RETRO výlet do časů minulých tentokrát s kapelou RORSCHACH. Dnes již kultovní 90´s HC metalovou kapelou s nezaměnitelným uřvaným vokálem. Po rozpadu se jednotlivý členové objevily třeba v kapelách  Kiss It Goodbye, Deadguy, Die 116, Shai Hulud, Ambush a zpěvák Charles rozjel vydavatelství Gern Blandsten records (The Van Pelt, Radio 4, Chisel,...). Vtipný a zajímavý rozhovor vyšel původně ve fanzinu Drastic Solution č.6. V překladu se následně objevil v Different Life fanzinu #4. Za přepsání velké díky patří Retsilovi.

Přeloženo z fanzinu DRASTIC SOLUTIONS č.6

Jak jste získali své jméno?

Nick /N/: S tím jménem jsem přišel já. Inspirovala mě komiksová knížka THE WATCHMAN, v níž bylo slovo RORSCHACH. Nechtěl jsem ale, aby náš název znamenal to samý jako v komiksu. V tom komiksu se mluví o Rorschachově testu, je to osobnostní test. Naše jméno ale znamená něco jinýho, znamená to, co si pod ním představíš, to, jak si ho budeš interpretovat.

Charles /C/: Jedna věc může mít milión různých interpretací, což je krásně vidět třeba na pokusech s inkoustovou skvrnou, každej v ní vidí něco jinýho.

Je tahle vaše myšlenka také součástí vašich písniček?

Keith /K/: Jasně. Naše písničky jsou otevřený každýmu výkladu.

C: Ne, že by tím byly naše texty vždy úplně určený, v některejch z nich se ale povedlo, že takový jsou.

Můj dojem z vašich textů je takový, že se skutečně dají vykládat mnoha různými způsoby. Nejsou takové, že by chtěli v přesných a jasných výrazech něco deklarovat. Vy spíš používáte jednotlivé slova nebo fráze, abyste se podělili o určité pocity…

N: Přesně tak se mi to líbí.

Jde vlastně o hodně emotivní slova, která vyvolávají konkrétní myšlenky…

N: Obvykle mi to trvá dva nebo tři měsíce, abych napsal soubor textů. Pátrám přitom po dobrých slovech. Líbí se mi, jak taková slova znějí. Píšu texty, abych je sladil s hudbou, kterou děláme, tedy podle jejich zvuku. Musejí mít prostě zvuk, přičemž i jejich význam musí být dobrý.

Kvůli spojení vašeho jména s texty a názory bych si myslel, že jste fakt dobří v psychologii…

N: Ne, nikdo z nás takový není.

C: Já jsem chodil na psychologický kurs na střední škole. Ale to už je dlouho.

N: Já jsem dokonce nikdy nechodil ani na psychologickej kurs.

Takže ta propojenost ve vaší tvorbě nemá nic dočinění s vašimi kursy?

C: Píseň PAVLOV’S DOG vznikla z různých důvodů, věnována byla Pavlovovi a jeho experimentům, které jsme dělali na těch kursech psychologie. Hlavním důvodem napsání týhle písničky bylo naše vystoupení někdy kolem února 1989 v Lismar Lounge v New Yorku.

K: Zahráli jsme MY WAR. Já se předtím jen tak potloukal a pak jsem řekl: “Chce někdo z vás jít sem nahoru a vzít si mikrofon?” To jsem ale nemyslel nijak útočně. Bylo to ale, jako bych někomu řekl, že je vocas nebo něco podobnýho. Byli tam moji přátelé a já jim řekl: “Chce si to někdo jít nahoru zkusit, vy vyhulenci?” Považoval jsem to fakt za něco neškodnýho. A po koncertě za mnou přišel Mike Bullshit a zeptal se mě, proč jsem říkal vyhulenci, že prej ho to dost urazilo. Vlastně se tak ukázalo, že slova, která jsou určená tvým slovníkem za celej život, zároveň podmiňujou tebe a tvoji řeč. Ale tohle si neuvědomíš, dokud ti to někdo nevmete do tváře.

C: Mike Bullshit napsal do MINDSET článek na stránku o tom, co Keith udělal. A mě to donutilo přemýšlet o tom, jak mnoho věcí, jako jsou tyto, obzvlášť v tom, jak jsme vychováváni, nás skutečně podmiňuje. Každý třeba omlouvá to, jaká používá slova a dělá to asi takhle: “Takhle jsem byl vychován. Takhle to dělám už od svých pěti let.”

K: Většina lidí není ochotná něco změnit.

C: Oni o tom ani nepřemýšlí. Příšerně mě rozčiluje, když pomyslím, že se to nikdy ani neocitne v jejich hlavách a to jen proto, že to tak prostě dělají po celý život. A mimo tyhle lidi, co jsou s tím konfrontováni, je každý vychován stejně. Oni byli takhle vychováni a chtějí takhle zůstat. Oni nechtějí tápat, bloudit. Tak teda: “Pardón, že jsem vás urazil, ale já byl tak vychovanej.”

Myslím, že se budou snažit ospravedlnit tím, že budou říkat, že to nebylo záměrně.

C: Mike se s někým střetl a oni řekli: “Ale vždyť já tím nemyslím tohle… Já tím myslím ‘jdi do prdele’ nebo něco takovýho.” A Mike na to řekl něco jako: “To vám teda děkuju, vy mi říkáte jdi do prdele...” A oni řekli něco jako: “Ne, ne to ne.” A Mike na ně: “Jak to, že ne, vždyť jste to právě řekli.” A oni na něj: “Ale ne, my to tak nemysleli.” A tohle mi prostě nějak nesedí. Často jsme pohromadě s lidma, kteří si podobné věci vůbec neuvědomují. Například hodně mejch známejch říká “kuřič” nebo “homouš”, což prostě nenávidím. Je to, jakoby mi někdo říkal “negr”. Nenávidím to a říkám to každýmu. Oni se na mě pak dívají jako na blázna, jakoby nevěděli, o čem mluvím. Vždycky odpoví, že je to jen slovo. A přitom jsou to lidi, o nichž vím, že nic proti homosexuálům nemaj. Oni prostě nerozuměj tomu, že to není jen slovo. Keith řekl třeba Mikeovi: “Jo jasně, ale tady okolo žádní homosexuálové nejsou.” Jenže jak to můžeš vědět? Znáš každýho a znáš jeho sexuální orientaci? A v případě, kdy to Keith řekl, tam byl Mike a urazilo ho to. A já jsem rád, že to řekl a doufám, že to udělá každej, koho uráží, když se takhle mluví. Možná jednoho dne většina lidí bude ty, co ta slova používají, odmítat.

