(Fat Wreck Chords)
Některé kapely jsou nezničitelné. Strung Out mezi ně se sedmi řadovými alby patří. Třináct let po vydání prvního alba Another Day In Paradise je tu nový počin Blackhawks Over Los Angeles a takhle dlouhé časové rozmezí přímo vybízí k bilancování.
Nové album je jednoznačně nejměkčí, ale prsty v tom má z velké míry i produkce. Punkrockové kořeny Strung Out asi nikdo neodpáře i přestože jsou na nejnovější desce zhusta zakryty velkou černou patkou vyrůstající zpoza televizních obrazovek. Jestliže předešlá deska Exile in Oblivion nabízela výbušný melodický hardcore-punk, tak se Blackhawks Over Los Angeles blíží spíš rockovým kapelám nebo současnému trendu, kterému se z nepochopitelného důvodu říká emo. Už jsem ale nakousnul, že to je z velké části způsobeno zvukem, který je tak dokonale vypilovaný, kříšťálově čistý, přesný ... a tak sterilní. Nemůžu se zbavit dojmu, že poslouchám System of a Down. Ono vlastně není divu, když měl produkci na starost Matt Hyde, který spolupracoval třeba se Slayer nebo Hatebreed (dělám chytrýho, ale psali to v promočlánku). Tisíce melodických vokálů v pozadí, kudrlinky, aranže a zase ... ta divná sterilita. Asi jsem staromódní, ale přijde mi, že téhle kapele víc slušel špinavější, punkovější zvuk. Míň metalu a očních stínů – víc starých Bad Religion. Nicméně musí se nechat, že se chlapíci za tu dobu docela vyhráli. Teda hlavně kytaristi teď pálí od pasu jedno krátké sóličko za druhým a bubeník jim občas přiloží pod kotlem dvojšlapkou.
Třináct písní skrytých v obalu z dílny zpěváka Jasona se zabývá hodně osobními tématy, ale občas se nemůžu zbavit pocitu, že působí trochu prázdně. Stejně často mi z nich však přeběhne mráz přes záda. Mám ale dojem, že tohle rozhodně není nejlepší album od Strung Out.
S.O. myspace profil
S.O. oficiální stránky
Fat Wreck oficiální stránky
Více na old.czechcore.cz
|
