|
(rozhovor)
Greynbownes jsou olomoucká stoner rocková kapela. Ve své tvorbě sází na silné riffy a prolínání různých nálad (i stylů). Riffy vládnou! Pánové mají venku nové album Bones and Flowers, které přiblíží i nový animovaný videoklip k písničce Dog's Eyes Dog's Eyes . O nahrávku se postaral Amák (Golden Hive Studios) a celá je k poslechu na greynbownes.bc.com. Lukáš z Greynbownes je k vidění na většině koncertů pořádaných SF MINI partou a protože spolu vždycky prohodíme pár slov, nedalo mi to a poslal jsem mu pár otázek emailem. Vznikl rozhovor, který možná o kapele a jejich novince trochu napoví. V každém případě, pokud ujíždíš na stoner rocku a Greynbownes jsou pro Tebe neznámou, neváhej je vyzkoušet. Album Bones and Flowers by mělo vyjít koncem letošního roku i na vinylu.
Otázky: Samuel. Odpovědi: Lukáš.
Ahoj Lukáši, je skoro léto, máš nové kolo a s kapelou Greynbownes Vám vyšla nová deska Bones And Flowers. Jak by jsi představil sám sebe a vlastně celou Vaší kapelu?
Ahoj, naši kapelu bych popsal jako trio, které si pohrává se stonerem, bluesem, psychedelií a dalšími různými vlivy od sedmdesátek po současnost. Vždy je pro nás důležitý riff a feel. V závěru z toho vždy vzniká nějaká nekonvenční věc nasáklá svou netradičností a atmosférou. Říkáme tomu stoner s příběhem, struktura písní není úplně tradiční, ale spíš si pohráváme s náladami a snažíme se budovat atmosféru. A když jsem už zmínil ty vlivy, tak možná by zaryté stoner fandy překvapilo, že jsme nikdy netíhly k Black Sabbath, zato mě osobně učaroval koncertní film The Song Remains The Same od Led Zeppelin, který jsem si jako teenager byl schopen pouštět i opakovaně za sebou.
Kdyby jsi měl Vás měl stylově “zařadit”, kam by jsi Greynbownes umístil? Rock, punk, alternativa… Upřednostňuješ sílu "riffů" nebo si ceníš i nějakého "mimo hudebního" "přesahu"?
Moc si netroufám na nějaké čisté zařazení, ale ten rock tam určitě dominuje, byť škála vlivů, co tam jde slyšet je pestřejší. Jak říkám, riff a feel je pro nás nejdůležitější. Mimohudební přesah tam taky určitě je, pro mě hlavně jakési vnitřní naplnění. Pro ostatní posluchače to může být možnost nalézt v sobě pomocí hudby něco nového, k tomuto přesahu se snažíme přinášet posluchačům různé pocity a pohrávat si s atmosférou, jež je doprovází. Texty nejsou formované tak, aby měly poučit, sdělovat názor a nebo vyzývat k nějaké akci. Naopak jsou poetického charakteru, kdy slova mnohdy odráží snové a archetypální obrazy, nebo nálady a každý text, byť má jisté poselství, může být vnímán intimně kýmkoli a zcela rozdílně. Je tam kus mě, takže si formou textů skrytě "zapisuji" svůj deník. Texty samozřejmě mají dotvářet i celkovou atmosféru a naléhavost songu.
Co pro Tebe bylo impulzem založit kapelu?
V kapelách se pohybuji už od patnácti let... začínalo to čistým zápalem pro věc, hrát punk a jezdit na skejtu, to vše pak ale postupně přerostlo ve vášeň. Celková chemie a pocit naplnění, kdy žhavíš lampy a pak to začne... nebo když se sama kytara ozývá zpětnou vazbou z aparátu a ty cítíš to vibrující dřevo v ruce, když zahřmí nějaký akord, který necháš jen tak znít a při tom všem máš až husí kůži... Konkrétně Greynbownes jsem založil po ukončení předchozí kapely, kdy jsme se každý rozhodli jít svým směrem, a hlavně proto, protože si nedokážu představit svůj život bez hudby. Je to můj ventil a celkově komunikační prostředek se světem kolem mě.
V jakých kapelách jsi hrál?
Haha, nevím jestli to je publikovatelné jinak, než jen jako sdílení vzpomínek s kamarády při sledování starých koncertů a záznamů… Pro tebe čistě ze zajímavosti Zvuk Ticha (punk) od cca 15-18 let, pak Amorfia (psychedelic grunge) od cca 18-24 let…
Samozrejmě, že to je publikovatelné. Když jsi v kapele, je je to jako vztah - nejdůležitější věc na světě. Jsi víc muzikant nebo punk?
Myslím, že mám v sobě pořád od každého něco, ale cítím se spíše jako muzikant.
Chápu, já jsem v kapele vždycky cítil spiš jako “punk”. Jaké kapely Tě ovlivňují, směřují a dodávají energii? Proč třeba hraješ zrovna styl, co hrajete?
Kapel, co poslouchám je fakt spousta a to napříč žánry. Naše hudba se nejvíce blíží partám jako jsou All Them Witches, Pontiak, Sandrider, Slift, Qotsa… i když přehrávači točím dále kapely jako Idles, ´68, Sleafordmods, Edhochuli, Dead Weather, Auroru, Fever Ray, Gary Clark Jr., až klidně pak osmdesátkové disco, když je chuť.
Pověděl jsi něco o sobě, jak by jsi představil ostatní členy Greynbownes?
