Tento týden k nám na dva koncerty přijedou dvě stylově hodně odlišné kapely z jihofrancouzského Bordeaux: FACE UP TO IT! a KISS THE BOTTLE. Termíny jsou:
středa 13. 8. Brno - zkušebna SYIH
čtvrtek 14. 8. Praha - V Jelení
FACE UP TO IT! je partička energických old school thrash punx, co sypou „neprofesionální“, nadšený hardcore/thrash bordel jaký hrávali v 80. letech britští HERESY, holandští B.G.K. nebo italští INDIGESTI. V podání Francouzů navíc se skvělými texty hned v několika jazycích na témata jako zahrádkaření, cestování, proti cigaretám nebo na téma DIY hardcore. Za sebou mají dva split singly (s americkými MELEE a japonskými CRUCIAL SECTION) a na turné už budou mít s sebou snad i LP. Basák Eric hrával v legendární fastcore mlátičce ÖPSTAND a hyperaktivní bubeník Luc tluče do bubnů v GASMASK TERROR (kteří loni rozbombardovali brněnský Yacht na prach!), dělá skvělý label Ratbone Records a většina lidí z kapely je zapojená do organizování koncertů v rodném Bordeaux. Koukněte na stránky: face up to it!
KISS THE BOTTLE hrají emotivní hardcorepunk v té nejlepší tradici starých francouzských emokapel - FINGERPRINT, ANOMIE, RACHEL, první věci od AMANDA WOODWARD. Tentokrát navíc autenticky, tahle kapela je složená ze starých pankáčů - za bicíma sedí Christopher Mora (Stonehenge records, FINGERPRINT, UNDONE, JASEMINE, INERTIE, G77, DAYMARE...), na basu hraje Gerome (AMANDA WOODWARD, ALCATRAZ, PEU ETRE) a kytaru má na starost Yann (FLYING WORKER, AGUIRRE). Koukněte na stránky:
kissthebottle
A tady je rozhovor s FACE UP TO IT!, přeložený z Profane Existence č. 55:
Jak, kdy a proč jste se dali dohromady? Nemohli jste si vybrat lepší skladbu od HERESY pro název kapely?
Luc: Dali jsme se dohromady koncem léta 1999. V té době jsme tady měli něco jako úpadek místní scény, když se většina známějších lokálních kapel rozpadla (ÖPSTAND, JEAN SEBERG...) a návštěvnost na koncertech dramaticky poklesla. Chtěli jsme udržet hardcore naživu a rozjet kapelu úplně z ničeho, protože nikdo z nás tehdy neuměl na nic hrát, kromě našeho tehdejšího kytaristy. Název kapely stojí tak trochu za hovno, ale vznikl tak, že jsem spolu s Erikem seděl v pokoji, poslouchali jsme desky a snažili se vymyslet pro kapelu jméno. Vyndal jsem ze sbírky LP „Face Up To It!“ a bylo to vyřešené. Když se na to podívám zpětně, tak „“Never Healed“ nebo „Cornered Rat“ by znělo líp. Na názvy „Genocide“, „Nausea“ nebo „Consume“ je už pro nás bohužel pozdě.
Jezdí všichni z kapely na skejtu? Jaký styl preferujete? Kdo skejtuje z kapely nejlíp a na které triky jste nejvíc hrdí?
Luc: Fabien (zpěv) a já jezdíme nebo lépe řečeno, jezdívali jsme. Já už mám po třicítce a obávám se, že moje staré kosti už neunesou bolest z pádů. Teď už jezdím na svém starém skejtu tak maximálně do zelinářství, haha. Můj hlavní trik byl „backside wallride“, trvalo mi dlouho, než jsem se to naučil, ale dnes už jsem expert. Taky jsem měl rád „no complys“ a „footplants“. Jinak mám rád rychlou jízdu, ne technické skejtování... musí to být rychle a nahlas.
Musel jsem se smát, když jsem slyšel vaší skladbu „Kutabare“, která je poctou japonským HC kapelám, připomněla mi ROSE ROSE a jejich desku „Mosh Of Ass“. Jaká je desítka vašich nejoblíbenějších japonských desek a proč? A na jaké nejbizardnější názvy japonských skladeb v legrační angličtině si vzpomenete?
