United Crusties present: ne 12. 10. Brno - Yacht: ACTIVE MINDS (Anglie), STOLEN LIVES, PRŮMYSLOVÁ SMRT, TUMMO, RISPOSTA
Krátce po brazilských thrasherech ARMAGEDOM, kteří vybombardovali brněnských Yacht minulý týden, sem přijedou další veteráni - v neděli 12. října tady zahrají ACTIVE MINDS z Anglie (a o den dřív, v soboru 11. října, hrají v Rožnově na Vrahovi). Toto sympatické a nezničitelné hardcore/punkové duo dvou bráchů zahraje v Brně přesně po 14ti letech - na podzim 1994 zahráli na Křence - schválně, kolik lidí, co tam bylo tehdy, přijde teď? O ACTIVE MINDS ještě řeč bude, teď ale něco málo k dalším kapelám nabitého večera: STOLEN LIVES z východních Čech smaží super-energický old school hardcore mixnutý dvoukopákovým thrashcorem ostrým jak břitva, jejich zatím poslední deska „Spal svou vlajku“ se hodně povedla a koncert určitě bude stát za to! (www.myspace.com/stolenlives). Fastcore uragán přivane z Jihlavy od ostřílené smečky PRŮMYSLOVÁ SMRT, která na posledním Killed By Brno svou smrští smetla vše, co jí v cestě stálo - www.myspace.com/prumyslovasmrt. Brněnskou premiéru bude mít na tomto koncertě zbrusu nová formace TUMMO, v níž se sešli bývalí i současní členové nekonečné řádky kapel - MORE BAD NEWS, EMA CAMELIA, SEE YOU IN HELL, THEMA 11, SPACE TO BEING, THE LOUDEST SILENCE NEVER HEARD atd. Styl? Temná hardcore apokalypsa - www.myspace.com/tummo666. A konečně na úvod zahřmí domácí crustová surovost RISPOSTA, která po cca půl roční pauze a v lehce obměněné sestavě vyleze opět na prkna, co neznamenají skoro nic... www.risposta.wz.cz. Start koncertu bude ve 20:00, na místě jídlo od Food Not Bombs, distra a víceméně nekuřácký sál.
A teď zpět k ACTIVE MINDS. Bez většího přehánění se dá říct, že tahle kapela ovlivnila v první pol. 90. let celou jednu generaci domácí hardcore/punkové scény. Hudební stránku teď nechme stranou (byť i za stojí rozhodně za to!), zásadnější byly u ACTIVE MINDS asi vždy ty texty/komentáře/postoje - ať už se týkaly politických témat od ochrany životního prostředí a práv zvířat až po kritiku kapitalistického systému anebo ostrých slov „do vlastních řad“, kde se tahle kapela často strefovala do komercionalizace punkové scény a do různých bezmyšlenkovitých trendů. Diskografie ACTIVE MINDS je za těch 20 let existence nekonečná (většinu desek si kapela vydala sama na vlastním labelu Loony Tunes), přečíst si ji můžete sami na myspace profilu kapely - www.myspace.com/activemindspunk. A co na jejich nejnovější (letošní) desku, LP „It Is Perfectly Obvious That This System Doesnt Work“ říká majitel distribuce Day After Míra 5.? „To se mi snad zdá... po desetileté odmlce vychází naprosto neočekávaně nové album ACTIVE MINDS! A ačkoliv je pravděpodobné, že nová deska nijak nezamává žebříčkami prodejnosti ani stylově neposune tuhle hudbu k novým obzorům, pro hardcore scénu je to jednoznačná morální vzpruha! ACTIVE MINDS, duo ze severozápadní Anglie složené z bratrů Seta a Boba, už dvě desetiletí svými nekompromisními, hlasitě najevo dávanými postoji apelují na revoluční buňky každého punkrockera. Vlastně nevím proč jsou mi tak sympatičtí... roli v tom asi bude hrát fakt že právě se Setem jsem před cca 15 lety získal staré desky HDQ a STUPIDS... a o tom to je! Zatímco další anarcho kapely jako CONFLICT a koneckonců i OI POLLOI se jeví spíš jako instituce hlásající pravdu, ACTIVE MINDS jsou prostě dva normální chlapíci kteří mají rádi tuhle hudbu a nedělají kompromisy. Navíc, dlouhá odmlka se na kvalitě desky vůbec neprojevila, ba naopak. Úvodní riff je jak z hororu Masakr motorovou pilou. Ostře nabušený sound má oproti předchozím deskám citelný crustový nádech. Neúprosné tempo s tempujícími bubny a anarcho zpěv s urgentními výkřiky do prázdnoty. Tohle zní jako excelentní mix starých desek OI POLLOI s kytaristou DISCHARGE a BROKEN BONES soundem. Součástí je jako obvykle obsáhlý booklet který je obžalobou lidské rasy. Totální respekt!“ Co dodat? Snad jen to, že ACTIVE MINDS nejsou a nebyli „anarcho“ kapela, už proto, že kytarista/zpěvák Bobs byl až do loňského roku jedním z hlavních představitelů britské Strany zelených a dodnes za ní sedí v městském zastupitelstvu. Ale o tom si více budete moct přečíst v novém čísle Hluboké Orby, které vyjde v prosinci (na festival Killed By Brno - 13. 12.) a tady je z něj, resp. ze super-obsáhlého rozhovoru s ACTIVE MINDS, pár vybraných otázek a odpovědí:
HO: ACTIVE MINDS jste dali dohromady 1. ledna 1986, přes dvacet let aktivní činnosti bez pauzy je na punkovou kapelu docela dlouhá doba, proto by mě zajímalo, kde berete po všech těch letech motivaci a inspiraci pro to, abyste to nezabalili?
