Darkest Hour jsou moje nejoblíbenější kapela. Lidi, kterejm aura září na míle daleko. Není s nima nuda a soudy nejsou jejich hobby. Hrajou poctivej metal švédskýho stylu (ačkoliv pocházejí z různých koutů USA) s punkovým přístupem. Asi nemusím vysvětlovat, jak to myslím. Jestli nechápete, váš problém. Přijďte na jejich koncert a trkne vás (možná). Původně jsem chtěl udělat rozhovor se všemi členy kapely, ale shoda okolností dala dohromady jenom Paula (basa), Krise (kytara) a Ryana (bicí). Rozhovor vzniknul během jejich předskakování Anti-Flag na jejich předposledním evropským turné.
Kapitola 1 - Paul Burnette (P)
R: Tak se představ Paule.
P: Jmenuju se Paul a jsem Beran.
R: Tak jo. Řekni mi, proč nemáš rád sledování filmů v autě.
P: Obvykle je mi špatně. Nemůžu sledovat filmy nebo si číst knížky za jízdy.
R: Rozumím, já mám stejnej problém. Kdy jsi se přidal k DH?
P: Těsně před tím než vyšlo ´So Sedated, So Secure´, tzn. v roce 2001. Bylo to těsně potom, co nahráli desku.
R: Byli jste před tím přátelé?
P: Znal jsem Ryana dost dlouho. A často jsem potkával Krise.
R: Jaký bylo potkat Mika poprvé?
P: Začal se mi srát do aparátu a tak. Bylo to divný.
R: Co mi řekneš o Mikeovi. Neboj, všichni dostávají stejnou otázku.
P: (Dlouhá pauza) Myslím, že Mike je vtipnej. Pořád mluví a vypráví histroky. Hlavně, když sedí vedle řidiče, tak jeho vyprávění nebere konce (oba smích). Má hodně energie a je pořád vystresovanej. Jeho motor je stres.
R: Co Ryan? Řekni mi nějakou legrační storku s Ryanem. To nebude takovej problém. Jak dlouho se znáte?
P: Od střední školy.
R: Znám ten příběh s tím kabelem. Něco jako močení na kolo, jak to Ryan umí (smích).
P: Tenkrát jsme se poflakovali v hippie baru. On tenkrát bydlel s chlápkem, kterej se jmenoval Berret a odpojili jsme mu kabelovou televizi. Nevím, Ryan ti to asi řekne líp.
R: Jak jste byli staří?
P: To není tak dávno. Těsně před tím než jsem vstoupil do kapely. Mně bylo asi 24.
R: Co? Myslíš, že se věci tohohle typu dělaj v tomhle věku? Znal jsi toho chlápka?
P: Jo.
R: Máš ho rád?
P: Ne.
R: Tak to je důvod?
P: Ne, mně to bylo jedno. Ryan měl asi ten správnej důvod. Já mu jenom pomáhal.
R: Ryan přišel a řekl: ´Hele Paule, musíme to udělat!´
P: (Smích) Mě bavěj utajený mise. Byla to zábava.
R: Tvoje nejoblíbenější DH show?
P: Řeknu ti nejlepší a nejhorší, protože i ty nejhorší koncerty se časem stávají nejvtipnějšíma. Ta nejhorší show za poslední dobu byla ta včera.
R: Co bylo včera? Jo, ty myslíš technický problémy, když jste chtěli hrát cover ´Fuck Police Brutality´ od Anti-Flag?
P: Jo, včera jsem se cítil fakt trapně, ale časem o tom budeme vyprávět. Jednou jsme hráli koncert na Floridě s Drowning Man a byli jsme jak utržený s řetězu. Všichni byli opilí. Ryan stáhnul svoje kalhoty a začal hrát na bicí svým penisem. John Henry rozšlápnul omylem svoje brejle, vyběhl z restaurace a ječel okolo. Mike hrál nějaký sóla navíc a pak asi 3 krát ´Walk´ od Pantery. Fred, náš starej kytarista pořád něco řval do mikrofonu. Já nemohl hrát, protože jsem byl v záchvatu smíchu. Byl to jeden velkej bordel. Pak John skočil do křoví, který dělí jednotlivý pruhy dálnice a předváděl, jak plave do Panamy nebo na Kubu. Myslím, že plaval na Kubu.
R: Jak reagovali lidi, který přišli na koncert?
