|
12“LP (Silver Rocket)
První velká deska Tomáš Palucha je na světě. Dostala jméno Guru a je jedním z mnoha pohledů do světa (nejen) instrumentální muziky. Tomáš i Palucha mají svůj specifický rukopis snad od samých počátků. Svůj zvuk „definovali“ na předchozích nahrávkách (kazetách na Stoned to Death Records a split LP s Unkilled Worker) a s debutní deskou rozkvétá do plné krásy. Ano, krásy! Od prvních tónů je cítit délku ušlé cesty, její prach, ale i touhu šlapat ve vlastních botách. Snaha jít kupředu je patrná, stoupáním na vrchol, ale nikdo nikoho neohromuje. Guru je deska, která mluví vlastním jazykem. S debutní deskou narostly do krásy její tóny a původně dvouhlavý projekt se rozšířil na „regulérní kapelu“. Kluci pracují minimalisticky, rafinovaně, a všemu nejspíš nechávají volný průběh. Tóny se mění v květy a během stopáže alba nejednou mění svou barvy i vůni. Tomáš Palucha hrají aktuálně ve čtyřech a já mám pocit, že díky tomu dostávám možnost, poznat je „v novém světle“. Guru je jako učitel a jeho slova jsou otisknutá do drážek krásné desky. Necítím ale osvícení, jen čistou radost. Zralá slova doplňují zajímaví hosté. Tóny se vznášejí silou vlastní krásy. Nabízejí pohlazení a povzbuzení. Vystupují z nich okamžiky, kdy je mysl unášená do zákoutí bloumavých ploch, a kdy následné jiskřivé momenty dodávající mozku impulzy k návratu / zbystření. Není to jen duševní jóga, posluchač má i prostor si odpočinout. Deset písniček je jako deset rukou, zvedajících každého kdo si řekne z jeho běžného denního koloběhu.
Kdo je Guru? Nevím. Vnímám jen jeho tóny a často se mi stane, že cítím, jak se ocitnu ve svých myšlenkách. Pláně přede mnou, pláně za mnou. Vracím se, další impulzy mě vracejí zpátky. Podobné momenty, a zvraty, zažívám během poslechu opakovaně. Hudba Tomáše Paluchy je krásná (jasný opakuju se), intimní, ale i inspirativní. Pomyslně se jí nemohu nabažit, a navíc se po poslechu cítím zregenerovaný. Bohužel i svazuje jistou dávkou závislosti. Myslím na první ranní kafe, vždycky je dobré, ale vždycky si dám další.
Guru je silný společník! Vládne silou svých tónu, instrumentálních písniček, ale i těch zpívaných s textem. Již první tóny desky si mě omotávají kolem svých pomyslných prstů. U dozvuku posledního tónu cítím touhu po návratu k těm prvním. Guru je instrumentálně rafinovaný, má cit pro posluchače a jeho vlastní prostor. Nic nenutí, nekáže. Jen vede. Z jeho pohybů je cítit energie, která jiskří a během poslechu přeskakuje. O albu kapela napsala „… na desce jsme pracovali 3 roky a spolupracovalo na ní kolem 20 lidí“. Muselo to být náročné, nicméně ozubená kola téhle desky pracují jako úžasně seřízený stroj, kterému vládne síla tónů a promyšleného zvuku. Maká to dohromady, bez zviditelnění jedince. Mám z poslechu radost, je krásný to poslouchat a cítit kostru příběhu naskicovanou Tomášem i Paluchou, podpořenou silným zvukem a otiskem dalších lidí, kteří to všechno rozvinuli. Vmáčkli otisky svých osobností. Ega jsou v pozadí, celek je důležitější.
Zralá hudba, pro zralé i nezralé posluchače. Po pár tónech mám jasno, že tahle kapela se vymezila svým zvukem a přesto má posluchač svůj svobodný prostor. „Pro mě je fascinující, jak ty dva kluci nenápadně dokážou SVŮJ zvuk obtisknout i do těch lidí, který na desce hostujou“. Adam Nenadál Deska Guru je zjevením a je vysoce návyková. Pozor na to! Nasát magickou atmosféru jednoho z posledních koncertů v olomoucké SF MINI můžete na tomto odkazu youtube.com.
