V sobotu 10. dubna přijedou na jediný koncert do našich končin GERIATRIC UNIT (www.myspace.com/geriatricunit) z Anglie. Po předchozích návštěvách v brněnském Yachtu, kde se tento koncert odehraje, po např. brazilských ARMAGEDOM, švédských MOB 47 anebo po dalších anglických bardech HELLBASTARD či ACTIVE MINDS to bude další seznámení se s týpky, co stáli kdysi dávno u samých kořenů hardcore scény a i po všech těch letech stále ještě dokážou nejen udržet kytaru a paličky v ruce, ale navíc stále do svých nástrojů mlátí tak, jako by měl nastat soudný den...
Ještě než se pustíme do bližšího představení téhle kapely, která u nás zas až tak známá není, tak nejdřív tři pohledy do hluboké minulosti:
Pohled první: kousek od Stoke On Trent, tedy rodiště DISCHARGE smaží v r. 1984 kapela složená ze tří vzteklý teenagerů. Pod názvem PLASMID hrají něco jako primitivnější, rychlejší a hlučnější verzi právě těch DISCHARGE. Bubeníkovi je čtrnáct a jmenuje se Steve Charlesworth. V roce 1985 kapela mění název a basáka - odteď se jmenují HERESY a basu tu začíná drhnout Kalv Piper. Taky pekelně zrychlují - na společné koncerty HERESY s NAPALM DEATH v legendární birminghamské hospodě Mermaid, kde tehdy pravidelně hrávaly skoro všechny britské hardcore kapely, vzpomíná zakladatel labelu Earache Records Digby Pearson takto: „HERESY byli moji kámoši a já jim vždycky dával kazety s nejrychlejším hardcore, co jsem zrovna povyměňoval. Steve se vždycky snažil hrát rychleji než bandy z těch kazet... HERESY zahráli a pak se Mick Harris z NAPALM DEATH pokusil hrát ještě rychleji než Steve. Byla to tak trochu rivalita. Pak, když příště hráli HERESY v Mermaid, Steve bubnoval za HERESY nejrychleji, co dokázal. A po něm nastoupil na pódium Mick a NAPALM DEATH byli ještě rychlejší. Sledování toho, jak pokračuje tahle bubenická válka bylo jeden čas jedním z důvodů, proč do Mermaid vůbec chodit. V podstatě tím tak trochu v tomhle malém klubu vzniknul grindcore - dva kluci předhánějící se v tom, kdo zahraje rychleji na bicí.“ (z knížky Alberta Mudriana „Choosing Death“ o historii death metalu a grindcore)
Pohled druhý: Československo úplně zkraje 90. let. Dostat se k hudbě cizích hardcorových kapel je po X letech totální kulturní izolace a vzhledem k dost nevýhodnému kurzu koruny vůči západním měnám pořád skoro nemožné. Možná tak k šumící desáté kopii alba NAPALM DEATH na kazetě, ale na to, že bys doma opečovával originální LP desky z Anglie anebo USA můžeš ještě v té době zapomenout. Do téhle pustiny přichází jak blesk z čistého nebe za celkem levný peníz split LP HERESY/MEATFLY vydané v Polsku a u nás šířené Malárií. Poslech desky je pro začínajícího hardcoristu odkojeného víceméně jen domácí produkcí pořádnou ranou do palice - čtyři útočné bleskurychlé biče od HERESY na straně jedné a hutný, ubíjející, těžkotonážní hardcore od MEATFLY na béčku. HERESY už v té době byli mrtví (od r. 1988) a jejich materiál na desce je vlastně jen převydané kompletní EP „Whose Generation“, co původně vyšlo v Anglii těsně po jejich rozpadu (Kalv a Steve spolu pokračovali právě v MEATFLY). A zatímco pro HERESY tahle nahrávka znamenala v podstatě „rozloučení se“ s hardcore scénou (z kdysi optimistických a nadšených textů kapely zbyla deziluze a hořkost z toho, kam se hardcore scéna ubírá), tak u nás je ale toto split LP pevně spojeno právě naopak s divokým rozjezdem porevolučního hardcore...
Pohled třetí: gramofonovou značkou, která jako první přivedla ve 2. pol. 80. let na světlo světa dnes tak populární grindcore styl, byl label Earache Records na němž vyšly prakticky všechny základní kapely - NAPALM DEATH, CARCASS, TERORRIZER, BOLT THROWER, BRUTAL TRUTH. U jeho zrodu v r. 1985 stáli právě už zmíněný Dig Pearson a basák HERESY Kalv - nejdřív vydali společnými silami mezinárodní kompilační flexi „Anglický půdní odpad“, pak následovala první oficiální nahrávka HERESY, flexi EP „Never Healed“ coby „nultý titul“ na Earache, jako jednička LP amerických thrasherů ACCUSED a jako dvojka vyšlo split LP HERESY/CONCRETE SOX. Právě HERESY a CONCRETE SOX se záhy poté ve druhé pol. 80. let stali po boku další kapel jako RIPCORD, NAPALM DEATH, EXTREME NOISE TERROR, DOOM, ELECTRO HIPPIES, SORE THROAT, DR. AND THE CRIPPENS nebo INTENSE DEGREE hlavními představiteli britského hardcore...