Bobs: Vím, že to zní možná trochu pateticky, ale ACTIVE MINDS není tak úplně „normální kapela“, tak, jak si většinou kapelu představíte. Jsme dva bratři, máme tedy vzájemný blízký vztah, co asi vydrží víc než běžná přátelství - „krev je hustější než voda“, jak se říká. A i když naše vztahy už nejsou stejné jako v době, kdy jsme bydleli společně, tak jsou stále silné, oba jsme stále zapálení jak do hudby, tak i do politiky, takže to, že s ACTIVE MINDS pokračujeme dál, je jen přirozené. Vždy jsme si mezi sebe dělili věci, spojené s kapelou, což určitě pomáhá. Je to skutečné partnerství - ne vždy rovnoprávné, ale oba se důležitým způsobem podílíme na věcech s kapelou spojených, což nás drží spolu.
HO: Když se ohlídneš zpátky, tak jaké nejpříjemnější a naopak nejhorší vzpomínky máš na události spojené s kapelou? Jak se za všechny ty roky změnila v tvých očích hardcore/punková scéna?
Bobs: Nejspíš jak ty nejlepší tak i ty nejhorší vyplývají z té samé aktivity - z ježdění na turné. Zažili jsme skvělé chvíle, potkali skvělé lidi a viděli skvělé kapely. Řekl bych, že časem se to může trochu omrzet, ale naše nejrannější turné po Evropě koncem 80. let byly vždy něčím speciálním, když si na ně vzpomenu - jeli jsme 17ti denní turné celé vlakem dolů do Itálie až na sever do Skandinávie a přejet tu vzdálenost nám nezabralo skoro víc jak jednu noc. Když jsme poprvé vyráželi na evropské turné (1987), tak jsme vlastně ani neznali žádnou další britskou kapelu, co by ho dala, takže to vypadalo na skutečné dobrodružství. Polsko v roce 1989, předtím, než zkolaboval „komunistický“ režim, na to mám taky zvláštní vzpomínky - stejně jako na Mexiko, kde jsem byli před několika lety.
Nejhorší chvíle? No, během cestování máš občas i špatné zážitky, hraješ nebo spíš na hnusných místech nebo potkáš lidi, které bys radši už víckrát nepotkal. Ale nestává se to příliš často. Nechci zmiňovat konkrétní příklady, dnes už se nad nimi většinou smějeme.
Jak se scéna změnila? Pokud jde o aktivitu, tak ta roste a padá každých několik let - věci stagnují a pak se znovu probouzejí v opakujících se cyklech. Politika v ní určitě občas začala upadat hlavně v dobách, když začali scéně dominovat cyničtí pamětníci starých časů, ale pak ji zase nakopla nová krev plná čerstvého nadšení, co inspirovalo nové aktivity. Když to srovnám s polovinou 80. let, tak největším rozdílem je dnešní informovanost a dostupnost, lidi mají k dispozici hudbu a myšlenky z celého světa. Hlavně v posledních letech s nástupem internetu obecné povědomí o tomto skutečně explodovalo.
HO: Když máte jen kytaru a bubny, tak jak se vám z toho daří na koncertech a ve studiu vytáhnout ten správný zvuk? Máš v tomhle směru nějaké doporučení pro případné další „minimalistické“ kapely, co by to chtěly taky zkusit bez basy?
