Rozhovor s anglickou punkovou partou THE RESTARTS udělal Bury před třemi lety do svého 20 čísla fanzinu Buryzone. Kapelu můžeme vidět opět naživo u nás tento týden 29.7. na Festa de la Pohoda, který každoročně probíhá ve Vodňanech.

Britské THE RESTARTS jsem sice začal sledovat až díky reedici jejich prvního alba, ale ten jejich punk jsem si oblíbil. To samé platí i o jejich zatím poslední desce. A kromě toho, že mě hodně baví hudebně, tak i v textech propírají zajímavá témata. Za kapelu v dubnu 2014 odpovídal zpívající basák KIeran a občas se zapojil i kytarista Robin.

Bury 

-Čau! Vím, asi zbytečná otázka, ale pro pořádek, můžeš na začátek stručně nastínit historii kapely a její nahrávky?

Kieran: „THE RESTARTS vznikli ve východním Londýně v roce 1995. Všichni jsme se poznali přes squat scénu, já na basu z Kanady, Darragh na bicí z Irska a Mik na kytaru z Londýna. Darragh a já jsme začali jamovat a pak jsme oslovili Mika, jestli se nechce připojit na kytaru, když se jeho hlavní kapela COITUS rozpadla. Po několika změnách během let hrajeme nyní v sestavě Bram na bicí (od roku 2008), Robin na kytaru (od roku 2003) a já na basu. Robin a já zpíváme.
Naše nahrávky k dnešnímu dni jsou následující: “Job Club” demo 1996; “Frustration” 7”EP 1996; “Just Gets Worse” 7"EP 1997; RESTARTS / ZERO TOLERANCE split LP 1998; RESTARTS / BROKEN split 7”EP 1999; RESTARTS / LEFT FOR DEAD Split 7”EP 2002; “Slumworld” CD/LP 2002; “System Error” CD/LP 2004; “Actively Seeking Work 96-98” CD/LP 2004; “Outsider” CD/LP 2006; “Human” comp. EP w/ MDC / RESTARTS / PHOBIA / EMBRACE THE KILL 2009; “Mobocracy” split w/ MILIONS OF DEAD COPS CD/LP 2009; “A Sickness of the Mind” CD/LP 2013.”

-Název THE RESTARTS jste si zvolili, když jste byli na pracáku, že?

Kieran: „Jo, přesně tak, “Restart“ pohovory byly kurzy schválené Job Centrem a navrženy tak, aby tě motivovaly zpět do výdělečné činnosti. Součástí vládní iniciativy byl pokus změnit vnímání lidí pomocí pozitivnější (blahosklonné) terminologie. Například jsi už nebyl “nezaměstnaný“, ale teď “uchazeč o zaměstnání“, a už jsi nebyl na podpoře, ale dostal příspěvek pro uchazeče o zaměstnání od Job Centra. Děsili jsme se těchto pohovorů, protože někdy to vyžadovalo, abyste je navštěvovali denně po dva týdny - což narušovalo jakékoli plány na turné!
Vzali jsme si tuto pozitivní slovní hříčku a negativně ji použili při pojmenování se “THE RESTARTS“ jako pochvalu našeho sklíčeného pohledu na život… se špetkou sarkasmu uvedeného na správnou míru.“

-Slyšel jsem, že první auto vaší kapely byl taxík…!? K tomu jste přišli jak?

Kieran: „Zase správně. Koupil jsem starý černý taxík, kterým jsme pár krát cestovali po Evropě! Zažili jsme spoustu mávání a nadšeného troubení na německých dálnicích, když lidi viděli anglický taxík plný punkáčů! Pět sedělo vzadu a dva vpředu a měli vevnitř neuvěřitelné množství místa, něco jako v tardis Dr. Who (fiktivní stroj času z televizního seriálu Dr. Who, podobný policejní telefonní budce – pozn. autor).“

-Jak vůbec hudbu skládáte? Kdo nosí nejvíc materiálu – ty a Robin? Potom jen společně jamujete a doděláváte?

