Protože už je tu letní čas a už je to tady, můžeme si vzít dovolenou z práce, pít pivo na zahrádce a všichni si dávaj závody, kdo skočí dřív do vody, tak přišel čas na sdílení oblíbenejch letních nahrávek vybraných respondentů. Nevypadá to, že by nás čekalo něco jako další Revolution Summer 1985, ale to si, myslim, na věci nic nemění. Protože mám zálibu ve zdánlivě nesmyslnejch a reálně nekonečnejch debatách (pro někoho o ničem) o nejrůznějších nahrávkách, tak jako správný čolo rozepínám flanelku až na poslední knoflík nahoře a volim The Offspring - Ixnay The Hombre. A celý jsem to vymyslel já, já, já, já, já.

Další podpůrný letní songy jsou: V.T. Marvin - Léto, 4 Debils - Letní dny, Drunken Sailors - Cítím se blaženě (feat. František), Satanic Surfers - Sunshiny Day, Sex Pistols - Holiday In The Sun, The Adolescents / The Ramones - California Sun, Blink 182 - First Date,  The Briefs - Your Long Summer, Zpraku! - Prosluněný ulice, NOFX - Jamaica´s Alright If You Like Homophobes, The Adicts - Who Spilt My Beer?, KungFu-Girlz - Last Show With Lakmé, Propagandhi - SKA Sucks

Buky (periferia.cz)
Tyjo, to by se asi nabízelo říct Wild Animals, Rvivr, Le Tigre nebo třeba The Oxx že jo, hehe, ale budu tě muset zklamat, páč žádnou takovou konkrétní, konstantní nahrávku asi nevychrlim. Mění se to u mě každym rokem, měsícem i tejdnem, je to spíš o momentální náladě a rozpoložení. Třeba loňský léto to často bylo "Este Infierno" od Bestiärio z Kolumbie (ideální na letní cestu autem), taky se tam hodně točilo cédéčko, na kterym jsem měl "Set the Dial" od Black Tusk a hned za tim Cácory, ty kontrasty jsou hodně osvěžující.
Když to vezmu z druhý strany, třeba v časech kolem vánoc si obvykle musim to "generované organizované veselí" vyvážit nějakejma temnějšíma věcma, takže jsem poslouchal hodně třeba Suffer The Pain, Cop On Fire, a podobně. Každopádně prozatím se nejčastějc moje jarní dny nesly ve znamení Good Lookin Out, Pressure Pact, Primer Regimen, a teď v posledních slunných dnech jsem nejvíc najel na Svalbard a "Seven Samurai" od Ember. Takže, možná si ty kontrastní látky dopřávám i během léta...

Milan Pokorný (hardcore kid)
Napadlo mě cca sto desek, tak byl pro mě nadlidský výkon vzbrat jednu z nich. Z  tohoto mučení mě vysvobodil MP3 přehrávač, který si beru každý rok v létě k moři už 15 let a jednu z mála nahrávek, kterou si tam nechávám při obměňování obsahu je deska L.A. Explosion! od The Last. Důvodem toho, že si jí peru do uší na pláži u drinků, je právě ta (subjektivně) pravá atmosféra nahrávky pro tyto situace - slunce, teplo, písek, vlny, lehké omámení po již pátem alkodrinku a sledování pestrobarevných bikin. Kapela nahrála tuhle desku v roce 1979 pro legendární label Bomp! records a i když byla součástí punkové LA scény okolo Black Flag, Fear, Red Cross atd., tak je tahle deska plná power popových hitů s odkazem na 60´s pop, garage rock a surf rock, ale co je důležité, s tím punkovým odérem. Dokonce jsem s touto deskou zaregistroval takové označní jako " sunny beach pop punk"...a pod to se podepíšu.

