Myslím, že bych si měl sám nafackovat. Zjistil jsem totiž, že jsem tak dlouho brečel nad tím, že u nás nehrajou skoro žádný nový kapely, který by za něco stály, až mě jich hned několik úspěšně minulo. A rozhodně to nebyla jejich chyba, jen se prostě nervaly za každou cenu kupředu a nechávaly věci plynout spíše přirozeným způsobem. Dělaly tedy přesně to, co je mi tolik sympatické, co mi v současném hard coru tolik chybí a po čem jsem tolik volal. A tak teprve nedávno jsem zůstal stát s otevřenou hubou, když jsem k sobě konečně pustil kapely jako Human Steak, Or, Five Seconds to Leave nebo právě Social Party. Jak říkám, zasloužil bych nafackovat a pokusím se to trochu napravit.
Vůbec si nejsem jistej, jestli vám to dokážu vysvětlit, ale pro mě je to trochu nečekaný návrat o dost let nazpátek. Vyndavám z pečlivě zabalené obálky cd v decentním a moc hezkém papírovém obalu, které si navíc kluci vydali sami a pečlivě si ho prohlížím. Už jsem tenhle rituál skoro pohřbil a u cd se mi to stane opravdu málokdy. Tady mě ale něco zaujalo, jakoby už tady sálala nějaká zvláštní energie a atmosféra. A tak si čtu texty, ještě než si pustím muziku a přijdou mi úplně super. Ale teprve když Social Party zahřmí do prostoru mého pokoje, vše se propojí do naprosto intenzivního celku. Jejich muzika je zvláštně zadumaná a ta atmosféra, kterou jsem z nějakého záhadného důvodu zachytil už když jsem držel cd v ruce se najednou zesílí a dostane jasné kontury, které zarámují silné burácivé riffy. Jejich přesvědčivost je trochu nečekaná, prostě to začnou nekompromisně krájet, ale zároveň zní naprosto přirozeně! Přesně to platí i o souhře s dunivými bubny, které suverénně vyplňují zbylý prostor. Ty výrazné kytarové nápady, které automaticky strhávají vaši pozornost v sobě mají hloubku a sílu, která funguje jako magnet. Úplní mistři jsou v tomhle Isis, ale vůbec si nedělám prdel, když řeknu, že Social Party k nim v tomhle nemají vůbec daleko. Navíc je to perfektně vyvážené, někdy jen tak zvoní vespod a podkreslují zpěv a v místech, kde vokál není najednou přebírají kontrolu a totální vás uhranou. Dokonale je tohle zúročeno třeba ve třetí skladbě Vonný Masti. No a když už zmiňuju zpěv, tak ten mě prostě dostal. První obrovské plus je, že je v češtině a ani jemu nechybí obrovská přirozenost a přesvědčivost. Ani náznak křeči, prostě jen další nástroj, který celkový výsledek posouvá o míle dopředu. Když Zbytky Našich Nadějí poslouchám, mám opravdu pocit jako bych se vrátil zpátky k nahrávkám Ember, Albion, možná i Amity, Exit Only, nebo třeba Pozor Schod. Vůbec netuším, jestli o nich kluci ze Social Party někdy slyšeli, ale pro mě jsou synonymem něčeho, co mě vychovalo. Byla to doba, kdy se podobná silně emocionální muzika hrála tvrdě, s punkovým přístupem, inteligentním postojem a se srdcem na dlani. Myslel jsem, že už je to navždy minulostí, ale zjistil jsem, že to naštěstí není pravda. A tak natahuju ruku……..zkuste to taky.
