Ste McCabe, momentálně usazený ve skotském Edinburghu, svůj projekt označuje jako "bouncy queer feminist pop-punk one-man-band". V těchto dnech vyjíždí na evropské turné, v rámci kterého zahraje i v Brně (20.11. ve Vegalité s kapelami Fakné a Zelené Koule), Bratislavě (21.11., Vináreň pod Brezou, s Fakné) a Praze(24.11., Kaštan, Iritující pýchora). Nedávno taky poskytl zajímavý rozhovor pro queer webzine Lock Up Your Daughters, jehož překlad přinášíme zde.

Ste McCabe do svých písní míchá punkrockové riffy, popové melodie, osvědčené beaty, hlučné elektro a levičáckou working-class "queernost", dělá vlastní pořad na webovém rádiu Dandelion, pořádá skotský queer-feministický festival zvaný "Pussy Whipped" a k tomu všemu pije levné víno. Hudbu pod různými pláštíky dělá od roku 1999 a svůj hlasitý queerpunk sóloprojekt rozjel v roce 2006. Zatím vydal dvě EP (Pink Bomb 2008, Harrowing Breakdown 2010) a dvě alba (Hate Mail 2008, Murder Music 2009) na Cherryade Records, a taky singl "Accesorise" (20011) na Bubblegum Records. (V nejbližích dnech mu také vychází nové album Bad Kitty, pozn. překl.). Time Out London ho nazývá "queer feministický punkový poeta pro lidi", Boy George se nechal slyšet, že "jestli máte rádi punk, bude Steho milovat. Jestli jste queer a máte rádi punk, stříknete si do kalhot. Ste je autentický a brilantní". A tohle o sobě řekl nám.

LUYD: Ste, řekni nám o své Misi. O čem vlastně je celá tvoje hudba?

Moje hudba je často o věcech, které mě štvou. Často to je z pozice frustrace, ale taky s notnou dávkou humoru, protože fanatici, homofobové nebo toryové nesnášející dělňase, o kterých nezřídka píšu, jsou příliš často jako pitomé štěňátka co ti koušou a žvýkají kotník, ale ty si fakt nemůžeš pomoct a řekneš si "Ou, on si myslí že je drsný, žejo. Chudáček." Vlastně to je možná příliš hezké srovnání. Štěňátka jsou roztomilá. Toryové a homofobové jako takoví jsou skrz naskrz hnusní. Myslím si, že dělat si legraci z těchto lidí je opravdu posilující. Hudba je místem, kde není dáno, jak má být něco napsáno, kdo to má psát, o čem to má být, a to mi dokonale sedí. Taky si myslím že v alternativní muzice, punku atd. je ještě pořád až moc takových lidí, o jakých zpívám… takže si myslím, že je důležité, abychom to my, "jiní" lidé, dělali.

LUYD: Jelikož je tvoje hudba definována jako queerpunk a pořádáš queer/feministický festival, nemůžu se nezeptat: jak moc jseš queer nebo feminista?

Já myslím že dnes už je moc pozdě na to, abych začal říkat "nemám rád nálepky". Svoji hudbu nálepkuji jako queer a feministickou už léta, takže do toho! Jsem gay, ale vztahuji to k širšímu pojímání queer kultury, kde jsou lidi, jejichž sexualita nebo gender není takzvaně "v normě". Myslím že my všichni čelíme hrozným předsudkům a zážitkům, ať už to je pro sexuální nebo genderové odlišnosti co máme. A k tomu 'být feministou' - homofobie je zakořeněna v sexizmu, stručně a jasně. "Muži" dominující "ženám". Jsem queer, myslím že je to směšné, to není můj život. Nemůžu nebýt feministou. Misogynní gayové jsou svými nejhoršími nepřáteli a já se od takových lidí chci separovat co nejvíc to je možné.

LUYD: Jaké kapely nebo muzikanty posloucháš? Jsou nějaké kapely, co bys doporučil?

Z těch "známých" kapel jsou královnami mé sbírky desek pravděpodobně Morrisey, Shampoo a Bikini Kill. A v undergroundu je tolik skvělých kapel! Doporučil bych Scragfight, ONSIND, Rauberhohle, Miss The Occupier, Maria and The Gay, The Lovely Eggs, Candy Panic Attack… to jsou opravdu underground kapely, skvělé a věrné sami sobě, aniž by se zabývaly tím, jak budou přijaty.

LUYD: Taky organizuješ festival Pussy Whipped. Co je zač?

V roce 2009 jsme na manchesterském Canal Streetu dělali jednorázovou noc queer/riot grrrl kapel a fakt se to povedlo, takže jsme se jich rozhodli udělat více. Když jsme se já a můj partner Lukasz přestěhovali do Edinburghu, ukázalo se, že to pro tu akci znamenalo parádní krok – lidi zde jsou tak nadšení a podporující! Měli jsme to štěstí, že jsme na naše akce sehnali nějaké granty, a kdybychom je neutratili do konce září, museli bychom je vrátit. Tak nás napadlo: utraťme zbytek na oslavu všeho toho undergroundového, queer a feministického. Myslím si, že by všechna města měla mít tenhle typ festivalů – malé, komunitně založené akce, ukazující queery a ženy, kteří mají co říct a kteří se nesnaží pančovat své umění nebo vystoupení tak, aby to vyhovovalo mainstreamu. Mainstream pro nás vždy byl hrůzou, která podněcuje naši stereotypizaci a potlačuje nás na úkor jednoho typu straight muže, takže úpřimně – nasrat na ně. Myslím, že lidi potřebují připomínat, že nejsme všichni spokojeni se svým údělem a že jsme raději kreativními lidmi než jenom konzumenty. Samozřejmě že v širším smyslu jsou problémy queerů a žen obecně (za které nebudu mluvit, poněvadž ženou nejsem) často velice rozdílné. Každopádně v muzice, tam je přirozené spojenectví, jelikož historie "alternativy" vždy fandila vykreslování žen jako groupies a queerů jako ochočených lidí, kteří museli mírnit své vyjádřování, aby byli přijati kulturou. Takže tenhle festival je, zjednodušeně řečeno, malým útulným místem, kde tohle neexistuje. Taky máme pár úžasných krátkých queer filmů a workshopů. Bude to úžasné, i když to tak říkám sám!
http://www.ste-mccabe.co.uk/