Shudder and Spit je relativně mladá HC/punk kapela ze severoněmeckého Kielu, která nedávno vydala svou první LP a v těchto dnech vyrazila na evropské turné. V rámci něj je budete moct v našich končinách potkat v pátek 5.7. ve Vídni v rámci EKH festu a v Brně vystoupí v pondělí 8.7. ve Vegalite spolu se Zlou Krví, novou kapelou kluků z Edelweiss Piraten, a bratislavskými thrash-punkery Blind Rättvisa. Zde si můžete přečíst překlad jejich staršího rozhovoru pro německý regionální crust-zine Overbred Society.
01. Řekněte nám, prosím, něco málo z historie Shudder and Spit. Jak jste se potkali a co vás konec konců přimělo k tomu, rozběhnout vlastní kapelu?
Julian: Já už hrál ve více kapelách a hlavní motivací pro Shudder and Spitt bylo, mít konečně jeden projekt, se kterým bych se mohl 100%-ně identifikovat a být připraven jít do toho naplno. Kapela je jednoduše to, pro co žiju. To jsem u předešlých kapel nikdy nezažil.
Henrik: S Julianem jsme už dlouho měli v plánu spáchat spolu nějaké věci, a když pak měl s Ulfem, Sveou a Maxem nový projekt, byl jsem samozřejmě hned u toho.
Svea: Já chtěla mít vždycky nějakou kapelu. Předtím jsem jenom coverovala písničky z řebríčků a taky s tím vystupovala. Vadilo mi ale být "zábavnou punkerkou co koveruje hitovky", to raději zpěvačkou Shudder and Spit.
Ulf: Od podzimu 2010 až do léta 2011 jsem byl ukrutnou dobu bez kapely. Pak šlo všechno docela rychle. Najednou jsem seděl s Julianem v Hot Rocku, klopili jsme do sebe značná množství panáků a na další den byla zkouška kapely. Popořadě: Julian a já jsme chtěli naléhavě hrát v nějaké kapele. Maxe jsme splašili před Meierei. (pozn.překl.: Alte Meierei, "Starý Majer", je místní autonomní kulturní centrum a projekt alternativního bydlení, viz. www.altemeierei.de). Seděl vedle barelu s ohněm a bubnoval svými paličkami na asfalt. Okamžitě to na mě udělalo dojem, jeho hra měla hrubý drive! Sveu jsme již znali delší dobu a věděli jsme, že může sama s jedním ukulele uvést do vytržení všechny lidi v Meierei. Už spolu jsme tak nějak pro prdel nasázeli pár songů. Pak se ještě přidal Henrik a každý jeden z nás do kapely přináší to svoje. Popud nás všech k založení kapely? Věřím, že je jenom jeden. Mít z toho potěšení, stvořit něco hudebně vlastního. Sdílet něco z každého vlastní kreativity s ostatními. Jednoduše to je legrace, piplat se v písních, poslouchat je, zdokonalovat, bavit tím sebe sama a pak to předložit ještě i dalším lidem a dostat za to uznání. Já/my tvoříme něco, co nám přijde dobrý, a necháváme ostatní podílet se na tom. Je to neuvěřitelně dobrý pocit!
Max: Celý svůj život jsem chtěl mít kapelu. Muziku dělám, od svých čtyř let, ale s opravdovou kapelou to předtím nikdy doopravdy neklaplo. Jednoho dne jsem pak seděl před Meierei, kde hrála Svea s ukulele. Znal jsem ji předtím jenom od vidění a nikdy jsem s ní pořádně neprohodil slovo, ale náhodou jsem s sebou měl svý paličky a trochu jsem k tomu bubnoval na zem. No a najednou se nade mnou skláněli dvě postavy a úplně skutečně se mě ptali, jestli bych nechtěl hrát v jejich kapele. Jejich obličeje jsem sice nepoznával, přesto jsem ale samozřejmě řekl že ano a dal jim své číslo na mobil, člověk nikdy neví. Myslel jsem, že se mi tak jako tak už neozvou, ale o týden později mi Ulf skutečně zavolal a oznámil termín zkoušky. Protože jsem ostatní, kromě Svey, nikdy předtím neviděl, nevěděl jsem, co se se mnou bude dít, ale tak se prostě namanula první zkouška Shudder and Spit a, dle mého, jedno velice intenzivní přátelství.
