(React With Protest / Heart on Fire)
Nejlepší deska loňského roku? Jednoznačně split LP Trainwreck a Comadre a asi nejen pro mě, soudě podle toho, že první press byl téměř okamžitě pryč. Měl jsem štěstí, že těsně potom, co tahle deska vyšla, jsem pár dnů pobýval u Juliena z Heart on Fire, takže můj gramofon může zpracovávat její drážky už pěknou chvíli. Druhej press vyšel necelej měsíc po prvním, ale já jsem se až teď dokopal k tomu, abych se o zážitek ze splitka podělil.
Začnu stranou Trainwreck. Někdo si tuhle pětici možná bude pamatovat z koncertu na sedmičce po boku Burial Year, kterej jsem prošvihl, což si asi nadosmrti budu vyčítat. Já jsem na ně narazil nějak náhodou, ale moc pozornosti jsem jim nevěnoval, dokud jsem vloni na počátku léta neslyšel jeden song (šlo o On Our Losses and Our Tears) z tohodle tehdy ještě připravovaného splitka. Ten mě rozsekal, tak jsem si ihned sehnal debutní 12“ EP na Yskalnari records (jejich vlastní label). No, ale už bych asi měl začít psát o hudbě, takže: V Trainwreck se určitě nezapře německá krev a to hlavně co se týče brutálního zvuku. Pokud jste slyšeli poslední desku Zann, tak víte, o čem mluvím... slovy klasika „absolutní maso“. Trainwreck ale nehrajou vůbec tak chaoticky jak Zann, v jejich hudbě sice můžete cítit odkaz starýho německýho screama a "bremenstylu" (Acme, Aclys,...), ale songy jsou mnohem víc přímočařejší, punkovější, těžší a víc emo. Pasáž plná ozvěn se rozjede do ultratěžkého riffu, kterej by Buried Inside ustřelil zadek, aby jí vystřídala rychlá punková část. Do toho všeho brutální vokál, kterej mě hrozně baví. Žádnej vřískot, ale regurélní dřevorubec, jak to má bejt. Asi bych neměl zapomenout na texty, který mě taky dostaly – jsou napsaný hodně osobně, mají krátká vysvětlení a obrovskou sílu dotknout se tě. Jestli mě nějaká deska spolehlivě donutí běhat po pokoji a švihat rukama, tak je jsou to Trainwreck právě na tomhle splitu. A nejlepší je, že i kdyžby mohli z fleku vydávat na nějakým velkym labelu, jsou po několika evropskejch a jednom USA turné pořád DIY as fuck.
Z mojeho pohledu bych tady mohl skončit. Pro mě je zásadní hlavně strana Trainwreck. Ne, že by Comadre byli horší, ale na jejich songy nemám zas tak často náladu a když už, pustím si radši jejich starší album, které je víc taneční. Parta amerických hispánců valí slušný mix starýho „Ebullition“ ema a punku a to s obřím nasazením, které je cítit i ze studiových nahrávek. Spoustu tleskání, sborových pasáží a velkej hitovej potenciál. Naživo jsem je neviděl (do Brna nakonec vloni nedorazili), ale podle videí to bude jedna z těch kapel, který tě na koncertu prostě donutěj hejbat se. Další parádní věc na Comadre jsou jejich texty plné humoru a nadsázky a přitom o „vážných“ tématech ("Best Snakes Bite Back“).
Obě kapely za dva tejdny společně vyrážej na evropské turné, ale naším končinám se bohužel vyhnou. Budou se ale dát odchytit poblíž hranic. Trainwreck navíc letos budou hrát na Fluffu a 5. srpna i v Praze v Jetu společně s Reaching Hand. Dám ruku do ohně za to, že obojí bude kvalitní podívaná – měl jsem je možnost vidět v klubu s velkým pódiem i bez pódia a v obou případech to byla totální destrukce. Jo a tři kusy splitka jsou v distru u Lakmé.
Trainwreck
Comadre
Heart on Fire
React With Protest
Více na old.czechcore.cz
|