Guru přináší množství rovin, které se protínají. Setkání, co otevírají nejedny dveře. Trochu nadneseně - možná je srovnatelná s životní cestou každého člověka, kdy každý jedinec je vystavený konfrontacím a seznamujeme se nejedním vjemem, informací. Hodnotit musíme každý – hodnotit a rozhodovat. Nejde napsat, poslechni si tuhle desku – poučí Tě o životě … Přesto ji ale vyzkoušej, třeba se v jejích tónech najdeš nebo Ti otevře dveře k Tvému rozjímání. Ikdyž je deska hodně pestrá, tak v mé hlavě zůstává „instrumentální atmosféra“. Album se mi vrylo do palice jako celek, přesto některé melodie občas vyskočí v hlavě a stávají se soundtrackem všedních dní. Guru povzbuzuje radost, ale i směřuje k duševní pohodě. Všechno s ním „tak nějak“ plyne. Nikdo nemusí nutně hodnotit, při poslechu se cítím volný jako pták. Cením si toho, protože se cítím často zahlcený – posloucháním tónů Tomáše Paluchy se zjevuje cesta k jistému zklidnění, ujasňování – toho si moc cením. „Jeden život je tak akorát …“ Jeden poslech téhle desky nikoliv. Vyzkoušej to … (S)
- Pařát chaosu (TP, Zdeněk Jurčík, Aran Epochal)
- My Grandfather'sGhost ► (7.4 MB) (TP, Zdeněk Jurčík,Unkilled Worker, Dan Šatra)
- Eliášův oheň (TP, John Schmersal, Alexis Fleisig)
- Herrschaft (TP, Zachary Reno, Tomáš Kopáček)
- Pod hladinou (TP, Zdeněk Jurčík, Pavel Kabelík, Petr Somogyi)
- Frusciante ► (9.7 MB) (TP, Zdeněk Jurčík, Jan Kašpar)
- Nohy do o / SelectiveAmnesia (TP, John Schmersal, Alexis Fleisig)
- Silný léto (TP, Zdeněk Jurčík, Tim Remis)
- Bůh je lump (TP, Zdeněk Jurčík, Tim Remis)
- Tichá dohoda (TP, Zdeněk Jurčík, Aran Epochal, Kamil Ezeš)
silver-rocket.org
Vzpoura mozků! Kolektivní mysl několika géniů z různých malejch vesmírů se pod taktovkou Tomáše a Paluchy rozhodla obohatit minulost a budoucnost o naprosto výjimečný album. Bezčasí desky tkví v respektu k základnímu kytarovýmu předivu, v pokloně před jednotou. Přistup blíž a neboj se, zdraví tě GURU. (text na SRR)
Otázky: Samuel, odpovědi: JT / LP.
Zdravím Tomáše i Paluchu! Venku máte desku, za sebou krátké turné … jak představíte Tomáš Palucha - model 2016 a Vaši novou desku?
JT: Tomáš Palucha model 2016? Libor, já, Regál (Kovadlina, Priessnitz) a Jirka Kos (Kovadlina, R-SS) nebo Libor, já, Alex John Hall (Grails, Lilacs & Champagne) a Tim Remis (Auxes, Sweet Cobra). Regálovi i Jirkovi se ve stejnou dobu narodili krásný potomci, proto jsme na červnové turné angažovali naše hvězdný americký kámoše, což se nakonec zopakovalo i teď v září, když jsme jeli pár koncertů k nový desce. Ta se jmenuje Guru, vyšla koncem září na Silver Rocket a makalo na ní 3 roky kolem 20 lidí, zatímco jsme si doma kousali nehty nervama, jak to celý dopadne. Točilo se u Dana Šatry z Point, Míry Brojíra ze Zkoušky Sirén a pak všude možně (podle zúčastněnejch hostů), míchal to Ondřej Ježek, obal udělal Lukáš Franz. Je to po dvou kazetách u Lilka na Stoned to Death a split LP s Unkilled Worker Machine naše první "velká" deska.
Hmmm „3 roky a kolem 20 lidí“ … zní to honosně, povíte k tomu něco víc? Jak by jste sami představili album Guru?
LP: Nápad vznikl před 3 lety na společném tour s Timem a původně ten seznam obsahoval mnohem více jmen. Nebyli jsme si úplně jistý, jestli to celý bude s odstupem času fungovat, ale hned první Ondřejův mix nás přesvědčil. „Guru“ je 10 našich songů"with a litlle help of my friends”.
Pamatuji si jedno z Vašich olomouckých vystoupení, tehdy ještě jako „instrumentální duo“. Na Guru je v několika skladbách i zpěv … Jak to máte se zpěvem, s texty?
LP: Zpívaný věci vznikly přirozenou cestou, vlastně jsme nikomu nedali žádný pokyny jak, kde a co má zpívat nebo hrát.
Jak Vaše skladby vznikají? Máte už při jejich "vzniku" nějakou představu, co by měly vyjadřovat?
