(Second Nature)
Po dvou letech jsou tihle bojovníci kráčející po vratkém artistickém laně, které je nataženo někde na hranici afektované party hrající pro poblázněné kids, kteří kupují tunu merche a seriózní kapely, která má co říct a má potenciál rockové explosivní bomby, která nezapře své kořeny zapuštěné hluboko někde ve screamu devádesátejch let.
Po tom kdy v roce 2004 spatřilo světlo světa album „Crimes“, moc šancí jsem Blood Brothers nedával. Po skvělejch deskách na 31g a debutu na majoru V2 jsem „Crimes“ zívnul s tím, že se kapela dostala do smičky a udržuje plamen jen pro to, že, jednodušše řečeno, je dobrým prodejním artiklem. O dva roky později mi ale tahle parta zasekává machetu do zad a jasně dává najevo, že je zpět ve hře. „Young Machetes“ je tak na světě. I když tahle deska 2-3krát přesahuje hrací dobu jakou měly jejich starší alba, není tady jednoho jediného slabého místa. Ale nepředbíhejme. Na „Crimes“ se mi nelíbilo skoro nic, od grafického zpracování po muziku jsem byl zpruzenej. Nová deska ale voní jinak. Svůj původní velmi originální recept si BB zachovali zcela jistě. Už od první desky si obtáčejí svý příznivce kolem prstu díky puzzle složenýho z obrázků Madonny, Make-Up, Le Shock a celý tý ranný San Diego scény v čele s kapelama jako Swing Kids, The Crimson Curse a podobně. O dvou perfektně do sebe zapadajících vokálech se už ani zmiňovat nemusím, protože tohle je BB specialita. „Young Machetes“ je ale dost vyzrálé a z určitého pohledu celkem experimentální album. Ke všemu, co jsem napsal o pár řádků nahoře, si BB hrají s docela dost noise plochama, rozuměj, nenajdeš tady žádný několika minutový hlukový opusy, ale spíš se to projevuje ve struktuře skladeb a celá kapela nadýchla tak trochu dřevnatosti Chicagských kapel. Nejvíc se to projevuje ve skladbě „We Ride Skeletal Lightning“, kdy základní motiv a zvuk skladby dost připomíná samotné bohy dřevnatého noisy rocku Sonic Youth. Ten posun jde fakt poznat, jakoby dospívali, dozrávali a tak jak jsem v recenzi na „Burn, Piano Island, Burn“ napsal, že v hudbě BB jsou lehce slyšitelný vlivy Pleasure Forever, tak na Young Machetes mám pocit, a rozhodně bych se nebál napsat, že celá kapela začala poslouchat konečně kořeny. Tedy Nicka Cavea, Birthday Party a celou tu temnou scénu osmdesátejch let. Tohle ale v žádným případě neberte jako vedoucí prvek k tomu koupit si tuhle desku, protože by jste byli zcela jistě zklamáni. 15 písniček je fakt hodně, ale nudit se zaručeně nebudete. Mimochodem, obal miluju. Tentokrát žádná hra s křiklavými barvami, „Young Machetes“ je až skoro v černobílích barvách, ve kterých se sem tam mihne lidská barva. Až blackmetalový logo na zadní straně desky mě dostalo do kolen. Parádní deska od který jsem nic nečekal.
The Blood Brothers
Second Nature
Více na old.czechcore.cz
|
