Před sebou máte rozhovor s Mirkem Vokálem (Phobia Records, periferia.cz, Fear Of Extinction a Despite zine). Rozhovor vznikl jako povídání po emalu v druhé polovině srpna 2013. Otázky: Samuel. Odpovídal: Mirek.

Mirku, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Začnu „klasickou“ otázkou, jak se „aktuálně“ představíš? Povíš něco o svých aktivitách, životě … je to Tobě … Čau, takže stručně a rychle. Mirek. 34 let. Dvě děti. Jedna žena. Od roku 2001 provozuju Phobia Records, o něco kratší dobu dělám s Bukym www.periferia.cz a pak jsem ještě součástí kapely Fear Of Extinction. Taky dělám fanzin Despite, jehož druhý číslo je momentálně z 90% hotový. Dřív jsem občas zorganizoval nějakej ten koncert, ale s tím jsem už zřejmě nadobro přestal. Momentálně žiju ve vesnici, která je napůl cesty mezi Kolínem a Poděbrady.

Množství aktivit, kde na ně bereš energii? Dokázal by jsi definovat podstatu toho, proč tolik věcí vlastně děláš? Sám si poslední dobou říkám, jestli toho není nějak moc, ale nechce se mi omezit prakticky nic z toho, co dělám nebo v čem mám prsty, protože si pak na druhou stranu představuju, co bych jako dělal, kdybych nedělal zrovna tohle (label, kapela, webzine ..). Ok, tak určitě by mě zabavila rodina atd., ale pak by přišla chvíle, kdy si sedneš a nic. Čumět do zdi mě nebaví. I když je fakt, že v těch posledních letech na to doplácí právě ta rodina, takže, kdybych měl s něčím praštit, určitě bych se nenudil. A podstata? Mě to neuvěřitelně pořád baví, baví mě vydávat desky a práce kolem toho, baví mě rozbalovat balíky s deskama do distra nebo pro sebe, baví mě je poslouchat a baví mě mít ty desky třeba jenom v ruce a prohlížet si je. A z toho nejspíš čerpám tu energii na to pokračovat dál. A vlastně ještě jedna věc, která mně vždycky nakopne je ta, že jsem už od začátku fascinovanej jak celá hardcore / punk / diy scéna funguje. Sice se najdou některý principy 100% totožný s mainstreamem / většinovou společností, ale pořád tam ten duch něčeho, co je úplně mimo normální lidi a společnost pořád je.

Jde podle Tebe dát dohromady „rodinný“ život, s tímhle aktivním punkovým "během"? Ehm, tak jsem na tuhle otázku zřejmě z části odpověděl už v předchozí otázce. Zatím to jde, ale určitě se musej nastavit nějaký pravidla, aby všechny moje aktivity nebyly časově, a hlavně finančně, na úkor rodinného života. Přiznávám se, že ne vždy ty pravidla asi dodržuju, ale na tohle by asi nejlíp odpověděla moje drahá choť.

Kde podle Tebe hardcore/punk začíná a končí? Máš v tomhle směru nějaký limity? Limity jsem si vnitřně pro sebe nastavil už dávno. Jsou prostě věci, který se nedělaj a hranice, který se nepřekračujou (label, distro, osobní život). A čím starší jsem a čím víc na mě dopadá (a hlavně na rodinu) ruka systému, tím víc i zjišťuju, že jsem v některejch věcech čím dál tím víc radikálnější. A myslím tím hlavně politiku. S tím jde ruku v ruce i moje vnímání hardcore / punk subkultury. Samozřejmě nejde celej život vnímat věci pouze černobíle, protože s přibývajícím věkem vidím, že některý věci jsou spíš tmavé nebo světle šedé.

Zmínil jsi politiku … jaká je Tvá „politika každodenního života“? Jsou podle tebe nějaké cesty, jak propojit ideály s denní realitou? Tak určitě. Na malý vesnici je každej, kdo má víc jak jedno tetování, a chodí celej v černým podezřelej, divnej. Takže úplně první věc, kterou musíš udělat je začít pomalu přesvědčovat nedůvěřivé okolí, že fakt nejsi smažka nebo kriminálník. Je tady hodně specifickejch situací a témat, který člověka žíjícího ve velkým městě ani nenapadnou. Dennodenní potkávání se s typickým českým rasismem (cikáni .. samozřejmě) atd.

