Mám pro Finsko slabost a realita tamnější hc/punkové scény ji jen prohlubuje. Mnozí by sice mohli namítnout, že už to nemá takový tah jako ve zlatých dobách Endstand nebo Manifesto Jukebox, ale já si dovolím oponovat. Protože právě z trosek těchto u nás tolik populárních spolků (a samozřejmě nejen jich) začalo růst neuvěřitelné množství kapel nových, které v sobě sdružují právě onu velmi silnou generaci, která dostala desítky nových impulzů, které se okamžitě odrazily do lokální scény a zase zpátky. Vznikl tak zdravý a fungující mechanismus, založený na enthusiasmu, solidaritě, vzájemné podpoře a také nebývalé pestrosti. I díky tomu existují např. Deathbed, Atom Notes, I Walk the Line nebo třeba Särkyneet. Na posledně jmenované se podíváme trochu blíže.
I v sestavě Särkyneet (v překladu to znamená "zlomený") najdeme několik starých známých tváří. Tou nejvýraznější bude zřejmě kytarista Janni, dlouholetý to motor finské scény, člen Manifesto Jukebox a jeden ze zakladatelů Combat Rock Industry. Vůbec mě nepřekvapilo, že zrovna on rozjel kapelu, která vykročila tímhle melodičtějším a melancholičtejším směrem, tak trochu ve šlépějích I Walk the Line. Na druhou stranu by mě vůbec nerozhodilo, kdyby vykročila jakýmkoliv jiným směrem, protože jestli platí pro lidi s téhle party něco obecně, pak je to až neuvěřitelný hudební přehled a neustálá touha zkoušet nové výzvy. I to je pak důvod, proč všechny jejich nahrávky mají přesně to, co mají mít. Konkrétně tato pak deset parádních svižných skladeb vystavěných především na zvonivých melodických kytarách a podmanivém dívčím vokálu. Zpěvačka Milla našla ideální hlasovou polohu, která perfektně doplňuje melancholickou náladu samotné muziky a přestože na sebe stráhává přirozeným způsobem pozornost, nikdy to není na úkor kompaknosti nebo toho, že by jste ztratili přehled o ostatních nástrojích. A navíc ta finština zní prostě dokonale, stejně jako občasné dozpívávané vokály v pozadí, takové to "ooooh ooooh oooo", které funguje pořád se stejnou jistotou. Zajímavé je, že přestože kytary nemají v podstatě vůbec zkreslený zvuk, tak mají skladby jasný punkový náboj a energii. Zároveň ale hodně čerpají z klasického rock´n´rollu 60. let a dal bych ruku do ohně za to, že i ze skandinávského folku. Ten vliv není ani tak v samotných hudebních postupech, jako spíš v celkové náladě a nutno říci, že to zní originálně a naprosto úžasně. V některých pasážích mi Särkyneet připomínají trochu víc dřevní Masshysteri, jindy zase Gorilla Angreb, ale oproti nim nejsou tak temní. Každopádně jednoznačnou inspirací jsou Ebba Grön a také The Smiths nebo The Nerves. Zapomenout ale nesmíme ani na starý finský punk, zejména Lama a Ratsia, jejichž triko má bubeník neomylně na sobě. Tady se vracíme zase na začátek k tomu, že Särkyneet jsou přes všechny zmíněné vlivy pořád především skvělou punkovou kapelou jejíž největší síla je v jednoduché rytmice, silných melodiích, charismatickém vokálu v rodném jazyce a neafektovaném a přirozeném projevu. A pak také jednoznačně v tom jací jsou lidsky. Za ty dlouhé roky, co jsme je ubytovával doma, můžu totiž zodpovědně prohlásit, že byste těžko hledali větší srdcaře a sympaťáky, než právě tahle partu. A i když to někdy trochu trvá, než se rozpovídají a pustí vás k sobě, o to upřímější to pak je. S jejich muzikou je to potom hodně podobné. Tak jen do toho!
Särkyneet budou hrát 4.3. v Café Na Půl Cesty. Jejich koncerty jsou fakt kouzelný tak se přijďte mrknout.
Společnost jim budou dělat dvě celodívčí punk kapely z Německa a to Levitations a Kenny Kenny Oh Oh.
http://soundcloud.com/sarkyneet
http://www.fireinsidemusic.com/sarkyneet/
|
