Čas letí a nejde ho zastavit. Je to již 12 let, co jsem udělal rozhovor s Honzou „Šamanem“ Šamánkem pro zine „How Can Limo Kid Kill Your Dreams? Honza tehdy zaznamenával různé koncerty na kameru a hrál v kapele Lakmé. Protože utekl nějaký čas, Honzovo aktivit přibylo, byl jsem rád, že Honza měl chuť udělat po letech pokračování rozhovoru.

Povídání vzniklo letos, v období léto – podzim, emailem, otázka – odpověď. Otázky: Samuel, odpovědi: Šaman.

Ahoj Honzo, jsem rád, že máš chuť pustit se do rozhovoru. Pokud ho dokončíme, bude to naše druhé povídání. První proběhlo před cca lety 12 lety a vyšlo v How Can Limo Kill Yor Dreams? (2/2007). Uteklo hodně času - 12 let je dlouhá doba, až jsem se sám zalekl :) Jak by jsi se na začátek uvedl, představil? Pamatuju se, že jsi tehdy sbíral singly Nofx :) Změnil se za tu dobu nějak Honza Šaman? Ahoj Honzo, je to slušná doba. Změnilo se toho hodně. Když HCLKYD s tím rozhovorem vyšel, mi bylo 23. Když jsme ten rozhovor dělali, tak to bylo ještě asi o něco míň. Je to věk, kdy se se člověk ještě dost hledá. Takže je jasné, že se toho změnilo hodně. Ve 35 je to nějak větší vnitřní pohoda. Samozřejmě ale taky odezní studentská naivita a bezstarostnost, zažiješ nějaký hrozný věci a musíš dělat velký životní rozhodnutí a přemýšlet, jak zasáhnou tvůj život. Jestli jsem tehdy sbíral singly NOFX si nepamatuju, ale myslím, že jsem tu kapelu měl nostalgicky rád ještě z teenage let. Teď bych si to nepustil.

Nostalgie. Vracíš se někdy v myšlenkách zpátky? Kdybys měl srovnat hardcore / punk roku 2019 s tím, třeba v roce 2017, jak by to dopadlo? Musím říct, že na tu nostalgii moc nejsem. Všude se děje spousta zajímavých věcí a na vzpomínání si můžu nechat na důchod. Ale samozřejmě občas si rád poslechnu desky, se kterýma mám spojená nějaká starší životní období, nebo se mrknu na videa starých koncertů. Od roku 2004 shromažďuju různá videa z koncertů a dávám je na youtube (youtube.com/lakme666), ale není to motivované nostalgií, jako spíš mojí archivářskou povahou a posedlostí dokumentací a tříděním informací. Srovnat takhle období dvou let moc nedokážu. Jak jsem říkal, přijde mi, že se pořád děje něco zajímavého. Vznikají nové kapely, různým způsobem mutují žánry, je zajímavý to pozorovat. Jen mi přijde, že se pořád prohlubuje rozdělení na nějaké podscény. Vysvětluju si to tím, že jezdí turné stovky různých kapel, minimálně v Praze si skoro každý den můžeš vybrat z několika koncertů, takže lidi přirozeně vybírají ty, které jsou jim nejbližší a málokdy se dostávají mimo svůj okruh. Ale je možné, že to se dělo i dřív, jenom jsem to nevnímal. Na druhou stranu v poslední době vnímám větší otevřenost vůči různým experimentům a překračování žánrových hranic.

Honzo, co pro Tebe znamená „hardcore/punk“ v roce 2019? Jaký jsou Tvoje současný aktivity/kapely, kterýma „žiješ“? Pro mě to asi pořád znamená to stejný – především nějaký svobodný prostor k tomu se realizovat a potkávat se s podobně naladěnejma lidma. Samozřejmě taky prostor k nějaké otevřenější diskusi nebo konfrontaci. Někoho můžou otravovat nějaké neustálé kauzy, ale kam by se věci mohly posunout, kdyby se nic neřešilo? V současnosti z našich kapel pravidelně funguje Gattaca a V0NT, Remek hrál naposledy vloni, ale mrtvej ještě oficiálně není. Když zbývá čas, tak něco zahrajeme s Protijedem a když už fakt roupama nevím co by, tak dělám na sólo projektu Talk=Trouble. To je hlavně studio věc, ale už byl jeden koncert. Když to tak čtu, tak to je děsivý.

