhou dobu před před tím než jsme vyrazili na turné s Tool. Tool nás oslovili asi dva roky před tím než se uskutečnilo společný turné. Justin (Chancellor, Tool) hrál nějaký party na Panopticon, takže jsme znali Tool osobně nějakou dobu. Občas se s nima potkáváme v LA. Konkrétně na mě, jako na bubeníka, hrozně dejchá styl, jakým Danny Carey hraje na bicí, jak se dívá na hru na bicí. Je hodně věcí, který ovlivňujou mojí hru. Bubeníci jako Bill Bruford (King Crimson, Yes), který neustále obměňujou svojí sestavu a snažej se vměstnat samply do hry, tak aby to nevyznělo plasticky. Na In the Absence of Truth jsem dlouho přemýšlel, kam by se měl můj styl ubírat. Dvojšlapka byla jedna z věcí, který jsem chtěl vyzkoušet už dlouhou dobu. Trochu jsem se toho bál, protože je jednoduchý začít takhle hrát a ubrat se špatným směrem. Znám hodně bubeníků, který hrajou hodně dobře a měl jsem dilema, jestli není moc pozdě začít hrát právě takhle. Musel jsem se zbavit toho pocitu, že na mě budou lidi koukat jako na někoho, kdo kopíruje. Pak jsem si ale řek, že jestli to chci udělat, tak to prostě udělám. Určitě absorbuju hodně vlivů, ale psaní nový desky bylo určitě poznamenaný tím, že skoro každej v kapele chtěl vyzkoušet něco novýho. Aaron (Turner) začal víc zpívat, Jeff chtěl zkusit jiný techniky hraní na basu, Cliff chtěl víc hrát na kytaru. Když se na to všechno podíváš z vrchu, na Aaronův zpěv, naše turné s Tool, mojí dvojšlapku, určitě si to hodně lidí spojí právě s Tool. Oni jsou naši dobří přátelé a myslím, že větší ovlivnění jsem získal právě ježděním s nima jako s lidma, což je odpověď na tvojí druhou otázku. U kapely v jejich pozici tak trochu očekáváš, že budou zmrdi a budou s tebou zametat. Slyšel jsem spoustu příběhů od kapel, který otevíraly pro kapely velikosti Tool a byly hodně zklamaný z aspektů turné. Tool se k nám chovali velice dobře, vycházeli nám ve všem vstříc, platili nám dobře. Všichni do jednoho, i jejich technici se k nám chovali hodně přátelsky. Bylo hustý vidět 20.000 – 30.000 lidí každej večer, který zajímá kapela, která skládá 10-15 minut dlouhý kompozice, vytvářející nový zvukový plochy. Některý popový kapely nepřitáhnou tolik lidí. Je to hustý.
Počkej, myslíš jednotlivý koncerty nebo festivaly?
Mě to taky odkouřilo. Jo, Tool samotný hrajou každej večer pro tolik lidí. I jejich fanoušci nás přijali, řekl bych, kladně. Celkově to pro nás byla nad očekávání dobrá zkušenost.
Říkal jsi, že jste chtěli s In the Absence of Truth zkusit něco novýho. Znám spoustu kapel, který vydaj šest naprosto podobnejch desek a jsou spokojený. Viděl jsem prodávat CD tvýho učitele na bicí u vašeho merche. Ovlivnila tě jeho hra tak, že jsi něco z jeho stylu použil na desce?
Je to indiánská tabla rytmika. Nepoužil jsem nic z toho na desce. Je to diametrálně odlišnej styl hraní na bubny. Aloke Dutta je jeden z bubeníků, který hodně respektuju. Indiánská muzika má hodně zvláštní rytmický časování, který je světelný léta vzdálený od bělošskýho chápání muziky. Je to kombinace techniky a spirituality. Úplně to změnilo můj pohled na hru na bicí. Právě ten spirituální aspekt.
Oproti starším deskám se mi zdá In the Absence Of Truth ve všech pohledech víc politická. Starší desky ve mně vyvolávaly spíš pocity spojený s přírodou. Rovnováhu. Na Panopticon bylo prvním odlišným elementem video k In Fiction, hodně imitujícím orwellovskou atmosféru. Do jaký míry se kapela jako celek podílí na textech a tématech, jejichž atmosféru se snaží navodit?
Aaron Turner píše texty a dělá obaly pro Isis od začátku. Je v tom lepší než kdokoliv jinej z nás. Muzika Isis je kolektivní práce, ale vizuální stránka a lyrika je celá od Aarona. V momentě, kdy začínáme skládat novou věc, Aaron přijde se svojí vizí textu, s konceptem, kam se bude skladba ubírat. Ve chvíli, kdy máme materiál na desku, nám představí svojí vizi vizuálního provedení. Po pravdě, až na pár detailů je jeho provedení vždycky perfektní. Celkově se umí trefit do vkusu nás všech.