Popravdě, ideálů už moc nemám (pokud narážíš na konzumní život, vegetariánství atp.), takže jsem za posledních pár let, co tu žiju, neměl s nikým žádnej konflikt, spíš naopak ... jsem takovej družnej typ. Pokud nepočítám pár slovních potyček s místní "dělnickou mládeží", kde občas jejich činy překonávaj v absurdnosti, i ty nejlepší skeče z Monty Pythonů ... např. jeden starší borec (shodou okolností téměř soused), vozí ve své káře na palubovce Mein Kampf, je tak hustej a přesvědčenej nácek, že s tím autem jezdí i nakupovat levný pivo do místního vietnamskýho obchodu :) :).. No, a co se týče politiky denního života, spíš je to takovej všeobecnej zájem o dění v obci. Nový silnice, chodníky, vodovod, dětský hřiště, mateřská školka atd. Je to úplně jiná "politika" než ta, která se řeší na parlamentní úrovni, tzn. že se dá čas od času sympatizovat s vedením obce, který je v současný době jakoby napravo (ODS a podobná pakáž). A dalo by se říct, že je to politika, která má naše životy ten největší dopad (pokud nepočítám všeobecný věci jako daně atd.) a téhle komunální politiky je asi i největší šance, jak může jednotlivec nebo skupina lidí něco změnit nebo prosadit si svůj názor.

Volit nebo nevolit? Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázaly. Ale přiznám se, že párkrát jsem volil. Vždycky jenom z trucu, aby můj hlas nepropadnul nebo prostě jen tak z prdele. Aktuálně vidím jednu věc, na současný politický scéně není žádná možnost výběru. Takže parlamentní, senátní a podobný taškařice už propříště nejspíš vynechám. A jedinýho aktu, kterýho se nejspíš někdy ještě zúčastním, budou maximálně komunální volby.

Bavím se „virtuálně“ - co kdyby z hardcore/punku povstal nějaký „český politický aktivista“, ekvivalent Jello Biafrovi, měl by Tvé sympatie? Je podle tebe vůbec možné, zapojit se do politiky a zůstat „normálním“ člověkem? Ne, moje sympatie by rozhodně neměl. Nemám rád vůdce a nemám rád lidi, který mají potřebu se jakkoliv zviditelňovat. A druhá část otázky. Myslím, že pokud se někdo zapojí do politiky (v současném systému) určitě není normální člověk. A pokud do ní vstupuje s nějakejma ideálama, tak ho to buď hodně rychle přejde, nebo ho hodně rychle zkušení "matadoři" vypoklonkujou zpátky do reality.

Osobně mě značně znervózňuje stále sílící anti-romské dění v ČR … protiromské pochody, atd. … Jako nejhorší moment vnímám to, že tohle již není klasický „rasismus“, na který jsem byl zvyklý, ale proplétá se to celou společností … samozřejmě to vnímám i jako jistý trend, komunikační bod střední třídy. Politici samozřejmě mlčí, věci se dějí. Tvůj názor, postoj, možné kroky … ? Můj názor? Já jsem s cikánama (sorry, já slovo Rom neumím používat a místní to po mě v mém dětství nikdy ani nechtěli) žil, půlku svýho života, v jedný bytovce. Jedna rodina byla i náš nejbližší soused (dveře vedle), takže můj názor je značně ovlivněnej právě tímhle. Žil jsem s nima, hrál jsem si s nima, rval jsem se s nima a sledoval jsem, jak jim nejdřív zatápěj komouši a pak jim nezatápí, respektive ze dne na den si jich nevšímá, vůbec nikdo (po 89). Odtržení a vykořenění ze svého původního prostředí, žíjící ve značně nenávistný atmosféře okolí, bez jakéhokoliv náznaku pomoci nebo zájmu. A v neposlední řadě z ničeho nic - bez práce (v tomhle měli před 89 docela velkou výhodu - měli práci, i když chápu, že to není a nebylo asi to nejlepší řešení). Co jsme tak asi mohli čekat, že se bude dít? A najednou po téměř 25 letech se nám to vrací i s úroky. Na spoustu věcí je pozdě a možných kroků je jenom pár, ale i k těm krokům je nejspíš právě nutná změna přístupu jejich nejbližšího okolí a to bude běh na hodně dlouho trať (který se taky nemusí v některých případech ani doběhnout, a možná ani odstartovat). Prostě a jednoduše, přestat na ně koukat skrz prsty a nenechat se manipulovat masmédii.