P: Byli tam jen 3 lidi, který přišli na koncert. To byl asi důvod, proč všichni začali pít a dělat kraviny. Já začal pít až při mým prvním evropským turné. Bylo mi 25 a opil jsem se v letadle. Byl jsem úplně namol a poblil jsem celou toaletu.
R: Jak jsi prožíval dětství? Mám na mysli ten věk, kdy mladý lidi obvykle začínají experimentovat s alkoholem a drogama.
P: Nevím. Všichni, se kterejma jsem trávil čas byli divný existence. Nepotřebovali jsme alkohol a jiný drogy, abychom se zabavili. Nosili jsme potrhaný a divný oblečení a dělali fakt divný věci.
R: Jaký věci?
P: Nevím, cokoliv. Nedá se to nijak vysvětlit. Přemýšleli jsme zkrátka úplně jinak než ostatní. Nechtěli jsme být jako ostatní.
R: Proč nenosíš trika jinejch kapel?
P: Někdy jo.
R: Tvoje Slayer triko už je hodně starý…
P: Mám ho rád. Mám taky Darkest Hour triko. Všichni ostatní nosí trika kapel.
R: Je Vans tvoje oblíbená značka bot? (Ptám se, protože Paul má na sobě úplně rozpadlý old schooly. Na pravý patě chybí podrážka.)
P: (Smích) Tyhle jsou mý nejoblíbenější. Myslím, že Vans už nedělají tenhle model s kamufláží. Musím si objednat nový přes internet.
R: Řekni mi tvůj top 5.
P: Do prdele. První jsou Beatles, pak jednoznačně Entombed. Jsem velkým fanouškem Queen. Pak Outkast. Some Tell Me Johnny je dobrá věc.
R: Kterej moment tvýho života bys chtěl vymazat.
P: Nechci vymazat žádnej moment. Bavěj mě špatný i dobrý okamžiky. Všechno tě formuje.
R: O čem je song nazvanej Oklahoma?
P: Je to o tom, jak nás zavřeli v Oklahomě do vězení. Je to taková naše verze songu od Anti-Flag ´Fuck Police Brutality´. Je to o zneužívání svěřený moci. Ten song je hodně punk. Máme k tomu songu i video. Je to hodně legrační video a málokdo ho chápe. Tenkrát jsme byli na turné s The Crown a noc před tím jsme hráli v Arkansasu, kde jsme dostali basu piva. Všechny byly zavřený a když jsme přejeli hranice do Oklahomy, zastavil nás polda. Jako ve filmu. Měli jsme prasklej spojler na vanu a on ještě viděl ty piva ve vanu. V tomhle státě nesmíš převážet otevřený lahve s alkoholem. Jedna z těch lahví od piva byla rozbitá a on ještě našel Johnův likér a prach v pytlíku od trávy. Byl to jen prášek. Začal na nás řvát a přivolal posily. Museli jsme ležet na zemi a pak nás eskortovali přímo do vězení. Hrozil nám měsíc vězení nebo kauce, která byla asi 5400,- USD. Nakonec to doplatila máma Johna a my tam byli jen jeden den. Další show bylo v Texasu. Přijeli jsme pozdě a všechno bylo divný. Byli jsme hrozně unavený.
R: Jak ses cítil, když ne tebe ječel ten fízl.
P: Celý to vypadalo jako jeden velkej vtip. Ten polda věděl, že máme prachy z turné, tak je chtěl získat. Takže kauci z části zaplatil Mike a zbytek doplatila Johnova máma.
R: Co dělá Johnova máma?
P: Pracuje v advokátní kanceláři ve Washingtonu DC. Hráli jsme pár benefitů pro ní. Dostala od nás víc jak polovinu peněz zpátky.
R: Tak to je důvod, proč se mě Tito pořád ptá na policajty.
P: To je, protože on je na turné pořád. On řídil pro The Crown na tom turné a měl u sebe trávu. Kdyby chytli je, tak The Crown dostanou razítko do pasu a už by nemohli jet nikdy do Států. Proto taky nezastavil, když nás zastavili. Poslední rok a půl jsme měli fakt smůlu. Oklahoma, pak nám vykradli auto v Kanadě. Byla to škoda asi za 10 000,-USD. Pak mě kousnul jedovatej pavouk a musel jsem bejt 3 dny v nemocnici. Mikův otec zemřel při posledním turné. Je to dost špatnejch událostí najednou. My makáme skrz všechny tyhle události. Pořád hrajeme a pořád jsme na turné. Miluju to. Darkest Hour je něco jako moje rodina.
