(Day After)
Vyšla nová deska Specehorse. Kapely ze San Diega, kterou jsem vůbec neznal (a to znám lecos) a která mě minulý rok vyškolila takovým způsobem, že na to dlouho nezapomenu. Napřed svou první deskou na Gravity, která se zjevila z ničeho nic, pak koncertem na Sedmičce a v neposlední řadě tím, jaký to byli příjemní a skromní chlapíci. To je možná největší paradox téhle kapely, působí tu sice ex-členové Heroin, Clikatat Ikatovi nebo Statue, tedy ti, kteří někdy na počátku 90. let vytvořili a definovali zcela nové hudební pojetí hc/punk a velkou měrou pomáhali utvářet nové hudební formy, jež v několika posledních letech zmutovaly na "post dance punk indie cokoliv" a na jejichž vykrádání a imitování si teď mastí kapsu spousta rádoby originálních figurek, jež ovšem jaksi opomněli, že součástí toho všeho byl od začátku i nějakej punkovej postoj. Zatímco se tihle ubožáci vyhřívají v záři reflektorů a chtějí bejt za každou cenu "cool", chlapíci ze Spacehorse jsou pořád totální looseři, vydávající dobrý desky, hrající v kapelách někde po dírách San Diega, jež turné po Evropě berou spíš jako výlet. A jsou neuvěřitelně v klidu. A teď vydali další desku a já jsem je začal mít ještě radši. Trochu jsem se totiž obával, že bude víc experimentální na úkor přímočarosti, ale byla to naprosto lichá obava. První Human Trick sice jen tak trochu neklidně poskakuje na místě a jako by vás připravuje na to, co má následovat. Něco jako zahřívací kolo před velkým závodem, už vás na to baví koukat, ale víte, že to pravé teprve přijde. A taky že jo, hned s další skladbou se mávne praporkem a Spacehorse zalehnou a začnou brousit kolenama o asfalt. V dalších sedmi kolech proženou vašimi ušními bubínky neopakovatelný a našláplý mix klasického temného San Diego space punku a starého kalifornského hardcore punku na kterém všichni vyrostli, který tak milují a touhle jízdou mu svým způsobem vzdávají poctu, ale nechtějí nikoho jen tak vykrádat, takže jedou pěkně po svém a brnkají vám na nervy tak, jak to umí jen oni. Nejvíc to naklopí v Breed the Victim, tam drhnou o asfalt i plechy! Oproti zmiňovanému prvnímu dvanáctipalci možná přibylo trochu takové té záhadné a temné atmosféry se kterou naprosto mistrně pracovali třeba VSS, ale z nějakého zvláštního důvodu mám pocit, že jim to spíš energii dodalo než ubralo. Tempo je přesně takové, jak ho mám rád. Rychlejší a přímočařejší než většina kapel z téhle oblasti, ale není to žádný pal, takže dokonale vynikne pevná struktura skladeb a hlavně ty jednoduché a přitom naprosto dokonalé nápady. V některých pasážích jsou hodně cítit Black Flag a to dodává celé nahrávce na živočišnosti, stejně jako lehce neandrtálská neotesanost Heroin a Antioch Arrow, kteří jsou zde samozřejmě taky slyšet. Naprosto parádní a nezaměnitelnej je pak Russellův vokál. Je v něm tolik naléhavosti a intenzity, že se kolikrát přistihnu, že posloucham jen jeho slova o tom, kam nás vede současná moderní společnost a jak to doléhá na naše životy. Mimochodem! Texty! Další kamínek do mozaiky a další důkaz toho, že tihle chlapíci neztratili svůj punk rock. No a když k tomu všemu připočtete naprosto dokonalej zvuk (o mastering se postaral Ondřej Ježek), jež všemu dodává ten správnej odstín a obal zcela v koncepci téhle kapely, nezbývá než konstatovat, že pro mě osobně se určitě jedná o aspiranta na desku roku. To samé by mělo platit o jejich koncertech, které u nás tenhle měsíc odehrajou spolu s Kylesou. Nenechte si je ujít a KUPTE SI TUHLE DESKU KURVA!
Koncerty Spacehorse u nás:
25.9. klub 007 Strahov, Praha (+ Kylesa a Thema 11)
27.9. klub Yacht, Brno ( + Kylesa a Balaclava)
Spacehorse
Day After
Více na old.czechcore.cz
|