Jakej se snažíš být táta? Mají již Tvoje děti nějakou oblíbenou desku? (třeba naše malá miluje Ramones - Rocket To Russia a jedno období se chtěla česat jako Dee Dee .)) Takovej, aby se za mně moje děti nikdy nemuseli stydět. Tak oblíbenou jako úplně ještě nemá, přece jenom jim je teď 3 a 1 rok, ale když si nějakou desku pustím, tak řádí už oba dva. Je to někdy docela sranda. Ten mladší tancuje na všechno, takže tomu to je jedno. Ten starší si už u japonskýho noise punku stěžuje, že to chce vypnout. Snad se mi ho podaří časem přesvědčit, že puštěnej lux v kombinaci s mlácením do hrnců je ta pravá hudební nedoceněná kvalita.

Zeptám se Tě postupně na Tvoje aktivity.  Začnu u Periferia.cz a zinu Despite. Proč jsi začal tohle hardcore/punkovou osvětu dělat? Jak by jsi je představil?  Mno. Proč přesně jsem začal dělat s Bukym Perifera.cz si nevzpomenu, asi protože mi to nabídnul, a já řekl, že jo. Nejspíš jsem to chtěl zkusit, protože jsem se dostával, a samozřejmě stále denně dostávám, ke spoustě informací o hardcoru z celýho světa a v té době (2009-2010) tady nebylo žádný internetový médium, který by bylo denně aktualizovaný (sorry, ani czechcore.cz tu nebyl, hehe) a které by přinášelo novinky, hlavně z oblasti d-beat / crust scény. No a Buky je vlastně ten, který přináší ty necrustový novinky a zprávy. Měl již své zkušenosti s webzinem, jako jeden ze zakladatelů Kids and Heroes, a v té době mu už směr kam se K.H. dostával moc nešmakoval. Takže www.periferia.cz je hardcore / punk webzine, který je denně (ne o víkendech a našich dovolených) aktualizován. Toť asi vše ohledně webzinu. A Despite fanzin je vlastně taková jako odnož webzinu, protože mi přišlo líto, že mám v kompu hromadu rozhovorů s kapelema, v původním znění, jejichž české překlady se objevily na www.periferia.cz. Takže se to trochu doplnilo recenzema, pár článků atp., a na světě bylo první půlené číslo Despite (split s Cheers!), který jsem dělal s Kanárem. Dvojka Despite už bude samostatná, dělám na ní jenom já. Snad vyjde ještě letos.

Porovnáváš periferia.cz s czechcore.cz? Bereš ho jako „konkurenci“? Určitě ne. Czechcore beru jako inspiraci, zdroj a jeden z tmelících prvků český hardcore / punk "scény". Prostě mi jednu dobu přišlo, že se na czechcoru nic neděje a to byl jeden z důvodů, proč vznikla Periferia.cz

Srovnání „životnosti“ elektronické informace, s tištěnou, se rýsuje samovolně. Novinka je vytlačována novinkou ... Má cenu ještě dělat papírový zine? Nebylo by ekologičtější začít komunikovat jen ve formě jedniček a nul? A co bysme všichni četli na záchodech? Papírovej fanzin se nedá s webzinem absolutně srovnávat. Webziny beru jako rychlej zdroj informací, který už druhej den nejsou aktuální. Fanzin má, a bude pro mě mít, svým obsahem něco jako historickou hodnotu. Navíc mě na monitoru fakt nebaví číst tour reporty nebo reporty z akcí, koncertů nebo festivalů.

Jaký je Tvůj pohled by bootlegování desek? Před pár lety se jich vyrojilo ohromný množství a některý z nich byly super, co se týče zpracování, kvality zvuku atd. Nemám nic proti bootlegům, pokud jsou to dávno vyprodaný desky, jejichž první presy se prodávají za nehorázné prachy. A v podstatě nemám nic ani proti těm nekvalitně zpracovanejm. Každému co jeho jest. Myslím si, že ten velkej boom bootlegů je už za náma, protože velký major, i velký ug labely, se toho chytly a znovu vydávaj starý desky jako zběsilý (např. Bolt Thrower, Carcass, Napalm Death represy atp.).

Punk nebo metal nebo hardcore? Vadí Ti míchání stylů? Absolutně nevadí. Navíc můj záběr jako posluchače je fakt velkej, od melodickýho punk rocku, přes hardcore, metal, crust, až po zběsilej noise punk. Já si vždycky vyberu, to co mi sedne. Některý mixy mě bavěj míň (metal / hardcore) a některý zase víc (punk / metal / death).