02. Hrajete slušný HC/crust-punkový základ, žejo, s řádnými metalovými hranami. Čím se inspirujete?
Henrik: 80tkový thrash (Slayer, Megadeth) a 80tkový anarcho-punk (Discharge), moderní crust (Wolfbrigade, Tragedy), Napalm Death, nu-metal z 90tek ;-), Motörhead, Iron Maiden, Back Sabbarh
Ulf: Slayer, Motörhead, Behind Enemy Lines, Black Sabbath, Megadeth, Mob 47, trashmetal z poloviny osmdesátých, Plus 44 (docela moc!), Die Ärzte (až po "Runter mit den Spendierhosen, Unsichtbarer!", všechny pozdější desky jsou sračky!), Misfits, Jimi Hendrix, Rancid, Minor Threat, The Smiths
Max: Mě osobně neovlivnila žádná konkrétní kapela nebo konkrétní žánr, poslouchám od Schumanna přes The Who po Wolfbrigade všechno, co je dobré, a taky svůj styl bubnování se snažím udržet tak rozmanitý, jak to jen jde.
03. "When I Decay", "Pie in the Sky" nebo i "Disrupted by Bliss" tepou spíše v trochu ponurejším a téměř rezignovaném tónu. Kdo je odpovědný za texty a jaká motivace za tím vězí?
Julian: "When I Decay", "Disrupted by Bliss" a "Pie in the Sky" - všechny tři pocházejí ode mě. Já napsal velkou část textů, ovšem píše každý, kdo chce něco zprostředkovat, má ideu, jednoduše začne a my se koukneme, co z toho můžeme udělat. Máme rozlišné styly psaní a preferované témy a každý má mít šanci podílet se na obsahu. "When I Decay" je o tom, jak jsem jako teenager začal rebelovat a jednoduše jsem věřil, že můžu okamžitě změnit svět. Tato euforie je holt po několika letech ochablá a když se rozpadnu (pozn.překl.: "when I decay"), budu mrtvej, bude svět pravděpodobně stejně frustrující, ale v konečném důsledku jsem na ně všechny vystrčil prdel, protože jsem se nenechal povalit a vždy jsem byl sám sebou. Přiléhavě k tomu je "Disrupted by Bliss" o pořádné krizi smyslu života, o znechucení tančit podle toho, jak lidi pískaj, uvědomění si kdo jsme a kým být chceme a že se všechno kolem jeví špatně. "Pie in the Sky" spadá do klasických písní na téma "vždyť láska je tak pitomá".
Svea: Ty texty psal Julian.
Ulf: Za ty texty může Julian. Mám rád tenhle hořko-temný styl jeho textů a riffů. Jeho výlevy se mě jaksi dotýkají. Když si čtu jeho texty, myslím si "Jo, já vím!". On směruje svoje emoce a svou zkušenost přes text do mého srdce. To je pro mě kumšt. Ouh, jak nabubřele to teď zní?
04. Popsali byste Shudder and Spit jako politickou kapelu? Jak berete politický aspekt ve vaši muzice, příp. jak se tohle promítá do vašich všedních životů?
Julian: Já bych popsal Shudder and Spit jako sociopolitický, všichni jsme lidi s politickým přesvědčením, žijeme myšlenkami DIY a autonomních hnutí a rádi hrajeme na solidárních akcích, ale abychom spolu vyřvávali nějaká hesla, tak to ne.