Přeložený rozhovor (zkrácená verze) je z Maximum RocknRollu č. 292 (září 2007) a není zcela nejčerstvějšího data spotřeby, což ale nevadí. Od jeho pořízení vydali GERIATRIC UNIT dvě další velké desky.
MRR: Řekněte nám ve stručnosti něco o vaší historii, co to, sakra, GERIATRIC UNIT vůbec je a kdo v téhle nové kapele na co hraje?
Gords: Tak kromě Kalva a Steva, kteří jsou známí z HERESY a MEATFLY, jsem tady já u mikrofonu a Jim u kytary. GERIATRIC UNIT se zrodili jako výsledek debat, které jsme se Stevem vedli začátkem r. 2005. Steve tehdy zaskakoval na turné za bubeníka v mojí tehdejší kapele JOHN HOLMES a v podstatě jsme se společně poflakovali a poslouchali spoustu starého hardcore. Steve věděl, že Jim chce zase začít aktivně hrát a jednu noc navrhnul, že bysme mohli rozjet společný projekt. Jim souhlasil a původní myšlenka byla hrát jen ve třech (já jsem hrával na basu), pak se asi rok nic nedělo a málem jsme na to zapomněli, já jsem kvůli nějakým zdravotním problémům a celkovému vyhoření opustil JOHN HOLMES a s tím kolik jsem měl najednou kvůli nemoci času, jsem se rozhodl, že už nebudu hrát na basu, ale zkusím zpívat. Myšlenka, že by na basu mohl hrát Kalv mě napadalo jako první, když jsme pak v létě 2006 začali hrát všichni společně, tak mě to kompletně odpálilo - od první chvíle bylo jasné, že nic z té intenzity z časů HERESY se neztratilo. Od začátku jsme byli naladění na stejnou vlnu a vály vznikaly jeden za druhým. Koncem září už jsme měli materiál na první velkou desku, kterou jsme nahráli v 1in12 studiu se zvukařem Brim z DOOM a v době tohoto rozhovoru už máme pár nových válů na druhou desku.
MRR: Vaše nahrávka mě totálně nadchla - zní to jak nářez z hluboké minulosti a asi neznám moc dnešních kapel, co by hrály tak tvrdě jako GERIATRIC UNIT. Co vás přimělo k tomu začít hrát zase thrash/hardcore?
Gords: Pokud jde o mě a o Jima, tak jsme nikdy ani jeden nepřestali poslouchat hardcore a extrémní hudbu a po celá 90. léta jsme hardcore hráli. Myslím, že pro to, že v tomhle pokračujeme dál jsou tři důvody. Především právě teď je na to ten pravý čas, kdy se zdá, že spousta kapel znovu hraje hardcore, ale spíš z něj dělá komerční metal, v podstatě jen elitářskou, masovou produkci, odpad. Myšlenka DIY těmhle lidem nic neříká a přesně tahle situace vedla kdysi ke vzniku hardcore - chybí ti v populární hudbě vztek a emoce? Řešení: hardcore. Za druhé s tím souvisela šance rozjet tenhle projekt jako reakci na věci, co se nám na dnešní hardcore scéně nelíbí. A konečně, během posledních 5-8 let se tu objevila spousta zabijáckých kapel jako AMDI PETERSEN ARME, DS-13, ETA, FUCKED UP, CAREER SUICIDE a spolu s tím spousta různých blogů na internetu jako 7inchpunk apod. umožňujících dostat se zadarmo k nahrávkám aniž by člověk musel platit přemrštěné ceny na E-bayi. Pro mě bylo inspirací slyšet spoustu hudbu, ke které jsem se dřív nedostal a i díky tomu hraju dál. Hrajeme rychle a tvrdě, protože jsme pořád vzteklí na svět kolem nás. A to se promítá do hudby.
MRR: OK, Kalve, o tobě a o Stevovi už byla řeč jako o ex-členech HERESY, v jakých kapelách hrávali předtím ostatní?
Kalv: Gord hrál na basu v CABBAGE, KILLING FLOOR, FOREFED, HARD TO SWALLOW, SHOT TO FUCK a JOHN HOLMES. Jim hrál buďto na kytaru nebo na basu v IMPOUND, WARTORN, IRONSIDE, HARD TO SWALLOW, IRON MONKEY, ARMOUR OF GOD, PHANTOM LIMB a GAMMACROM.
