(Level Plane)
Poslední dobou se mi téměř pravidelně vrací dny, kdy je všechno totálně na hovno, nic mě nebaví, každá maličkost mě dokáže vytočit a propadám naprostýmu zoufalství. Nemá smysl hledat odpovědi na všechna ta proč, který se objevujou s věcma, který někoho třeba zarazí, ale druhá strana se nad tím vůbec nepozastaví, spíš to už bere jako samozřejmost. Naštěstí se objevuje muj dealer a s typicky německým přízvukem mi oznámí, že má moje objednaný desky. Takže po únavným víkendu mě doma konečně čeká pár hodin poslechu kvalitní hudby.
Deska, která mi posledních pár dnů dělá zvukovou kulisu a? už jdu kamkoliv je novinka oaklandských Saviours s názvem 'Crucifire'. Se stejným očekáváním jsem se těšil i na jejich první nahrávku, která rozhodně nezklamala, takže tady sem šel najisto.
The Sword, Torche, Doomriders, Black Hell a taky Saviours. Všechno relativně nový kapely, který většinou vznikly jako "bokovky" členů známějších spolků, co se dali dokupy s partou kámošů a začali hrát muziku na který vyrůstali. V případě Saviours jde o kapelu Austina, Scotta a Maga z Yaphet Kotto, kteří se v létě roku 2004 rozhodli svoje aktuální nápady investovat jinam, takže přibrali ještě basáka Cyruse z kapely Drunkhorse a třetího kytaristu Tylera a mohli začít naplno fungovat. Poprvý o sobě dali Saviours výrazněji vedět v létě loňskýho roku svým debutnovým EP 'Warship', které sklidilo velmi pozitvní reakce a kapelu utvrdilo v pokračování.
Podle okultní grafiky na obalu a názvů skladeb jako 'Holy Slaughter','Christ Hunt' nebo 'Firewind' je všem jasný, odkud vítr vane. Stejně jako pár dalších lidí, tak i Saviours moc dobře ví, že aby vznikla kvalitní metalová hudba, nemusí být zrovna zrozeni z bolesti a mít letáky napraný zvučnejma jménama donekonečna omýlanejch švédskejch kapel, který stejně nikdo z nich neposlouchá. K Saviours si musíte najít cestu sami, což není nijak těžký, sledujete-li alespoň trochu dění na undergroundové hudební scéně. Stejně tak jednoduchý je při prvním poslechu odhadnout odkud tyhle kapely čerpaj. Tipujete-li sedmdesátý a osmdesátý léta, tipujete správně. K tomu ještě vlastní invence, parádní zvuk a jsme doma.
Oproti 'Warship' by se na první pohled mohlo zdát, že se na 'Crucifire' zas až tolik neděje, což je zdání klamný, protože při každým dalším poslechu objevíte novou kytarovou linku v pozadí, které se proplétá s těma ostatníma nebo si jen tak poletuje nezávisle na nich a přesto se celá hudba drží relativně při zemi, jen občas nějaký to sólo rozčísne hořkou atmosféru. Celá deska si ale pořád zachovává tu temnou náladu a všechny hutný kytarový riffy se vám po chvíli vrejou do hlavy, stejně jako Austinův specifickej vokál. Všichni zúčastnění už mají pěknou řádku let odehranou, takže ví jak na to a je jim jasný, že rychlostí dohánět svoje schopnosti rozhodně nepotřebujou.
Není třeba tuhle desku jakkoliv vychvalovat, protože se opravdu nebojím, že by si jí vnímavý posluchači a posluchačky nepořídili/y. Zároveň to ale není deska, která kolem vás jen tak bez povšimnutí propluje...
www.killforsaviours.com
www.level-plane.com
Více na old.czechcore.cz
|
