Mělnicko-pražská kapela Anyway je příjemným zpestřením na české hudební scéně. Jejich post-hardcoreová jízda s nádechem punku je doslova návyková. Skvěle se to poslouchá, dokáže to neskutečně nakopnout. Na mé otázky týkající se hudby Anyway, jejich budoucnosti, loňské desky ,,Dead End“ i jiných věcí odpovídal příjemný zpěvák Jiří Nedvídek…
Longgger: Ahoj. I když mi to nepřijde příliš vhodné, nejdřív bych rád vychválil vaši loňskou desku ,,Dead End“. Je to perfektní a osvěžující nahrávka, jakou jsem v našich končinách již dlouho neslyšel. Je na ní tolik pozitivní energie, doslova mě to nakoplo. Kde berete tu energii, která pak na fanoušky sálá z poslechu vaší desky?
Jiří Nedvídek: Díky. Moc si toho vážím. Je to víceméně instinktivní záležitost. Takový náš pud sebezáchovy. Musíme hrát abychom se nezcvokli a musíme do toho dát všechno. Nemáme taky moc času na nějaký zbytečný hloubání. Tahle muzika prostě musí být o energii.
Longgger: Album ,,Dead End“ vychází po dlouhých 4 letech od vašeho posledního počinu ,,Golf Club“. Co se dělo v mezičase? Proč ta dlouhá prodleva?
J. N.: Krátce po tom, co vyšel „Golf Club“ tj. někdy na jaře 2002 nás opustil bubeník s tím, že odjíždí na delší dobu do Karibiku. Měli jsme minimálně mentálně hodně nakročeno, že budeme hodně hrát. Přišlo nepříjemný vystřízlivění a myšlenka, že by Anyway mohli mít jiného bubeníka se ukázala scestná. S deskou jsme jeli na turné až o rok později, když se vrátil. Snažili jsme se jí propagovat a hrát jí živě až do léta 2005, kdy jsme nahráli druhý album. Odehráli jsme mezitím hodně koncertů po Česku, Evropě i Anglii. ,,Dead End“ se celkem dlouho míchal. Ještě jsme si mezitím odskočili na pár koncertů do Anglie, dali jsme si pár měsíců zimní spánek a dovolenou a byl tu konec zimy 2006. ,,Dead End“ vyšel ve čtvrtek 9. března. Počínaje pátkem jsme začali úporně hrát. A tak tomu bylo a je vyjma pár menších přestávek až dodnes.
Longgger: Co má vystihovat název desky ,,Dead End“?Má to mít nějaký hlubší význam ve spojitosti s deskou?
J. N.: V překladu to znamená „slepá ulice“. S trochou nadsázky se dá říct, že tam jsme se přesně nacházeli, když nám v předvečer nahrávaní vykradli zkušebnu. Přišli jsme o prakticky celý aparát. Museli jsme přebukovat studio a sehnat nový vybavení. V minulosti jsme podobným způsobem přišli o dodávku. Říkali jsme si, jestli to není už nějaký znamení…
Longgger: Počátky Anyway sahají až do roku 1996, ty sám si se přidal ke kapele v roce 1999, jak se zpětně díváš na vaší hudební cestu? Je něco, co bys třeba chtěl změnit, čeho lituješ?
J. N.: Určitě lituji těch všech průserů, který jsem už popsal. Nebylo ale v naší moci to nějak významně ovlivnit. Asi bych si přál, aby Robert býval nikdy neodjížděl. Taky si myslím, že jsem měl až přehnaný očekávání od naší spolupráce s labelem Day After. Nic z toho ale nebyla žádná tragédie.
Longgger: Podle mě nejsilnější zbraní ve vaší hudbě jsou vokály a pak určitá ozvláštnění, jako například foukací harmonika. Jak vás tohle napadlo?
J. N.: Jsme si vědomi toho, že zpěvy hrají v naší muzice velkou úlohu. Dokonce si dovoluji říct, že pro naší současnou a budoucí tvorbu to platí dvojnásob. Použití harmoniky nám přišlo jako příjemný zpestření. Bohouš hrál dřív v několika blues-rockových kapelách a tak neváhal svoje zkušenosti použít. Navíc je celkem známá naše obsese westernem a věcmi s tím spojenými.
Longgger: Které hudební žánry tě nejvíc oslovují? Mění se určitým způsobem věkem tvé hudební preference? Jak bys popsal sebe jako nezaujatého posluchače, čím se necháváš ovlivnit?
J. N.: Jsem fanouškem anglicky zpívaný moderní rockový hudby, která čerpá z toho nejlepšího z klasiky. Poslechnu si rád ale i ostatní moderní styly. Myslím, že se nijak zásadně můj vkus nemění. Možná, že mám s přibývajícím věkem víc pochopení pro různé experimentálnější záležitosti.
Longgger: Co máš rád a co vyloženě nesnášíš na českém hudebním průmyslu?
J. N.: Pochybuji, jestli se tady dá vůbec o nějakém hudebním průmyslu mluvit. Mám rád věci, který vzešli ze scény kolem strahovský sedmičky. Občas si zazoufám nad zdejším hudebním vkusem, ale myslím, že se to pomalu zlepšuje. Nemůžu vystát pana Daniela Landu a divím se, jaký obliby se mu dostává.
Longgger: Tak to jsme na tom stejně, taky ho nemusím. Jak žijete mimo svět spojený s hudbou? Pracujete? Nebo Relaxujete?
J. N.: Bohužel moc nerelaxujeme. Vlastně naopak hodně pracujeme. Polovina z nás má dobrou ale časově náročnou práci. Je ale víc než možný, že by nás zhýralý a bohémský styl života zničil.
Longgger: Jak vidíš, nebo chtěl bys vidět kapelu Anyway a tebe samotného jako muzikanta za několik let? Určitě máte nějaké cíle…
J. N.: Budoucnost kapely se nedá moc plánovat. Muzika není vědecký výzkum. Věci buďto přijdou nebo ne. I když píle je strašně důležitá. Co se mě jako osoby týká, chtěl bych být stalé otevřený a nechtěl bych zpychnout nebo naopak zahořknout.
Longgger: Co je teď nejbližší věcí před vámi? Blíží se léto, chystáte se na nějaké festivaly? Kde vás můžeme vidět?
J. N.: Můžu prozradit, že momentálně usilovně pracujeme na nový desce. Jsme asi tak někde na půl cesty. Bude zase trochu jiná než předchozí. Snažíme se dát důraz na jednoduchost a sílu motivu. Nikdy jsme nebyli festivalová kapela. Není to něco, na co bychom se celý rok těšili, i když jsme nějaký velký festivaly hráli a i v budoucnu asi hrát budeme. Víc info o chystaných koncertech na www.myspace.com/anywaycz a www.anywaymusic.com
Longgger: Děkuji ti moc za rozhovor, přeji tobě i kapele hodně úspěchů a čím dál víc fanoušků.
J. N.: Taky moc děkujeme!
http://www.anywaymusic.com
http://www.myspace.com/anywaycz
Více na old.czechcore.cz
|
