|
12“LP (DIY)
Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky … je to ale otázka „na tělo“ a každý k tomu nejspíš bude přistupovat po svém. Pokud za slovo „řeky“ dosadím „Same River Twice“, potom opakovaně, a co víc dobrovolně, do té samé řeky vstupuji. Jsou z Brna, a v jejich sestavě najdeš členy Terra Riot, Nagaika a Brünner Todesmarsch. Nedávno představili svůj debutní počin pojmenovaný All Those Moments a představují na něm kvalitní porcí emotivní hudby, podpořenou excelentním zpracováním vinylu. Vychytaný je po všech stránkách. Provedení ale nevítězí nad obsahem, hudba je jen vyzdvižená úchvatným zpracováním nosiče. Na svém profilu má kapela slogan, heslo - „moments will be lost in time... like tears in rain. Myslím si, že právě to o Same River Twice něco napovídá. Pracují s náladami, momenty. Jako posluchači budeme se svými pocity oscilovat, jejich tóny nás budou zmítat a naše vnímání bude vystaveno emotivnějším i agresivnějším podnětům. Představ si bouřku, něco se při ní může zničit, ale přesto vzduch se pročistí a bude po ní nakonec čistý, voňavý. Voda se pak pozvolna vsákne do země, zteče do potoků a řek. S prvními slunečními paprsky si možná na orkán už ani nevzpomeneme. All Those Moments je pomyslným soubojem emotivních melodií, načrtnutých post rockový plání a hrubých riffů. Do naší pomyslné řeky vtéká několik potůčků, říček. Proudy se spojují v jeden, který je silnější a plyne. Přítoky můžeme pojmenovat různě … post hardcore, melodický crust nebo cascadian black metal.
Začínáme intrem, po kterém přichází první skladba Tax the Life. Rozjíždíme se pozvolna, přesto je cítit svěží vzduch, instrumentální vyrovnanost a síla rozvážných tónů, Ano, mražení v zádech přichází. Dlouho se mi to nestalo. Emotivní tóny prokládá a vyzdvihuje brutální řev - táhlý a rozvážný. Směřuje. Mám pocit jako bych se vracel do devadesátých let, kdy jsem poprvé viděl kapely, jako byli Lvmen, Thema Eleven … Písnička má rafinovaný scénář, každý nástroj je dirigentem. Proud řeky teče korytem. Čas plyne a já se nechávám unášet. Proud se ale postupně mění. Emotivní post hardcore tóny dostávají novou intenzitu, jiskru. Jsem unášen rychleji, cítím závan melodického crustu. Zrychlování a následné zpomalování, jsou v kontrastu, který mě provází během všech skladeb. Proud řeky je jednotný, přítoky o sobě dávají v jistých momentech vědět.
Některé momenty All Those Moments jsou velice silné, cítím až epické gradování emocí. Zjevují se plochy zvuků, zvuky temných hvozdů ovládaných cascadian black metalovými démony (black metal neposlouchám, ani mě není ničím stylově sympatický, ale před mnoha lety jsem od kamaráda dostal demo kapely Leech (Salem, Oregon / USA) a to mě velice dostalo.)
Všechno to jsou ale jen chvilkové záchvěvy, proud řeky Same Rive Twice má svojí sílu, intenzitu a tvář. Je jednotná, složená z mnoha vrásek. Vokál má sílu. Proud se mění, s ním nálada a celkově i intenzita.V každém jednotlivém nástroji nacházím pomyslného architekta. Síla nástrojů se propojuje, podobně jako spojené potoky v korytě jedné řeky. Same River Twice mají mnoho barev, tváří a jejich vyznění je intenzivní. Na zvýraznění momentů, jejich gradování a posílení, má výrazný vliv i další nástroj, který je viola. Ano vzpomenu si na kapely jako Remains Of The Day nebo Madame Germen. Chlad ale necítím, není to Německo, ale Brno.
Zeptal jsem se kapely na pár otázek ….