Teď se chci zeptat na obal vašeho CD. Kde jste vzali ten nápad? A odkud je ta fotka?

C: Já a Chris, náš basák, žijeme na předměstí. Chris bydlí přesně vedle takovýho lesa. Je tam pár stromů a uprostřed je hřbitov. Kus od hřbitova stojí dům, kde bydlíval jeden chlápek. Pracoval tam a žil. Byl něco jako hrobník. Dům, v němž bydlel, je obyčejnej, dvoupatrovej barák, kterej byl vždycky, pokud vím, opuštěnej. Protože žiju ve stejným městě jako Chris a kamarádíme se spolu, občas jsme si chodívali hrát do toho lesíka u hřbitova. Ani za nic bychom se však nepřiblížili k tomu domu, protože se tam scházeli různý divný lidi. Jednou, to nám bylo asi 13 jsem si řekli “Serem na to”, šli jsme do toho domu a našli tam krabici plnou fotek. A mezi nimi byly i ty dvě, co máme na obale. Ty fotky byly udělaný v druhým patře toho domu. Je to neuvěřitelnej příběh, ale my doufáme, že ho otiskneš. Každýmu ho vyprávíme.

N: No, to je příběh, kterej každýmu vyprávíme.

C: Ve skutečnosti jsme ty fotky našli v knihovně.

N: ...ale použij raději náš první příběh.

C: Nikdy se nám nepodaří vydavatele fanzinu napálit, aby nám to uvěřil.

N: ...ale je to mnohem zajímavější, než říct, že jsme ty fotky našli v knihovně. Příběh s knihovnou je nudnej.

Je to skutečná fotka?

C: No jasně, že je. My ale nevíme, jestli ten člověk na ní je skutečně mrtvej. Pravděpodobně je skutečná. Všichni si myslíme, že je opravdová. Já si myslím, že osoba na fotce se skutečně zabila.

N: Hrozně nás to zajímá… možná, že to je autoportrét.

K: Myslím si, že se vyfotila pomocí stopek.

C: Jasně, měla stojan a stopky nařídila foťák a ten jí vyfotil, když už byla mrtvá.

N: Možná, že to tak opravdu bylo. Nemohli jsme však o tom vůbec nic zjistit.

K: Taky jsme se snažili získat povolení od autora na uveřejnění těch fotek.

C: Žádný ale nemáme.

K: Volali jsme do Švýcarska do podobnejch sraček, ale nikdo se s námi nespojil.

C: V knize jsme totiž našli, kdo tu fotku dělal. Bylo tam napsáno: FOTO AND COPYRIGHT JAN SAUDEK.

N: ...a to je asi ta žena na fotce.

C: Nevíme ale, jestli je to opravdu Jana Saudková.

Oběšení se dá přece celkem snadno napodobit…

C: Jo, to je pravda, ale ta fotka vypadá skutečně. Nevíme, jestli je na fotce Jana Saudková, ale kniha říká, že autorský práva patří J. Saudkové. Takže, jestli je na tý fotce ona, tak patrně není mrtvá. Nevíme. Vždycky když jsme tam volali, osoba na druhém konci telefonu odpověděla: “Ona tu zrovna není. Ona vám zavolá.” Volali jsme tam asi desetkrát.

N: Řekli jsme, že chceme použít ty fotky na školní práci a oni nikdy nic neodpověděli. Akorát řekli, že nám zavolají.

C: My jsme ty fotky použili, protože jsou velmi agresivní, křiklavý.

To je fakt, jsou dost agresivní.

C: Hodně lidí řeklo: “Ty jo, to je strašný” a dokonce tři z pěti rodičů lidí z kapely se nás ptali, proč jsme obalu naší desky něco takovýho provedli. Někdo přišel i s tím, že: “Mojí mámě je obal tý desky odpornej, nenávidí takový věci”. A já mu na to řekl: “Jo jasně to je přesně to, co jsem chtěl.” Nechtěl jsem jako většina dnešních punk a HC kapel, jejich věci vypadají všechny nezajímavě, neškodně. Když by naše věci vypadaly podobně nevýbojně a uhlazeně, ztratila by celá deska náboj.

N: Náboj je dobrá věc. Některý desky jsou útočný úplně jiným způsobem. Jako třeba desky VENOM, který mají na obalu znásilňovaný lidi. Takový věci jsou spíš útočný na způsob jako: “Hej ty zkurvenej idiote, čum co dokážeš.” Mají prostě člověka nakopnout přímo do hlavy. Víš asi tak, jako by chtěly říct: “Vzbuď se a rozhlédni se kolem sebe.”

Používáte takový fotky jenom proto, abyste šokovali a nebo je tu nějakej hlubší význam?

C: Myslím, že chceme vyvolat otázku: “Koukni se nato. Jak si to může někdo sám sobě udělat?”

K: Fotky na obalu jsou taky ilustrací k písničce NO ONE DIES ALONE.

N: Ty fotky ladí s velkým počtem našich písniček. Někomu to ovšem nedojde a bere je jen proto, že jsou taky nechutný. Někdo řekl, že jsme sexisti, když používáme takový věci.

Měli jste s obalem problémy v obchodech?

K: Ne.