Rád bych se Tě nejdřív zeptal na „elektroniku“. Jak jsi se k ní dostal a čím Tě přitahuje? Jaký jsou její podoby ve VONT a jaký v Talk=Trouble? K elektronice jsem se dostal přes rap, který od mlada poslouchám zároveň s punkem. Samozřejmě někdy víc a někdy míň. Když si to takhle zpětně promítám v hlavě, tak ještě někdy na začátku střední jsem si na tátově kompu hrál s programem Fruity Loops a snažil jsem se udělat v tom nějaký song. Moc to ale nešlo, byla to jen demoverze, takže to udělalo krátkou smyčku a tu jsem pak v nějakém programu, co byl součástí Windows kopíroval několikrát za sebou. Až pak někdy v létě 2015, když jsem nějak měl trochu volného času, jsem si začal hrát s nějakejma synťákama, protože to je zas něco nového a jiného než kytara, a udělal jsem základy 3 songů pro V0NT. Tím se to rozjelo nějak víc. S tím, jak jsem začal dělat elektronické songy se samozřejmě ještě víc rozjel můj zájem o elektroniku - jak o hudbu, tak o nástroje, a začal jsem se v tom vrtat ještě víc, poslouchat čím dál tím neposlouchatelnější věci a tak. V0NT je v podstatě písničková kapela a Talk=Trouble jsou jen takový různý experimenty. Spíš co doma nebo venku tak náhodně nahraju nebo různě poslepuju. Koncert jsem hrál zatím jen jeden, chce to totiž trénink a bohužel na něj nemám čas :(

V čem je podle Tebe síla elektroniky, tím myslím elektronického hudebního vyjádření? Ty jako někdo, kdo elektroniku tvoří, posloucháš ji i doma? Já myslím, že to je úplně stejné, jako u kytarové hudby, prostě to na člověka nějakým záhadným způsobem funguje. Elektronika má tu výhodu obrovské škály zvuků a frekvencí, se kterými můžeš pracovat, ale stejně nakonec záleží na tom, jestli to na tebe jako posluchače nějak zafunguje. Já to mám tak, že na mě fungujou pořád klasický punkový a nějaký metalový věci, ale čím jsem starší, tím poslouchám víc drone a nějaké minimální elektroniky. Asi je to tím, že člověk je nucenej furt někam pospíchat, přeskakuje mu pozornost z jedný věci na druhou a tyhle pomalý záležitosti, kde se jen třeba mění frekvence nebo zabarvení zvuku, člověka dokážou zpomalit a učej ho se zase delší dobu soustředit na jednu věc. Tak to mám já. Taky často mám pocit, že potřebuju klid a že nepotřebuju, aby na mě někdo křičel. Na druhou stranu jsem taky teď schopnej vstřebávat i mnohem extrémnější záležitosti než dřív, čemuž mě částečně naučil Vitamín, kterej mě zásobuje různejma tipama.

