(Prank Records)
Musím se přiznat, že mě první deska Signal Lost skoro vůbec nebavila, chyběla mi tam chytlavost a větší tah na branku, něco, co dělalo třeba Harum Scarum na posledních dvou deskách tolik výjimečnou kapelou. Singl už byl trochu lepší a koncert super, přesto jsem od nového lp Prosthetic Screams nic zásadního neočekával. A jak už to tak bývá, vyklubalo se z něj zatím největší překvapení tohoto roku. Nevím jestli je ta změna způsobena hlavně bubeníkem, neboť v současnosti sedí za bicími Chris ze Severed Head Of State, ale Signal Lost teď neuvěřitelně šlapou a mají v sobě energii, která vás nutí se pohybovat, zpívat si, zatínat pěst........prostě si to užívat. Zároveň je v jejich projevu potřebná tvrdost a hlavně naléhavost, která ovšem nevyznívá křečovitě, ale naopak zdůrazňuje, že Signal Lost skutečně umějí napsat dobrou skladbu. A právě tato rovnováha mě na jejich nové desce dostává nejvíc. Že je to v podstatě chytlavý a hodně melodický punk, ale pořád PUNK. Který navíc drží dokonale pohromadě, přestože těch vlivů, ze kterých je poskládán se dá vystopovat docela dost. Tvrdá rytmika, která celou desku žene kupředu je podobná TSOL nebo rannému kalifornskému punku obecně, v některých skladbách pak vražedně melancholická nálada evokuje new wave poloviny 80. let. Ano, jistá a pečlivě odměřená dávka temnoty a smutku je tím dalším, co je pro tuhle desku určujícím a je jaksi přirozené, že tím dalším vlivem jsou evidentně britské peace punkové kapely jako Conflict nebo Crass. Chytrá kytarová hra Stana (jinak též kytarista Deathreat) dává zase vzpomenout na Wipers a dunivá a plná basa Jasmine zase např. na Crucifix. Tohle je skutečně dobrá společnost, to nejlepší na čem hc/punk stavěl při svém vzniku postavilo základ pro tuhle desku, která ještě při tom zní tak současně a neotřele. Hlas zpěvačky Ashley se nádherně rozprostírá nad muzikou a přitom je důrazný a silný, podobně jako u La Fraction nebo Harum Scarum je ona tím, kdo si s vámi hraje a dělá si co chce. Některé nápěvy, jako např. v Second Voice, nebudete moct dostat z hlavy, to vám garantuju. Stejně silný efekt pak mají i samotné texty, příběhy o nespravedlnosti, válce, touze po vlastním životě i možnostech odporu proti tomuhle systému. Nejvíc je z nich ale cítit touha někoho kdo bilancuje po vlastním štěstí bez toho, aby musel žít na úkor druhých. Prostě další kamínek, který jaksi sám zapadl do krásné mozaiky jménem Prosthetic Screams. Tím posledním je pak nádherný kreslený obal v černo-modro-zlaté kombinaci, který rozhodně lépe vynikne na lp. Nádherná a silná deska! "We are the voice of reason, you never understand!"
SIGNAL LOST
Více na old.czechcore.cz
|