N: Dali jsme si na přední stranu nálepku, na který je psáno FUCK.

K: Jo, FILE UNDER FUCK /řaďte ke zkurveninám/.

A co to znamená?

K: Je to odpověď na to, co dělají IN-EFFECT Records. Vydali SCATTERBRAIN a 24-7 SPYZ a na jejich desky dali stejnou nálepku jako máme my, jenže je na ni napsáno FILE UNDER ROCK /řaďte k rocku/. Oni to dávají na všechny svý desky. Dávají to na všechno co není HARD CORE. Všechny desky, který IN-EFFECT vydali, kromě věcí KILLING TIME a SICK OF IT ALL, mají nálepku FILE UNDER ROCK.

Já myslím, že je to jejich vzkaz obchodům s deskama kvůli tomu, aby věděli, kam mají ty věci zařadit.

C: Je to vzkaz pro všechny velký prodejny jako jsou SAM GOODYS a TOWER REC.

To si asi sami dávají svou značku…

N: No dobře, jenže oni s ní nechtějí být spojováni. Znovu a znovu nám říkají, že patří k HC a že pracují pro kapely z ulice, atd.

K: ...potom se ale obrátí a věci těhle kapel cenzorujou.

N: ...a pak přijdou s FILE UNDER ROCK. No a my na to říkáme FILE UNDER FUCK. Serem na vás. Chcete-li bejt útočný, dejte na obal svý desky FUCK.

C: Pro to není v obchodech žádná kategorie. A taky si to asi jen tak nebudeš chtít dát na poličku. A když si to tam dáš, někdo to pravděpodobně uvidí a řekne: “Jóóó - na to serem dvojnásob.”

Ale hlavně je to FUCK pro IN-EFFECT.

C: Je to přesně pro ně, děláme si tím z nich legraci a uvádíme je do rozpaků. Když vidíš nálepku s FILE UNDER ROCK, tak jediným rozdílem je na ní “F” a “U”.

N: Lidi v NY to berou jako vtip. Nemyslím si ale, že jejich počet je velkej. Ale to je úplně jedno. Hodně lidem se to líbí. Kolikrát vídám lidi a ty mají někde na sobě FILE UNDER FUCK. Skvělý.

K: Lidi se nás ptají, jestli nemáme nějaký nálepky zvlášť na prodej.

N: Ve skutečnosti bych se nestaral, jestli každá kapela, kterou znám, má na svý desce takovou nálepku.

C: My jsme se rozmýšleli docela dlouho, co bychom měli udělat, jak by měl náš obal vypadat…

N: Nechtěli jsme, aby byl obyčejnej. Někdo by mohl říct, že vypadá trochu jako deska od DISCHARGE. Já si ale myslím, že je víc černobílá, než jsou ty jejich a ty fotky jsou tak mnohem útočnější.

K: Nejdřív jsme skoro použili fotky lidí, kteří hoří nebo jinak umírají… ale nezdály se nám tak dobrý.

C: Nejdřív se mi na přední straně obalu hrozně líbilo, že lidi nevědí, o co vlastně jde.

N: Je to příprava… Je tam žena, která něco věší na zeď. Když se nepodíváš na zadní stranu, nedává to žádný smysl.

Ty fotky jsou hrozně depresivní a beznadějný…

C: Celá naše deska je smutná a beznadějná. Produkce, zpěv, všechno…

N: ...i zvuk je pochmurnej…

C: Jo, je to udělaný trošku metalově… může to zapůsobit jako cover verze JOY DIVISION.

N: Jasně, jako metalový JOY DIVISION.

C: Ne, že by to znělo podobně, ale je tam stejná nálada.

O.K. Pojďme si popovídat o ABC-NO-RIO. Máte s tím něco společnýho?

N: Jedeme tam.

C: Všichni tři tam chodíme už od prvního koncertu. Byli jsme tam při úplných začátcích té akce.

N: Viděli jsme skoro všechny koncerty, co se tam konaly.

C: Kromě posledních tří měsíců, který jsme strávili na turné, jsme tam byli každej tejden. Neúčastníme se toho, jak bychom měli, ale snad se to zlepší. Já se chystám mnohem víc se zapojit do dění v ABC-NO-RIO hned, jak se vrátíme. Teda já, Adam a John. Chceme si tam zamluvit nějaký koncerty. Je to místo, kde se můžeš chovat skutečně nezávisle.

Jak to tam funguje? Je to něco jako GILMANNS STREET?

C: ABC je muzeum založený z vládní podpory. Muzeum má správní radu, v níž se hlasuje o mnoha věcech. Dovolili nám dělat u nich koncerty, protože jde o nezávislou formu umění a zároveň si stanovili, kolik jim budeme platit za poskytnutý místo. Ovšem oni přijmou jakýkoliv množství peněz, který jsme schopný zaplatit. Pokud rozumím nynější situaci, je to tak, že polovina správní rady chce, aby provoz klubu pokračoval kvůli těm penězům, který z toho mají. Druhá polovina chce, aby se klub zavřel. S ohledem na dost malé platby, které z klubu dostávají, je myslím zavření ABC nevyhnutelný. Je to jenom otázka času.

N: ...zajímavý je, že všechny nový kapely, který v poslední době v NY vznikli, vznikli ve stejný době, v který začal fungovat klub.

C: My jsme hráli první koncert v srpnu, těsně před založením ABC. Poprvý v ABC jsme hráli v prosinci. Bylo to vlastně hned na začátku našeho koncertování. CITIZENS ARREST měli první koncert v ABC a BORN AGAINST byli v tý době staří teprve osm měsíců a teprve se vzmáhali. A taky GO! začali v ABC. Hodně věcí tehdy začalo ve stejný době. Všechno na sebe nějak navazovalo, protože tu bylo místo, kde se dá hrát.

N: V ABC se všichni neznají, tolik jich tam je.