Zcela chápu, mám to s elektronikou podobně. Přesto mi to nedá se zeptat, pro spoustu lidí je hlasitá elektronika na koncertech „neposlouchatelná“ a mám dojem, že na ně působí zcela opačně. Jaký je Tvůj dojem? Vždycky si vzpomenu na kamaráda Sykyho, který mi říkal, že „cvičené ucho, si najde melodii všude …“ Já myslím, že Syky na to kápnul. Poslouchání těchhle extrémnějších forem hudby podle mě vyžaduje trochu cvik, kterýmu ještě předchází odhodlání to zkoušet poslouchat. Samozřejmě každý to má trochu jinak a asi ne všichni k tomu přistupujou tímhle způsobem, ale mě třeba dost baví sledovat práci s kontrastama nesnesitelnosti a nějakýho odlehčení. Třeba když jsi na drone koncertu a 10 minut ti něco strašně nahlas graduje, svíraj tě ty basy a když si už myslíš, že to nevydržíš, tak přijde nějaká změna, třeba povolej ty basy a zůstane jen nějaký lehký bzučení. To je prostě super pocit. Hrozně oceňuju, když někdo dokáže skvěle ovládnout tyhle momenty. A člověk to nepochopí, dokud tomu nedá šanci. Třeba teď si ujíždím na desce Chords od švédky Ellen Arkbro, která je postavená čistě na pomalých úderech kytarových nebo varhanních akordů a když by to člověk slyšel jen tak zběžně, tak je to vlastně strašná nuda. Když tomu ale dáš šanci a poslechneš si to důkladně a v klidu, tak v tom jde najít hrozná dynamika. Ale na druhou stranu si dokážu užít i koncert, kterej je čistě o animální energii. Vloni jsem viděl Damien Dubrovnik a byl to nejhlasitější koncert, co jsem kdy zažil. Místy jsem si zacpával uši i přes špunty. Úplný peklo. Čistá elektronika, nelidskej řev, paráda. Ale taky musíš chtít se tomu poddat.

Občas poslouchám Tvůj / Váš pořad na R.Wave … baví mě! V počátcích jsem si jen řekl, pořad o hardcore punku na veřejnoprávním (komerčním) rádiu? Přemýšlel jsi o tom někdy? Nemyslím to vůči Tobě útočně, jen si myslím, že před pár lety se tohle řešilo a dnes mám dojem, že nějaký pomysl hranice jsou pryč. Osobně to nevnímám špatně, jen … nebyl Ten vzdor něčím inspirativní? Jak vidíš dnešní dobu touhle matematikou? Jasně, že jsem o tom přemýšlel. Někteří lidé s tím mají problém. Když jsem si to ale nechal projít hlavou, tak jsem asi nenašel žádný pádný argument, který by šel proti nějakým mým všeobecným přesvědčením. Nemám pocit, že bych cokoliv prodával nebo se nějak zaprodával - se třemi kamarády se v radiu bavíme o věcech, co máme rádi. Každý si z toho může vzít, co chce. Pro mě je důležitý, že vím, že ten pořad děláme z nadšení k věcem, které tam prezentujeme - v tomhle máme myslím čistý stůl., Když už jsme u toho, tak osobně vnímám rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční stanicí. Veřejnoprávní média zvlášť v dnešní době fake news apod. vnímám jako docela potřebné subjekty.

Plynule se dostávám k Tvojí další tváří, práci moderátora? Jak jsi se k tomu vlastně dostal? Máš nějaký vzor, inspiraci, která Tě motivuje? Bereš to vůbc jako práci? Já bych o sobě v první řadě nikdy nemluvil jako o moderátorovi – mluvit moc neumím a pohotovej taky nejsem. Nevím, jestli máš na mysli pořád tu Špínu. To beru furt tak, že si jdu popovídat s někým, kdo mě zajímá, ale je u toho puštěnej mikrofon. Je to podobný, jako když dělám zin. Možná ale narážíš na to, že na radio Wave občas připravuju příspěvky s ekologickou tématikou. V tomhle případě to beru spíš jako komentování, protože se v této oblasti pohybuju profesně a ze strany Wave je o ekologické zpravodajství zájem, tak občas něco napíšu a nahraju. O vzorech jsem nikdy nepřemýšlel, protože to ani neberu jako práci a nemám v tomhle ohledu vůbec žádné vyšší ambice. Ale musím třeba říct, že obdivuju mého kolegu ze Špíny Petra Wagnera, který umí fakt krásně mluvit.

