(Domino) REISSUES ´08
Je to už 15 let od chvíle, kdy trojice Lou Barlow, Jason Loewenstein a Eric Gaffney vypustila do světa lehce nesourodou kolekci humpolácky nahraných písniček Bubble & Scrape. Loni, na konci třetí pětiletky, se tenhle hudební klenot připomenul reedicí. A jako přidaná hodnota se na nosiči vedle původního materiálu tlačí bonusy v podobě dalších ztřeštěných hudebních pokusů nevyzpytatelného spolku Sebadoh. Nejsem takový myslitel, abych po těch letech přišel s novým, převratným pohledem na desku, nejen nepočítaně rotovanou na všech možných přehrávačích, ale také nesčetněkrát omletou jak v tisku, tak při nadšených diskusích jedinců, kteří jsou touhle kapelou zasaženi. O tom, že Bubble & Scrape má, alespoň na pár desítek let, zajištěnu nesmrtelnost, bylo už dávno rozhodnuto. Po všech těch letech je očividné, jak důležitá tahle nahrávka byla. Leží ve zlatém řezu období, kdy se definoval samotný pojem lo-fi. Označit tenkrát kapelu jako indie ještě něco znamenalo a nebyla to nadávka pro bandu navoněných smrkáčů snažících se zrecyklovat mnohokrát vylouhovaný pytlík alternativního rocku. Sebadoh ale nikdy nebyli jen přemýšlející indie kapela. Svoje originály předhazovali široké veřejnosti se zvláštním smyslem pro legraci, podpořeným přiměřenou střeleností a přirozenou otevřeností. V jejich skladbách není ani stopa po nějaké podbízivosti, kalkulu a - což je pro mnohé nepochopitelné - po zvukové brilantnosti. Jednoduše kašlali na zajeté standardy a pod rukama jim, úplně samozřejmě, krystalizovali klenoty nahrané za „nedůstojných“ podmínek. Sebadoh jsou dodnes živoucím (i když dnes spíš dřímajícím) důkazem toho, že když chcete, aby vás někdo slyšel, nepotřebujete vždycky mobil za dvacet tisíc, ale za jistých podmínek je postačujícím zařízením dvojice plastových kelímků a kus špagátu.
Bubble & Scrape nezní ani trochu koncepčně (oproti jejich pozdějšímu opusu Bakesale, kterýžto je pevný a vybroušený jako diamant). Tady je to právě naopak. Těžko může působit roztříštěnějším dojmem. Spíš než cokoliv jiného připomíná kolekci garážových kapel, které se setsakra snažili, aby se ukázali v dobrém světle. A tak je každý druhý kus šlágr jak hrom a zbytek těm favoritům těsně funí na záda. Těžko uvěřit, že zmíněná trojice pochází ze Země. Spíš bych věřil historce o trojici imigrantů z mimozemského rejdiště na konci vesmíru, kteří si integrování do naší kultury odbyli posloucháním amerického college rádia. A jen co si broadcastovaný signál přežvýkali po svém, vyrukují s vlastním pohledem na věc.
Čím víc se desce věnujete a snažíte se těmhle divným kouskům porozumět, tím víc vám budou jisté momenty bloudit hlavou a stejně se nedokáží spojit s ničím povědomým. Přesně takovýhle soundtrack mohla Alenka poslouchat za zrcadlem. Bijí se tu čisté melodie s mumláním zdrogovaného orangutana. Vhodným doplňkem k tomu všemu je vřeštící vyvolavač z panoptika hrůz lákající na orgie mutantů. Libozvučné pasáže bývají často rozdrcené těžko uchopitelnými nervně skřípajícími vyhrávkami. Typickým příkladem podivně zharmonizované skladby může být třeba Fantastic Disaster. Od začátku do konce neklidně rozklížená věc. A když do téhle melasy vpadne ještě disharmonická country harmonika, nezbývá, než se nad tou úchylností tetelit radostí. Některá místa leží na pouhé souhře basy a bicích. Je–li však rytmická dvojice doplněna o kytaru, dokáže se chovat jako pouliční zápasníci nectící pravidla čestné souhry.
Přidaná hodnota v podobě bonusů tuhle desku dále krájí a rozmělňuje, což nám zase až tak nevadí. Z těchto experimentů, nepublikovaných skladeb a odlišných verzí už notoricky známých věcí je zřejmé, jak svobodní byli Sebadoh ve své tvorbě a naznačí mnohé ze směrů, kterými se zkoušeli rozpínat. Pozdější nahrávky už leccos z tohoto rebelství ztratili, ale i když možná Bubble & Scrape není naprostým vrcholem v diskografii Sebadoh, je to bezesporu jedna z nejdůležitějších rockových desek.
gORg
Sebadoh
Sebadoh-myspace
Domino records
Více na old.czechcore.cz
|
