|
UNNA je sympatická skupina z Přerova a okolí. V loňském roce jim vyšlo CD, split s Or a jednu jejich písničku můžeme slyšet na vinylové kompilaci „Mladá fronta rychle stárne“. Kytaru a zpěv v UNNA obstarává chlapík jménem Tomáš - před sebou máte rozhovor právě s ním. Proběhl emailem - otázky posílal Samuel a rychle odpovídal Tomáš.
Zdravím Tě Tomáši! Otázka na úvod se rýsuje sama - jak by jsi představil sebe, své aktivity a skupinu UNNA, ve které hraješ?
Takže ahoj, Samueli! Je mi 22, narodil jsem se v Přerově, momentálně studuju v Brně a poměrně pravidelně jezdím do Prostějova, kde máme zkušebnu. Unna vznikla někdy před 4 rokama. Jsme 4 a ve stejné sestavě fungujeme doteď, i když je to vzhledem k tomu, jak se každej pohybujem někde jinde, trošku složitý. Kromě hraní jsme párkrát využili naši zkušebnu i jako koncertní prostor a pokaždé to bylo nezapomenutelný. Celkově mě hodně baví chodit na koncerty, snažím se toho stihnout co nejvíc. Taky jsem konečně (nečekaně) propadl vinylu, protože ho mám kde přehrát (díky Pájo). O to větší radost mám z našeho společnýho splitu s Or, díky kterýmu se to všechno krásně protlo. Jinak bych neměl asi zapomenout ještě na odpadlicko-dekadentní projekt Baalzac, kde hraju taky na kytaru. To je, zatím, všechno.
Vekslák, depešák, metalista, rocker …, řadíš někam sám sebe nebo tomu necháváš volný průběh?
Nikdy mi nedělalo problém vstřebávat vlivy od všech kolem, ale řadit se někam mně přišlo vždycky strašně svazující. Teď nedávno nám dělal koncert v Praze Vlasta, kterej celou kapelu tak trochu označil za hipíky. Hned jsem si vzpomněl na to, jak mě kdosi něco podobnýho řekl pár let zpátky a jak mě to tehdy dost popudilo. Tentokrát jsem se tomu ale jen pousmál a mohl s ním vlastně docela souhlasit, aniž bych si to někdy předtím pořádně uvědomil. Nepřikládám tomu ale žádnej význam…
Jak vnímáš dnešní dobu?
Poměrně zmateně a chaoticky. Všechno je v pohybu a nejistý. Vůbec nechápu, kam to celý směřuje. Máme tady blahobyt a přesycenost takových rozměrů jako nikdy předtím. A nerovnoměrnosti jsou přitom čím dál tím větší. Všechny ty nový možnosti v přetechnizovaným světě nás na jedné straně neskutečně osvobozují, ale na straně druhé se stáváme otroky a vznikají nový problémy, který musí opět někdo řešit. Tohle mě nutí se zamýšlet nad tím, bez čeho se dokážu obejít.
Odráží se ta doba v tom, co hudebně tvoříš?
Asi si to ani nedokážu přestavit jinak. Každej se podle mě snaží reflektovat to, jakým způsobem vidí věcí kolem sebe. Dostáváme se do konfrontace s realitou a tím, že vytváříme její analogiii, na ni poukazujem a pokoušíme se ji změnit. Nejlíp to asi vystihuje hudba, která nám pomáhá nezavřít oči a naopak je otevírá. Ať už přístupem nebo samotnou tvorbou.
Jak ty jsi se k muzice dostal?
Co si pamatuju, tak se u nás doma hudba nějak extra nesjížděla a rodiče byli natolik tolerantní, že mě do ničeho nehnali. První kapely a později i kytara se tak ke mně dostaly díky staršímu bráchovi. Táta mně nakreslil pár akordů, s kterýma jsem si na hodně dlouhou dobu vystačil. Spousta lidí mě v začátcích nějakým způsobem ovlivnila, ale myslím, že nikdo z nich už dnes ani nehraje. Jako jeden ze zásadních zlomů, kterej vedl paradoxně k objevení více mimoproudových věcí, považuju pořad v televizi, co svýho času uváděl Job. Legendární rozhovory s Vincent Vega, Wollongong a pestrá paleta klipů. Spolu s internetem tohle vedlo k objevování pro mě doposud neobjevenýho.