R: Díky Paule.
P: Nemáš zač.
Kapitola 2 – Ryan Parrish (P)
Ryan je hodně hyperaktivní člověk. Než jsme začali s interview, asi 5x mi skočil do řeči. Jeho povaha se odráží i ve stylu, jakým hraje na bicí. Je to prostě magor. V Trieru hrál nahej (a nebyl ten večer sám).
R: Opět nemám žádný připravený otázky…
P: Tak co chceš vědět? Mám začít?
R: Řekni mi základní informace o Ryanovi.
P: Jmenuju se Ryan Parrish a jsem Štír. Mám rád spoustu věcí. Baví mě jezdit na kole. Když jsem doma, taky rád venčím svýho psa. Jmenuje se Indy. Ona je pitbull. Je toho hodně (smích).
R: Chtěl bych vědět opravdovej důvod, proč jste s Paulem ukradli kabel tvýmu bejvalýmu spolubydlícímu.
P: Protože jeho celej život byla kabelová televize. Měl přítelkyni a všechno, co ty dva dělali bylo, že seděli v gauči a čuměli na televizi. Celej den a celou noc jenom sledovali kabelovku. Vždycky, když jsem se vrátil domů, seděli na tom samým místě. Seděli, kouřili a čuměli. To ale sakra není dobrý pro rozvoj osobnosti. Tak jsme se jednou s Paulem rozhodli, že tý lenosti uděláme přítrž. Tak jsme mu ukradli kabel.
R: Co dělal ten chlápek potom?
P: Potkal jsem ho asi o 3 měsíce později a on říkal, že se mu stala taková divná věc. Z nějakýho záhadnýho důvodu prej nemůže sledovat kabelovku. Je to v hajzlu, když zrovna běžej tak dobrý filmy (smích). Pořád mám ten kabel schovanej doma (smích).
R: Tvoje nejlepší a nejhorší DH show?
P: Sakra. Spousta dobrejch momentů. Myslím, že moje nejlepší show bylo v Budapešti. A pak taky na Floridě. Myslím, že to jsou nejlepší koncerty, který jsme odehráli. A nejhorší bylo taky na Floridě, 3 roky zpátky. 3 lidi přišli na tenhle koncert a já se opil tak, že jsem nemohl chodit. Sednul jsem si za bicí a necítil jsem nohy.
R: Paul mi vyprávěl ten samej koncert.
P: Fakt? To se nedivím, byl to náš nejhorší koncert.
R: Máš schovanou nějakou povedenou historku z turné?
P: OK. Jednou jsme hráli v Portlandu v Oregonu. Naverbovali jsme našeho starýho kytaristu Freda na gay porno. Byli jsme ožralí. Šli jsme do podniku, kterej se jmenoval ´Hot Cakes´. Chtěli jsme si dát palačinky a Fred začal řvát: ´Chci teplýho čůráka, chci teplýho čůráka!´ Začali jsme se smát. Zastavil se u nás chlápek a říkal: ´Jestli chcete teplýho čůráka, tak vám můžu pomoct.´ Tak jsme mu řekli: ´OK, sedni si k nám a můžeme si o tom promluvit.´ Ten chlápek se jmenoval Fister, byl kompletně dohola a měl přímo ukázkovýho kníra. Vypadlo z něj, že má gay porno web a bavili jsme se o tom, že bychom z Freda, kterej právě usnul za stolem, chtěli udělat porno hvězdu. Fister nám řekl, že to není žádnej problém, tak jsme naložili Freda do vanu, vzali Fistera sebou a jeli do jeho baráku. Sedli jsme si a Fister nám přinesl nějaký pití. Zeptali jsme se jak se jmenuje jeho web a on nám řekl Fistercum.com. Zeptali jsme se, o co teda jde na jeho stránkách. On nás vzal do prvního patra a otevřel dveře. První co jsme viděli byl asi 150-ti kilovej nahej chlap s kamerou, kterej točí jinýho chlápka kterej leží na posteli s nohama za hlavou a hraje si se svejma koulema (smích). Řekli jsme si: ´No ty vole, kde to jsme? Tohle je fakt brutal!´ Když nás uviděl ten velkej chlápek, tak položil kameru a řekl (imituje hlubokej hlas): ´Ahoj, jmenuju se Bam Bam.