Máte venku debutní nahrávku Same River Twice, takže jak to celý vznikalo? Jak by jsi nahrávku představil? Všechno to má kořeny v podstatě v době, kdy si každej z nás poprvé ošahal hudební nástroj, u kterýho pak zůstal. Iris - bicí, Bobr - basu a já (Jiřina) kytaru. Když mrkneme do minulosti všichni z nás jsme si prošli několika kapelama a to žánrově od folku až po disbeat. Nemalou měrou nás pak ovlivnily kapely, který posloucháme a kterých je opravdu mnoho. Na naší desce pak můžeš při troše štěstí zaslechnout momenty, které by ti mohly evokovat třebas Fall Of Efrafa nebo Amanda Woodward.
All Those Moments je koláž melancholických melodií a surových riffů, protkaná v několika momentech violou. Tomu, co hrajem, říkáme pracovně atmosferický hardcore. Ne hardcore provzdušnělý, ale spíš hardcore evokující zamyšlené momenty a různé nálady. Texty jsou o tom bahnu, ve kterém žijeme, a ve kterém to taky jednou zabalíme.
Grafika, zvuk … napověz něco … Poněvadž deska SRT je pro nás všechny prvním velkým vinylem na příč kapelama, ve kterých jsme hráli (Bobr hraje ještě v Brunner Todesmarsch), dohodli jsme se, že si ji uděláme hezkou. Také jsme za to řádně odvedli daň ve formě čekání téměř tří let od mixu až po hotovou placku. Nahrávali jsme v Brně u Rosičáka (kytarista My Dead Cat), ten pak s pomocí Michala Ráčka (Ovulo) desku také zmixoval. Do toho všeho jsme oslovili kamaráda Standu (Brněnská filharmonie), který do hotové věci nahrál violu. Z Brna deska putovala do Francie do Swan Sound studia, kde ji Guillaume Doussaud zmasteroval. Ten je podepsaný u desek kapel jako Aussitot Mort, Amanda Woodward, Karysun apod. Během té doby jsme domlouvali s Pavlou (zpěvačka Tummo) nakreslení obalu a tečku za vším udělal grafik Bery (kytarista Brunner Todesmarsch). Desku jsme si vydali sami za pomoci XvinylX a je navěky vtištěna na žíhaný průhledný vinyl.
Čeho si na splitu na debutním vinylu nejvíc ceníš/te? Na vinylu si nejvíc vážíme asi toho, že jsme to nakonec tak nějak všechno dali dohromady, i když se to samozřejmě neuvěřitelně táhlo. V neposlední řadě jsme ale také hrdí na to, že nám s ním pomohlo několik blízkých kamarádů a je to tak ve finále kolektivní výtvor několika lidí brněnské D.I.Y. hardcore scény.
Poslední otázka, jak představíš své spoluhráče a jak uvedeš Same River Twice? Same River Twice je pořád ta samá voda... Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, praktický život však ukazuje, že to tak úplně neplatí. Mnohokrát se ocitáš ve stejných problémech, vztazích, situacích a to někdy až tak zoufale často jako můra kroužící kolem petrolejky, jež nakonec skončí v plameni. Věci se někdy prostě opakují a to ty dobré i ty špatné.
Všichni se muzice věnujeme více či méně intenzivně už od pubertálních let a baví nás to. S přibývajícím věkem, přibývají i problémy nebo se zintenzivňuje jejich pojetí. Už to není jak ve dvaceti mávnout nad něčím rukou a nechat to být. Jsme součástí spletité společenské mozaiky, která tvoří své pro i proti. Nad tím přemýšlíme a bavíme se o tom. Občas u toho zplodíme nějakej ten song.
Závěr? Tohle je naprosto skvělá deska. Plná emocí a energie. Zbývá snad jen dodat, že album nahrával a mixoval Michal Rosenzweig s pomocí Michala Ráčka, masteroval Guillaume Doussaud, artwork vytvořila Pavla z Tummo a finální tečku v podobě grafických prací udělal Be Ry. Díky! (S)
samerivertwice.bandcamp.com
|
