Perex: Nexistuje moc sympatičtějších lidí, než je Sohrab Habibion. Kdysi hrával v kapele Edsel, pak v Obits a teď hraje v Savak. A právě k téhle kapele, která přijede v červnu (17.6.) zpět do Brna a Kabinetu MÚZ mířily moje otázky. A rozhodně není náhoda, že tak vznikl jeden z nejlepších rozhovorů v historii Muzinu.
Otázky kladl Banán, odpovídal Sohrab.
Kdo jsou Savak a jak jste se potkali? Pamatuješ si, kdo přišel s nápadem dát dohromady kapelu?
V kapele je primárně Michael Jaworski, Matt Schulz a já. Michael a já hrajeme na kytaru a zpíváme, zatímco nás Matt drží v rytmu svýma bicíma. No a měli jsme celou rodinku basáků. Původně to byl Greg Simpson, se kterým jsem hrál v Obits, potom James Canty (Nation of Ulysses, The Make Up, French Toast), pak Matthew Taylor (Bellini, Monotrope), na to Geoff Sanoff (Edsel, Paramount Styles) a teď se obvykle střídá Geoff s Mattem Hunterem (Wharton Tiers Ensemble, Silver Jews). Prostě když jde o hraní koncertů, vždycky řekneme někomu z kámošů. Když jsme dělali naši poslední desku Beg Your Pardon, vlastně jsme pro určité skladby strategicky vybírali konkrétní lidi podle jejich stylu hraní. Ale v koncertním settingu se z té kapely vždycky stane trochu jinačí zvíře - podle aktuálního provedení. Takže se sice dá očekávat, že to asi bude nějaký velký kocour, ale nevíš jestli spíš rys ostrovid nebo pardál. Díky tomu se nenudíme.
Michaela jsme poznali díky tomu, že vede klub za rohem od staré zkušebny Obits, kam jsme po zkouškách chodili na drink a pokec o muzice. Jednou ho Rick (pozn.: Froberg, zpěvák a kytarista Obits) pozval na jam po práci a parádně jsme si zaběsnili na 3 kytary. Potom jsme já a Michael začali pravidelně jednou do týdne hrát s dalším bubeníkem, Benjaminem Van Dykem ze Silent Majority. Tou dobou jsem zároveň chodil jamovat s Gregem z Obits a Mattem Schulzem, hráli jsme si hlavně covery psychových a surfových věcí ze šedesátek. No, takže když Obits skončili, jen jsme spojili tyhle dvě věci dohromady - to je taky důvod, proč jsou na naší první desce dva bubeníci.
Zdá se, že vám jde psaní nových věcí hodně rychle od ruky. Kdo z vás za tím procesem stojí? Je to výsledek kolektivní práce nebo na zkoušky někdo nosí hotové věci?
Je to kus od obojího. Michael nebo já přineseme pár riffů nebo nápad na celou skladbu a jako kapela na tom pak pracujeme, dokud to nezačne dávat smysl. Je fajn sledovat, jak se věci mění a nabývají tvaru, a všichni se snažíme přizpůsobit tak, aby každá skladba dostala to, o co si nenápadně říká.
Včera v noci jsme například makali na novém songu, ke kterému jsem dodal pár nápadů. Když jsem si je hrál doma na akustiku, hezky mi to sedělo dohromady - když jsme je potom hráli jako kapela, sloka byla fajn, ale při přechodu na refrén to znělo dost mimo. Tak jsme zkusili pár nápadů a nakonec se rozhodli ten můj riff hrát trochu volněji a vyměnit poslední akord. Takže jsme museli trochu upravit i melodii vokálu, ale celé to teď drží líp pohromadě a jsme spokojeni.
Zrovna se budete vracet do Evropy. Hrajete v Evropě rádi? Jaké jsou rozdíly mezi koncerty tady a v Americe? A pamatuješ si, co ti jako první prolétlo hlavou, když sis uvědomil, že budeš hrát v České republice?
Milujeme hraní v Evropě. Rozhodně je hodně odlišné od ježdění tady v Americe. Na nejzákladnější úrovni jde o to, že je tu o dost lepší jídlo a kapely dostanou každý den najíst a místo kde se dá přespat, což je pro lidi cestující v rámci DIY kruhů a často prakticky bez budgetu věc naprosto zásadního charakteru.
Ale co je ještě důležitější, zdá se, že hudba hraje v evropské společnosti trochu jinou roli než je tomu ve státech. U nás je hudba komoditou a všichni si bolestně uvědomujeme, jak neprofitabilní byznys provozujeme. V Evropě je hudba vnímána víc jako součást kultury, není tolik upozaděná oproti ostatním odvětvím umění. Takže i ten náš titěrný záchvěv činnosti je tu brán za určitou kulturní hodnotu.
Tohle je samozřejmě obrovské zjednodušení, i v Americe je spoustu kapel, labelů a míst, které dělají skvělé věci. V zásadě je tu ale hudba daleko víc o penězích než o umění. A nejen vzhledem k tomu, v jak marginálním okruhu jakožto kapela působíme, bychom rádi věřili tomu, že tím co děláme, vytváříme i jinou hodnotu než tu tržní.
Co se České republiky týče, nemůžeme se jí nabažit! Od Obits k Savak jsem tu hrál téměř každý rok posledních deset let. Máme hodně českých kámošů a setkáváme se tu s neuvěřitelnou štědrostí. Hned si taky vzpomenu na koncert Savak v Soulkostele ve Vernéřovicích, což je neskutečné místo a doufám, že se tam dostaneme znovu. A nikdy nezapomenu na to, když Obits hráli na Točníku na Silver Rocket Summer Summa v roce 2013. To byla magie.
Proč to stále děláte? Turné, nahrávání, odpovídání na praštěné otázky chlápkovi na druhém konci světa?
Haha! Bůhví! Podvědomě tuším, že nalézt odpověď na tuhle otázku by v sobě zahrnovalo i to, že s tím seknu. Ve skutečnosti to nemá žádnou logiku. Ale i to je na tom ta sranda. Je to trochu jako když se pes honí za svým ocasem. Viděls to video psa, jak se mu podaří svůj ocas lapnout? Tak to bych asi byl já, kdybych ti dokázal na tuhle otázku odpovědět. (pozn.: zkoukněte na YouTube video “Dog Has Existential Crisis After Finally Catching His Tail”)
Když řeknu Brno, co tě napadne?
Toho je tolik! První koncert Obits na Yachtu v roce 2010 byl nářez. To já jsem tam tenkrát vymyslel vtípek “Brnomeansno” a za tím si stojím! Po prvním koncertě SAVAK v roce 2016 jsme celou noc poslouchali desky s naším skvělým hostitelem Martinem. Je to krásné město a rád ho procházím - ještě tolik mi toho zbývá objevit. Kabinet MÚZ je super místo a moc se tam zas těším. Tohle bude už náš třetí tamější koncert a další doufám budou následovat!
SAVAK - v ČSR na těchto štacích:
June 14: PRAGUE (Potrvá) June 16: CESKE BUDEJOVICE (Zkušebna) June 17: BRNO (Kabinet múz) June 20: TRNAVA (Nádvorie) June 21: PREŠOV (Christiania) June 22: BOJKOVICE (Mišmaš Festival)