´ Položili jsme Freda na gauč a já, Mike a Fister jsme začali aranžovat homosexuální snímky. Nikdo se Freda ani nedotkl, ale nafotili jsme asi 50 fotek. Pak Fister přišel s tím, že bychom si definitivně měli sundat kalhoty, ale to se nám nějak nezamlouvalo. Chtěl naaranžovat nějaký naše snímky. Začal na nás sahat, tak jsme začali zdrhat, ale v půli cesty jsme si uvědomili, že Fred zůstal ležet na tom gauči. Vrátili jsme se pro něj. Byl pořád v limbu, tak jsme ho chytli a chtěli odnést, ale on se chytnul gauče a začal řvát tím jeho opileckým hlasem: ´Já nikam nejdu… chci zůstat tady.´ A Fister se do toho začal montovat se slovy: ´Proč ho nenecháš tady, honey?´ Panebože, bylo to bizarní. Snažil jsem se dostat Freda z toho gauče a on mi dal pěstí do tváře. Nevěděl, co dělá a ani kde je. Vzali jsme ho do vanu a jeli pryč. Příští ráno se na Mikovým mailu objevily fotky s Fredovejma aktama. Poslal nám je Fister. Řekli jsme Fredovi: (důležitým hlasem) ´Frede, seš hvězda!´
R: Jak se Fred cítil?
P: Byl v pohodě. Věděl, že se mu nic nestalo, tak to bral v klidu.
R: Jak dlouho byl vlastně Fred v kapele a co se s ním stalo?
P: On byl v kapele jen v období ´Mark of the Judas´ a ´So Sedated, So Secure´, tzn. asi 2 roky. Během našeho prvního evropskýho turné se zbláznil a asi v polovině odletěl domů.
R: Co to znamená?
P: No on se měl za krátkou dobu ženit, ale nějak mu ruplo v hlavě a začal se líbat s jednou dívkou v Německu. Dostal se do deprese, začal dělat divný věci a jednoho dne se sebral a odletěl domů. Stejně se nakonec nevzali, protože jeho dívka se rozhodla, že už nikdy nechce mít nic s chlapama a chce být lesbičkou (smích).
R: Měl jsem rád Fredovu image. Afro.
P: Jo Fred je super chlápek. Trošku podivín, ale jinak vpoho týpek.
R: Pamatuju si, když jsem dostal vaše promo materiály na první koncert v Praze. První, co mě zaujalo byl Fred s afrem v triku Goatsnake. Řekl jsem si, že tihle chlápci asi vědí jak na to (smích). Škoda, že vaše 1. show v Praze nebylo tak dobrý. Nepřišlo moc lidí.
P: Pamatuju se na to. V Praze dostal Fred svojí první depresi na turné. Brečel v autě asi 4 hodiny. No a jednou ráno nám řekl, že si změnil letenku a jestli bysme ho nemohli hodit na letiště.
R: Co jste dělali?
P: Hodili jsme ho na letiště (smích). Je fakt, že jsme se cítili hodně divně. (Mezitím vstupuje do vanu John Henry se slovy: ´Dostali jsme od Fat Wreck nějaký CD´s. NOFX, Propagandhi a nějaký další sračky.´ Mezi tím si rozepíná kalhoty a z otevřených dveří naší dodávky močí na autobus Anti-Flag, kterej je zaparkovanej hned vedle nás. Na naší připomínku, že děláme interview jen prohodí něco o hulibrcích a odchází do klubu.)
R: Co si myslíš o svejch spoluhráčích? Všichni dostanou stejnou otázku, tak se neboj a řekni mi, jak na tom jsou.
P: Myslím, že Mike zůstal zamrzlej v 80. letech. Je neustále vystresovanej a myslím, že by měl začít kouřit trávu. Moc by mu to pomohlo. Myslím tím - najít rovnováhu.
R: Co myslíš tím, že je zamrzlej v 80. letech? AC/DC?
P: Jo, celá ta jeho sbírka glam rocků (smích).
R: Ale vždy? hrajete metal a myslím, že dobrej metal (smích).
P: Jo, ale Mike zkrátka poslouchá blbou muziku. Motley Crue, Guns´N´Roses a podobný sračky. Hrozný.
R: Co posloucháš ty?
P: Já vyrostl na death metalu a mimo jiný miluju Pink Floyd, hulení, Exodus, Fleshcrawl, Carcass, Dead Horse…
R: Co další DH členové?
