(Damage Done Records)
Někdy v průběhu léta jsem měl období, kdy jsem jen tak chodil na koncerty, který mě ani moc nezajímaly a nic jsem od nich neočekával, kromě toho, že se tam potkám se známýma. Stejně tak to bylo i s Reason to Care. Z jejich koncertu na sedmičce se nakonec vyvinul jeden z nejlepších, co jsem letos viděl. Teď jim vyšlo nové album.
Mám nějakou apriorní skepsi k německejm hardcorovejm kapelám. Naprostá většina mi připadá suchá, sterilní, nudná a stereotypní. Uznávám, že to může být nereprezentativním vzorkem, ke kterému jsem se doposud dostal a mými stylovými preferencemi, ale nějak takhle to cítím. A protože jsem chronickej mrzout, jsem už taky hodně alergickej na tisícátý kopie Modern Life is War opakující stále ty stejný klišé (Jasný, funguje to tak s každým stylem, ale tenhle teď letí nejvíc… i když možná se teď do módy dostává víc Negative Approach revival...). Právě proto mě Reason to Care tak zaujali. Posunujou totiž styl, kterej se podle mě zaseknul na sebepotvrzujícím nehybném bodě. Berou si něco, co tu už je, ale nespokojí se s tím samotným a nebojí se upravit si to k obrazu svému. A podle rozhovorů mají i nějaký názor, což mám vždycky rád.
Reason to Care jasně vychází emotivního melodického hardcore stylu Modern Life is War, Life long Tragedy, Carpathian a spol. a míchají ho s postupy, které jsou typické spíš pro současné post-rockové kapely nebo třeba Envy. Mám na mysli dlouhé instrumentální pasáže, efekty, samply a podobně. Právě tímhle mě jejich koncert na sedmičce naprosto dostal. Kapela před pódiem mezi lidma, zhasnuto, svítí jen lampičky, který si RtC sami přivezli. A do toho naprosto soustředěná hudba dokonale odpovídající pošmourné atmosféře. Dost podobný pocit, jako když tam hráli Year of no Light. Po koncertu jsem si koupil desetipalec, ale dověděl jsem se, že z něj hráli jen jednu píseň a že ty nové vyjdou co nevidět na novém albu. A to je teď tady na CD/LP pod hlavičkou Damage Done. Jedenáct písní spojených v jeden kompaktní celek. Pomalé až střední tempo s občasným přišlápnutím na pedál. Oproti desetipalci o trochu míň zoufalý vokál (to mě trochu zklamalo, ten mě hodně bavil) a víc hardcorový zvuk, než jsem čekal. Hodně silné melodie, které tě buď chytnou, nebo tě budou štvát. Právě kvůli tomu se neodvažuju napsat nějakej silnej závěr o této desce. Někomu to prostě vyhovuje a někomu ne. Já to mám podle nálady. Co mi trošku chybí je nějaký výrazný hit… ale Merry Go Round má silné aspirace. Pokud tihle kluci budou pokračovat dál způsobem, jaký načli, tak jsem hodně zvědavý, kam se jejich hudba dostane a budu se těšit na jejich další věci.
Dear Liv Ivy vychází v poměrně luxusně graficky zpracovaném obalu. Část nákladu je na žíhaném vinylu.
Reason to Care
Damage Done Records
|