C: Náš první koncert jsme hráli s CITIZEN’S ARREST, bylo tam devět lidí a vybrali se dva dolary. Když jsme hráli teď, bylo tam 150 lidí.

N: Hodně lidí se domnívá, že ABC začalo provozovat dvacet lidí, kteří všichni pak začali hrát v kapelách.

C: Přitom to všechno začal Mike Bullshit.

N: Všechno to proběhlo zároveň. Většina lidí se tam zpočátku neznala, ale časem se všichni seznámili, protože se chtěli někde scházet. Hodně lidí se domnívá, že ti okolo klubu jsou navzájem spřažený, že je to klika, ale není to pravda. Jsou to prostě lidi, co chtěli a chtějí chodit na koncerty. Vždycky šlo o lidi, který klub a všechno s tím spojený skutečně zajímá, který opravdu něco dělaj.

C: Když jsi chtěl vidět v ABC koncert v době, kdy se klub otvíral, bylo to obtížný. Musel si klub nejdříve najít. Musel ses pídit po letácích a pak hledat, kde je vlastně Rivington street. Musel si zjistit, jak se tam dostaneš.

N: Je to daleko od CB’s - asi pět bloků a je to na místě, kde by to nikdo nehledal.

C: Oni si nedávaj inzeráty do žádnejch novin, takže se o nich nemůže přečíst každej idiot a říct si: “Hele, co kdybych tam zašel”.

N: Každý, kdo do ABC bude chodit dva měsíce, najde 30 přátel. Těch 30 ho představí dalším 50 lidem a nakonec tam budeš znát každýho.

N: Každej tejden tam chodí skoto stejní lidé, ale není to žádná klika.

C: Myslím, že to není žádná chyba, když tam chodí stejní lidé. Může tam přijít kdokoliv jinej a 99% z nich ho přijme s otevřenou náručí… Když byli v ABC CRINGER, bylo na nich 300 lidí, z nichž jsem 200 znal.

300, nikdy by mě nenapadlo, že ABC má takovou kapacitu.

C: Namačkalo se jich tam 300.

N: Ono je tam patro, kde hodně lidí stálo a jen poslouchalo.

C: Nahoře je místo, kde se dá jenom sedět a dole je klub. Nahoře je ale z klubu všechno perfektně slyšet. Když jsme hráli v ABC poprvý, připadali jsme si jako ve sklepě, bylo tam asi 15 stupňů pod nulou.

K: Když jsi vyskočil do vzduchu, při dopadu se vždycky zvířila spousta prachu.

C: Myslel jsem, že je dost zima a tak jsem si vzal bezprstý rukavice, abych mohl hrát na kytaru. Připadalo mi to hrozně směšný.

N: Lidi v publiku měli taky rukavice a čepice.

C: To patro nahoře vystavěli až z peněz, který vydělali na koncertech. Když ho splácali nějak dohromady, postavili dole pořádný podium. Koupili zvukovej pult, natáhli všechny kabely. Teď mají P.A. a vlastní světla. Na první koncert přišel Mike se žárovkou. Měli jsme natažený prodlužováky asi ze třetího patra a když jsme hráli, zakopávali jsme o vyčnívající kameny.

K: Když tu prvně hráli BORN AGAINST, Sam pořád padal z podia. Vyšel z toho celej potlučenej, se samejma odřeninama.

N: Teď už je to trochu jiný. Začátek každý věci je vždycky to nejlepší. Dokonce nás ani nenapadlo, jaký to vlastně ve skutečnosti bylo, dokud jsme se teď neohlédli za tím, co už je pryč.

C: Na první akci v ABC jsme Nick a já přinesli dost hroznou sklepní nahrávku 7 našich písniček. Šli jsme za Mikem a řekli mu: “Miku, tady je naše demo. Můžeš si ho poslechnout a když tak nás pozvat, abychom si zahráli?” Podíval se na to a řekl něco jako: “Co kdybyste si zahráli za 14 dní, co vy na to?” Vůbec to demo neposlouchal.

N: Předtím jsme nikde nemohli sehnat místo ke hraní a tak jsme zkusili to nový místo.

K: Volali jsme ANTHRAXu a upomínali se každej druhej den.

N: Taky jsme poslali nějaký nahrávky do CB.

C: Jó, Nick otravoval v CB třikrát do týdne.

N: Byli jsme pořád nejistí, ale říkali jsme si, proč to nezkusit u toho chlápka Mika. Třeba nám řekne, že do dvou měsíců můžeme hrát. A on na nás vybalil dva tejdny a přitom nás ani neslyšel. Byli jsme z toho úplně pryč.

C: Hráli jsme s OUTBURST a s Mr. PINKLE. OUTBURST byli tenkrát dost velká kapela, takže jsme si mysleli, že tam bude plno lidí. Jenže OUTBURST i Mr. PINKLE svoje vystoupení odvolali. Nakonec s námi hráli CITIZEN’S ARREST. Mike zavolal CITIZEN’S ARREST ráno v den koncertu a řekl jim, že potřebuje kapelu. Oni přijeli, ale bez vlastní aparatury, tak použili naši. Před koncertem byly vytištěný letáky a na nich stálo: RORSCHACH, CITIZEN’S ARREST a kdokoliv si chce zahrát. Koncert stál dva dolary, dohromady tam hrálo 12 lidí. Každej jsme vydělali devět dolarů. Odcházeli jsme odtamtud se skvělým pocitem, že jsme si zahráli.

N: Byla to akce otevřená pro všechny kapely. Nikdo jinej ale nehrál. Byl to nešťastnej den. Venku bylo asi -10. Byl to jeden z nejchladnějších dnů v NY. Ale ta akce byla skvělá, byla to sranda.

C: Tři měsíce nato jsme hráli se SWIZ. Tři měsíce na to s …

N: Hráli jsme s fůrou kapel.

C: Teď jsme na turné, který má 78 koncertů. Včera jsme odehráli 65. Před dvěma lety jsme škemrali o první koncert a dostali jsme ho.