Luc: Řekl bych, že v kapele miluju japonský hardcore jen já, kromě Gaspa, který je fandou CORRUPTED. Tady je můj momentální top 10, bez pořadí: BASTARD „Wind Of Pain“ LP, GISM „Detestation“ LP, POISON „Kick Rock“ LP, GAUZE „Equalizing Distort“ LP, WARHEAD „Cry Of Truth“ EP, JUDGEMENT - prvních několik singlů, DEATH SIDE - obě pozdější EP, S.O.B. „Leave Me Alone“ EP... ufff... OUTO, NIGHTMARE, HUMAN ARTS, THE EXECUTE, CRUDE, PAINTBOX, ROCKY AND THE SWEDEN... je jich spousta. A zítra bych mohl napsat samozřejmě zas jinej seznam! Nedávno mě nadchlo poslední LP CROW „Bloody Tear“ - jedna z nejlepších japonských desek za poslední roky. Taky mám místo v srdci pro hlučné crustové kapely jako DISCLOSE, FRAMTID, GLOOM, CROW, S.D.S., HAKUCHI, CONFUSE, GAI atd. Některé z mých nejoblíbenějších japonských názvů skladeb jsou: „Mother Bicycle With Dream“ (DASTON), „Children Fuck Off“ (GAUZE), „Muss Communication And TV Fuck Off“ (PILEDRIVER), „Noise For Moblish“ (GLOOM), „No Fight No Get“ (D.S.B.)... to jsou názvy za všechny prachy. Naše skladba „Kutabare“ byla totální poctou právě tomuhle, protože nikdo z nás japonsky neumí a jen jsme poskládali různý slova dohromady. Rodilý Japonec by ten text označil za praštěný a nesmyslný.
Teď pár otázek na téma životního prostředí, které považuju za důležité a vy asi taky, soudě podle skladby „Mother(earth)fucker“. Je ve Francii obecně zájem o ochranu přírody? Snaží se vláda s těmito problémy něco dělat nebo jen strká hlavu do písku?
Luc: Pokud jde o téma ekologie, tak bych řekl, že Francouzi jsou v tomhle hodně, hodně pozadu. Mnohem víc pozadu než např. v některých zemích na severu Evropy jako je Německo nebo Holandsko nebo Skandinávie. Vláda na to samozřejmě kašle. Dokud to bude tak, že ekologické témata vedou ke zpomalování kapitalistické expanze a vydělávání peněz, tak se nic podstatného v tomto směru nestane. Je na nás, aby jsme ukázali, že nám o to jde.
Fabien: Ve Francii konzumujeme tuhle planetu čtyřmi hlavními způsoby. Především skrz nekontrolovatelný rozvoj městské zástavby, kdy stavíme větší a větší města (i když v nich žije míň lidí) a to na místě přírody nebo úrodné zemědělské půdy. A stavíme je tak, že čím dál tím víc potřebujeme auta, aby jsme se dostali z jednoho místa na druhé. Zadruhé příliš plýtváme. Jen málo se toho dělá pro recyklaci a pro zredukování obalů a plastů a dalších sraček. Tady to všechno začíná. Zatřetí používáme jadernou energii, která sice oproti starým tepelným elektrárnám míň znečišťuje, ale je zároveň nebezpečnější (havárie, jaderný odpad). Hrajeme si s ohněm. A je to ta nejvíc „diktátorská“ forma získávání energie, protože se o ní nevede žádná veřejná debata. Rozhodl o tom stát a není cesta zpátky. A přitom je to všechno velká lež, že tyhle elektrárny tak nutně potřebujeme, když se pak energie z nich prodává do Španělska, Německa, Itálie, Švýcarska... Argumentují, že je potřeba stavět další elektrárny, ale je to jen záminka pro to, aby mohli víc prodávat do zahraničí. A utrácí se na to víc a víc peněz. Přál bych si, aby se každé Euro investované do jaderné energie dávalo na obnovitelné zdroje. To by byl taky jen začátek. Větrná energie, slolární panely, biomasa... všechny tyhle projekty jsou jen na počátku... Za čtvrté nakupování zbytečností je pořád na stejné úrovni. Nikoho nezajímá, odkud ty produkty pocházejí, podmínky, za kterých se vyrábějí, jak se sem dovážejí. A nikomu se nechce platit o trochu víc za to, aby se tyhle podmínky zlepšily.