Henrik: Já se dívám na kapelu jako takovou ne nezbytně politickou, sám ale jsem politickým člověkem a s názorem, že život a politika od sebe zcela odlučitelné nejsou. V běžném životě se snažím své jednání a jeho dopad na ostatní reflektovat a angažuji se tu a tam v různých věcech, které mě zajímají/štvou. Považuji za důležité, že počínání každého člověka může mít rozsáhlé dopady na ostatní a že každý nese sám zodpovědnost za všechno, co z toho vzchází.
Svea: Shudder and Spit bych nepopsala nezbytně jako politickou. Avšak všichni jsme političtí. Já osobně se snažím žít DIY myšlenky natolik, jak to jen jde.
Ulf: Naše muzika nevznikla se záměrem poskytnout nějaký příspěvek do politiky. Z některých pohledů je ale jednání vždycky politické. Například by od nás nikdo nevzal vážne akci a lá Pins and Needles.
Max: Já bych Shudder and Spit jako politický označil, avšak ne skrze demonstrativně politické texty, ale skrze individuální myšlenky a činy každého jednotlivého člena kapely. Naše politické orientace samozřejmě nejsou na 100% shodné, tudíž je těžké kapelu jako celek natlačit do jedné škatulky.
05: Jan ze zinu Proud to Be Punk si na základě zkušeností z turné postěžoval, že lidem jsou texty čím dál více ukradeny. Punk inklinuje k smysluprázdné zábavě. Vnímáte tenhle trend taky a jestli ano, jak by se tomu dalo zabránit? Do jaké míry jsou ještě lidi dosažitelní přes texty?
Julian: Problém je jednoduše v tom, že texty nejsou na poslech vůbec srozumitelné, k tomu jsou taky v bookletu napsané v angličtině a metaforách. Je zapotřebí se do takovýchhle textů pomale vkrást. Rád to dělám u jiných kapel, ale to je téměř moje hobby.
Svea: Textům rozumí většinou jenom ten, kdo si je pročte vytištěné. Zatím jsem ještě nezaznamenala, že bychom obdrželi nějakou přímou zpětnou vazby na naše texty. Považuji za důležité, aby texty obsahovaly nějakou výpověď a netočili se jenom kolem chlastání nebo party.
Henrik: Pro mě je zvuk hudby, kterou slyším, taky důležitější než text. Již často jsem se ale potěšil z cool textů kapel, když jsem se k nim dočetl. Pro mě je to spíš chyták. Na prvním místě stojí muzika a jestli se mi zamlouvají ještě i texty - tím lépe. Tak to vidím taky u nás, dbám v první řadě na tučný sound. Když se pak někomu líbí text a tím jí/ho někam posune, je to příjemný vedlejší efekt.
Ulf: Mně osobně je prostě u prdele, kdo proč poslouchá jaké věci. Muzika zahrnuje přeci mnohem víc než texty. Když si pustím desku Slayeru, vědomě text neposlouchám, protože bych si ten dobrý žvanec kvůli všem těm chlupům musel nechat dát odnést. Ale tyhle riffy a choromyslné kytarové sóla mi vždy znovu napráskají adrenalin do krve. Celkem protichůdně k tomu mi přijdou songy od Minor Threat hudebně spíše nudné. Tady jsou to ty geniální texty, co mě poutá. Prémiová kapela Rancid! U nich jsou jak vály tak texty nade vše! K téhle tezi: Nechtěl bych si domýšlet, že jsem schopen rozpoznat nějaké tendence, protože se moje perspektivy taky pořád mění. Kromě toho je punková scéna jedna zamotaná neucelená směsice lidí, kteří - navzájem taky částečně protimluvně - vytváří proudy. A když jsou lidi u toho jenom aby měli legraci, pak to osobně považuji za docela hodně víc punkový, než se mrcasit nad tím, že mají někteří lidé jiný přístup ke scéně jako oni sami.
06: Jsou ještě jiné negativní tendence ve zdejší punkové scéně, které vám bijí do očí a lezou na nervy? Můžete krátce vysvětlit, proč?