P: Mám rád Paula. Znám ho dlouho. A jak asi víš, dělá divný věci. Na jednom turné si zapomněl spacák, tak ukradl z klubu pár ručníků a spíchnul si z nich parádní deku (smích). To je Paul.
R: Co Vinnie? (Vinnie je přezdívka pro Krise, pozn. Res.)
P: Myslím, že Vinnie je z nás nejdivnější.
R: To si taky myslím.
P: On žije v jeho vlastním světě, vlastní realitě a vlastní fikci. Má svoje vlastní pravidla pro běh věcí. Tam kde ostatní respektují pravidla tohoto světa, tam má Vinnie svojí vlastní metodu. Znám ho 12 let, mám ho rád, ale občas dělá divný věci. Má doma sbírku mečů.
R: Opravdovej metalhead.
P: To každopádně. Kdysi dávno si koupil asi 1200 stránkovou knihu, ze který Carcass čerpali svoje texty a snažil se to číst. Četl to asi dva roky. Ale tahle kniha nejde přeci číst, je plná medicinskejch výrazů, kterejm normální člověk nerozumí (smích).
R: John Henry?
P: John Henry žije z minuty na minutu. Nezajímá ho, co se stane zítra. Stará se jen o to, co se děje teď. Má talent na komunikaci s lidma a najde pivo i tam kde zdánlivě není (smích).
R: Tito?
P: Tito je dobrej chlap. Odjel s námi 4 turné. Je s ním neuvěřitelná prdel. Je profesionální tour manažer a dělá to dobře. Hodně hulí, ale to není žádná vada (smích).
R: Tak máme všechny členy. Co tvůj top 5?
P: OK. Carcass - Necroticism - Descanting Insaloubrious, Mogwai - Plus 2, Pink Floyd - Wish You Were Here, Dead Kennedys - Bad Time For Democracy a všechno od Iron Maiden, kromě období, kdy tam zpíval ten jinej chlápek než Bruce.
R: Co takhle Suffocation?
P: Do prdele, jak jsem je jen mohl zapomenout? ´Effigy of the Forgotten´ je parádní deska. Je těžký říct jen 5 desek. Vyrůstal jsem na těchhle věcech. Immolation, Suffocation…
R: Defecation…
P: Annihilation…
R: A konečně Homosexual Defloration (oba smích).
P: Všechny kapely končící na –tion jsou v pohodě (smích).
R: Koupíš si novou desku Suffocation? Vyjde co nevidět.
P: Viděl jsem je hrát na New Jersey Metal Festu a slyšel jsem nový songy. Byly parádní, takže si asi novou desku pořídím.
R: Povím ti takovou storku. Když jsem v Neapoli seděl na letišti a chystal se letět s Enon na Sicílii, zastavil se u nás chlápek a dal se s náma do řeči. Ptal se, v jaký kapele hrajeme a co je to za muziku a říkal, že je taky z New Yorku, jako Enon a že kdysi taky hrával v kapele na basu. Tou kapelou byli Suffocation, ale hrál jen na prvních demech a na ´Human Waste´. Letěl taky na Sicílii kvůli rehabilitaci. Je z něj teď profesionální cyklista. To je hustý.
P: Jo jo Suffocation. ´Breeding the Spawn´ je parádní deska.
R: Hm, ale nemá tak dobrej zvuk.
P: Ale je parádní… Stejně jako ´Pierced From Within´.
R: A jako ´Despise the Sun´.
P: Ta je rychlá jako kráva (smích).
R: OK (smích) díky za rozhovor.
P: Bylo mi ctí, pane (smích).
Kapitola 3 - Kris Norris (C)
Takže: nejdémončtější osobnost Darkest Hour.
R: Opět nemám připravený otázky, takže se tě zeptám na to, na co jsem se už ptal ostatních. Co mi řekneš o svejch spoluhráčích?
C: Tak jo (smích). Ryan… znám ho teď asi 13 let a je to můj nejlepší kamarád. Dělá hodně ujetý věcí, když se opije likérem.
R: Jenom likérem?
C: Ne (smích). Je to blázen. Je něco jako záchranná organizace. Pokaždý, když jseš znuděnej, v depresi, tak Ryan je ten člověk, kterej tě z toho vytáhne, pozvedne tě a udělá tě š?astným.
