|
Smíchov, pokud nespadne, bude se přinejmenším otřásat. 24. dubna v pražském podniku Hospoda Brouk zahrají Conquestio (hc/punk z Pardubic), Kunta Kinte (noise/punk z Prahy) a především Dischavizer (crust/hc z brazilského São Paula). Na otázky ohledně evropské tour a kapely odpovídal zpěvák a kytarista Nader.
1. V naší republice se o vaší kapele zatím moc neví. Mohl bys přiblížit historii? Kolik máte členů, v jakých projektech jste hráli dřív a máte už nějaké vydané nahrávky?
Abych to nějak shrnul, tak Dischavizer je duo, které se dalo dohromady v červnu roku 2016. Máme v plánu hrát kde to půjde a hlavně být slyšet. Proto se prostřednictvím hudby a hlavně textů kriticky vyjadřujeme k válkám, k sociálním problémům, k rasismu a antisemitismu, k předsudkům všeobecně, dále k homofobii a machismu. Tohle naše poselství se nažíme šířit světem, což by nešlo bez různých “výměnných” akcí mezi kapelami, bez přespávání po bytech jiných hudebníků během tour, prostě bez vzájemné podpory a solidarity.
Jinak velmi stručně, v kapele hrajeme dva, Igor Spigolon na bicí a já, Nader El Kak, zpívám a hraju na kytaru. Protože projekt Dischavizer má jen něco přes rok a půl, zatím jsme toho moc nenahráli. Vydali jsme pouze demo "Extinção" (v překladu něco jako “Vyhlazení” nebo “Vymření”), které obsahuje pět skladeb. Bylo nahrané v roce 2016. Další počin nazvaný “7” bude split s českou kapelou Kunta Kinte a vyjde v první polovině tohoto roku. My tam budeme mít tři songy. A 4. ledna 2018 jsme nahráli další pět písní, které máme v úmyslu vydat na CD někdy po evropském turné.
My dva s Igorem jsme kamarádi z dětství, vlastně se známe už od našich dvou let, a vždycky jsme společně hráli v nějaké kapele v São Paulu. Od roku 2000 doteď jsme oba v hardcorovém bandu Sistema Sangria. Ale prošli jsme těch kapel víc. Igor hrál v Back Wash, Trassas nebo Shore Break. Já jsem z hudební rodiny, měl jsem jeden čas dokonce kapelu s tátou, která se jmenovala Rock Distrito. A v devadesátkách jsem hrál v NDF. Když jsme založili Dischavizer, byla kapela Sistema Sangria v hrozné krizi, málem jsme se rozpadli, protože po těch šestnácti letech společného hraní už vládla slušná ponorka, byli jsme bez motivace a s pocitem, že se jen motáme na místě. Tenhle vedlejší projekt nás dva psychicky podržel, pomohl nám srovnat se se situací, uspořádat si život. Obě kapely to nakonec ustály. No, tak nějak vzniknul Dischavizer...
2. Mohl bys říct něco o vašem evropském turné? Už jste vlastně někdy hráli v Evropě? V České republice předpokládám ne...
Teď v roce 2018, v dubnu a květnu, pojedeme první evropskou šňůru. Začínáme v Holandsku, pak Belgie, Německo, Česká republika, Slovensko, Maďarsko a skončíme v Rakousku. V některých zemích zahrajeme ve více městech. Přiznám se, že to není žádná legrace si ohlídat všechny ty termíny a kluby. A noclehy... Ještě teď máme hluchá místa v kalendáři a doslova dnem i nocí hledáme koncerty po trase. Zatím máme štěstí na opravdu fajn lidi, nadšence pro hudbu, kteří nám mimořádně vychází vstříc. Máme z toho skvělý pocit a těšíme se. Ale taky se bojíme, bude to skok do neznáma, pochopitelně. Mnohadenní zahraniční turné to byl náš sen už dávno. Zbývá chvíle a začne se plnit.
Já byl v Evropě poprvé v roce 2016, kdy jsem tam vzal na prázdniny syna Tháryka. No, jeli jsme vlastně na fotbalový šampionát do Portugalska a pak jsme zůstali pět dní u kamarádky v Berlíně. Škoda, byli jsme blízko, zvlášť na brazilské vzdálenostní poměry, ale Českou republiku jsme nenavštívili. A popravdě, už by na to tehdy ani nebyly peníze. Igor pojede do Evropy poprvé a jsem si jistý, že se mu tam bude líbit. Já měl po návratu pocit, že žijete tak nějak “kondenzovaně”, že se toho dá v jednom okamžiku zažít mnohem víc než u nás.
3. Znáš nějakou českou kapelu?
Jasně, mám jedno skvělé CD od See You In Hell a už pár let se kamarádím se Zebrou z labelu Toque Sol Distribución. Různě řešíme hudbu od té doby, co jsem mu jednou poslal materiály a nahrávky naší Sistema Sangria a pak ještě kapel Mururoa/Baixo Calão split 12". A pochopitelně znám Kunta Kinte.
4. Jak bys charakterizoval vaši hudbu? Nějaké inspirační prameny? A co texty, kdo je píše a co v nich najdeme?
Kdybych měl nějak definovat náš zvuk, tak je to směs crustu, punku a především hardcoru. Nepopíráme vliv slavných kapel jako Disrupt, Discharge, Ratos de Porão, Exploited... a vlastně veškerý devadesátkový crust. Ve většině případů skládám hudbu já. Nemám rád to ideologicko-politické škatulkování, takové ty nálepky. Je to nebezpečná záležitost, diskriminační. Ale dost toho určitě vyplývá z toho jaký styl hudby hrajeme a v jakém prostředí se pohybujeme. Vadí nám touha některých ovládat druhé, hlavně silou. Je to jiná forma otroctví, zoufalé závislosti a to je špatně. Naše texty se hodně věnují sociální problematice, která je složitá a dost podobná napříč světem. Z témat bych zdůraznil bídu a hlad, všudypřítomný a často špatně skrývaný rasismus, ty zoufalé předsudky ohledně sexuální orientace a taky obecné znechucení lidstvem, společností. Lidstvo je samo svým největším nepřítelem, ale ještě se může vzpamatovat a samo se zachránit.
5. Dost nás zajímá EP split s Kunta Kinte, řekni o něm něco.
V době, kdy jsme vydávali naše demo “Extinção” jsem si psal se Zebrou a vznikl nápad evropského turné. Nabídl mi pomoc s organizací. Taky jsme měli zájem vydat něco v Evropě, nejlíp split s nějakou místní kapelou, která bude v Brazílii znít trochu exoticky. Za pár dní mi Zebra dal kontakt na Kunta Kinte, pražskou velmi zajímavou záležitost. Oni také pořádají koncerty a jakmile jsem se dozvěděl, že sprostředkovali část tour a také společně hráli s našimi kamarády ze saopaulské kapely Ódio Social, byla to jasná volba. Zvlášť když jsem si pak podrobněji naposlouchal jejich tvorbu. Nejsme jen hudební kolegové, jsme kamarádi. Nahráli jsme naše tři tracky a poslali je do Prahy. V době dubnových českých koncertů už snad bude společné EP k dispozici. Nemůžu se dočkat, až pár kopií přivezu do Brazílie.
Rozhovor vznikl 7. února pro stránku Relácie Bawagan. Nadera se ptala Karolina Válová.
|