Kieran: „Vždy jsme měli otevřenou politiku pro každého, kdo chtěl přispět s psaním materiálu. Pokud máš něco na srdci a chceš o tom napsat - všichni jste vítáni! Momentálně Robin a já máme rozdělenu většinu psaní písní 50/50. Obvykle jeden z nás přijde s riffy, pak je společně jamujeme, a pokud to projde počátečním procesem, tak přecházíme na další úroveň, kdy pracujeme na bicích, tempu a struktuře. Posledním krokem jsou texty a sóla. Já se obvykle snažím dostat svá textová témata při opakovaném poslechu riffu.“

-Hodně se mi líbí, že nehrajete obyčejnou muziku a nebojíte se kombinovat různé styly. Přidávat na ten syrový punk základ prvky ska, rock´n´rollu, country, použití kláves, … Čím víc stylů, tím víc fanoušků?

Kieran: „Myslím, že kombinace různých druhů hudby odráží to, co jsme jako kapela zač. Děláme to víc než 18 let, takže v konečném důsledku se náš hudební vkus rozšířil hodně během této doby. Není to vědomé úsilí zvýšit naši fanouškovskou základnu, ale vím, že jsou fanoušci, kterým se líbí nebo nelíbí ska věci, ale kupodivu se pořád zdá, že na to tančí. Líbí se mi ska “mimo rytmus“, protože je mnohem jednodušší k tanci, a má tendenci vytvářet méně násilné mosh pity. To pomáhá motivovat lidi k tanci, rozehřát se a taky umožňuje ženám a méně fyzickým lidem se zapojit. Při komponování skladeb chci přijít s riffy nebo strukturou akordů, které zní “divně“ nebo “nepřirozeně“, jak si myslím, že to snadněji uvízne v lidem v hlavě. V tom mi taky pomáhá to, že jsem nikdy hudbu nestudoval, takže nevím, co to jsou noty nebo stupnice… prostě to přichází samo od sebe.“

-Taky máte v oblibě dělání coververzí. Podle čeho ty skladby vybíráte? Prostě se vám líbí song nebo jde o text. Kdo je v kapele fandou těchto starých a ne moc známých hitů? Jak jste přišli na v podstatě neznámé až obskurní věci jako McKlintock, DR. HOOK & THE MEDICINE SHOW, THE PIONEERS? Nebo ABBA a THE CREATION?

Kieran: „Tak nějak se nám líbí nápad vzít retro nepunkový hit ze 70. nebo 80. let a udělat punkovou verzi. Za prvé, většina (starších) lidí automaticky zná text k písni, zvlášť když to byl velký rozhlasový hit, když byli malí! Takže po rozpoznání skladby jako punkové verze vás nejdřív rozesměje, a pak si můžete taky zpívat, když znáte text, takže je to tak jako tak výhra, a to zejména pokud jste nenáviděli originál (já je tajně miluju všechny). To je také jako “převzetí do vlastnictví“, přidáním do ní našeho vlastního rukopisu a udělat z ní naši vlastní! Paradoxně jsme nahráli McKlintockovu “Big Rock Candy Mountain“ už v roce 1998 a nevydali ji až do roku 2002 (na “Slumworld“ albu), tedy rok po uvedení filmu bratrů Coenových Bratříčku, kde jsi, ve kterém je tahle píseň. Takže to vypadalo, jako že jsme se svezli na téhle vlně. Můžu vás ujistit, že ne! Původně to vyšlo na kazetové kompilaci podivností jednoho kanadského kamaráda. Darragh, náš původní bubeník, přepsal tuhle píseň do ska punkové hymny, kterou je dnes. Stejně tak přišel s coverem „Times Hard“ od THE PIONEERS. Díky téhle skladbě jsme se do značné míry začali víc pouštět do oblasti ska, když jsme viděli, jaký to mělo vliv na to, aby punkáči skákali! Navrhl jsem covery ABBA a CREATION (BONEY M) jako odpověď na všechny ty “disco after party“, které jsou tak rozšířené v punkových squatech po celé Evropě! Stále více lidí ve skutečnosti tančit na disco než na skutečném punkovém koncertě! Cover písně DR. HOOK hrajeme jako ironický otvírák v songu “Uganda Calling“, v němž DR. HOOK poukazoval na lidi, kteří by “umřeli“, jen aby se dostali na obálku magazínu Rolling Stone (ve snaze o slávu), zatímco v Ugandě odhalení homosexuálové končí na obálce (ugandského) Rolling Stone a skutečně umírají!“