Proč nemáte v bookletu texty?
Není to pro nás tak důležité. Některé texty jsou na našem webu, některé části textů jsou na našich tričkách. Je to pro nás zajímavější, nechat lidi přemýšlet o naší muzice v kontextu s obalem a tím, co slyší. Já byl vždycky ovlivněn spíš mysteriózníma kapelama. Třeba deska od Failure Fantastic Planet, která mě ovlivnila snad nejvíc, mi kromě muziky nenabídla vůbec nic. Neznal jsem texty, nevěděl jsem skoro nic o kapele, ale tahle deska ovlivnila můj život. Dalo by se říct, že mám s touhle deskou seriózní vztah. Mám rád, když není všechno řečeno hned napoprvé.
Průvodním znakem Isis, jsou akustický pasáže, který vygradujou v mohutný kytarový exploze. Jakej pocit zažíváš, když hraješ tvrdý party? Ptám se proto, že Isis ve mně vyvolávají pocit Země. Pocit rovnováhy. I když mám v některejch momentech husí kůži, nemůžu říct, že bych cítil negativní energie.
Z 90% jde o pozitivní energii. Není to o tom, jenom zapnout a vypnout. Jsou tam momenty gradace a prapůvodní nálady z procesu skládání songu, ale občas musíš vybít nějaký frustrace. A? chceš nebo ne, občas jseš dole a potřebuješ se vybít.
Další otázka se nebude ani tak týkat Isis jako tebe. Vybral jsem si tě pro tenhle rozhovor, protože nevypadáš jako člověk, kterej by rád zahálel. Sledoval jsem tvůj jídelníček, kterej je hodně vytříbenej a taky vím, že rád jezdíš na kole. Chci o tom vědět všechno.
(Oba smích)
Huh, byl jsem vychován tvrdě pracující rodinou střední třídy, kde nebylo zvykem volat o pomoc, když se něco pokazilo. Byl jsem vychován tak, abych byl schopen se sám o sebe postarat v momentech, kdy okolnosti nepojedou úplně podle tvých představ. Nebyla to ani tak otázka peněz jako spíš celkový rodinný mentality. Spousta lidí se naučila spoléhat na cizí pomoc. Když jsem byl dítě a pokazilo se mi kolo, naučil jsem se koukat okolo sebe a najít cestu jak ho opravit. Tyhle věci ovlivnily můj vývoj. Nevím, kde se ve mně vzala ta touha sportovat. Nikdo z naší rodiny není vyloženě sportovní typ. Jsou sice aktivní, choděj na procházky a udržují se v kondici, ale nikdo z nich nedělá žádný konkrétní sport. Cyklistika je velice tvrdej a mučící sport. Miluju pokořování vlastních limitů. Fascinuje mě mučení sebe sama pozitivní cestou. Víš jak je těžký bejt na turné a pravidelně se udržovat v kondici.
Jo, to vím (smích).
Musíš čelit každodennímu pokušení nekvalitního jídla a lenosti. Takže pokud je jen sebemenší šance vybrat si mezi pohybem a leností a špatným a kvalitním jídlem, vždycky volím tu pozitivnější formu. Podívat se na Isis jakoby zeshora je docela pěknej výhled. Máme Jorise, kterej je z Belgie, vy kluci jste z Čech, Jonathan je z Austrálie. Isis jsou nejlepší věcí, která se udála v mým životě a snažím se jí dělat tak dobře, jak jen to jde. Chci být s lidma, který maj stejnou touhu pracovat tvrdě jak já a být v pohodě jak pracovně, tak lidsky. Isis není kapela rockovejch hvězd. Isis neděláme kvůli holkám a jenom kvůli penězům. Chceme dělat dobře to, co nás baví a mít z toho radost.
Poslední otázka: Kdyby neexistovali Isis, co by byla tvoje práce? Máš nějakou školu?
Hodil jsem svoje šance do jednoho koše. Chytnul jsem velkou šanci za uši. Každej okolo mě mě varoval a radil mi neudělat to. Rozhodl jsem se dělat muziku, jít svojí cestou a měl jsem to štěstí, že jsem narazil na lidi, který to cítili stejně. Trvalo to nějakou dobu, musel jsem zadusit všechny svoje pochybnosti, v momentech, kdy jsem spal nemocnej na podlaze u někoho doma, musel jsem čelit otázkám sebe sama, proč se tak mučím. Cestováním kolem světa s prázdnou kapsou. Po deseti letech existence Isis jsem tady a živím se tím, co mě baví. Kdybych neměl kapelu, asi bych chtěl být profesionálním cyklistou. Možná bych chtěl stavět domy. To by mi dávalo smysl.
Lepší konec rozhovoru jsem si asi nemohl přát. Díky.
Já děkuju.
Více na old.czechcore.cz
|
