Část Torrova postoje tkví v jeho letitý nedůvěře ke Constellation kapelám (tady jde zřejmě o nějakou podivnou kanadskou kmenovou nevraživost či co – jedna divoká tlupa se přetahuje o úlovek s druhou, do toho fučí na opuštěnějch pláních ostrej severák: Kanada, rok 2011), část má kořeny v jeho chabým hudebním vkusu. Já si naopak myslím, že Siskiyou jsou jedna z mála kapel, která si cover Neila Younga může dovolit – jejich zvuk je tak prostej, skromnej a nenápadnej, že do něj „Revolution Blues“ zapadá ideálně. Je ale třeba říct, že tenhle track tvoří jen malou část magický atmosféry, kterou „Keep Away The Dead“ nabízí.

Už jsem to psal dřív, ale zopakuju to: víc než jako „Constellation kapela“ znějí Siskiyou jako „Dischord kapela“. Připomínají mi hlavně French Toast nebo Soccer Team. Nehledají ve svejch skladbách zatáčky, který tam nejsou – naopak jim nechávají volnej průběh a nekomplikujou si to, co chtějí říct. A právě proto jsou mi obě jejich desky (eponymní debut z roku 2010 a letošní „Keep Away The Dead“) strašně blízký. Někdy znějí skladby Siskiyou tak křehce, že člověk při jejich poslechu skoro až zadržuje dech. Kapela je evidentně soustředěná, hudebně není nijak „ukecaná“, z minima prostředků dokáže vytěžit maximum. To se mi přesně líbí.

Ne, nebudu vám lhát, že Siskiyou jsou epochální, revoluční a nedostižná kapela. Je to „jen“ kapela, který věřím každý slovo. Proto jsem si je taky před tím barbarem Torrem obhájil a 20. listopadu budou hrát v Rubínu. Těším se na to moc.