-Jak to řešíte s autorskými právy? Platíte nějaké poplatky nebo k tomu máte punk přístup a serete na oficiální cestu?

Kieran: „V lisovnách je teď hodně špehů, kteří sledují, jestli se nelisuje něco proti autorským právům. Takže ano, RESTARTS platí licenční poplatky za skladby, na které uděláme cover verze! Je to zhruba 70 liber za 1000 kusů, takže ne zas tak moc. Vlastně to jde směrem k tomu, kdo napsal tu píseň. Myslím, že je důležité ocenit lidi, kteří skládají hudbu.“

-Máte dobré vazby a spoustu přátel v ČR? První album vyšlo u Malárie, potom v reedici u PHR… A vůbec, které kapely (labely, ziny atd.) z Česka jsou vaše oblíbené?

Kieran: „Jo, za ty roky jsme poznali mnoho přátel v České republice. Kdysi jsme hráli na squatu Ladronka, pak squatu Papírna. Udělali jsme nějaké šílené koncerty s Přemou ve Vsetíně. Vydali jsme věci u Pavla a PHR Records. Taky jsme kámoši s Martinem z MAD PIGS a odehráli pár koncertů s partou kapel jako CRIPPLE KORPS, SPÍNACÍ ŠPENDLÍK, DRED 101, CLIMAX, MALEVOLENCE a MALIGNANT TUMOUR.“

-Ale nakonec jste se rozhodli svoje desky vydávat sami, jako No Label rec. Je to lepší cesta? Mít vše pod kontrolou, být nezávislí? Není to naopak moc práce, kterou zbytečně děláte a mohl by ji dělat někdo jiný?

Kieran: „Jo no, myslím, že jsi to shrnul. Vydávat si věci sami nám dává větší kontrolu, ale je to sakra o hodně víc práce a je velmi těžké, aby se naše věci recenzovaly. Pořád se všechny tyhle věci učím. Využili jsme nadšených recenzí v časopise Maximum Rock´n´roll ve Státech, ale jakmile jsme si sami vydali naši první nahrávku (“Outsider“), bylo to, jako bychom spadli z povrchu země! Poslal jsem asi čtyři kopie různým lidem z jejich redakce. A nic. Jen jsem si myslel, no dobře, nemůžete někoho, vy nebo někdo jiný, zrecenzovat náš materiál? Ale pojďme dál. Jsme stále otevření ke spolupráci s jinými lidmi a licencím našich nahrávek u jiných labelů.“

-Punk byl vždy o textovém poselství a u vás tomu není jinak. Oceňuju, že si i přesto vybíráte dost neotřelá, ale zajímavá témata. Je to tak, že se dovíš o něčem a máš nutkání na to nějak zareagovat? Zjišťuješ si pak víc informací nebo reaguješ na ten prvotní impuls?