Co když hardcore/punks kids poslouchají BURZUM, vadí Ti to? Jak je vlastně Tvůj pohled na trendovej black metal v hardcore/punku? Já tomu nějak jako nerozumím. Chápu, že se to může někomu líbit hudebně, ale nosit trička nebo se veřejně zastávat jednoho maniaka, kterej to evidentně nemá v hlavě v pořádku ... Black metal v hardcore / punku mi nevadí. Mám rád kapely, kdy se do crust nebo d-beat stylu dá vpašovat pořádná porce černoty. Black September nebo Iskra vládnou. Pokud jde o čistě black metalový projekty lidí pohybující se v hardcore / punk scéně, pak v tom vidím asi nějaký okouzlení daným stylem. Horší je to v případě čistě black metalovejch, kapel vzešlých z čistě metalovýho "apolitickýho" prostředí, který balancujou na hraně NSBM, ale myslím, že 99% lidí v hardcore / punk scéně je natolik inteligentní, že dokáže rozpoznat, že je něco špatně.

Vrátím se ještě k periferia.cz – máte nějaký limity nebo omezení, co budete ještě publikovat, a co už ne? Kapely, labely … jsou prostě větší / menší a pokud vezmu kapely jako RANCID, NOFX, dá se o nich už jen stěží říct, že fungují jako DIY … (například informace o Rancid BOXU vzbudila na czechcore.cz velkou diskuzi) Jste striktně DIY, případně kde to začíná a končí? No myslím, že když se podíváš na obsah Periferia.cz, tak najdeš jak velký mainstream kapely, který původně vzešly z nějaké, dejme tomu hardcore / punk scény, tak i ty nejvíc obskurní spolky, který zajímají pár desítek lidí po celém světě. To, že pověsíme novinku např. o Rancid nebo zrovna dnes (23.8.) o Grave, já nevím jak to úplně přesně popsat, ale nejspíš to bude tím, že se řídíme svejma pocitama a určitě máme nějakou hranici, co k nám dát a co už ne. Takže třeba ty Rancid, tuhle kapelu poslouchám doma jak já, tak si myslím, že i Buky a zřejmě to je ten důvod, proč nějaký info o týhle kapele zveřejníme. To samé platí i v případě Grave, i když tam si nejsem jistej, jestli Buky zrovna Grave poslouchá :D :D.

Dostávám se k myšlence … před mnoha lety, byl myslím emo/indie kapelám vyčítán jejich „otevřenější“ přístup k médiím nebo sponzoringu. Časy se měnily, a to co tehdy vypadalo jako zaprodanost je na „denním pořádku“ (to ber s nadsázkou) … nebylo by lepší přeskočit pojmy jako komerce, sponzoring … věnovat se jen hardcore / punku … ? Nadsazeně řečeno ... Teď nevím, jak to přesně myslíš? Jak se věnovat jenom hardcore / punku? ) ... Vždycky záleží na lidech, v té či oné kapele. Pokud dostanou prostor ve svých začátcích na DIY akcích a po pár letech jim tahle scéna začne bejt malá nebo si už od začátku řekli, že to chtějí dotáhnout někam dál než hrát po klubech pro pár desítek lidí. Nevím, co bych jim měl zazlívat. Je to jejich cesta, kterou si vybrali a buď budou za pár let vděční téhle scéně, ze který vzešli nebo jim to bude úplně u zadku a myslím, že ani ty ani já, ani nikdo jinej, s tím nic neuděláme. Můžeme na ně maximálně zpětně plivat nebo je ignorovat (vybral bych si ten druhej způsob ...). Těm lidem bude naše nenávist, jak jsem říkal nejspíš buď úplně šuma fuk nebo pokud z nich měl někdo nějakej charakter tak tu lítost nebo vděk dá nějakým způsobem zpětně najevo ... Otázka jestli o to někdo bude vůbec stát?

Máš problém s tím, když lidé z hardcore punkových kapel jedí maso? Ne nemám, nejsem fízl, ani nikoho nekádruju. Je to každýho osobní záležitost. I když je pravda, že práva zvířat nebo vegetariánství by měly být jedním ze základních kamenů ideální hardcore / punk scény. Přiznávám se, že i já s tím mám problém. 

