FUCKED UP hrají tento týden 3 koncerty v ČR: 2/9 /Praha, 3/9 Uherské Hrdiště a 4.9. v Brněv neděli 4.9. v Brně (klub Yacht + RISPOSTA, SEE YOU IN HELL, CO-CA a videoprojekce), takže rozhovor je více než na místě, tím spíš, že o téhle kapele se toho u nás zatím moc neví. Otázky a odpovědi jsou zkompilovány z několika různých rozhovorů stažených ze stránek www.derangedrecords.com (kde taky najdete spoustu MP trojek od FUCKED UP!), odpovídají různí členové kapely. Překlad: Phil Hell.
1) Ke kterým kapelám byste vy sami přirovnali FUCKED UP po hudební stránce? Kdo vaší kapelu ovlivnil?
M: Snažíme se příliš neporovnávat s jinou kapelou, ale přiznáváme, že v našich skladbách jsou jisté části vykradené přímo či nepřímo od YOUTH OF TODAY, ANTIDOTE, NEGATIVE APPROACH atd., stává se, že, když vymýšlím nové skladby, tak to skončí tak, že zníme jako kapely, které zrovna v té době poslouchám... V poslední době hodně poslouchám a ovlivňují mě věci z LA z počátku a poloviny 80. let jako X, GERMS, BLACK FLAG, NERVES, CIRCLE JERKS a internacionálnější záležitosti jako WRETCHED, KIDNAP, DISCHARGE a DEATHSIDE atd. Ale naše hlavní vlivy jsou určitě kapely z Bostonu a NYC.
D: V poslední době poslouchám DAMNED, CROSSED OUT, REALLY RED, UPPERCUT, UNITED MUTATION a nové LP HAYMAKER. Někdo mi taky říkal, že můj zpěv zní jak Choke ze SLAPSHOT... což je úžasné. Hardcore by měl znít trochu špinavě... naše demo zní ale až moc špinavě.
2) O čem jsou vaše texty? Máte nějáké základní téma, které se prolíná všemi songy?
D: Naše prvotní texty byli o životě na pokraji rezignace. Vycházely z toho, v čem jsme se tehdy spolu s Mikem pohybovali: hnusná zaměstnání a pocity totální osamělosti. Když jsem začal hrát v kapele, tak jsem bydlel společně se svojí bývalou přítelkyní a dvěma dalšími týpky a nenáviděl to a zároveň jsem měl debilní práci. Permamentně jsem se cítil na hovno. Proto jsem taky nepsal o ničem jiném. Teď píšeme o magii, tajemných bytostech a o zabíjení pozérů.
M: Většina našich textů se zabývá depresí, frustrací... chozením každej den do práce a setkáváním se denně s tou samou sračkou stále a stále dokola dokud se nesložíš... žitím ve světe, kterému nerozumíme a kterej nás dovádí k šílenství atd.
3) Jak to vypadá na vašich koncertech v Kanadě? Míváte dobré reakce od děcek na koncertech?
M: Nehrajeme žádné větší koncerty, ale je to zábava... Toronto nemá žádné dobré koncertní místa nebo velkou scénu, takže většinou, když tady hrajeme, tak známe 80% tváří na koncertě. Takže možná děcka říkají, že se jim líbíme, protože se všichni známe. Roztancovat se je snažíme tím, že set zahajujeme coverem "Glue" od SS DECONTROL.
D: Reakce jsou čím dál tím lepší. Po nějákou dobu jsem se ničil na pódiu a lidi jen tak postávali a koukali na to, jak krvácím, ale pak začali děcka z kapely NO WARNING tančit a strhli ostatní.
4) Jako jednu z kapel, co vás inspirovali uvádíte někdy H100s, což je super, protože jejich singly "Texas Death Match" a "Distort Cleveland" poslouchám poslední týden každý den. Myslím, že tahle kapela si udělala svými kousky na koncertech v Kanadě jméno... máte nějakou solidní historku z jejich live vystoupení? Proč si myslíte, že po sobě zanechali tak legendární odkaz?
D. H100s tady nikdy nehráli. NINE SHOCKS TERROR ano. Slyšel všechny možné pověsti o téhle kapele od hození kladiva do davu na koncertě až po rozbití kostela. Zpěvák Chris Erba byl mentální případ a povedlo se mu zachránit hardcore od toho, aby sklouzl k něčemu naprosto pozitivnímu a nudnému. H100s byli prostě rychlá hardcore/punk kapela, která dělala bordel a pokračovala v tradicících ztřeštěného rocknrollu.
5) Slyšel jsem o tom, že členové FUCKED UP jsou aktivní v kanadské organizaci OCAP - můžete její činnost blíže představit? Skladba "Municipal Pricks" je jistě namířena proti těm samým lidem, proti kterým směřují i aktivity OCAP. Existují nějaké další souvislosti mezi vaší kapelou a touto organizací?