MRR: HERESY byli jednou z nejdůležitějších hardcore kapel 80. let a v podstatě dosáhli kultovního statutu v hardcore scéně po celém světě. Neobjevily se teď nějaké vaše znovu vydané nahrávky?
Kalv: Pár jich znovu vydaných věcí se objevilo, původně byly už vyprodané a nebyly zpracovány moc kvalitně. V posledních letech vyšly tři desky, které bych doporučil každému, koho staré věci od HERESY zajímají: „1985 - 87“, „Face Up To It!“ a „20 Reasons To End It All“. Původně vyšly jen na CDs na japonském labelu Speedstate, ale nedávno vyšly i na vinylu na anglickém labelu Boss Tuneage.
MRR: Máš radost z toho, jak se HERESY zapsali do dějin hardcore anebo si říkiáš „už toho mám dost“? Přeci jen je to už 20 let od doby, co jste se rozpadli...
Kalv: Určitě už to stačilo! Haha Musím říct, že míra zájmu o kapelu mě po všech těch letech nepřestává překvapovat. Obzvlášť když vezmu v potaz, že většině našich nahrávek „tak trochu“ chyběla kvalita! Jistě, je fajn, že si tě někdo pamatuje a tak podobně, ale život jde dál. Teď se objeví pár rozhovorů o HERESY v knížkách, co brzy vyjdou a doufám, že pak už se nikdo na nic moc z těch časů ptát nebude. A kdyby ano, můžu všechny, co potřebují ukojit svou nostalgii po starých časech,odkázat na tuhle literaturu.
MRR: Jak to bylo s tvou spoluprácí s Digem z Earache Records a proč to skončilo? Jste ještě v kontaktu?
Kalv: Někdy od roku 1987 jsme se vídali minimálně a pro mě osobně je jakýkoliv kontakt s ním v posledních 7-8 letech nulový. Vím, že Steve a Gords na něj občas někde po Nottinghamu narazí a hodí řeč. Pokud jde o naše seznámení, tak to je už stará a dávná historie... v podstatě se z nás stali kámoši někdy v r. 1982, oba jsme byli fandy těch rychlejších/extrémnějších anarchopunkových kapel a následně nás pohltila exploze hardcoru po celém světě. Oba jsme vydávali fanziny a Dig organizoval anarcho/hardcore koncerty v Nottinghamu a okolí. Vydali jsme pár kompilačních flexi EP desek s hardcore kapelama z celého světa a jako třetí a konečná společná nahrávka bylo právě debutní flexi EP HERESY. Dig na něj uvedl jako label Earache, i když to tak úplně oficiální nahrávka Earache nebyla... Tehdy jsme bývali všichni dobrými kámoši, jezdil s náma na koncerty i na první turné po Evropě. Okolo roku 1987 se to ale začalo kazit, Dig nám začal udílet nejrůznější „rady“ co by jsme měli s kapelou dělat a skoro se pasoval do role manažéra, což se nám moc nelíbilo. Pak jsme rozjeli vlastní label In Your face Records s cílem vydat první LP HERESY a krátce potom se naše cesty definitivně rozešly. Jeho label se pak samozřejmě stal mnohem větším a to hlavně díky velkému (a v podstatě nikým neočekávanému) úspěchu v prodeji první desky NAPALM DEATH. Myslím, že tehdy na tom vydělal tolik peněz, že mu to umožnilo vzít pod svá křídla i extrémní metalové kapely a záběr labelu se tak hodně rozšířil... Pořád funguje, ale netuším, co dnes přesně dělá, nemá to se mnou nic společného a s GERIATRIC UNIT ještě míň.
MRR: Vídáš se ještě s dalšíma lidma ze staré britské scény jako třeba s členy RIPCORD, NAPALM DEATH, EXTREME NOISE TERROR nebo CONCRETE SOX? Co dělají dnes?
Kalv: Během let jsem v podstatě ztratil kontakt s většinou z nich. Kromě Baze z RIPCORD, co taky hrával na kytaru v poslední sestavě HERESY. Teď má novou kapelu s ex-bubeníkem RIPCORD Johnem Millerem, jmenují se VIOLENT ARREST a vydali skvělou desku na Deranged. Pokud jde o ty ostatní... vím, že E.N.T. přežívají v různých složeních dodnes. CONCRETE SOX taky pokračovali s různými členy... Pokud jde o NAPALM DEATH, tak ti samozřejmě jedou dál, Shane Embury je jediným skoro-původním členem kapely, ale pro mě už v období okolo své druhé desky směřovali spíš k extrémně metalovému publiku s koncerty na velkých festivalech atd. Během všech těch let se řada lidí vypařila, nechali se chytit do světa zaměstnání, rodiny a tak a jiní se prostě o hardcore přestali zajímat a našli si něco jiného.