Bobs: S nejistým výsledkem, musím říct! Většinou si na koncertech musíme půjčovat aparát od druhých kapel, takže ne vždy se z toho povede dostat zvuk, jaký chceme. Spíš to byl ale problém, když jsme začínali a já jsem hrával jen přes jeden kytarový aparát. O pár let později jsem si nechal v místním obchodě s nástroji vyrobit speciální pedál, který rozdělil signál z kytary na dvě lajny, které můžu libovolně přepínat a můžu tak hrát přes dva aparáty zaráz. Od té doby hraju jak přes basový, tak přes kytarový, což pak znamená lepší a mohutnější zvuk než jsme mívali dřív. Technické rady pro podobné záležitosti? Nechte si udělat taky takovej pedál. Mě stál tehdy 15 liber - nejlepších 15 liber, co jsem kdy utratil.
HO: Na vašem druhém LP „Free To Be Chained“ z r. 1997 je skladba „At War With Satanists“ - řekl bych, že v posledních letech je black metal v punkové scéně stále populárnější, máte na black metalové kapely stále ten stejný názor? Není to jen jistá forma autentického „nihilisticko-misantropického“ postoje podobného, jaký mívaly třeba první punkové kapely, jen zahnaného víc do extrému?
Bobs: Ano, dívám se na to pořád stejně, ale zase, spoustu těch kapel normálně poslouchám. Kde si myslíš, že jsme tehdy vzali ty fotky do našeho bookletu k LP? Z mé vlastní sbírky desek! A jak už jsem říkal, jen proto, že se mi líbí hudba nějaké kapely, přeci nebudu akceptovat nebo podporovat cokoliv, co oni dělají. Skutečně nedokážu pochopit, proč si lidi myslí, že se takhle musí chovat. Můžu přece koukat na „Terminátora“ a říkat si, že je to kvalitní film, aniž bych si zároveň myslel, že je Schwartzenegger fajn chlapík anebo že jeho politické názory jsou v pohodě. Podle mně je v pořádku vnímat hudbu, stejně jako filmy, jako uměle vytvořenou zábavu. Ale jsou sklony vidět to jinak - vidět kapely jako nějaké hrdiny vyšší kultury a jako vůdce davů. Jen proto, že umí udělat desku, tak to neznamená, že kolem nich musíme poskakovat, jak oni pískají. To mi nedává smysl. Neměl by ses bát kritizovat různé aspekty toho, co normálně uznáváš.
Má black metal něco jako legitimní „misantropicko-nihilistický“ pohled na svět? Nemyslím si, ale zase, taky vidím nihilismus obecně jako hodně hloupou a sebedestruktivní filosofii. A je to skutečně tak autentické? Pamatuju si na vnitřňák jedné kapely, co byla obzvlášť známá pro své misantropické názory. Děkovačka na té desce byla nekonečná. Dokonce bych řekl, že ani tolik lidí, kolik tam měli vypsaných oni, osobně neznám a natož, abych je měl rád a za něco jim mohl poděkovat. To, že v textech nenávidí každého jedince žijícího na této planetě, ale přitom mají tolik kámošů, se mi zdálo být trochu v protikladu.
HO: Dovedu si představit, že s texty jaké máte a jak v nich řešíte spoustu témat týkajících se přímo punkové scény, tak že asi nejednou slýcháváte reakce typu že jste úzkoprsí politicky korektní podivíni, co nerozumějí srandě, že kritizujete co se dá a že nutíte lidi, aby si mysleli to samé co vy, diktujete druhým co je a co není punk... Co na tyhle hlášky odpovídáte?
Bobs: Osobně se k nám reakce jako tady tyhle zas tak často nedostávají, ale řekl bych, že tak nějak nás asi pár lidí vidí. Měli jsme pár potrhlých zážitků, kdy se s náma bavili lidi, aniž by věděli, kdo jsme. Když pak zjistili, odkud jsme, tak se nás ptali, zda-li náhodou neznáme ty „podivné, utrápené chlapíky z ACTIVE MINDS, co nemají smysl pro humor“. Myslím, že je trochu divné, když nás lidi za takové považují, protože bych řekl, že hodně našich věcí je celkem ironických. Myslel jsem si, že „Dis Is Getting Pathetic“ je docela srandovní, rozhodně zábavnější než většina nihilistických grindcore kapel, ne?
Asi bych na tenhle druh hlášek nějak zvlášť nereagoval. Je na lidech, ať si sami přeberou to, co říkáš. Myslím, že to hodně vyplývá z toho, že lidem je nepříjemné, když se mají podívat na to, co dělají oni sami a být sami k sobě kritičtí. V tom co píšeme a říkáme se někdy právě tohle snažíme vyprovokovat - a lidi na to někdy reagují defenzivním způsobem.