Ten blonďák vždy po mé levici, co hrdě třímá svého Rickenbackera (který je mimochodem levoruký, aby si na něj nikdo jiný nemohl zahrát) je Martin. Kluk, který původně hrával na kytaru a kvůli "konkurzu" na basáka do Greynbownes si v roce 2015 rychle koupil první basu a od té doby to spolu táhneme. Sám poslouchá techničtější hudbu, vím, že jeho srdcovka je Tools, tak přináší zase jiný feel, co se hudby týče. Za bicíma od zimy 2018 sedí Petr, vystřídal tak svým postem předchozího bubeníka Kubu. Opět různorodý pohled na hudbu a zásobárna další inspirace. Je to v mých očích (krom toho, že týpek a hecker, co je schopen hackovat pentagon...) dost technický hráč a tak spolu s Martinem staví rytmickou sekci dost poctivě... Krom toho, že jsme spoluhráči, tak jsme naše vztahy za tu dobu co jsme spolu dost prohloubili (někdo z kluků by možná řekl, že tak hluboko se sám nechtěl dostat a že jsme hloubili za něj... ) a tak jsme kromě hudby schopni pokecat, sdílet všelijaké zážitky, cesty na hory atp...
Jak dlouho vlastně hrajete?
Jako Greynbownes jsme začali někdy v zimě 2014/ jaro 2015. Za tu dobu jsme ale udělali různé personální změny a nějakou krystalizaci stylu, než jsme si spolu sedli. Jako trio jsme začali hrát v roce cca 2017 a v současném obsazení jsme od zimy 2018.
Nová deska - co to pro Tebe znamená a jaký z ní máš dojem?
Deska vyjde i na vinylu, z čehož mám velkou radost! Zaznamenává uplynulé dva roky a jsou na ní otisknuty nálady, které mě za ten čas nějak poznamenaly. Za celkové znění z části může i lockdown, kdy se vše zpomalilo a člověk chtě nechtě šel více do sebe. Zpomalená doba si vyžádala pomalejší songy, intimnější témata a získala tak mlhou zahalený nádech. Mlhu zároveň často prořízne elektrizující energie různých riffů a dynamických změn. Ta energie, která se v člověku shromažďuje, pohání ho dál a byť máš nucený útlum k nějakému přetlaku, tak se ta celá síla sama dere na povrch, a to třeba formou hudby... Co se týká oblíbenosti textů, tak to se těžko řekne... S každým mám něco spojeného, ale favoritem je asi Dog's Eyes, ke kterému nám Venca z Lambdy vytvořil animovaný klip a tak máme na kontě již dva animáky.
Kde LP vyjde?
Vyjde na naše náklady, takže bude k dispozici u nás… A vyjde až v prosinci, takže máme alespoň vystaráno s dárky:).
Vydat si desku vlastním nákladem je super. Respekt. Je pro Tebe důležitá nezávislost, DIY?
Nebudu tajit, že jsme pár labelů ohledně vinylu oslovili, ale bez odezvy. Našel se jeden, který nám byl schopen něco nabídnout, ale nepřišlo nám to nijak moc atraktivní. Co se týká vydání, tak pokud jdeš sám za sebe, můžeš si věci dělat jak chceš, bez jakýchkoli ústupků někomu, kdo k tvému dílu mnohdy nemá žádný, než jen obchodní vztah. Celkově je pro mě DIY fajn cesta. Člověku pod rukama vzniká jeho dílo, má to, čemu investuje svou píli a čas a ve finále si produktu více váží. Další věc je ta, že se tvorbou hodně naučí a každý kus je originálem. Celý výtvarný proces se tak stává zajímavý a zábavný, mnohem zajímavější, než zadat objednávku "firmě" a svézt se na jednoduchosti (kterou jsme však taky několikrát využili). Teď chceme dělat DIY trika sítotiskem, tak se moc těším na ten proces od prvotního uchopení tužky pro navrhování designu, přes vrstvení síta, až po ten okamžik, kdy si triko obléknu...
Moc se mi líbi Vaše grafiky obalů. Kdo je dělá?
Grafiku desky měl na starost náš kamarád Michal Pago Peichl, se kterým máme fajn vztah a nebyl problém o grafice v průběhu tvorby diskutovat, měnit ji a dolaďovat, abychom byli všichni spokojeni.
Obal je kreslený?
Ano, je to kreslené. Pago nám mimochodem dělal grafiku i na první desku v roce 2018, takže to má i pěknou kontinuitu.
Kde jste album nahrávali a jak to celý probíhalo? Je pro Tebe návštěva studia radost nebo trápení?
Rozhodli jsme se pro Golden Hive Studios u Amáka a udělali jsme dobře. Ve studiu pro nás vždy panuje větší nervozita, kdy se člověk snaží zahrát věci precizně a zároveň ho někde v hlavě tlačí to, že si platí určitý čas a je v nějakém cizím prostředí... Proto bylo moc fajn, že prostředí studia i přístup Amáka z celého nahrávání udělal příjemnou zkušenost v pohodové atmosféře a dokonce jsme stihli album za menší počet dnů, než jsme původně očekávali. Jo, akorát nám pak všem cukalo v oku z poslouchání metra několik hodin v kuse...
Máš nějaký plán, co by jsi chtěl s kapelou dokázat?
Mám spíše sny, než nějaké strukturované plány. Když začnu těmi nejzběsilejšími fantaziemi, tak bych byl rád za možnosti koncertů po celém světě a zároveň, aby nás ta hudba byla schopna uživit. Dále gig v KEXP atp... Ale reálně bych v tuto chvíli byl rád za možnosti evropské tour a účasti na různých akcích...
Lukáši, díky za pokec. Pěkně se s Tebou povídá a stejně tak Vám to i hraje. Poslední otázka je Tvoje, máš prostor pro cokoliv …
Rozhovor můžeme nechat takhle, beze změn, úprav a krášlení to je alespoň autentické, což je taky podstata hudby.
greynbownes.bc.com
|