MRR: HERESY mívali velmi silné politické texty, jak je to u GERIATRIC UNIT? O čem jsou?
Gords: Texty GERIATRIC UNIT se zabývají širokým záběrem politických a společenských témat. Jsou o tom, jaké to je, když je ti přes třicet a zjistíš, že život není ta slibovaná procházka růžovou zahradou - deprese, nemoci, dluhy a problémy s exekutory, problémy ve vztazích, rodina/vlastní-nevlastní děti a to všechno dohromady - to nabízí úplně nový pohled na do té doby typická hardcore témata v textech. Jedním ze základních témat je pro nás to, jaké to je být uprostřed mládežnické subkultury ve chvíli, kdy nám je všem už přes 40 a setkáváme se s novou generací rebelující mládeže. Náboženská netolerance, válka, strach z nukleárního vyhlazení, násilí, rasismus, elitářské sračky, pomlouvání, drogové problémy a víc dalších věcí, tohle všechno provází hardcore scénu a její texty odedávna. Bylo by naivní si myslet, že to zmizí, dokonce bych řekl, že tohle všechno je zase na vzestupu. Po vlně protestních hnutí a odmítnutí společenských norem v 80. letech se konzervativní síly zase vracejí.
Kalv: Pokud jde o texty HERESY, tak ty byly zpočátku dílem kytaristy/zpěváka Reevseho a držely se tehdejších politických témat podobně jako u jiných britských pol. 80. let: protiválečná témata a postoje proti absurditě/šílenství válečné hrozby a smrti a destrukci spojených s válkou. Když se k nám přidal jako zpěvák John, tak měl pocit, že tyhle věci už jsou stokrát omleté a snažil se texty změnit - od té doby jsme víc zpívali o osobnějších socio-politických věcech, co tě potkávají každý den. Pokud jde o to, zda-li byli HERESY politická kapela nebo ne - asi ano! Určitě jsme hráli spoustu benefitů na různé „politicky korektní“ věci. Většina členů kapely byla vegetariány a samozřejmě jsme měli postoje proti rasismu, sexismu atd., což možná v „běžném životě“ nebylo vždy tak úplně praktické.
MRR: Jaké máte s kapelou vyhlídky do budoucnosti?
Kalv: Jak už jsme říkali, původně to měl být jen projekt, měli jsme nahrát desku a pak se rozejít, časem se to stalo vážnější záležitostí... Časem začneme hrát koncerty a snad i vyjedeme na turné. Je to ale dost těžké, protože v tomhle životním období, kdy všichni pracujeme a máme rodiny to není jako jako dřív, kdy jsme byli na pracáku a žili za málo a měli spoustu času na to, skočit do dodávky a vyrazit. Na to teď potřebujeme víc času a organizování, uvidíme.
Půlka života pryč - GERIATRIC UNIT
Ráno jsem se probudil a uvědomil si, že mám půlku života za sebou
Vzpomínal jsem na tolik věcí z minulosti a:
Nic bych nezměnil
Nic bych nezměnil
Nic bych nezměnil
Nikdy bych nic nezměnil
Probudil jsem se a uvědomil si, že nemám dům, jenom dluhy
Schovávám se, když exekutoři klepou na dveře
Mířím dál
Mířím dál do další půlky svýho života
Sbírka desek, zesák a kytara namísto důchodu
Pohřběte mě i s mýma vzpomínkama až přijde čas
Celej život věnovanej tomuhle - což ve výsledku znamená nic
Hniju zevnitř, zničené křičící tělo
Půlka je za mnou
Život z půlky za mnou
Půlka je za mnou
Život z půlky za mnou
Probudil jsem se a uvědomil si, že mám ještě 35 let před sebou
A tolik věcí, co ještě chci dělat a:
Nic bych nezměnil
Nic bych nezměnil
Nic bych nezměnil
Nikdy bych nic nezměnil
Takže sobota 10. dubna, 20:00 přesně, Brno - Yacht a na jeho pódiu tihle čtyři šedovlasí (v případě lepším)/plešatí (v případě horším) týpci, OK? Před nima budou další veterání a to sice COLD WORLD z Vídně, právě tohle je kapela, kterou HERESY hodně ovlivnili a kapela, co ze 3/4 smaží stále ve stejné sestavě pekelně rychlý destruktivní hardcore - byli tady už loni před MOB 47, netřeba představovat Cold world. Stejně tak východočeští thrasheři Stolen Lives, kulometná fastcore úderka ze středního Slovenska Idiots Parade a domácí temný metalický hardcore Tummo - vše známá a prověřená jména z domácích luhů a hájů... tohle bude maximálně intenzivní hardcore večer!