Mike je (chvíli pauza) vystresovanej. Jeho život je jeden velkej stres. Nenapadá mě nic vtipnýho.
R: Slyšel jsem, že by měl začít brát nějaký drogy, aby byl víc v klidu…
C: (smích) Jo. Máme Tita jako tour managera, ale Mike po něm všechno překontrolovává. Je to jako bys kontroloval nebo se snažil nachytat svýho učitele.
Paul. S Paulem se moc nebavíme, tady asi nejsem ten pravej, kdo by ti řekl, jakej je Paul.
A John je vyhulenec.
R: To je celý?
C: Jo (smích).
R: Co Tito?
C: Nevím. Tito je ten chlap, kterej tohle celý udržuje v chodu. Když je někdo dole, tak Tito přijde, začne mu masírovat krk a ramena se slovy: ´Všechno bude v pohodě, uvidíš.´
R: Jseš jedinej člen DH, kterej má ještě jednu kapelu - Locus Factor. Jaký to je a o co tam jde?
C: Odstartoval jsem tuhle kapelu asi 5 let zpátky, coby sólovej projekt. Kapelu, která je postavená na techničtější hře a rychlejch sólech. Něco jako Opeth a tak. Můj kamarád, kterej hraje v kapele GWAR, chtěl hrát se mnou na bicí a přidal se k nám ještě jeden kámoš, kterýmu se líbily moje nápady. A teď jsme kapela, založená na technický hře a sólech.
R: Budete jezdit turné nebo je to jenom studiovej projekt?
C: Letos jsme odehráli pár koncertů a plánujeme jezdit víc. Odehráli jsme pár koncertů s DH, aby jsme viděli, jak to bude fungovat. To bylo dobrý, takže chceme jet kratší turné, ale to se bude odvíjet od toho, jak dlouho budeme psát materiál na novou desku DH.
R: Můj plán je, nepořizovat vaše civilní fotky, ale chci si vyfotit pouze vaše tetování (k tomu bohužel nedošlo, protože se ztratil film s těmito skvosty), tak mi řekni, k čemu patří noty, který máš vytetovaný na ruce.
C: To jsou noty z jednoho songu od Devil Dolls z Jugoslávie. Je to moje nejoblíbenější kapela.
R:Co hrajou? Tohle je poprvé, co slyším jejich jméno.
C: Je to takovej punk, kombinovanej s doom metalem a regulérním orchestrem. Každý CD má okolo 65 minut. Chlápek, kterej to píše, dělá kompletní kompozice pro orchestr a do toho vkládá metal. Není to ale třeba jako Rhapsody nebo power metalový kapely. Je to velice těžko popsatelný. A tohle je odkaz na jejich první desku (ukazuje další tetování), která je inspirovaná starým filmem, kterej se jmenuje Psycho.
R: Co je tohle?
C: To jsou runy. To je od jedný black metalový kapely, kterou jsem poslouchal asi v 14-ti.
R: Když jsem mluvil s Ryanem, tak o tobě říkal, že jsi nejzvláštnější osoba v kapele. Má tě rád, ale řekl, že si se snažil přelouskat nějakou knihu, kterou nikdo nemůže pochopit.
C: (smích) Tu, kterou jsem přeložil?
R: Možná, nevím (byla to ovšem ale jiná kniha).
C: Jo, přeložil jsem jednu knihu z norštiny.
R: Mluvíš norsky?
C: Jo, ale dlouho jsem nemluvil se svejma kamarádama z Norska, tak nevím, jak na tom jsem.
R: Jak se to seběhlo?
C: Když jsem chodil na školu, tak jsme měli takovej výměnej studentskej pobyt. Bylo mi asi 17.
R: Je tady nějaká spojitost s black metalem?
C: Trochu. Ten pobyt v Norsku přišel ještě před tím než jsem začal poslouchat black metal. Ale v Norsku jsem tomu definitivně propadl. Začal jsem se o to hodně zajímat. Asi i díky mým objevům v Norsku.
R: Tak a teď mám pro tebe velice osobní otázku: je pro tebe turné s DH utrpením? Občas tě vidím v hodně špatným rozpoložení. Hodně piješ a seš nasranej. Ty jsi ženatej. Má to s tím co dělat?