Díváš se zpátky? Máš nějaké „ životní mety“, kam jsi se chtěl dostat nebo bereš věci jak přicházejí a odcházejí? Zpátky se dívám jenom proto, abych se poučil z chyb. Životní mety přicházejí tak nějak sami o sobě aniž bych si je nějak plánoval. Ať už osobní (děti, rodina), tak ty "koníčkový" (label, kapela, webzin). Takže by se dalo říct, že beru věci tak, jak přicházejí a odcházejí.

Phobia Records … jak dlouho funguješ? Jak by jsi existenci labelu popsal?  Funguju od r. 2001. Ze začátku to byla nějaká jako touha dostat se k novým nahrávkám a pomoct trochu rozšířit obzory v místní scéně (Kolín, Poděbrady, Nymburk atd.). Pak se to celý začalo malinko vymykat kontrole, až jsem se ocitl v roce 2013, kdy už je to kolikrát spíš než koníček pěknej žrout času a peněz. Existence labelu, a distra, se pohybuje v krutejch sinusoidách. Zadluženej míň a zadluženej kurevsky moc.

Podle jakých měřítek si vybíráš kapely?  Poslední dobou vydáváš jednu novinku za druhou, musí to být náročné to ustát, jak to zvládáš? Většinou jsou v kapelách mě známé či blízké osoby a to i v případě zahraničních kapel. Pár vyjímek by se našlo, kdy jsem se zúčastnil nějaký kooperace, kde to bylo jenom o tom poslat prachy a počkat na výsledek. V současný době to je z 95% na bázi známostí a osobních vazeb. Když to vezmu kolem a kolem, za posledních (cca pět let) jsem vydal pouze kapely, se kterýma jsem se skoro vždycky osobně potkal nebo je už delší dobu znám. Mno ty jo ... je to vlatně docela příjemnej pocit, že nějaká ta mezinárodní spolupráce pořád ještě funguje a můžu toho bejt součástí. A novinky a současnost? Hm tak zrovna dneska jsem zjistil, že jsem vyčerpal úplně všechny dostupný finanční zdroje a jsem totálně na suchu (tzn. ještě víc v mínusu než kdy jindy). Takže ... koukejte všichni mazat na www.phobiarecords.net objednat nějaký desky ať můžu vydávat a nakupovat do distra další crustový desky ...

Hardcore / punk label vs. daně? „DIY bez papírů“ nebo „nezávislá firma“? Odprostit se úplně od státního systému atp. tak jasný, že bez papírů, ale zase na druhou stranu je otázka jestli pak ta pokuta, která se určitě bude pohybovat v řádech desetitísců za tu černotu stojí. Pokud je label / distro tvoje práce tak nemám problém s tím, že funguje na živnostenskej list. Pokud to máš jako koníček při práci, tak zase naopak nevidím smysl toho proč na to mít papír.

Vydal jsi spoustu vinylů, máš někde kompletní diskografii? Která deska se Ti nejvíce vryla do paměti? Kompletní diskografii najdeš u mě na stránkách (konkrétně tady:
http://www.phobiarecords.net/eshop/sonic.cgi?templ=index&page_include=1034_tituly&reset=yes).
Titul, který se mi nejvíc vryl do paměti určitě bude první sedmipalec, kterej jsem kompletně zařizoval i platil já sám a to byl singl 365 Dagar Av Synd (jedna z mnoha kapel Jockeho z Warvictims a jeden z první titulů, kterej vzešel z naší letité spolupráce ..).

Kde lisuješ desky a jaký je podle tebe ideální počet lisovaných kusů? Někdy v Loděnicích a někdy v Německu. Vždycky záleží na financích. Lisování sedmipalců v Loděnicích je o dost dražší než v německejch malejch lisovnách. Ideální počet kusů? U sedmipalců 300 - 500 a u velkejch desek 500.

Máš nějaký label, který je Tvým vzorem fungování? To je jasný. Nejvíc mi v začátcích Phobia Records pomohl Barvák / Insane Society Records. A kdybych měl říct label, kterej mě ovlivňuje svým fungováním v posledních letech, tak je to určitě D-Takt & Raw Punk Records. Fungovat jenom na bázi jednoho e-mail kontaktu, bez paypal účtu, bez facebook, twitter, myspace profilu ... respekt. Ale zase je to daný tím, že Jockeho label je v nejvíc oblíbený crust / punk zemi ve Švédsku, takže v podstatě cokoliv vydá, tak to zajímá celej punkovej svět. Ideální vzor by byla kombinace Insane Society / D-Takt & Raw Punk Records.