Abych řekl pravdu, uvedl jsem to slovo moderátor, myslel spíš jako „moderátor“, myšleno s nadsázkou. Nenarážím na nic a upřímně jsem ani nevěděl, že připravuješ příspěvky s ekologickou tématikou v dalším pořadu. V jedné z předchozích odpovědí jsi zmínil „fake news“, slovo ekologie vzbuzuje celosvětově velké emoce. Jak jsi se k tématu ekologie dostal a o čem jsou Tvé zprávy? Jak Ty vnímáš pojem "ekologie"? Já už přes 10 let pracuju v ekologické organizaci, náš tým se věnuje hlavně průmyslovému znečištění a toxickým látkám. To, že jsem začal dělat tuhle práci, byla trochu náhoda, ale odmala jsem k ekologii měl kladný vztah. Asi za to může výchova v rodině, rodiče jsou v tomhle směru dost otevření, nejspíš proto, že jsou strašně často někde na horách. Ani moc nevím, jak odpovědět na to, jak vnímám pojem "ekologie", ale když nějak shrnu to, o co jde mě, tak je to uvědomovat si křehkost a vzájemnou závislost různých druhů, ale i zdrojů, co se na této planetě vyskytují. Hlavně v posledních 70 letech jsme žili v představě, že je možný nekonečný ekonomický růst, ale ten poválečný optimismus, který u nás byl trochu opožděný, se začíná rozpadat. Myslím, že je důležité lidem ukazovat nějaké hranice a snažit se zabránit nevratnému zničení ekosystémů, na kterých v důsledku může záviset i přežití lidstva. Teda ne, že by mě otázka přežití lidstva nějak trápila. Spíš se mi špatně smiřuje s představou hluboké environmentální krize, kterou by zřejmě doprovázelo nepředstavitelné utrpení jak lidí tak jiných živočišných druhů. Právě ohmatávání těch hranic se týkají i články, které připravuju.

V jedné z předchozích odpovědí jsi zmínil "fake news". Ve spojení e ekologií se setkáváme myslím s množstvím zavádějících informací a zpráv. Máš ty osobně jakou "zprávu", při které jsi se ty osobně "chytil za hlavu", když si ji četl? Co říkáš třeba na "uhlíkovou stopu za Gréty sportovní plachetnicí?" To jsou přesně věci, o kterých mluvím. V mediálním prostoru koluje už tolik informací, že je pro člověka bez hlubší znalosti problematiky čím dál složitější se v tom vyznat. Navíc se ale neadekvátně řeší naprosté malichernosti, jako je právě způsob cesty Gréty Thunberg do USA. Celé to pak vypadá jako jeden obří cirkus. Jinak k otázce toho, co mě rozčiluje: spolehlivě mě dokážou vytočit "experti na všechno", kteří tlačí moudra všude, kam to jde. Cílek, Kubera, mladej Klaus - jeden jako druhej. Skoro bych řekl, že to je nějaká divná nemoc, která napadá stárnoucí muže trpící nějakými komplexy. Ale tyhle typy se nejdou napříč gendery i politickou orientací. Mě už nevytáčí jednotlivé zprávy, ale celý fungování toho mediálního prostoru.

V jedné odpovědi jsi zmínil, "... že se pořád děje něco zajímavého" ... osobně si myslím, že i Ty děláš spoustu zajímavých věcí. Na nějaké jsem se Tě zeptal, na pár jich možná zapomenu. Kromě kapel, moderování v rádiu, nahrávání videí ... bych se Tě určitě rád zeptal na mastering. Hodně lidí Tě chválí a slyšel jsem i přirovnání, že jsi "českej Will Killingsworth" :) Pověz o tom něco ..., co Tě k tomu vedlo? V první řadě musím říct, že jsem úplný amatér, jen mě baví si hrát se zvukem. Začalo to myslím u nahrávek Marnost, o kterých jsme měli po zvukové stránce jasnou představu a výsledný mix jsme prohnali soustavou nějakých hardware ekvalizérů, kompresorů atd. Pak jsem si tu a tam hrál s nějakými dalšími věcmi. Pak mi občas Blum poslal nějakou nahrávku ze svého studia, ať na to mrknu, načež se občas začaly ozývat nějaké kapely, jestli bych jim nepomohl. Metodou pokus/omyl jsem pak pracoval na pár nahrávkách kámosů. Poslední rok až dva se mi už ozývají lidi docela pravidelně a podle mě mi projde rukama cca 5-8 nahrávek ročně. Nejvíc to začalo hejbat asi když se mi ozval Lilek, že by potřebovali pomoct s masterem Půl litru země od Pacino. Je to pro mě hlavně zábava a učení se. V poslední době jsem dělal na nahrávkách V rukou osudu, Zmar, Rubanisko, Bahratal nebo Koroze. Přirovnání k práci Willa je sice potěšující, ale bohužel myslím, že ještě daleko od reality :)

