(Touch and Go)
Svou tvrdohlavostí jsem se o tuhle desku málem připravil, protože těch pár ochutnávek z netu mě na vařenou nudli neutáhlo. Jirza ale dokázal, že by si rybářský lístek zasloužil i bez skládání zkoušek, protože místo, aby mě s nekonečnou trpělivostí lákal na tučného červíka, prostě mě chytil pod krkem a napíchl na háček s touhle deskou.
Jedno bylo dopředu jasné. Žádné krkolomné stylové přemety nás nečekají i když New Year přeci jen jakýmsi vývojem procházejí. Od dob Bedhead jejich skladby s každou další deskou více připomínají klasické písničky. Obvyklé poznávací znamení – gradace skladeb začínající nejasným ševelením po brutální řinčení činelů a kytar – v současné podobě dává daleko větší smysl a není už zdaleka nosným prvkem skladeb. V dřevních dobách snad jen efektní manýra, v současnosti nedílný pracovní nástroj, bez kterého si jejich hudbu snad ani nelze představit. Stále můžeme narazit i na fígl ve kterém byli nekorunovanými mistry kultovní Slint. Skladba skončí těsně před tím, než se přehoupne přes očekávaný vrchol následovaný očistnou katarzí. Posluchač čeká ničivou spoušť a on je tu náhle konec. Ve vzduchu je dusno a někde je díra po něčem co mělo být vysloveno. Cítíte to pnutí?
Hned po prvním poslechu vás trkne, že kromě obvyklého háčkování kytarových vzorců se pánové sem tam posadí na štokrle u klavíru. Ale přestože je v některých skladbách více úderů do kláves, než drnčení strun, není třeba se bát že uslyšíte jakousi obskurní novoromanticky dojemnou záležitost. I v těchto místech dokáže být zvuk nekompromisní a nepatetický. Za piánem nesedí sir Elton John, ale trudomyslný dřevorubecký hromotluk. Čistě minimalistické kytarové motivy ala Velvet Underground se chytře spojují do jiskřících partů a svoji melancholickou náladou můžou vhodně vyplnit ponurou náladu sychravých zvolna se krátících podzimních dnů. Zrovna tak je lze použít k přehlušení koncertu drzých cikád hulákajících před letní bouřkou, jako soundtrack k jarnímu dokumentu o opylování květin, či halasnému sesuvu laviny v Tartrách v průběhu oslav Nového roku.
Stějně jako u minulé desky bych si dovolil doporučit malou amputaci. Kdyby desce ubylo na váze ještě o dva tři méně výrazné kousky poskočila by v oblíbenosti ještě o kousek výš. Ale nemějte strach, že byste bez onoho chirurgického zákroku tu necelou půlhodinku nezvládli. New Year se sice ponořují do stále stejné řeky, ale mění se fauna a flora na březích. Sebenepatrnějsí vlnka je pečlivě navržená a je nepostradatelná pro celek. Četnost not na časovou jednotku není velká, ale když na sebe ta drobotina nabalí další a další, přerostou v neovladatelný tok, který nebere rukojmí a okolí rozvodněné řeky dokáže pěkně potrápit. O téhle kapele platí asi pořád stejná, léty prověřená, pravda. Nikdy vás nerozparádí do běla i když zaručeně dokáže zrychlit tep. A ty nezapomenutelné momenty jsou přeci jen natolik silné, že se snadno přenesete přes těch několik hlušších míst.
www.myspace.com/thenewyear
www.touchandgorecords.com
|