Ma Rie (Ma Zine Rie)
Tak jo, jaký je moje nejoblíbenější letní album?
Obracím oči v sloup. Otázka jak z bravíčka a navíc nevim, jak na ní odpovědět. Jeden z důvodů proč nevim je, že nemám spjatou hudbu s konkrétním ročním obdobím. To už spíš s konkrétníma vzpomínkama nebo životním obdobím, ve kterém jsem dané album / song objevila. Dalším důvodem je, že celoročně poslouchám skoro to samé. Obměňuje se to jen když vyleze nějaká nová deska, která nečekaně naplní danou dobu. A jelikož mám špatnou paměť, sahám do léta loňského roku a bez rozmejšlení vytahuju IDLES - BRUTALISM. Tohle album nejen, že nejde oposlouchat, ale je od prvního do posledního songu brutálně našlapaný a nekompromisní. Nemám jediné pochybnosti o tom, že letos v létě po něm nejednou šáhnu. Pokud existuje někdo, kdo tuhle syrovou pecku ještě nezaregistroval, dopředu upozorňuju, po ránu lepší než silný kafe.

Michaela K. (Kids&Heroes Magazine)
Když budu upřímná, při představě letního soundtracku si vybavím spíš nějakou balkánskou šílenost nebo víc či míň otravný party songy, co se pouští v ranních hodinách na festivalech... Ale když je volba na mně, sahám jednoznačně po debutu toyGuitar - to se pak i Michle promění v Kalifornii! toyGuitar jsou sympatická čtyřka ze San Franciska poskládaná okolo Jacka Dalrympla, kterého můžete znát z One Man Army, Dead To Me, Swingin‘ Utters ad. Jejich tři roky stará nahrávka In This Mess funguje jako instantní dobrá nálada – přitom ale nejde o žádnou dotěrnou blbost, celá deska působí svěže a nenuceně. Je melodická, zasněná a přitom syrová. Je to punk, je to surf, je to power pop. Větší klišé než že takhle by to vypadalo, kdyby se Ramones a Beach Boys sešli na mejdanu a začali jamovat, mě nenapadlo. Většina songů má okolo dvou minut, takže ideál. V textech nehledejte nic moc objevnýho, ale filosofování o tom, že se svět blíží do záhuby, se stejně líp poslouchá v zimě. A vůbec, nejlepší doporučení je fakt, že po návratu z koncertu toyGuitar na Sedmičce šla ta deska okamžitě pod jehlu.

Kečup (Chorobopop, Lucifer Efekt, ex-Playback Revival, ex-Telefon)
Myslím, že atributy "letní desky" můžou u mě splňovat momentálně noví Damned "Evil Spirits". Už to neni sice punk jako kdysi, ale mě to u nich nevadí. U této popové rockeřiny s trubkou slyším nápady a to je pro mě podstatné. Melodie, nasazení, aranže... vše pěkně do sebe zapadá a uvodní hitový vypalovák mě už dlouho hlodá mozek. Basák preluduje přesně podle mého gusta. Se sluchátky na uších se s touto nahrávkou pohodově šmajdá po rozpáleném Rožnově. Prostě.. nic nového pod sluncem, ale o to tady právě jde nebo ne?:)

Michal Milko (Bolehlav, Sakraphon, ex-noAR+IS+)
Když se mě Štelca zeptal na mou nejoblíbenější letní desku, ihned mě napadlo Beckovo album Guero, což mě samotného zarazilo. Guero není zrovna tou deskou, kterou si pustíte na zahradní party s bazénem, frkačkami a barevnými balónky. Jako možné vysvětlení se nabízí refrén odlehčené písně Girl, ve kterém se zpívá cosi, co zní jako „my summer girl“, i když dodnes si nejsem jistý, zda to není spíše „my sun-eyed girl“ nebo dokonce „my cyanide girl“ (tuto lingvistickou záhadu se mi nepodařilo rozluštit ani letos v Hamburku, kde jsem měl poprvé možnost vidět Becka naživo). Pravděpodobnějším vysvětlením však bude spíše má osobní zkušenost. Vzpomínám na chvíli, kdy jsem tuto nahrávku slyšel poprvé: bylo léto, zkouškové období, já jel vlakem na univerzitu a přes špinavý upatlaný sklo sledoval, jak se ve vlnách Labe odráží slunce. K tomu mi do sluchátek hrálo Guero a já byl uchvácen tím, jakým způsobem dokáže Beck kombinovat naprosto nesourodé prvky (garážový rock, latinské rytmy, jazz, hip-hopové beaty, lo-fi elektroniku, country harmoniku nebo vyloženě pohřební písně - rozhodně bych se nezlobil, kdyby mi Farewell Ride jednou hrálo na pohřbu) a vytvořit z nich tak soudržný celek, jakým je právě Guero. Asi jako když geniální podivín Jean-Baptiste Grenouille míchá různé přísady a éterické oleje bez ohledu na to, že se běžně nekombinují, ale výsledkem je dokonalý parfém. Guero bylo kromě pár songů na YouTube první Beckovo album, které jsem kdy slyšel a okamžitě si mě svou barevností získalo. Dodnes se mi proto při jeho poslechu vybaví cesta vlakem do sluncem rozpáleného Ústí nad Labem, jehož obvyklá šeď se poslechem Guera zalévala barvami.