Julian: Mně vadí uzavřenost. Je spousta lidí, kteří mají teoreticky totálně moc zápalu pro DIY kulturu, lidové kuchyně ("Vokü"), nekomerční akce nebo obecně alternativní životní styl, ale těm k tomu chybí jednoduše přístup, buď o tom vůbec neví, nebo se cítí nevítaní na základě všeobecné skepse, kterou má hodně lidí ze scény.
Svea: Kdo bere punk jako výmluvu pro vlastní sebedestrukci, ten mi přijde děsný. Kdo jenom chlastá, bere drogy a chodí na koncerty, přeci ještě není hned punk?! Jsem za větší politickou angažovanost v celé scéně. Z blbých keců, homofobie a sexismu se mi zatínají pěsti. Nic takového jednoduše nepatří do scény, která by měla být svobodným prostorem pro bezmála každého.
Ulf: Okej, stručně a jasně. Nemůžu nic řešit s lidmi, kteří jsou na drogách. Je jedno, z které scény pocházejí. A s lidma co se domnívají, že se musí chovat jako co nejhrubší punkáči a proto si mění hlas, jako by byli od 15 let nejtěžší alkoholici, pokoušejí se vyjadřovat převážně zvuky jako "Ööaaah, buargh" a když mluví, tak jenom o tom, jak se ožírají nebo jak ostatní ožralí jsou nebo byli. Trapné. Ach ano, co se týče koncertů, mám za to, že se stává zvykem dbát hezky na místa k sezení a kafe. Tady v severním Německu dav stejně nikdy moc neřádí, a člověk taky nepropásne nic poutavého, když se rovnou uvelebí. Hezky si u stolu pohovět s kamarády. Božské! A kafe, to mluví samo za sebe.
07: Teď ale dost reptání! Přeci jen řekněte na oplátku nějaké přednosti této zpustlé subkultury. Čeho si ceníte na punkové scéně a co vás drží ve vašem putování?
Julian: Mám rád muziku, u které můžu prožívat své pocity a nemusím se přetvařovat. Kromě toho mi přijde důležité, abych se na koncertech cítil dobře a nebyl vyjetej nebo ohrožován násilím, proto chodím na koncerty zejména na autonomní centra a jiné svobodné prostory.
Svea: Má to tak moc stránek. Je to divoké, hezké, agresivní, okouzlující. Ale osobně je to přirozeně muzika, co mě zlákala do toho bahna ;) Zkusila jsem toho předtím hodně a v konečném důsledku jsem prostě nenašla nic lepšího!
Ulf: Ve scéně potkávám lidi, kteří jsou jednoduše otevření alternativnímu životnímu stylu a se kterými se taky můžu do něčeho pustit. Žádný: "Ty jsi vegetarián? A co tedy jíš? Přílohy s přílohama?". Potkávám lidi, se kterými se můžu podělit o hudbu, která se mě dotýká. Lidé chodí na koncerty ne jenom aby postávali na písničky, ale taky aby viděli životní styl a odkaz za tím a tyto se pokoušeli integrovat do svých všedních životů. Kromě toho jsem posledních 10 let zcela v tom, nojo, říkám tomu "socializován ve scéně" a takřka jsou téměř všichni mí přátelé nějakým způsobem součástí scény.
Max: U každého protestu se přirozeně nesmí zapomínat na zábavu, přijde mi ale dobré a důležité, že punková scéna může v alternativním životním stylu sloužit jako odrazový můstek nebo výpomoc na začátku. Podle mého mínění není punk žádné sebepoškozování, ale záchranný člun ze světa, který tě jinak ničí a deprimuje.
08: Jste ještě, ne jenom jako kapela ale i věkem, tak nějak mladí (není myšleno ve zlém ;). Jak byste posoudili generační chování ve scéně? Mnozí starší punx/crusties jsou nafoukaní, už všechno viděli nebo ví všechno lépe. Máte již s tím taky zkušenost a jak takovým lidem čelíte?
Henrik: Takoví lidé jsou kdekoliv a v každé scéně, mě to nezajímá. Já dělám muziku, která se mi líbí pro lidi, kterým se líbí. Nestalo se mi ale často, že by někdo držkoval po téhle stránce.