Jaká hudba podle Tebe dnešní dobu nejlépe vystihuje?
Asi bych tohle nerad nějak generalizoval, ale nejvíc je to podle mě znatelný obecně v punku a do určité míry i v hip-hopu. Oboje většinou bývá dostatečně explicitní.
Psal jsi, že pocházíš z Přerova? Co by jsi napsal o svém rodném městě?
Žije to tam neskutečným způsobem. Komíny jsou neúnavný, Zubr teče proudem a šeď zabalená do barevných neonů a fasád se rozrůstá. Všemožný postavičky typický pro menší město, fet a nuda. Střežený ghetto a náckovský pochody. Komu tohle nestačí, tomu dává tolik vyzdvihovaná dobrá dopravní dostupnost možnost vypadnout někam pryč. Pro mě je to pořád město, kde se cítím jinak než kdekoliv jinde a najdu tam pár světlých míst. Co se týče hudby, tak na tu se nějak nedostává. Se slzou v oku vzpomínám na Goblina a nedávno se zrušil jedinej (poslední) klub. V tomhle jsem už od začátku obdivoval Prostějov. Nejen že se tam dají dělat koncerty, ale mezi lidma tam mnohem víc funguje určitá soudržnost.
Dá se tedy mluvit o něčem jako „scéna“, co se Přerova týče? Vzpomene si tam ještě někdo na His Another Fall?
Možná třeba takovej Lukáš z Empty Hall of Fame nebo nějací pamětníci by věděli, ale já jsem se k tomuhle v té době vůbec nedostal. Možná si to trochu idealizuju, ale tehdy se tam asi něco jako scéna minimálně rýsovalo. Dneska už to určitě neplatí a rád bych se mýlil.
Co očekávat od Vaší kapely UNNA? Co by jsi(ste) chtěli dosáhnout, jak fungujete … pověz něco o Vás? Je Vaše cesta otevřená nebo se chcete „stylově“ a názorově vymezujete?
To, jak fungujeme, jsem už naznačil někde na začátku. Určitě to není především časově tak, jak by jsme si představovali. Dosáhnout bysme teda chtěli jedinýho stavu: víc hrát a tvořit nový věci. Jinak si nedáváme žádný cíle nebo tak něco, věci se prostě dějou a máme snad i víc, než si vůbec zasloužíme. Ta cesta je určitě otevřená v tom, že necháváme věcem volnej průběh a hrajem to, co chcem. Každej jsme jinej, někdy děláme kompromisy a někdy se i názorově lišíme, ale nezaštiťujeme kapelu nějakýma podobnýma názorama, když se na něčem shodneme.
Co vlastně znamená slovo UNNA?
Jednou jsem se s tím setkal v nemocnici. Je to lék a ten název by to měl taky symbolizovat.
Co by měl symbolizovat?
No jako něco pozitivního.
Zeptám se na Tvé osobnější cíle … psal jsi „… dosáhnout bysme teda chtěli jedinýho stavu: víc hrát a tvořit …“ – otázka zní: Je pro Tebe důležité předávat i „něco víc“ než jen hudbu? (vegetariánství, d.i.y. myšlenky … )
Už tím, že se něčím řídím, dochází podle mě k nějakýmu přenosu. Celkově mám ale pocit, že spíš jen přijímám a beru mnohem víc, než předávám dál. Přitom spousta věcí na mě má nepochybně určitej vliv a čím větší stopu to ve mně zanechává, tím víc si říkám, že bych se o to měl podělit. Přestávám se spokojovat s tím málem, co dělám.
5 aktuálních desek, které by jsi si vzal do hrobu?
Těžký vybrat jen pět, ale určitě teď nedám dopustit na:
Fall of Efrafa - Inlé
Nathan Bell - Colors
Pulling Teeth - Funerary
Low – C’mon
Mladá fronta stárne rychle (kompilace)
5 aktuálních knížek, které by jsi si vzal do hrobu?