Kieran: „Já osobně mám rád texty, které jsou nejednoznačné, že si u nich pomyslíš: „O co tady kurva jde?“ Takže hledáš hlouběji. Taky se mi líbí songy s volným významem, kdy jej lze použít pro různé lidi. Termín “Outsider“ může rozeznít strunu komukoli, kdo se cítí být odcizený, může to být kvůli jeho nebo jejího pohlaví, sexuální orientaci, rase nebo čehokoliv, kvůli čemu se cítí jinak. Myslím, že je fajn vidět různé vrstvy populace, jak všichni si berou něco pozitivního z našeho textu. Jinou inspirací může být novinový článek, který mě donutí o tom tématu něco napsat. Punkové songy jsou obvykle založeny na hněvu! Pak se snažím, aby měly smysl, nebo navodily otázku, proč se lidé chovají určitým způsobem. Nelíbí se mi jen nabídnout řešení, které může být příliš omezující. Řešení často najdeš jen prostřednictvím neustálého dialogu, ne přesvědčováním!“

-Jsou to dost pesimistické vize o špatné budoucnosti světa. Jak naši budoucnost vidíš? Kde všude se to projeví a jak to nakonec dopadne? Přijde apokalypsa, kterou si lidstvo přivodí samo?

Kieran: „Koncepce blížící se zkázy mě vždy zajímala. Myslím, že lidské bytosti mají pevně zakořeněno myslet nebo se připravovat na nejhorší, proto ta naše vášeň pro katastrofické filmy a filmy o invazi vetřelců. Součástí naší existence je kontinuální boj o vítězství nad nepřízní osudu. Milujeme upozorňovat na negativní aspekty světa, ve kterém žijeme, abychom mohli společně pracovat na jejich odstranění.

Vzpomínám si, když jsem poprvé slyšel „teď v temnotě, svět se zastavil“, ať už ho křičel Cal z DISCHARGE nebo kvílel Ozzy v BLACK SABBATH (jde o úryvek textu skladby “War Pigs“ – pozn. autor), že na mě měl hluboký dopad té největší apokalyptické vize a konečného zničení planety a lidstva. Takže použití tohoto jednoduchého temného obrazu ti umožňuje vyřešit vše, co je se světem špatně. Jak jinak by si lidstvo zasloužilo takový hrozný osud?

Instinktivní reakcí na tuto otázku je: „Jak tomu můžeme zabránit, co s tím můžeme dělat?“, takže svým způsobem tyto předpokládané vize Dystopické společnosti mohou vyprodukovat pozitivní myšlenkový proces. Je to způsob, jak říct musíme něco změnit TEĎ!“

-Jedním z těch témat je nezávislost Baskicka ve skladbě “Independentzia“. V ní jste dokonce použili netradiční hudební nástroj. Čí to byl nápad, použít neobvyklý hudební nástroj – txalapartu v této skladbě? 

Robin: „Moje přítelkyně je Baskička a poté, co jsem několikrát navštívil Baskicko a zjistil toho hodně o baskickém boji za nezávislost na Španělsku jsem přišel se základní strukturou a textem pro “Independentzia“ dlouho předtím, než jsme začali aktivně psát album “A Sickness of the Mind“. Slyšel jsem lidi, hrající na txalapartu na několika slavnostech v různých baskických městech a na koncertech solidarity v Londýně, a napadlo mě, že tohle by mohlo znít opravdu dobře zakomponováno do skladby. Tak jsem se o tom zmínil po pár pivech před ostatními a setkal se s několika v Londýně žijícími Baskickými přáteli, objednal studio na dvě hodiny a nahráli jsme to.“

-“Uganda Calling“. O tomto tématu jsem se dozvěděl až z vašeho textu a teprve když jsem začal pátrat, tak jsem zjistil, o co jde. I tak si myslím, že to byla médii dost přehlížená věc… Trošku podobné téma je i ve starší skladbě “Jihad“…

Kieran: „Tento příběh byl ukryt sdělovacími prostředky USA a Velké Británie, protože většina homofobie v Africe je výsledkem amerických evangelikálů, kteří shromažďují podporu tím, že podněcují k homofobii v zemích třetího světa. Britští křesťanští misionáři zavedli zákony o sodomii v Africe, které vedou k základům dnešní tamní homofobie. Myslím si, že si hodně lidí neuvědomuje, že v Africe před misionáři (1870) ve skutečnosti žádné problémy s homosexualitou nebyly. V historii byly mezi některými kmeny docela běžné vztahy stejného pohlaví.