Mlíko (ex-M+M, pravoslaví)
Já bych zkusil odpovědět trochu zeširoka. Vzhledem k tomu, že jsem z menšího města a internet za mého dospívání neexistoval, bylo získávání nahrávek a desek ještě ve větší míře poměrně obtížné. I trochu lepší (prázdná) kazeta se nesháněla lehko. Léto a prázdniny potom byly obdobím setkávání, společného trávení času a velké výměny nahrávek. Část z nás totiž byla přes týden na internátech a přes rok jsme se vídali často jen v sobotu. Každý internátník měl nějaké své zdroje, takže v létě se mohly naplno prezentovat naše objevy i zklamání a výměna nahrávek. Zároveň jsme měli i kamarády, co poslouchali jinou hudbu a i ta se stávala předmětem diskusí, případně zájmu. Označit jednu desku je potom dost obtížné. Přesto si vzpomínám na dobu, kdy mi bylo kolem 15 let a to jsme v létě objevili The Great Rock'n'Roll Swindle a taky si to nahráli. Určitě jsme to celé léto poslouchali a později viděli i film, ale pro mě to byla asi záležitost jednoho léta. Nejspíš o rok později jsem konečně po mnoha vyprávěních a taky po tom, co jsem vídával jejich znak u kluků z Hradce, slyšel a získal The Feeding of 5000 od Crass. Pamatuju si jak mě to překvapilo a s jakým napětím jsem na tuhle kapelu čekal, protože jsme tu nahrávku dostali přes kluky, co poslouchali Joy Division, The Cure a Allien Sex Fiend, ale viděli jsme jejich znak i na lidech, co poslouchali mnohem tvrdší věci. Dodnes vzpomínám na cestu na koupaliště, kde jsem ze šťastnějšího kamaráda, který již desku slyšel, tahal jaká je to hudba. A velmi mě rozčilovalo, že to nedokázal k ničemu přirovnat. K téhle desce se dodnes vracím a to jak hudebně, tak i textově (So What). Pravděpodobně je to nejposlouchanější deska mýho života a moje děti ji taky znají. Myslím taky, že další z prázdninových desek byla taky Nothing Is Easy od Spermbirds a to taky s poměrně delší životností, než prvně zmínění Sex Pistols.

Albert (I Am Pentagon, ex-Mindshift)
Pro mě léto není ani tak o koupání a pivku, ale co mám na létu opravdu rád, jsou rána, když se mi podaří jít ve všední den za svítání opuštěným centrem Prahy z které sálá teplo, které nestihla noc zchladit. A k tomu si pustit třeba Rutka Laskier - Padena nebo i cokoliv jiného od nich. A pak kapely jako: Heartsounds, Not On Tour, Radioactivity, Eldstad - deska Hamnstad,Hemstad, The Rememberables. A ještě tam můžeš připsat Culture Abuse. Jejich dnešní koncert mě úplně dostal. Úsměv na tváři od začátku do konce. K tomu bazénu ideální. :)