N: ...za 14 dnů budeme hrát v tom samým sklepě, takže se všechno úplně opakuje.

Pojďme si promluvit o cigaretách. Vypadá to, že s tím budete slavní. Vím, že jste hnutí proti kouření dost rozhejbali. Určitě jste zapůsobili na spoustu lidí. Je kouření něco, o čem mluvíte na každým koncertě? Jak to lidi berou?

C: Jasně, mluvíme o tom úplně na každým koncertě.

K: Je to pro nás obvyklá součást koncertu.

C: Je to jediná věc, o níž mluvím vždycky. Reakce, kterejch se mi dostalo, byly takový, že po mně z publika házeli zapálený cigarety, křičeli po mě, abych držel hubu a házeli i nezapálený cigarety nebo krabičky.

N: Taky nám foukali kouř do obličejů.

C: V Chicagu byl jeden, kterej nám tohle udělal… Nejdřív jsem si ho nevšimnul. Až když si stoupnul vedle mě zrovna, když jsem mluvil o kouření a fouknul mi kouř do obličeje. Na třech koncertech se mi stalo, že mě někdo požádal o oheň. A potom se začal smát a odešel.

N: Jo, taky se mi to stalo, ale ten vtip jsem vůbec nepochopil. Vůbec jsem nepochopil, co tím ten člověk myslel.

C: Na jednom koncertě jsem lidem řekl, že jestli by chtěli vědět, co je to mít rakovinu, tak ať si se mnou přijdou po koncertě promluvit. Pět minut po koncertu mi někdo šlápnul na nohu a zeptal se mě, jestli nemám oheň. Oni si mysleli, že si dělají legraci ze mě a přitom se vysmívali sami sobě. Vůbec nic si neuvědomujou, úplně ignorujou, co jim člověk říká, snad to ani nevnímaj.

N: Pak za mnou chodili lidi a dělali “fíha” a přitom kouřili.

C: V Minneapolis jsem se půl hodiny bavil s chlápkem, co na nás pokřikoval: “Co to bylo? Co to bylo?” Vyprávěl jsem mu, jak jsem málem umřel na rakovinu a on sáhnul do kapsy a vyndal si balíček tabáku. Pak si ubalil cigaretu a chystal se ji zapálit a přitom se mě na něco ptal. No tak jsem odešel. Pořád jsem nemohl pochopit, jak je to možný. Po celou dobu našeho turné po punk a HC klubech jsme byli ve dvou, kde bylo zakázaný kouření.

Dobrá, většinou jste mluvili o negativních reakcích. Setkali jste se během turné taky s nějakejma pozitivníma?

N: Fakt ne.

C: Ale jo, setkal jsem se s něčím skvělým. Hráli jsme v LA v rádiu  KXLU a já řekl něco jako: “Kouření způsobilo, že mám rakovinu. Jestliže kouříte, doufám, že ji taky dostanete”. Později mi zatelefonoval kluk z FLIPSIDE, když ještě hráli jako TRASHEAD a říkal: “Do prdele, slyšel jsem tě v rádiu a je to zatracená pravda, cos říkal, kámo. Měl jsem stejnej problém jako ty, měl jsem napadený plíce a teď musím každý 4 měsíce chodit k doktorovi na drenáže. Vím přesně, co chceš říct a úplně s tebou souhlasím. Co děláš, je skvělý.”

N: To vůbec nevím, nikdy jsi o tom nic neřekl.

C: Říkal jsem ti to hned, jak se to stalo. Říkal jsem to tenkrát každýmu. Telefonoval jsem s tím klukem skoro čtvrt hodiny.

N: A on ti fakt volal?

C: Jo, zavolal do rádia a chtěl se mnou mluvit. Bylo to moc fajn a přitom nešlo jen o to někomu se vypovídat. No a ještě ten den za mnou přišel jeden člověk a řekl mi: “Hele, já jsem o tom nikdy nepřemejšlel, ale nejsem si ještě jistej, jestli budu dál kouřit.”

N: Vidím hodně kluků, co jsou SE, jak tleskaj, když mluvíme o kouření.

K: Jo, jenže oni už jsou obrácený.

N: Mohli tomu třeba špatně rozumět.

C: Já můžu jenom doufat, že to co… Je to smutný, ale abys lidi pohnul k tomu, aby přestali kouřit, musíš mít přinejmenším rakovinu.

To si fakt myslíte? Připadá mi to jako slovo do pranice…

C: Já mám v úmyslu dvě věci. První je mým konečným cílem. Donutit každýho, kdo kouří, s kouřením přestat. Mým cílem na podiu je donutit kuřáky, aby se cítili nepohodlně. Když má někdo v ruce cigaretu, snažím se ho donutit, aby ji zahodil. Když se mi to podaří, odvrátil jsem ho od kouření nejmíň na čtvrt minuty.

N: Já jsem viděl lidi, co se při koncertě dostali do první řady. Když pak někdo začal mluvit proti kuřákům, pomalu ustupovali, až nakonec vypadli. Asi si připadali jako blbci. O tohle nám ale v žádným případě nejde. Možná, že chceme ty lidi donutit, aby si připadali blbě, ale rozhodně nechceme, aby odešli nebo se k nám otočili zády.

C: Chceme, aby přemejšleli o důsledcích svýho jednání.

Myslíte si, že taková přímá konfrontace donutí někoho přemýšlet a nebo, že ho odradí a on se stáhne do ulity?

C: Často cítím, že při přímým styku s lidma se většina z nich stahuje zpátky a snaží se bránit. Ale v tomhle případě není skoro nic, co by mohli na svoji obranu říct. Nelze obhájit fakt, že kouříš. Nelze obhájit svý kouření, když tím můžeš někomu způsobit rakovinu.