J: Dřív jsem toho s OCAP dělal mnohem víc než teď, ale Camp je v tom stále hodně aktivní a jednu dobu byl u nich zaměstnán. Ontario Coalition Against Poverty ("Ontarijská koalice proti chudobě") je převážně dobrovolnická (až na pár placených zaměstnanců) skupina, která dělá spoustu věcí - normálně ale lidi slyší nejvíc o masivních anebo menších demonstracích, které OPAC pořádá, a? už to byly neslavné nepokoje před budovou místního parlamenty před třemi lety nebo bordel v kancelářích konzervativní strany... ale OPAC taky dělá každodenní aktivity na poli lidských práv kdy bojuje u soudů proti pokutám udělovaným bezdomovcům za žebrání nebo za spaní na veřejných místech, pomáhá nájemníkům v jejich boji s nenažranými majiteli domů, pomáhá imigrantům před deportací. Spousta lidí má problémy s názory, které OPAC zastává, ale když pominu ideologii, tak jsou tady jasné výsledky, které žádná jiná aktivistická skupina tady nemá - kdo jiný bojuje u soudů a u úředních slyšení imigračního úřadu, aby zabránil deportaci utečenců zpátky do zemí, kde je chtějí zabít? OCAP zachraňuje lidské životy. Více informací na www.ocap.ca
6) Řekl bych, že skladba „Police“ je jedním z nejlepších protipolicejních songů, co jsem za poslední roky slyšel. Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s policií, které vás inspirovaly k napsání téhle skladby? (já osobně jsem zažil bití a nespravedlivé zatčení a podobné sračky). Jaká je vaše nejoblíbenější skladba proti policii? (moje: „Police Brutality“ od URBAN WASTE).
D: „Hate Police“ od DICKS a „I Hate Cops“ od THE AUTHORITIES. Já osobně jsem jedním z nejméně militantních lidí v téhle kapele, jde-li o policii, což je asi proto, že s ní mám nejméně násilných zkušeností ze všech členů. Párkrát mi znepříjemňovali život, ale snažím se držet si je od těla, jak to jen jde, skoro bych řekl, že z nich mám strach. Celý ten koncept nadřazených lidí, kteří nejsou nikomu odpovědní je jedním z nejhorších aspektů naší společnosti. Sice chápu, že někdy je to nutnost, ale nikdy je nebudu zcela akceptovat, protože já nevěřím ani sám sobě natož nějakému týpkovi, co cítí nutnost dělat mi morálního strážce.
J: Jasně, já mám taky strach z fízlů. Byl jsem dlouho v podmínce a od té doby se vždycky, když jsem venku z domu radši koukám přes rameno.
7) Kanadský hardcore podle mně naprosto vládne minimálně od časů, kdy mě sejmuly kapely jako CHOKEHOLD a LEFT FOR DEAD. Které kapely z vašich končin stojí za poslech? Jak vypadá vaše lokální scéna? Je Gordův label Deranged nejlepší značkou v okolí?
D: Toronto a okolní oblasti mají podle mě teď nejlepší scénu jakou kdy měli. RAMMER a GOATHORN jsou šílené metalové bandy, co stojí za poslech. NO WARNING (bokovka VIOLENT MINDS) jsou skvělí. CAREER SUICIDE a THE CURSE mají skvělé desky a jsou legrační naživo. ANAGRAM a LULLABYE ARKASTRA jsou obojí solidní post-punkové kapely se seriozním vztahem k HC. CARNATIONS a DEAD LETTER DEPT. jsou další dvě lokální kapely, hrají pop punk, který je naprosto v pohodě. HOSTAGE LIFE je nová kapela, kterou byste neměli propásnout. A všichni musí jednoznačně uznat TEEN CRUD COMBO, jejichž nové LP vyjde brzdy na Deranged a rozhodně nezklame. Deranged je fajn, ale Devour je lepší. Vydali skvělé desky všech možných stylů.
J: Toronto vždycky bývalo trochu divný, vždycky tu bývaly skvělé kapely, ale nikdy žádná lokální scéna, což bych preferoval víc. Skvělé kapely, co teď hrají, jsou RAMMER, CAREER SUICIDE a nedávno se rozpadli TEEN CRUD COMBO. Taky NO WARNING. Gordův label je fajn.
8) Někdo z vás vydával fanzin Breakout, který sice dlouho nevydržel, ale první číslo, co jsem četl bylo zatraceně skvělé. Píše se v něm o nutnosti dokumentovat hardcore scénu a otiskujete v něm rozhovor s děckama, co napsaly knížku „We Got The Neutron Bomb“ o historii punku v Los Angeles a recenzujete spoustu knížek, co byly napsány o historii HC. Můžete říct pár slov o tom, proč považujete tyhle věci za důležité?