Tohle docela flákám, takže ty, na který by tam byl konečně čas:
Krakauer - Útěk do divočiny
Márquez - Sto roků samoty
Librová – Vlažní a váhaví
Keller – Až na dno blahobytu
+ všechny ziny, který se mi dostaly do ruky (Orba, Black Block Dog, Hlučál, Marast,…)
S UNNA máte venku CD a split Ep. Jak jsi s tím spokojený a jak se desky prodávají? Šíříte si je sami?
To CD je spíš jen symbolický. Šlo nám hlavně o to zaznamenat dosavadní věci, který jsme už hráli delší dobu. Nakonec to dostalo tvar a jsem rád, že to drží takhle při sobě. Split se nahrával o něco později za úplně jiných podmínek a musím říct, že to nejednomu z nás otevřelo oči, protože jsme poprvé nahrávali všichni dohromady a teď už bych ani nechtěl jinak. S výsledkem jsem spokojenej maximálně. Ten nápad to vydat přišel tak nějak přirozeně sám od sebe po asi 2 letým přátelství s Or a já si toho strašně vážím, protože to jsou největší kanci, takže co víc si přát? Jinak o prodaných kusech nemám nějak přehled. Něco se prodalo, ale zas tak žhavý to asi nebude. Pár kusů skončilo v distrech u našich známých a taky to berem sebou na koncerty samozřejmě.
Nedávno vyšla vinylová kompilace „Mladá fronta rychle stárne“, co Vaše písnička – jak je stará?
Pokud si pamatuju dobře, tak to bylo někdy začátkem roku 2010, kdy se rozjížděl na diycore projekt s názvem mp3 měsíce. Strašně mě to nadchlo a protože jsme zrovna v té době měli rozdělanou jednu věc, o které jsme už tehdy věděli, že se nám bude tak trochu vymykat, tak mě to přišlo jako ideální příležitost to čerstvě zaznamenat a podpořit tenhle nápad. Napsali jsme teda Maximovi co si o tom myslí, on že super a v dubnu měl nahrávku na stole. Že ten výsledek nakonec bude takovej, jakej je, nikdo z nás ani netušil.
Dáváš si na „novoroční předsevzetí“?
Stejně jako každej rok, nedávám. Ale člověk se většinou neubrání pocitu, že se za ním fakt něco zavřelo, skončilo a má možnost to na chvíli zesumírovat a zhodnotit, což jsem do určité míry udělal a jako vždycky mi z toho vyšlo, že jsem opět nestihl všechno, co jsem chtěl. Takže si to sebou odnáším do dalšího roku a k tomu mě ještě napadají další věci. Nějaký plány teda určitě mám, přemýšlím o tom a snažím se to realizovat, ale radši o tom v tenhle moment pomlčím. Všechno má svůj čas.
Přemýšlel jsi, že by jste hráli bez zpěvu? Je pro Tebe zpěv důležitej?
Úplně nejstarší věci byly bez zpěvu, ale to tehdy vzniklo v úplně jiných podmínkách.. začít to dělat znova takhle, to by byl asi krok zpátky, i když občas se nám i teď povede udělat čistě instrumentální věc. Toho zpěvu tam stejně není moc, ale i tak s tím má občas někdo problém, hehe. Určitě je to pro mě důležitý minimálně tím, že to dostává další rozměr. Zpěvem nebo spíš textem můžu vyjádřit věci, který samotnou hudbou nejdou, ale to platí i naopak.
Vrátím se „Mladá fronta rychle stárne“, o čem je Vaše písnička?
Nějak mi v té době utkvěla v hlavě věta od profesora z jednoho semináře: "příroda nás jednoho dne vyvrhne jako vřed!" Nic víc se k tomu asi říct nedá..
Co máš v plánu letos?
Plány.. hrát, tvořit, chodit na koncerty, víc se účastnit toho všeho kolem, podívat se na pár míst, pak možná blbosti jako dodělat školu, dostat se na školu a tak. Uvidíme...
Díky za rozhovor a poslední odpověď je Tvoje … máš prostor na cokoliv …
Já díky moc za otázky. Mějte se!
bandzone.cz/unna
|