Svea: Tím se moc nezabývám. Zažila jsem to ale už často, závany přílišné nafoukanosti. Ty jsou kdekoliv. Do nějaké určité míry jsem schopna se s takovými lidmi stýkat, ale pak už spíše potřebuji vzít roha. Ale jako nadlidem by jim nemělo vadit, že ztrácí sympatie obyčejných smrtelníků.
Ulf: Já s lidma, jaké popisuješ, nemám žádné zkušenosti. Starší punks, crusties atd., které jsem potkal a měl s nima potlach, byli všichni otevření a přátelští. Opravdu se neobjevil ani náznak arogance. Oh, teď mě napadá, jsou u toho nějaké výjimky, ale ty nijak zvlášť nezaváží. Jednoduše takové lidi ignoruji.
09: Kiel, krajské hlavní město Šlesvicka-Holštýnska. Známé pro tuhý vítr a Kielský týden. Přeci, co nabízí městečko v subkulturním ohledu? Co za fleky by měl člověk navštívit, na které bandy nastavit uši a u kterých zinů riskovat oči?
Ulf: Subkulturní perlou je jednoznačně Alte Meierei. Tam se konají nejenom koncerty, ale i různé jiné akce, co se vyplatí. Například od nedávna jsou tam každý první čtvrtek v měsíci "punkrock knajpy". Každé úterý je lidová kuchyně a tak dále. Co se koncertů týče, subkulturní nabídku enormně obohatila Schaubude. Mám pocit že jenom tam hrají kapely třikrát týdně. Jaké fleky jsou ještě? Hansa48, Sub Rosa, víc jich neznám. Co se týče kapel, okej, členové pokud vím z největší části z Kilelu,ale přijdou mi ultra! Vladimir Harkonnen! Musí se definitivně vidět! Internetové stránky sice nejsou žádný zin, www.dremufuestias.de ale nemůžu obejít. Je tam velice praktický plánovač koncertů pro Šlesvicko-Holštýnsko a Hamburgu, recenze, rozhovory! Všechno, co metal- punk- rockové srdce ráčí!
10: Když má někdo vydáno svoje první demo, svědí ho jistě již záhy prsty na to, aby byl venku i kulaťoučký vinyl. Jsou už v tomhle směru plány?
(pozn.překl.: LP mezičasem vydali, jmenuje se Lunatic, koupit si jej budete moct koupit na koncertech v rámci turné a online poslechnout třeba zde:
Henrik: Jo, ale zatím nic konkrétního ke zveřejnění.
Svea: Ohledně vinylu ještě nejsme docela zajedno.
Ulf: Přičarovat naše songy na vinyl, to je mým snem. Ale do té doby potřebujeme kvalitativně dobré nahrávky a žel nemáme dost prachů abychom zaplatili studio a taky žádné konexe. Chceme v každém případě nahrát album. Dostatek songů máme. Ale obávám se, že tenhle sen má ještě před sebou dlouhou cestu, než se naplní.
11. Životní moudra, vulgarismy, přání, představy, výzvy... poslední řádky náleží vám.
Henrik: Nečekat, že to někdo zařídí; když si něco přeješ tak se toho chop sám.
Svea: "Než si sami diagnostikujete depresi, přesvědčte se nejdříve, že nejste prostě jenom obklopeni zmrdy.", jeden hezký výrok, jenž jsem nedávno našla na internetu.
Max: "Založ někomu oheň a je mu teplo po jednu noc. Zapal ho pro něco a je mu teplo po zbytek života."
Ulf: Zaprvé: Místa k sezení na koncertech Zadruhé: Kafe na koncertech a taky na všech jiných akcích Zatřetí: Když má někdo nápad nebo zná možnosti vydat solidní desku, pak je váš support opravdu velice vítán! Prostě se nám ozvěte! Začtvrté: Alternativa ke třetímu bodu, jednoduše nám pošlete své peníze!