J: Ve druhém čísle fanzinu se o tom píše víc. V podstatě se dá říct, že punková historie je dokumentována dvěma způsoby – můžeš vidět skvělé kapely zaznamenané komerčními médii, třeba televizí (DAMNED, SEX POSTOLS atd.), kde vystupují jako součást historie rocknrollu, což je fajn, ale vždycky je tady i další způsob zaznamenání těchto starých časů – orální historie, kdy se vzpomínky na tyhle kapely předávají z generace na generaci skoro kmenovým způsobem, taky skrz fanziny a trochu i knížky. Dokumentování punku tímto způsobem dává každému možnost, aby se dám podílel na udržení povědomí o historii punku a vůbec každý vlastně tímto způsobem jeho historii sám píše. Vydávání fanzinu, hraní v kapele, fotografování nebo jen to, že někomu řekneš jakej byl koncert, na kterém jsi byl, to všechno přispívá k vytváření skutečné historie tohoto hnutí. Fanzin je něco hmatatelného, proto reprezentuje dokumentování punku stálejším způsobem. Když jsem dělal Breakout tak jsem chtěl dělat rozhovory právě s lidmi, co sami dokumentovali punk rock ve svých fanzinech nebo knížkách, protože jsem cítil, že budou mít silné povědomí o jistých časových úsecích a místech v historii, jejíž jsem i já součástí. Jeden z týpků, co napsali „Neutron Bomb“ provozoval klub Masque, jedno z hlavních doupat punkové exploze v LA v roce 77, takže mluvit o tom přímo s ním znamenalo být rovnou u zdroje a dozvědět se věci, které bych jen těžko skládal odjinud.
9) 7“EP sice je nejstandardnějším způsobem záznamu hardcore punk rocku, ale vy jste se zatím rozhodli vydávat pouze singly a ne velké desky, proč?
F: To má víc důvodů. Dnes kapely často narychlo splácají všechny skladby co mají, aby mohly vydat velkou desku a pak je na ní jen jeden nebo dva dobré songy. Vydat LP s pár dobrýma skladbama a hromadou sraček by pro nás bylo příliš velké plýtvání mateiálem. Řekl bych, že teď jsme už skoro v situaci, kdy bychom si mohli dovolit vydat LP s rozumným počtem dobrých skladeb, ale trvalo nám to hodně dlouho.
M: Řekl bych, že nás ve vydávání samostatných singlů ovlivnily trochu jiné punkové styly v historii než je tomu u jiných kapel. Singly se staly normou v HC ve chvíli, kdy staré kapely na Dischord Records chtěly ušetřit prachy a tak vydávali 8 skladeb na jednom singlu plus ty skladby byly mnohem kratší a rychlejší. Celá první vlna britských punkových kapel vydávala na labelech, co dělaly nejdříve singly a pak teprve je následovaly velké desky. My jsm došli k tomu, že dvou-skladbové singly jsou dobrým standardem a jsou vhodné i pro přenos určitých myšlenek. Můžeme tak dělat singly s určitým poseltvím, napsat podle toho text a udělat v tmto duchu obal.
10) Jaký má smysl zpívat o událostech, co se odehrály skoro před 100 lety jako třeba španělská občanská válka?
M: Jaký má smysl zpívat o čemkoliv?
F: Lekce, kterou tato válka dala světu je stále relevantní a její vliv je znatelný dodnes.
11) Proč vůbec kapela FUCKED UP existuje?
F: Řekl bych, že je to druh určité reakce. Taky doufám, že je to pro lidi, co nás poslouchají zároveň možnost připustit si, že nejsou jediní, kdo si myslí, že tenhle svět jde do hajzlu. Pro mně osobně je to způsob, jak se vyrovnat s řadou hnusných věcí, které vidím každý den kolem sebe. A nejdůležitější pro mně je dělat hudbu.
12. Kolik času ještě vaší kapele na tomhle světě zbývá? Dovedete si představit existenci FUCKED UP třeba za 5 let? Nebo se to vůbec nedá odhadnout?
M: FUCKED UP čas od času působí jako chodící mrtvola. Už jsme se 3x rozpadli a zase dali dohromady. Jsme příliš neschopní pouštět se do dlouhodobých věcí a máme každý spoustu jiných věcí v životě. Damian je televizní producent, Remus je čerstvou matkou, Camp je většinou ve vězení nebo na ulici atd. Budeme se snažit napsat a nahrát LP a pak to nejspíš zabalíme. Čas, který nám zbývá chceme věnovat pouze turné, což je kvůli vzájemným vztahům v kapele samo o sobě dost složité a LP desce. Cokoliv navíc považujte za bonus.
Více na old.czechcore.cz
|