N: Nesmíš zapomínat, že na podiu jsme tak půl hodiny a ve městě, kde hrajeme, asi 5 hodin. A za tu dobu chceme lidem říct o tom, že jsme proti kouření. Nedá se to jinak, než prostě jít a říct to přímo. Myslím, že kdybychom hned teď mohli udělat velkej plakát, na kterým by bylo KOUŘENÍ = RAKOVINA a šipka ukazující na Charlese…

C: Jsou nějaký věci, o nichž můžeš říct cokoliv a druhej může odpovědět, že si myslí pravej opak. Ale nemůžeš nikdy říct, že jsem nedostal rakovinu. To je fakt. Lidi se tím musej prokousat a vypořádat se s tím, ale nikdy se o to nemůžou přít… Já neříkám věci, o kterejch se můžeš dohadovat. Všechno, co na podiu říkám, jsou fakta. Nechávám lidi, aby se s nima střetli. Je to něco, co nemůžou převrátit a říct, že si myslím něco jinýho, protože tady nejde o to, co si kdo myslí. Kouření skutečně způsobuje rakovinu. Já jsem měl rakovinu a způsobilo ji kouření. To jsou fakta a nikdo nemůže říct: “...já si myslím, že kouření rakovinu nezpůsobuje.”

100% s vámi souhlasím. Steve, dělal nějakej čas ve sklepě nekuřácký koncerty, takže s váma absolutně souhlasím, že je skvělý vidět nekuřáckej klub. Lidi se ale se mnou o kouření hádali a jejich argumenty byly asi takovýhle:

• To že kouřím, nezpůsobilo, že ty máš rakovinu. Ty jsi z NY, takže moje kouření přímo tobě nemohlo nijak ublížit. Proč se teda navážíš do mě?
• Když ti tak vadí kouření, proč si nevšímáš znečištěnýho ovzduší?
• Jak můžete žvástat proti kouření, když jezdíte v dodávce, která vypouští do vzduchu tolik škodlivýho svinstva?

C: To jsou stejný argumenty jako: “Jestli nechcete podporovat velký gramofonový firmy, proč platíte účty za elektriku? To je přece podporování dost velkýho obchodu.”

K: Myslím si, že jde jenom o to nějak argumentovat, něco říct, aby člověk vypadal zajímavě.

N: Jsou to argumenty typu: “Všichni nějak zemřeme, ne. Tak v čem je rozdíl...”

C: Takže se na to můžeme vykašlat, můžeme rezignovat. Já musím platit účty za elektriku, takže bych měl všechno hodit za hlavu, měl bych se přestat s čímkoliv trápit? Umřu, dostanu rakovinu kvůli špatnýmu ovzduší. Proč bych se teda na všechno nevybod a nezačal kouřit a nepřestal se starat o ty, co kouřej…?

Jsou tu prostě nějaký věci, který nejsou s kouřením v pořádku.

C: Je tu dokonce pět věcí, co nejsou v pořádku, pět věcí, který způsobujou rakovinu. Když přestanu kouřit, zbejvaj čtyři.

N: I když žijeme v NY, byli jsme včera v Torontu, abychom viděli FUGAZI. Byl jsem tam já a Charles. To místo byl prostě kuřáckej festival. Bylo to hnusný. Takže i lidi v Torontu jsou zodpovědný za to, jestli dostanu rakovinu. Říkám to proto, že jsem trávil šest hodin v práci s lidma, co kouřili a musel jsem s nima bejt v jedný místnosti. Vždycky jsem se snažil najít místo, kde nikdo nekouří, ale nešlo to.

A co ta dodávka?

N: Hodně lidí se ptá, jak se nám jezdí na plyn.

C: Na ty jejich argumenty můžu říct, že by mě zajímalo, jak můžou vědět, že kouř z jejich cigarety nevyletí ven z klubu a nedoplyne rovnou do mýho baráku, Ten kouř se přece zvedá a všichni vědí, že je ve vzduchu. Otevřenýma dveřma se dostane ten otrávenej vzduch ven a už je rozptýlenej po celý zeměkouli. Co jinýho bys jim odpověděl?

No jasně a k tý dodávce… Já si myslím, že města jsou stavěný tak, že se tam nedá žít bez toho, abys nebyl závislej na autě. Člověk fakt nemá na výběr.

N: Jo, o to jde. Lidi se často ptají: “Proč podporujete elektrospolečnosti?” Proč podporujete ohromný obchodní společnosti? Jasně, mohl bych odjet někam do lesů a žít tam na samotě. Jenže, co by na tom bylo dobrýho?

K: Být poustevníkem neznamená, že každýmu pomůžeš.

N: Myslím si, že jestli založíme nějakou komunitu a budeme žít na venkově, v lese, budeme se pak starat jenom o tu naši komunu. My ale musíme zůstat ve velkejch městech a znepokojovat lidi a nutit je. aby se cítili nepříjemně, když dělaj špatný věci.

Teď mě napadlo, že se mi jednou někdo zmínil, že by ho zajímalo, jak je to s vaším zaměřením, o co vám vlastně jde.

N: Doufám, že se nás zeptaj osobně.

Myslím, že lidem dost naháníš strach. Lidi jsou dost zastrašený. Znám lidi, co říkali, že by prostě nemohli v tvojí přítomnosti kouřit, což je dobrý…

C: Adam tohle říkal o YOUTH OF TODAY. Vždycky někdo přišel a říkal: “Ty jo, YOUTH OF TODAY byli teda nářez.” Všichni, kdo následovali YOUTH OF TODAY, jsou teď už mimo SE hnutí. Jestli je však po těch 6 měsíců lidi následovali a nedrogovali, nejedli maso a nepili alkohol, je tu 6 měsíců, během nichž tyhle lidi nedělali nic z těhle věcí.

N: YOUTH OF TODAY byli spíš punková kapela oproti množství kapel, který můžeš vidět dneska. Oni se totiž v NY objevili v době, kdy každej pil, házel flašky ze sebe a kouřil. A oni přišli na koncert se slovy: “Vyserte se na to. Mějte čistou hlavu.” A lidi na ně házeli flašky. Potom se k nim hodně lidí přidalo, protože oni si je dovedli získat. Když ale opadlo počáteční nadšení, lidi odešli a začali říkat, že to byla sračka.