V čem je podle Tebe jádro úspěchu vydání dobré hardcore/punkové desky? Dobrá distribuce. Tzn. vyměnit / prodat / poslat co nejvíc desek do co nejvíc dister po celým světě, plus pár pozitivních recenzí v tradičních punkových zinech - Maximum Rocknroll, Razorblade, Short, Fast & Loud, Profane Existence atd. atd. A pak asi co nejvíc spamovat na sociálních sítích. Někdo na to žaludek má, někomu se to od podstaty příčí ...

Vydavatelské tempo ve vydávání vinylových desek je v poslední době „smrtelné“, dle mého. Je možné to stále sledovat a desky si kupovat? Nedojde k zahlcení ? Stále je slyšet, jak jsme na tom ekonomicky špatně, a desek vychází více než kdykoliv předtím …  Tvůj názor? Je to brutální. Co mě zajímá, to stíhám sledovat, ale spousta desek mi unikne. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Určitě je to dobře pro moji peněženku. Dobrým příkladem může bejt i to, že v minulých letech jsem vypustil 2-3 tituly za rok a bylo to akorát, letos jsem už vydal či spoluvydal snad deset věcí a do konce roku vyjde další minimálně 5 nebo 6 Phobia Records titulů. A musím dodat, že pro distro a label je to hodně sebevražedný tempo a v příštím roce 100% zvolním.

Otázka na odlehčenou, Tvůj TOP TEN? Nebo prostě TOP a nemusí být ani hudební … Rodina, dlouho dlouho nic a pak ten zbytek ...

Kapela … Jak představíš Fear Of Extinction a kde vznikl nápad vzít mikrofon do ruky? To jsem takhle asi rok bydlel v Praze a nějak ty tři dobráky, v sestavě Rich, Kanár a Roman, napadlo mně oslovit, jestli bych to jako nechtěl zkusit. Na pár prvních zkoušek jsem nepřišel, protože jsem se styděl nebo co, ale pak mě tam dotáhli a od tý doby jsem součástí Fear Of Extinction. Hrajeme více, či méně, primitivní crust / d-beat. Koho by to zajímalo tak se může mrknout na http://www.fearofextinction.blogspot.com.

Kde je podle Tebe místo Fear Of Extinction a co od Vás lze očekávat? V Braníku v garáži a pak 100% v malejch zaplivanejch klubech a špinavejch (ty čistější osobně preferuju víc ..) squatech. Hraní na větších akcích jsme si vyzkoušeli a můžu asi za nás všechny říct, že to určitě není naše cesta. Očekávat můžete větší, či menší, dávku hluku a primitivního d-beatu. Co se týče nahrávek, tak aktuálně je v lisovně split EP s March Of The Hordes, na podzim se ukuchtí split EP s Angry Brigade, pak asi nějaký vály na 4 way split LP a příští rok snad konečně nahrávka na nějakej samostatnej dvanáctipalec.

Rich s Vámi hraje od začátku? Pamatuju si Bicles Cab, kde myslím hrál, že? Velice sympatická kapela, a rád vzpomínám na jejich koncert v Písku na Palubě, který jsme dělali … Rich už s náma pár let nehraje. Odstěhoval se v r. 2010 (?) zpátky do Anglie, ale samozřejmě je to pán, kterej nemůže bez kapely fungovat, takže v současný době obsluhuje mikrofon v kapele Brainfreeze (doporučuju! najděte si jejich bandcamp...). Jo Rich hrál mj. Bickles Cab (pak taky v Truth Decay a v Praze ještě s Angry Brigade). Hrozně hodnej člověk, vlastně všichni pankáči v Sheffieldu jsou hodně v pohodě a přátelský lidi ...

Lze zvládat kapelu s rodinou? Jak to máš? Těžko. Na všechny zkoušky se nedostanu a koncertů je míň, než by ostatní členové kapely chtěli. I když mně se zdá, že hrát 1-2 do měsíce je tak akorát.

O čem jsou Vaše texty? D-beat / punk klišé. Válka, náckové, systém, politici ...

Co si myslíš, zajímá ještě „mladé“ hardcore/punk? Jo to nevím. Tak koncertů je čím dál víc, nový tváře jsou občas na akcích taky k zahlédnutí. Takže asi to ještě někoho zajímá. Otázkou pak zůstává, jestli je to zajímá jenom po hudební, nebo po vizuální stránce, a jestli jsou si v dnešní rychlé době ještě z těch koncertů schopní odnést něco navíc.

