|
(Naše desky)
Úterý jednatřicátýho května 2011 v Rock Café, křest self titled Anyway a roli hostů připadala Skupině Štěstí. Report z akce už je nedostupný online, tak jen útržek:
"Již předem byl od Anyway anoncováno, koncert proběhl zdarma, což taky není to důležitý (jen oslavenci a Rock Café by snesli více návštěvníků) a především, role "very special guestu" se zhostili plzenští šílenci Skupina Štěstí. Nešlo si nepovšimnout, že část kapely pochází z dekadentních Esmeq, dnes již ve stavu "ex". Nicméně, o téhle kapele jdou legendy a Skupina Štěstí, věřím, bude v brzku zdatně sekundovat."
Vstoupit do Ohře.
Je divný to po sobě číst s odstupem devíti let. Ani se mi to nelíbí. Jestli bude za devět let ten pocit stejně divnej, až si otevřu tyhle řádky? Výhledově? Asi jo. Ale honem k podstatnějším věcem. CD "Je třeba obětovat ještě jednoho kohouta" jsem si tenkrát nekoupil a proto s radostí kvitoval její re-release na vinylu. Opět s odstupem času se dá konstatovat, že jde o přirozenej přechod od Esgmeq, přes Climatizado až do Povodí Ohře, přičemž přeliv ze Skupiny Štěstí do Povodí Ohře mi dneska připadá jako ta nejpřirozenější věc na světě. Ale tenkrát jsem nevěděl, co vim teď a to toho vim hodně málo. Mám pocit, že tahle nahrávka musela notně bejt dobrá už v roce 2011, ale stejně tak asi musela dozrát, aby bylo možný ji dneska plně docenit.
Sisiho texty (básně?) dokážou bejt křehký a jemný, stejně jako nechutný. Pokusy definovat štěstí, špinavý nehty, zpřerážený kosti, mastný ruce pod sukní, pokusy házet chleba labutím. Renegáti z Chebu a Plzně, desperátskej rock se špinavym country feelingem. Moc mě to baví a mám pocit, že dnešní optikou byla Skupina trochu nedoceněná. Zaslouženýho respektu se jí dostává až v Povodí. A to je taky dobře. Bicí vlastně nejsou klasickym beatem, ale spíš podmazem z vlhkýho prachu a konstrukce písní je vystavěná na špinavejch kytarách, klávesách a Sisiho interpretace. Když koukám na Povodí Ohře, bejvám v transu a stejně mi se mi to dneska stalo i na Skupině Štěstí. Přemejšlim, kolik znám podivnejch kapel a tahle patří mezi moje vůbec nejoblíbenější. Sisiho krátká povídka v bookletu to všechno podtrhuje. Čekám na knihu a dám jí hned vedle tvorby Bohouše K. Třeba zase jednou, v rámci reunionu, si na společnym koncertě Skupiny Štěstí + Anyway nechám podepsat výtisky od obou.
K oblíbenejm hudebním regionům ve svý hlavě (Rožnov, Teplice, Hradec Králové, Umeå, Malmö, Kodaň, Skopje, Barcelona) zakládám další přihrádku, která tam už dlouho patří: Cheb
P.S: Artwork <3
01. Upír
02. Beduín
03. Bělásek
04. Dentální nit
05. Labuť
06. Štěstí
07. A jít
08. Trest
09. Anděl
10. Brno
|