C: Nemá to co dělat s klukama z kapely. Je to o tom, že tentokrát nemáme žádný volný dny. Jsem fakt unavenej a potřebuju s ní (manželkou) komunikovat. Jeli jsme s DH i delší turné, ale tentokrát je to nějaký jiný. Vždy? ty sám víš jaký to je. Řídíš celou dobu bez odpočinku.
R: Já mám taky ženu, ale je to trochu jiný. Jednou jsem tě slyšel jak říkáš, že tě chce opustit.
C: Mluvili jsme spolu dlouho a ona se rozhodla odjet na Floridu, odkud pochází, během toho období, kdy já jsem na turné.
R: Je to vždycky těžší, když nechceš bejt součástí tradiční společnosti. Chceš dělat, co tě baví. Bejt muzikant, cestovat.
C: Souhlasím. Nebylo by to tak zlý, ale my se právě vzali. Kdybychom spolu byli 2 roky, ale my se vzali a měsíc potom jsem odjel do Evropy na turné. Nemůžu s ní tolik mluvit. Ve Státech mám mobil a mluvím s ní pořád.
R: Zajímáš se o texty a obal DH nebo píšeš jenom muziku?
C: Moc se o to nestarám. Já nezpívám. To je Johnova věc. Co se obalu týče: nechci, aby to bylo klišé nebo kýč.
R: Co je pro tebe klišé nebo kýč? Uveď nějakej příklad.
C: Já to mám jinak. Pro mě je důležitý, aby obal seděl k muzice. Je špatný, když má kapela obal, kterej ji má prodat. Takovej, kterej nekoresponduje s obsahem alba. Pro Ryana je klišé třeba roztrhaný tělo nebo nějakej krvavej gore obal. Pro mě je klišé obal, kterej nekoresponduje s obsahem.
R: Dobře. Řekni mi tvůj aktuální top 5.
C: Tak první jsou Freak Kitchen ze Švédska. Je to v podstatě rock, ale myslím si, že jejich kytarista je jeden z nejlepších na světě. Všechny jejich texty jsou vtip. Nic neberou vážně. Je to fakt požitek, vnímat jejich muziku a poslouchat jejich texty. Takže Freak Kitchen, pak samozřejmě Dream Theatre - moje nejoblíbenější kapela. Pak black metalová kapela z Norska, která se jmenuje Archterus. Je to symfonickej black metal, pak Samael ze Švýcarska. Devin Townsend. To je chlápek, kterej má spoustu projektů, mimo jiný Strapping Young Lad. Je to ujetej muzikant.
R: Co si myslíš o reunionu Suffocation?
C: Já a Ryan jsme je viděli. Kapela byla v pohodě, ale lidi to moc nebavilo. Nemyslím, že je to dobrej nápad. Leda by hráli s původním line upem z období ´Effigy of the Forgotten´. Radši bych viděl Carcass reunion než Suffocation.
R: Řekni mi nějakou šílenou příhodu z turné DH.
C: Asi ti to říkal Mike, jak nám ukradli 12 000,- USD v Kanadě. Někdo se nám vloupal do auta a ukradnul nám všechny mobilní telefony, game boye a 12 000,- USD v hotovosti. Do tý doby se turné vyvíjelo v pohodě. Zbytek jsme museli zrušit.
R: Proč jste nechali prachy ve vanu?
C: Nevim. O prachy se já nestarám, ale myslím, že jsme vykládali aparát, zůstali jsme chvíli v klubu a když jsme se vrátli, tak se to stalo. Vloupali se i do vanu Atreyu, ale těm ukradli jenom make up (smích).
R: Tak to je to, co jsem chtěl slyšet (smích).
C: Nám ukradli všechno a jim…
R: Jakej make up měli Atreyu? Warpaint? Nebo spíš jako zpěvák z Pipedown?
C: Úplně přesně jako zpěvák z Pipedown, akorát červenej. Oni se malovali akorát na dvou turné, kde měli všichni stejný oblečení a červený boty. Prostě jako boy band. Poslední koncert toho turné na Floridě jsme se prohodili. Oni nám půjčili jejich hadry a make up a vyběhli jsme na pódium a řekli do mikrofonu: „Čau všichni, my jsme Atreyu z Orange County“ a oni se prohodili za nás. Zatím co oni byli normální kluci, tak my byli za idioty s make upem (smích).
R: Jaký je tvoje nejoblíbenější metalový logo?
C: Těžká otázka… Asi Mayhem.
R: Tak díky za rozhovor.
Darkest Hour
Více na old.czechcore.cz
|