C: Oni vždycky přišli a řekli: “Jestliže kouříš a piješ, pak odsud vypadni. Nechci tě tady. Nepatříš sem.”

N: Jasně, a lidi se strašně divili a nadávali. YOUTH OF TODAY byli totiž rebelové. Kdežto dnešní punk kapely mají zatavený vlasy a kožený bundy a všechno je na nich bezpečný. Myslím kapely jako třeba NAUSEA, ti jsou velice bezpeční. Říkaj přesně to, co chtěli lidi slyšet.

K: Maj svoje proti-válečný písničky a písničky proti Bohu…

N: Neříkaj nic rozpornýho, provokujícího. Všichni mají perfektní dreadloky a perfektní výbavu. Nikdy neříkaj hovno. Jejich hudba se mi líbí, ale oni sami nemají co říct.

K: Jinak jsou to ale fajn lidi.

C: Ale ty jsi předtím mluvil o někom, kdo byl zvědavej na naše zaměření.

Jo, to je vono. Ptali se, co si myslíte o kouření a jestli si myslíte o marihuaně to samý co o tabáku.

C: Mně osobně každý setkání s kouřením přivodí příšerný bolesti krku a hlavy. Je to tak se mnou už od mejch 14 let, kdy jsem se s tím setkal poprvý. Když jsem to tenkrát ucítil, rozbolela mě hlava a krk. Nevydržel bych ten smrad ani chvilku. Můj postoj k marihuaně je stejně přesvědčenej jako k cigaretám.

N: ...ale množství marihuanového kouře, kterej do sebe dostaneš je tam hrozně malý. Myslím tím, že když přijdeš do klubu, nenajdeš tam 75 lidí kouřit marihuanu. Možná tam bude jeden. Já se potkal vždycky jen s jedním nebo s dvěma. Ale i to je špatný.

C: ...a marihuana se taky nekouří tak jako cigarety. Je to něco jinýho. Proto napadám jenom cigarety.

K: Nikdy jsem neviděl někoho, kdo za den vykouří čtyři krabičky marihuany.

Cigareta je taky napuštěná dioxinem a jinejma látkama. Výrobci taky používaj umělý příchutě s nízkou úrovní radiace, takže nejen, že můžeš dostat rakovinu, ale jako nášup do sebe láduješ nebezpečnej odpad.

N: Marihuanu si ale můžeš vypěstovat sám, takže je to přírodní a přirozená surovina. Jakmile ji ale začneš pálit, vznikaj karcinogeny.

Já si myslím, že mě kouření taky dost trápí. Vadí mi na oči.

C: Keith a Nick maj těžkou alergii, náš bubeník má alergii, takže nikdo v kapele nevydrží kouřit.

A kouřil někdo z vás, když byl mladší?

K: Zkoušel jsem to v 7 letech, ale zahodil jsem to. Dávám trochu za vinu mámě, protože kouřila, když byla těhotná.

C: To bylo jako všechno ostatní. Vláda vystavuje občany všem těm návykovejm sračkám. Když pak zjistili, že způsobujou rakovinu, většina lidí už byla závislá. Pak jenom řekli: “Hej lidi, cigarety způsobujou rakovinu.” Každej, kdo kouřil, jim odpověděl: “Už jsem na tom závislej.”

N: Cigarety jsou samozřejmě spojený s reklamou a s billboardama. Cigaretový billboardy jsou většinou dost blbý. Je na nich pěkná, zdravá ženská v bikinách a říká: “WINSTON”. Myslím, že takovej obrázek nemá s kouřením vůbec nic společnýho. Je to jako kdyby k reklamě na obilný tyčinky vyfotili ztrhanýho chlapa s váčky pod očima a se zažloutlou kůží.

C: ...nebo by na nich mohla být fotka nějakýho člověka, jak leží v nemocnici a čouhají z něj samý rourky a trubičky.

K: Mohl by tam taky být rentgenovej snímek zčernalejch plic.

Viděli jste někdy ADBUSTERS? Ti udělali reklamu na přední stranu jejich časopisu, na který byla MARLBORO COUNTRY s fotkou koně, co jí trávu na hřbitově.

C: Můj děda umřel, protože kouřil dvě krabičky cigaret denně.

K: Můj děda umřel stejně.

Ačkoliv s vámi souhlasím, co se týká kouření argumentoval bych proti kuřákům trochu jinak, protože vím, že jsou to závislí lidé. Myslím, že v mnoha případech už ani nedokážou přestat.

K: No dobrá, jenže oni nemaj žádnej dobrej důvod, aby s tím vůbec začínali.

C: Já mám kamaráda, teda víc kamarádů, který kouřej. Vždycky jím vysvětluju, co si o kouření myslím, aby si nemysleli, že je nenávidím, protože kouřej. Není pravda, že někoho nenávidím, protože kouří, já nenávidím kouření a proto s nima nechci bejt, když kouřej. Chci, abych byl takhle chápán, protože i já mám kamarády, co kouřej. Když zrovna kouřej ve svým domě, opouštím místnost. Říkám jim, aby nekouřili. Když to nejde, tak odejdu a nic neříkám. Oni tomu rozumí. Nenávidím tu skutečnost, že někdo kouří. Taky rozumím tomu, že jsou závislí, ale zároveň vím, že většina lidí, co znám, začala kouřit, když jim bylo 15, kvůli tomu, aby vypadali drsně a skvěle.

N: Člověk může ale sám sebe ukáznit, aby se podobným věcem vyhnul. Ldyž se lidi dokážou uzdravit z hroznejch nemocí, když dokážou uplavat 2000 mil nebo tak nějak, ty můžeš přestat kouřit. Myslím si, že lidský možnosti jsou mnohem větší, než se zdá.