Britské dědictví homofobie je také zřejmé dodnes v Indii. Britský Rádž byl zodpovědný za ohrožení indického transgender společenství (Hijras) jako “porušení veřejné slušnosti“ a označil je jako “zločinecký kmen“ podrobený registraci a přísné kontrole. Zákon byl sice zrušen, ale stigmatizace stále žije. Británie má za sebou historii prošlapanou svým fanatismem po celém světě, a pak svatouškovsky ukáže prstem na toto “barbarské porušování lidských práv“.

Píseň “Jihad“ z alba “Slumworld“ byla napsána o zneužívání práv žen v rámci Talibanu, o kterých jsme mluvili dlouho před válkou v Iráku.“

-Bylo tohle téma pro tebe osobně důležité? Myslím tím z toho důvodu, že jsi gay/queer? Nebo jsi k němu přistupoval s nadhledem a jakousi objektivitou?

Kieran: „Šel jsem a viděl promítání filmu Call Me Kuchu o Davidu Katovi, ugandském gay aktivistovi, ve kterém je zdokumentován jeho aktivismus, ale tragicky viděl jeho vraždu v polovině filmu, což bylo poté začleněno do projektu. Je velmi smutné vidět takovou nehoráznou diskriminaci zdokumentovanou, a to zejména, pokud je schvalována vládami a náboženskými osobnostmi. Vyvolává to pocit, jako by se zrušily všechny ostatní postupy lidských práv, kterých jsme dosáhli po celém světě. Inspirovalo mě to napsat píseň o jeho životě, když jsem cítil, že jeho tragický konec zvýší pozornost o boj za práva. Celý svět nyní komunikuje mezi sebou, takže to, co se děje v Ugandě se vztahuje i na nás, žijí zde ve Velké Británii. Můj názor není objektivní, protože přichází z queer pohledu, a věřím, že byl zavražděn z politických důvodů, a krytý zkorumpovanou policií. Je to pro mě velmi osobní píseň, ale mě pomáhá mi ventilovat můj veškerý vztek proti homofobii! Aaaaargh!“

-Mimochodem, jak k tvé orientaci přistupuje okolí. Punk scéna je (nebo by měla být) tolerantní. Ale je to opravdu tak? Nebo si občas vyslechneš nějaké narážky? Jak je tomu v docela konzervativní Británii?

Kieran: „Myslím si, že obecně je to v Británii docela progresivní/tolerantní, ale pořád a všude najdeš hnízda homofobie. Média mají tendenci být velmi přátelská k LGBT, se spoustou gay celebritami a televizními pořady, zabývajícími se otázkami, jako je to, co se děje v Ugandě a Rusku. Lidé jsou pořád zavražděni proto, že jsou gayové, ale lidé jsou vražděni také z řady jiných důvodů (rasismus, chudoba, drogy) v ulicích Velké Británie.

Věc, která mě znepokojuje, je “příležitostná homofobie a sexismus“, jak to stanoví precedent souhlasu. Tento společný postoj pracuje na podprahové úrovni a okolnostech, kdy lidi připustí, že ženy a LGBT lidé jsou o něco méně důležití. Když pak takové situace vznikají, vina je kladena oběti „že by neměla být oblečený jako děvka?“ nebo „neměl se chovat tak okázale nebo zženštile?“ Příležitostná homofobie pomalu oslabuje a podlamuje lidskou důvěru. Když to pak lidé napadnou, jsou označeni jako “PC policie“ nebo “Feminazis“. Myslím, že cesta vpřed je v použití humoru, jako naše “Homofobia is gay“ nášivky.“

-McKlintockova “Big Rock Candy Mountain“ má hodně silný text. Chtěl bys žít v zemi, kde „mají policajti dřevěné nohy, všichni buldoci mají gumové zuby a slepice snášejí vajíčka naměkko“? I proto ses rozhodl cestovat po světě? Kde všude jsi žil, než jsi zakotvil v Anglii?