Těžko k tomu můžu říct víc. Někteří lidi jsou zbytečně nervózní z toho, když se s náma mají bavit, ale myslím, že jsme ve skutečnosti mnohem přátelštější než původně čekali.
HO: Punk rock, rodina, manželství, děti, čtyřicítka na krku – všechno dohromady. Pro někoho mladšího to asi může znít jako šílenost, pro tebe je to už dávno realita, jak se ti do daří všechno skloubit dohromady?
Bobs: Manželství ne – nikdy jsem se neoženil a v instituci manželství nevěřím. Jak se mi to daří zvládnout? Mít rodinu a zároveň stále něco dělat? Řekl bych, že asi tak stejně jako to dělají milióny dalších lidí mimo punkovou scénu, kterým se daří dohromady skloubit to, že mají děti s tím, co je bavilo dělat předtím. Mám jen jednoho syna a tomu je teď patnáct. Když vyrůstal, tak to mělo dopad hlavně na turné s kapelou, kdy jsem si říkal, že by nebylo férové nechat ho tak dlouho na starosti jen mé partnerce. Ale to, že si navykneš na to, že máš od nynějška novou zodpovědnost k někomu dalšímu, nemusí nutně znamenat, že se všeho dalšího vzdáš – možná tomu jen začneš věnovat o trošku míň času.
HO: Od LP desky „Free To Be Chained“ o vás moc slyšet nebylo – za těch 10 let jste tuším vydali jen tři split singly (s URKO, AN-ATTA a VOCO PROTESTA) a moc koncertů nebo turné jste neodehráli. Myslím, že spousta lidí už si myslela, že jste to definitivně zabalili – co jste v těch posledních deseti letech dělali? Slyšel jsem něco o turné po Mexiku, ale nic víc o tom nevím – jaké to bylo?
Bobs: V té době jsme ještě vydali dva samostatné singly – „National Lotta E“ a „Recipe For Disaster“, split singl s JESUS CRUST a myslím, že split LP s PETROGRAD a split EP UMBRELLA TRIBE taky vyšel až po druhém LP. Ale máš pravdu, moc aktivní jsme v poslední době nebyli. Ačkoliv jsou mezi těmi třemi LPs desetileté mezery, tak jsme až do roku 2000 vydávali zhruba jednu desku ročně, když počítáš i singly. Od roku 2000 už toho moc nebylo a po dobu celých šesti let jsem studio nenavštívili vůbec.
Co jsme dělali? No, stále jsme čas od času nějaký ten koncert odehráli a provozovali jsme distro, ale většinu času nám sebraly jiné povinnosti – v mém případě z největší části rodina a politika. Teď už budu mít zase mnohem víc času na kapelu, label atd.
Jasně, mexické turné v lednu 2006, to byla skutečná pecka. Měli jsme se skvěle a oslavili tam 20 let existence ACTIVE MINDS, hráli na pár příjemných místech a potkali výborné lidi. Pár měsíců předtím jsme byli na turné po Španělsku, což bylo taky skvělé, ale jinak jsme už spoustu let na delším turné nebyli, jen občas nějaké víkendové výjezdy.
HO: Ty „větší“ kapely, když vydají novou desku, tak většinou vyjedou na turné, aby ji „zpropagovaly“, takže můžeme očekávat nějaké to evropské turné ACTIVE MINDS – první od cca pol. 90. let? A konečně poslední otázka – po víc než dvaceti letech hraní a hromadě desek venku, je ještě něco, čeho bys chtěl s kapelou dosáhnout?
Bobs: Jasně, doufám, že nějaké turné po Evropě s rozumným počtem koncertů budeme moct koncem tohoto roku nebo začátkem příštího podniknout. A v příštích pár letech chceme navštívit i jiná místa (teď, když lidi vědí, že jsme stále ještě tady!) – možná USA/Kanadu, Japonsko, Mexiko zase.
To ale nejsou žádné opravdové „cíle“ – spíš jen věci, které by bylo zábavný zrealizovat. Neřekl bych, že máme s kapelou nějaké cíle, ale vždycky je fajn slyšet zpětnou vazbu od lidí, co říkají, že jsme je v něčem pozitivně ovlivnili nebo že jsme je přiměli přemýšlet o některých věcech jiným způsobem, což by je jinak možná nenapadlo. Jestliže se nám čas od času nějaká taková reakce donese, pak jsem si jistej, že má smysl pokračovat a že to není z naší strany jen sebestřednost!
www.myspace.com/activemindspunk
www.myspace.com/loonytunesrecords
Více na old.czechcore.cz
|