...ale jak si sám říkal, obyčejně je k tomu potřeba nějakej drastickej šok, třeba rakovina.

C: Moje máma kouřila 25 let. V den, kdy jsem onemocněl, přestala.

N: V tom to je. Je možný s tím přestat, to je jistý.

C: ...dva moji kamarádi přestali kouřit asi 8 měsíců po tom, co jsem zjistil, že mám rakovinu. Nikdo z mých přátel si v mý společnosti ani nebude chtít zapálit. Ne proto, že bych dotyčnýho zmlátil, ale protože chápe, co se mi stalo. Oni vidí všechno, čím procházím. Vidí, jak mi padají vlasy, jak hubnu, jak mě operujou. Vidí, jak za nima pajdám v obvazech. Vidí moje jizvy. Adam viděl, jak jsem se vracel z ošetření a otec s matkou mě museli podpírat… Chci lidi, co kouřej přimět, aby přestali. Nechci, aby se lidi báli se mnou mluvit, aby mě nenáviděli nebo aby si mysleli, že je nenávidím, protože kouří. Nenávidím to, že kouří, ne je samotný. Přeju si, aby s tím přestali. Když proděláš to, co já… Nesnáším omezování nebo strkání lidí někam na stranu, ale když byste prodělali to, co já, bylo by vám to jasnější. Věděli byste, jak s tím naložit, jak se k tomu stavět, jak se člověk cítí, když to s ním jde z kopce. Vím, co se mi stane, když dostanu rakovinu znovu. Vím, že budu ležet znovu v nemocnici a že budu 6 měsíců bez pohybu. V kostech budu mít spony, zmenší se mi kapacita plic. Tohle všechno se dozvím, když budu zase sedět u stolu naproti doktorovi, kterej mi to bude říkat nebo když budu ležet v nemocnici v posteli… Nebojím se o tom mluvit a budu o tom mluvit s kýmkoliv. Člověk s tím ovšem trochu zahořkne, zvlášť, když potká někoho, kdo…

Potkali jsme jednoho člověka v TOE JAMS. Byl tam se mnou Adam. Když jsem řekl něco o kouření, ten člověk zvedl krabičku cigaret a řekl: “Drž hubu.” Adam se ho zeptal: “Proč to děláš, tenhle kluk málem zemřel kvůli cigaretovýmu kouři” A on odvětil: “Co vy tak můžete vědět. Cigaretovej kouř vůbec nic nezpůsobuje. Nesmíte věřit všemu, co slyšíte.” Myslím, že bych toho chlápka rád chytnul za vlasy a dotáhnul ho do místnosti, kde léčej 50 lidí z rakoviny pomocí chemoterapie. Ukázal bych mu, co to znamená, ukázal bych mu 50 letý, 20 letý, 9 letý, 6 měsíční lidi na nemocničních postelích. Nemoc nedělá rozdíly. Provází tě od narození…

V tom, že si rakovina z kouření nevybírá, je stejně zlá jako AIDS. Každej den jsem přišel do nemocnice a vždycky proti mně seděla spousta lidí různýho věku - od 6 měsíců do 90 let. Je to něco, čemu nikdo neporozumí, pokud to skutečně nezažije nebo pokud se nepokusí to zažít. A já se nebojím mluvit s kýmkoliv o tom, jaký to bylo.

Před chvíli jste se zmínili o YOUTH OF TODAY. Mluvili jste o tom, jak byli punkový a trošku jste glorifikovali část jejich historie. Taky jsem si všiml, že jste o Ray Cappovi napsali písničku…

N: Začali dobře, to je fakt, ale to ještě neznamená, že byli dobrý i na konci.

O čem je ta písnička?

C: Tu písničku jsme mysleli jen napůl vážně, Zkoušeli jsme, a bylo to fakt těžký, podívat se na celou věc tak, jak ji opravdu vidíme, tzn. jako na velkej vtip. Je to hrozně srandovní, je to nejsrandovnější věc, co jsem kdy viděl. Padesát lidí chodí na HC koncerty a jsou oblečený v róbách a modlí se ke Kršnovi. Prodávají korále a vždycky, když jsou v NY a potkaj kluky v HC tričkách, osloví je a řeknou: “Čau, slyšel jsi někdy o kapele YOUTH OF TODAY? Já jsem kámoš Harleye z CRO.MAGS. Nechceš nějaký jídlo? Mám nějaký vegetariánský jídlo zadarmo.”

V písničce je taky o metru a tak. Je v ní 7 nebo 8 řádků, v nichž jsme použili názvy písniček YOUTH OF TODAY a zkoušeli jsme je trochu upravit. Ta píseň se moc nerýmuje a vůbec neříká nic důležitýho. Není v ní nic hlubokýho, nic k zamyšlení.

N: ...je to totální útok na to co YOT dělali. Tak to je. Ptáme se na to, jestli je Ray schopnej být vůdčí postavou kapely. Zdá se mi, ze zašel moc daleko, že ta věc začala trochu smrdět. Začal něco moc dobrýho, pak mu přeskočilo a všechno změnil na něco škodlivýho. Ale blázen to není.

C: Samozřejmě, že on může popřít všechno, co tu říkáme. Ale v době, kdy YOT byli na vrcholu, kdy se stali Kršna, Ray byl patrně jeden z nejšílenějších a nejvlivnějších lidí v HC scéně a hodně lidí za ním šlo, takže on mohl začít klidně cokoliv novýho, co by chtěl a lidi by to chytlo. On začal hodně novejch věcí za dobu, co existovali YOT a my jsme to brali. A když měl takovej vliv, povedlo se mu hodně lidí zatáhnout do hnutí Kršna.

N: Hrozně moc lidí říká: “Já nejsem teda Kršna, ale jsem duchovní člověk.” Uvědomuju si svoji duchovnost, to říkaj. Já nevím, co to ksakru znamená. Ta nejneurčitější věc, jakou můžeš na světě slyšet. Je to stupidní. Konec příběhu.