LP: Některý songy vznikaly na koncertech, některý ve zkušebně a některý jsme "produkovali" přímo během nahrávání. Většinou záleží na momentálním stavu a náladě. Moc neplánujeme, necháváme to plynout.
Máte nějakou kapelu, nebo interpreta, kterého lze označit jako „vzor“?
LP: Spíš než vzorem, tak inspirací byli Lungfish a projekty s nimi spjaty jako The Pupils nebo Zomes. Líbí se mi, jak fungují třeba Russian Circles; ve zkušebně se potkávají před tour nebo když je třeba udělat nový songy, dost často hrají a berou své kámoše nebo mladý kapely na tour jako support.
Dle všeho necháváte Vaši tvorbu plynout - přesto nedá mi to nezeptat se - bouříte se v ní proti něčemu, mají Vaše tóny nějaké konkrétnější cíle?
LP: Na začátku to byl asi bojkot bubeníků a vůbec jít proti tomu klasickýmu modelu složení kapely, vystačit si jen ve dvou a hrát úplně jednoduchou muziku.
JT: Pro mě to byla ze začátku taky snaha zbavit se žánrových omezení, který dopředu vzbuzují nějaký očekávání a požadavky na to, jak by to mělo znít a vypadat. Prostě čistá hudba bez berliček. A pokud se ptáš na konkrétní cíle sdělení a smysl, verbálně nikoho neagitujeme, ale z toho co děláme a jak je doufám cítit nějaká energie sama o sobě.
Kde nejraději hrajete koncerty?
LP:Já nejraději na místech, která se co nejmíň podobají rockovému klubu a obejdou se bez zásahu profesionálního zvukaře. Místa jako jsou Cesta v Táboře, SF mini v Olomouci nebo Tomášova dílna v Mutišově.
A vůbec, raději hrajete živě nebo tvoříte zavřený ve zkušebně?
Ve zkušebně se scházíme fakt jen sporadicky, před hraním nebo když chceme dělat něco novýho. Nahrávání „Kamene mudrců“ třeba žádný zkoušky nepředcházely, prostě jsme to všechno rovnou nahrávali a "nechali plynout", jak říkáš.
Vrátím se k Vaší aktuální desce Guru, pracovali jste na ní dlouho, hostů jste uvedli solidní počet – lze vypíchnout nějakou osobu, ze který máte z nějakýho důvodu větší radost než z ostatních?
LP: Jsem rad, že na desce figuruje i John Schmersal, kterej se na ni dostal řekněme shodou náhod.
„… snaha zbavit se žánrových omezení“ Jak vypadá Váš hardcore / punk, co se scény týče?
LP:Teď přesně nevím, co bych mel odpovědet. Přístupem jsme punkáči; hrajem za cesťák, naše desky jsou volně ke stáhnutí (Guru zatim ne, ale po zaplacení nákladů bude), nemáme sponzory, koncerty nám dělají kámoši, desky / merch je levnej (nebo žádnej) a ani nemáme vlastní aparáty.
Řekněte mi, jak jako kapela vnímáte šíření muziky? Co je podle Vás ideálním formátem / nosičem?
Nebudu v tomhle moc originální. Nejradši mám analogový nosiče, jak vinyl, tak kazety. Zároveň mi přijde hodně důležitý, aby si naši muziku mohl bez omezení poslechnout kdokoliv, kdo o to má zájem...myslím, že takhle to má většina lidí v tzv. DIY scéně.
Zpátky k desce, proč jste album pojmenovali Guru? Má to něco společného s védskou filosofií?
Trochu obtížně se mi vysvětluje, co pro mě název desky znamená, ani se mi nechce zbytečně filozofovat. Má to několik vrstev, je v tom určitá nadsázka, ale i trochu tajemství. Klíčem k uchopení názvu Guru je pro mě obal desky, za kterej bych rád ještě jednou poděkoval Lukášovi Franzovi, který beze slov intuitivně pochopil, o čem tak nějak je a skvěle to vizuálně vyjádřil.
Jednostranně primitivní bordel vs. koncentrovanej detail. A vida - ono to funguje! Bílej hluk se protnul s bílým tichem, další vysvětlující kruhy a kroužky netřeba. Duo sem, duo tam, a výsledkem je podivuhodná retro výprava do časů čistejch jak sklo. Malý velký věci, který otáčejí šroubem našeho i onoho světa. (text na SRR - split s unkilled-worker-machine)
tomaspalucha.bandcamp.com
Další recenze/články najdeš na samuelrecords.blogspot.com.
|