Kieran: „Tahle píseň vypráví příběh o amerických tulácích, kteří skákali na nákladní vlaky v naději, že najdou lepší život během velké deprese. Takže myšlenka Cukrkandlové hory představuje idylickou utopii, zobrazující všechny naše neřesti volně k dispozici. Cigaretové stromy, jezera whisky, perfektní počasí a svatyně z policejního útlaku, vězení a práci! Věci, o kterých všichni sníme a usilujeme o ně v životě. Já se snažím cestovat po světě, hrát koncerty, objevovat nové kultury a lidi. Předtím, než se přestěhoval do Velké Británie jsem žil ve Vancouveru a Torontu, v Kanadě.“

-Původem jsi z Kanady, kousek od Vancouveru, že? Jako každý Kanaďan ses musel narodit s bruslema na nohou, ne? Nechybí ti v Anglii hokej? Takže jsi fanda Canucks? Ale taky jsi nějaký čas žil v Torontu, ne? Takže možná Maple Leafs fanda?

Kieran: „Ha ha, sis udělal nějaký výzkum! Jo, bruslil jsem, když jsem byl mladší, ale nikdy mě to nějak moc netáhlo k hokeji (jak nevlastenecké ode mě). No, abych byl upřímný, nechybí mi to a ani jsem nikdy nebyl tady v Británii na fotbale. Nevadí mi sledovat Mistrovství světa v hospodě nebo tak něco, ale nikdy jsem se nehlásil k žádnému sportu. Takže se obávám, že Canucks a Leafs pro mě moc neznamenají (pár mých kanadských přátel mě bude za to nenávidět). Myslím, že rádi uslyšíte, že většina nejlepších kanadských hokejistů pochází z České republiky a Slovenska!“

-Jak se stalo, že jsi nakonec skončil v Londýně (respektive v Evropě)? Jak dlouho už tam žiješ? Jak často se vracíš do Kanady?

Kieran: „Přesunul jsem se v roce 1988, takže už je to víc než 25 let. Mám dvojí občanství, kanadské a irské. Několik let jsem cestoval po Kanadě, ale nakonec mě zaujala Evropa a chtěl jsem vyrazit do starého světa v Londýně poté, co jsem byl na návštěvě u rodiny v roce 1975. Londýnská bohatá punkrocková historie měla také velký vliv, abych se sem přestěhoval. Líbí se mi taky ta geografická blízkost Evropy. Vyrůstat v Severní Americe znamená, že můžete jet 24 hodin a pořád jste neopustili provincii nebo stát! Mám rád jízdu dvě hodiny v Evropě a objevování úplně jiné kultury. Snažím se navštívit Kanadu nejméně jednou za rok a půl.“

-Robin zase pochází z Holandska a Bram pro změnu z Belgie… Jak ti se ocitli v Anglii?

Robin: „Přestěhoval jsem se do Londýna v létě ´99. Před tím jsem několikrát v létě navštívil Londýn a udělal si spoustu přátel, takže jsem se rozhodl zůstat, když londýnská punková scéna se mi zdála mnohem přitažlivější, než v té době holandská scéna. První čtyři roky jsem squatoval, takže jsem nepotřeboval peníze na nájem a prodával Big Issue (noviny, které prodávají bezdomovci, aby měli nějaký příjem – pozn. autor)

a žebral od turistů prachy na pivo. Pak jsem se dostal ke kolu z druhé ruky a sehnal si práci jako poslíček na kole a později jako kurýr s dodávkou a začal bydlet v pronájmu s přáteli. Je o 15 let později a já jsem stále tady a miluji to tady.“

-Taky jsi docela známým kreslířem. Děláš veškeré věci kolem kapely, ale i pro pár dalších… Kolik volného času věnuješ tomuto koníčku? Vlastně to není jen hobby, ale máš to jako zaměstnání, že? Čím se živí ostatní v kapele? Taky jsou na volné noze?