Vrátím se ještě k Tvým kapelám. Máš představu kolik máš doma vinylových nahrávek, na kterých hraješ? Aktuální desky jsou pro Tebe asi VONT a GATTACA, že? Jak by jsi sám tyhle alba představil, čeho si na nich ceníš … ? Zaslechl jsem, že vyjde na vinylu i PROTIJED … Já jsem rozenej archivář, takže si pěkně všechny věci, kde jsem hrál, schraňuju. Těch vinylů je tuším okolo 20, možná něco málo přes, když počítám desky Lakmé, Gattaca, Remek, Marnost, V0NT, nějaký noisový kolaborace... Jen letos toho vyšla hromada - Gattaca LP, Gattaca 5" s coverem od R.A.M.B.O., split V0NT/Crevasse a brzy vyjde LP Protijed s názvem Stres (tvoje informace byly správné, hehe). Popravdě už těch desek je tolik, že už se mi vytrácí ten posvátnej moment, když si desku přivezeš domu, posloucháš to, prohlížíš a tak. Teď mám víc radost ze samotného faktu, že se něco dotáhne do konce, než z té fyzické věci. Ta aktuální deska V0NT je pro mě samozřejmě speciální tím, jak vznikala a že jsme na tom dělali společně s dobrejma kámošema. Počínaje Crevasse, přes zúčastněné labely Rope or Guillotine, Stoned to Death a Contraszt!, který dlouhodobě podporujou naše kapely, až po obal. Ten zas dělal Jaka, zpěvák z Leechfeast, který má na svědomí i obal splitu Leechfeast/Marnost. Taky se mi splnilo další přání nechat si věci zremixovat. Chvíli po splitu Lilek vydal i kazetu s remixama těch dvou věcí z desky od lidí, kterejch si nějakým způsobem vážíme. No a co říct k LP Gattaca? Pro nás to je asi deska, na které jsme si po všech stránkách dali extrémně záležet - od samotnejch songů, přes texty, nahrávání a zvuk, až po obal. Všechno jsme měli dopředu vymyšlený, takže deska mohla vyjít na den přesně 2 měsíce po tom, co jsme jí nahráli. Myslím, že to celé vyšlo pěkně a sedí to celé k sobě. Musím, říct, že mám z toho celého procesu vydávání i výsledku opravdu super pocit. Taky mám rád ty songy samozřejmě, těší mě, že se nám  to podařilo nějak posunout zase.

Honzo, děkuju za povídání, doufám, že se zase za pár let potkáme a probereme novinky :) Pověz na závěr, jak třeba odpočíváš, jak si čistíš hlavu? Jinak závěr je Tvůj … Taky děkuju za rozhovor, někdy to člověka donutí přemýšlet. Omlouvám se, že mi odpovídání hrozně trvalo. Jinak co se týče relaxace, tak posledních cca 5 let je mým hlavním způsobem čištění hlavy skateboarding. Začal jsem nějak víc jezdit až po třicítce, tak jsem asi tak 100x pomalejší v učení se nových triků než o 15 let mladší lidi, co většinou ve skateparku jezděj, ale o to vůbec nejde. Baví mě to vlastně čím dál víc a je skvělý, že k tomu nepotřebuješ víceméně nic, ani za tím nemusíš nikam cestovat. A samozřejmě naprosto nejlepší věc na čištění hlavy jsou hory, ať už tam chodíš na skialpech, nebo jen sedíš v chalupě a čteš si. V posledních letech jsem si hrozně oblíbil severní část Krušných hor, kde měl děda chalupu, o kterou se s bráchou teď staráme. Po ekologické katastrofě na konci 80. let se tam příroda hrozně rychle obnovila a má to takovej divokej charakter. Není asi lepší závěr, než všem doporučit výlet tímto směrem.

Fotky: V0NT - Jindra Jandečka, GATTACA - Déé x Géé.

Obrázky

GATTACA	V0NT