A co vaše běžné každodenní fungování? Snažíte se žít s co nejmenším dopadem na Zemi a pokud ano, tak jak? Co by mohlo inspirovat ostatní?
Luc: Nemám auto (no, zrovna jsme společně s pár kámoši koupili kolektivně dodávku), jezdím na kole/na skejtu, nekouřím, nejím maso, snažím se recyklovat odpad jak to jen jde... Myslím, že tyhle maličkosti pomáhají aspoň trochu snižovat znečištění, ale zároveň vím, že v tom mám skoro tu samou vinu jako jakýkoliv jiný obyvatel bohatého západního světa. Všichni v kapele jezdíme co nejvíc na kole. Je to naprosto jasná a chytrá věc, když bydlíš ve městě, ale přesto spousta lidí jezdí pořád jen autem.
Fabien: Nemůžu říct, že bych žil úplně ekologicky. Jezdím autem do práce, mám dům, dítě, několik počítačů... Ale snažím se recyklovat co to jen jde (papír, kovy, plasty...), skoro 80% odpadu zrecykluju. Sbíráme dešťovou vodu na zalévání zahrady a na splachování. Žiju ve městě, tak můžu naštěstí co nejvíc jezdit na kole, i když s dítětem to není vždy snadné... A konečně, ale ne nakonec, jsme 15 let vegetarián, což je pro planetu rozhodně pozitivní. Snažím se nejíst pořád dokola jen pizzu nebo zmražené jídla, ale kupovat si čerstvé věci z ekologického zemědělství. Jinak moje zaměstnání je krajinný architekt, navrhuju zákazníkům a jejich architektům kam vysázet stromy a zeleň, ale když jsou na tom finančně nahnutě, tak jako první omezují právě tohle. Na evropském trhu můžeš vidět neuvěřitelné věci. Já pracuju většinu času v Bordeaux a většina stromů se sem dováží z Itálie, Španělska, Holandska, protože je to levnější! Stačí si jen představit, kolik to znamená kamionů na dálnicích - a to mluvíme jen o zahradničení!
Někteří v kapele pijí a někteří ne. Asi to nezpůsobuje žádné problémy?
Luc: Vůbec ne. Vypíječi v kapele nejsou typickými alko-punx, ze kterých by táhlo pivo a zvratky, takže alkohol nikdy nestojí v cestě našemu fungování. Nikdo z nás nekouří a to je taky fajn.
Fabien: Já a kytarista jsem opileckým problémem... ale myslím, že je fajn, že nepijeme tak moc a tak často. Neobrátíme do sebe flašku na každé zkoušce a neblijeme po každém koncertě. Alkohol je fajn, když se potkáme s jinýma kapelama a k odbourání stresu.
Co vás drží v DIY hardcore/punkové scéně?
Luc: Už v tom jedu tak dlouho, že bych jinak žít asi ani neuměl. Je mi 33, nedovedu si představit, že bych se zbavil svých desek DISCHARGE a začal žít „normální“ život s kariérou atd. Jsem v tom do konce života... Určitě jsem řadu věcí za ta léta přehodnotil oproti tomu, když mi bylo 18 a o něčem už nejsem tak silně přesvědčenej jako kdysi. Asi jsem víc realističtější, starší... je těžké zůstat na 100% aktivní, když čas ubíhá - někdy musíš dělat kompromisy. Ale jasně, aspoň malá naděje a víra v lidský druh je tím, co mě každý den vytáhne z postele. A zvuk surového hardcore punku mě nikdy neomrzí.
Více na old.czechcore.cz
|