Kieran: „Ano, raději dělám ilustrace, než abych chodil do práce, ale život je neustálý boj mezi děláním své vášně a mezi placenou prací. Zjistil jsem, že je obtížné dostat se do tvůrčí nálady, obvykle se to stává po půlnoci, která nevyhovuje pravidelnému zaměstnaneckému životu. Mám pestrý pracovní plán, který mi umožňuje malovat dekorace, dělat hudební workshopy ve věznicích nebo ilustrace pro jiné kapely. Robin řídí kurýrní dodávku (na volné noze) a Bram pracuje pro společnost zabývající se marketingovým průzkumem.“

-Tvůj styl kresby je za ta léta už nezaměnitelný, hlavně ten karikaturismus. Nenapadlo tě někdy uplatnit se třeba jako kreslíř komiksů? Máš vůbec rád komiksy?

Kieran: „Ano, mám rád komiksy, ale nejsem nějaký zanícený stoupenec žádného konkrétního. Často jsem uvažoval, že bych dělat krátkodobý komiks… ale zase, není čas!“

-A co třeba animace? Kreslený videoklip THE RESTARTS by mohl být hodně zajímavý.

Kieran: „Ha ha, ano, i tohle je na mém seznamu “plánů“. Animace vyžaduje spoustu času, ale můj bezprostřední plán je udělat nějaká nová RESTARTS videa, která budou obsahovat nějaké animace. Sledujte tento prostor.“

-Už jsi někdy svá díla vystavoval veřejně? A co třeba knižní podoba tvých děl. Máš už jich v portfoliu dostatek? Mělo by to vůbec význam?

Kieran: „Udělal jsem pár malých výstav a několik výstav “Punk Art“ na Rebellion festivalu v Blackpoolu, který pravidelně ukazuje díla Charlie Harpera (UK SUBS), Knoxe (THE VIBRATORS), Gaye (ADVERTS) atd.

Myslím, že budu muset udělat víc umění před tím, než vydám knihu svých děl. Jsem v procesu získání uměleckého studia, které by mi dalo prostor být kreativní; doufám, že mi to pomůže v motivaci.“

-Je tvým nejznámějším dílem logo BUNCHOFUCKINGOOFS (punková kapela z Toronta), které jsi nastříkal na Berlínskou zeď?:) Máš jeho obrázek? A máš tušení, kde ten segment zdi skončil?

Kieran: „Jo, udělal jsem to v roce 1989 jako službičku (řekl jsem tehdy kapele ze srandy, že pro ně posprejuju Berlínskou zeď). Udělal jsem to v srpnu 1989, dva měsíce před pádem zdi… takže moje graffiti bylo jedním z novějších obrazů. Část zdi byla odstraněna a převezena na výstavu v Basileji, ve Švýcarsku a do New Yorku. 8,4 m vysoký kus zdi (měřící deset metrů na délku) pak byl dražen v aukční síni Sotheby´s. Kdo by si to sakra chtěl koupit? Jsem si jistý, že moji přátelé BUNCHOFUCKINGGOOFS by ten segment rádi vlastnili, ale jsem si jistý, že na zaplacení samotných přepravních poplatků bys musel být milionářem.“

-Co vaše další kapely, boční projekty? Ať už minulé (např. THE VARUKERS) nebo současné (SHORT BUS WINDOWS LICKERS)? Sleduješ kapely bývalých členů THE RESTARTS?