17. listopadu 1989 … kolik Ti bylo, kde jsi byl a jak jsi vnímal události co se děly? Jak je vnímáš s odstupem a jak věci hodnotíš dnešním okem? Můžeš klidně srovnat s dnešní dobou … Jo to mi bylo 10 let. A vnímal jsem to tak nějak zmateně. Byl jsem v 5.třídě, dostal jsem se do pionýrský rady, jako nejmladší člen v historii naší základní školy a bavila mě ruština. V podstatě tak byla násilně přerušena moje svazácká kariéra ...

Může být crustová kapela sXe? Nedokážu si to dost dobře představit, protože k tomuhle stylu, koncertům, prostředí atd. prostě nějaká ta umělá výpomoc patří, ale tak asi jako proč ne.

Jaké kapely teď, podle tebe, udávají na poli crust/d-beat směr? Bylo tomu tak vždy a myslím, že se do budoucna nic nezmění - kapely ze zemí jako Švédsko, Japonsko a UK. Sice je teď velkej boom noise / d-beat stylu v USA, ale tam jde z 99% o kopírování kapel, právě z těchto tří zemí. A z kapel co hrajou, a jsou aktivní, rozhodně můžu vypsat tyhle: Warvictims, Doom, Framtid, Contrast Attitude, Desperat, Institution, Mob 47, Deviated Instinct, Passiv Dödshjälp, Martyrdöd, Infernöh, Skiplickers, Reality Crisis, Dropend, Parasit atd. atd.

Hodně se toho napsalo, a namluvilo, o SCION aktivitách v hardcore/punku/metalu … Jaký je Tvůj názor? Sračka. Zrovna nedávno jsem dočetl články v Go and Kill a přišlo mi to jako velká taškařice. Fanzin, trička, pózování v tričkách Scion atd. Fakt mi to vypadá jako nějaká povedená parodie (opět) v duchu Monty Pythonů ...

Tuším, že i Martyrdöd jeli nějaké US koncerty pod hlavičkou SCION … Jo? Tak to vidíš, lumpové to jsou to, hned jak přijedu domů, vezmu všechny desky Martyrdöd a demonstrativně je před barákem podpálím. Aspoň budou mít sousedi na vsi trochu vzrušení. He he.

Jak vypadá Tvůj ideální den? Nejít do práce, vstát, vzít rodinu a kola (nebo auto) a jet na výlet.

Na co se ještě letos můžou crusteři těšit? Uf. Takže nevím jestli se vše stihne ještě všechno letos, ale hodně konkrétní plány jsou už na tyhle desky: March Of The Hordes / Fear Of Extinction split EP (v lisovně), Kakafoni EP (US / SWE projekt se členy Makabert Fynd, Hellkontroll a Gasmiasma), Blinded - Plíce plný popela EP (demo na vinylu), Irritation LP (SWE, crust core alá Skitsystem), Brottskod 11 LP (SWE, debutní album, d-takt), Fear Of Extinction / Angry Brigade split EP a pak se necháme překvapit ...

Rád jsem si s Tebou „popovídal“, díky za skvělý a velice rychlý přístup. Máš místo pro cokoliv, co máš v hlavě nebo na srdci … DRŽ SE! (S) Díky za prostor u "konkurence". :)). Mrkněte se občas na www.phobiarecords.net nebo www.periferia.cz nebo www.fearofextinction.blogspot.com. Nakupte si nějaký desky, ať se může dál vydávat. Nebo prostě jen tak napište …

Mirek, mirek@phobiarecords.net

http://phobiarecords.net

PS: Dalším titulem na Phobia Records je debutní singl švédských BOMBANGREPP - Foradd Av Samhallet. Desky jsou již připravené u PHOBIA RECORDS v krabicích, ale po dohodě s kapelou bude oficiální den vydání pátek třináctého. Takže poprvé k dostání na strahovské Sedmičce v rámci letošního druhého ročníku Enemy Of The Sun Festivalu. Objednávky / rezervace můžete posílat na e-mail: order@phobiarecords.net . Více na http://phobiarecords.net/eshop nebo http://phobiarecords.net.  

Další recenze/články najdeš na http://samuelrecords.blogspot.com. 

Obrázky