Kieran: „Jo, užíval jsem si všechny související kapely, VARUKERS a COITUS (první kapela našeho původního kytaristy Mika) a Darraghovu druhou kapelu TRASHCAT (v těch dobách). Robinovou další kapelou jsou THE SHORT BUS WINDOW LICKERS, jsou stále velmi populární, hrají velmi rychlý punk oživený Robinovým výrazným kytarovým stylem! Jsme všichni jedna velká punková rodina.“

Robin: „No jasně, Londýn je obrovské město, jedno z největších v Evropě, ale punková scéna je zde relativně malá, všichni se znají navzájem a většina punkrockových “hudebníků“ hraje v několika kapelách. Bram ještě hraje s ORGANISED DEATH MACHINE, které jsem bohužel ještě neměl možnost vidět živě a Kieran se právě připojil k LEFT FOR DEAD na basu, což jsou naši blízcí přátelé a se kterými jsme se na jednom pódiu potkali několikrát v průběhu let.“

-Jaké jsou vaše plány do budoucna, kromě propagování nového alba na koncertech?

Kieran: „Máme nějaké předběžné plány jako zkusit se dostat do Brazílie (doufejme) s pomocí našich přátel AGROTOXICO. Rádi bychom také navštívili Austrálii, Indonésii a Japonsko.“

-V létě budete hrát v Česku na velikém festivalu. Přijedete (přiletíte) si jen užít víkend, nebo to spojíte i s jinými věcmi? Když jste v nějaké zemi, máte čas si třeba prohlédnout město jako turisti? Na kterých místech se ti líbilo nejvíc? Máš nějaké šílené nebo zajímavé historky?

Kieran: „Bohužel, přiletíme jen na Mighty Sounds festival, protože máme další prázdninové a pracovní plány. Rádi hrajeme v Česku, myslím, že u vás je jedna z nejlepších punkových scén v Evropě! Plus všechna má oblíbená piva!! V UK je teď v oblibě prodávat v hospodách Budvar, Pilsner Urquel, Staropramen, Litovel, abych jmenoval aspoň některé. Milujeme Prahu a Brno, a dokonce i menší místa jako je Vsetín!

Pokud jde o šílené příběhy, vzpomínám si, jsme byli v Praze během protestů proti Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu v roce 2000, které propukly v násilí! Bydleli jsme v Holešovicích na squatu Papírna (hráli jsme tam ten víkend). Při protestech jsme skončili v probíhající pouliční bitvě s policajtama, bankovní okna rozbitá, dlažební kostky létající vzduchem a všude oblaka dýmu. To bylo kurva psycho! Na jednom místě se protesty dostaly do slepé uličky, když tam z ničeho nic zpoza rohu vjelo policejní auto se skřípěním brzd a rovnou uprostřed protestujícího davu zastavilo!! Asi špatně odbočil. Bylo to, jako by se čas zastavil, mohl jsi vidět paniku a hrůzu ve tváři policajta, když si uvědomil, že je uvězněný v našem táboře. Demonstranti se zaslepeně vrhli na auto, rozbíjeli okna a střechu. Vevnitř se policajt skovával pod palubní deskou a nakonec v plné rychlosti vycouval a podařilo se mu ujet. Je zázrak, že nepřejel nikoho za ním, jel úplně poslepu. Bojím se pomyslet, co by se stalo, kdyby byl vytažen z auta! Nechci se zapojovat, nebo jen sledovat, do ubíjení lidské bytosti k smrti (i když je to policajt). Pak jsme utekli přes barikádu a šli na metro zpět do Holešovic. Najednou se to na stanici obrátilo, protože měli nouzové evakuační trasy pro všechny delegáty MMF a WTO pomocí metra. Jejich cílová stanice byla stejná jako ta naše! Je ironií, že po všem tom chaosu a policii jsme pak byli mezi nepřáteli na Nádraží Holešovice! Prodejci smrti v kravatách a zkorumpovaní světoví práči špinavých peněz kolem nás, všichni v doprovodu tajné policie. Čtyři punkáči a více než 200 delegátů, škoda, že jsme neměli nekonečnou zásobu šlehačkových dortů!! Fakt hodně neskutečný okamžik!“

-Takže díky za tvůj čas a odpovědi! Závěr je tvůj…

Kieran: „Díky ti za rozhovor a za originální otázky! Těšíme se na naši další návštěvu v Česku!“ 

www.restarts.co.uk