Tak Fluff fest mi letos začal vlastně už ve čtvrtek. To jsem se vrátil z krajiny téměř odřízlé od civilizace, skouknul večerníčka, sbalil si kameru, fo?ák, doklady, nasedl jsem do auta a s oklikou přes zkušebnu, kde jsem vyzvednul aparát jsem se vydal na Miladu. Jako obvykle tam postávalo jen pár lidí a kapely byly ve městě. Pozdravil jsem se teda s pár kamarádama a oddal jsem se bohulibému zevlování.
Když konečně po hodině dorazily kapely z procházky a postavila se aparatura, mohli to odpálit Poláci Faust Again. To mohlo být tak něco po desáté. Jejich metalcore který mi často připomínal From Autumn To Ashes mě celkem bavil, ale hodina hraní oproti proklamované půlhodině byla fakt moc. To taky zapříčinilo že po jejich setu spousta lidí odešla aby stihla poslední metro.
Někdy před dvanáctou konečně začli New Winds, kteří se na minitour vydali jen se dvěma osobáky a s nástroji bez jakékoliv aparatury. Super, jízda hned od začátku. Hodně starých písní, ale i nějaké z nového alba. Ty na živo znějí mnohem víc oldschoolověji než z CD. Vcelku zajímavé proslovy skoro před každou písní způsobily, že set oldschool hardcore kapely trval hoďku, což bylo tak akorát. Pak už jen sbalit bedny a hlavy a domů. Spát jsem šel ve 3 ráno.
***
Po krátkém spánku ráno vstávám, abych si zabalil věci na Fluff a mohl vyrazit do příbytku Obi Wan Kenobiho, kde už čeká Nezvalovic rodina společně s New Winds a partičkou okolo Roberta / Refuse. Než NxW ukončí svojí folkovou seanci a podobně, uplyne hoďka od plánovaného odjezdu a konečně vytváříme čtyřvozovou mezinárodní kolonu a míříme stokilometrovou rychlostí směr Rokycany (Polákům nejde tachometr a jejich auto nesmí jet víc jak 120). Cestou se stavíme v obchodě, kde NxW svým excentrickým chováním baví prodavačky a na Fluffu nalézáme jedno z posledních míst pro auto, abychom jiným nebránili v odjezdu (což se později ukáže jako zbytečné, protože o hodinu později už bylo jasné, že kdybychom chtěli vyjet dřív jak v pondělí, tak to stejně nepůjde), zdravíme se s přáteli a jdeme skouknout Italy Violent Breakfast. Vcelku solidní emo/screamo, ale nic světoborného. Lidi moc nereagujou.
Na scénu přichází ujetá dvojka Socrates a rozjíždí své chaotické songy, což mě docela baví. Pořád by mě zajímalo, jestli ten kytarista měl v kytaře natažené i basové struny.
Antimaniax mám rád a ani tady mě nezklamali. Politický hardcorepunk z Rakouska proložený ska pasážemi metal kids moc nebere, ale přesto je to dobrá show. Mimochodem, na basu tam hraje zpěvák/kytarista z Plague Mass, kteří se nedávno prohnali našimi končinami.
Na řadu přicházejí (x)Confronto(x) a v oploceném pitu se to začíná hemžit vojenskými čepičkami a koncentrace Xek na obleční i kůži přítomných se zvyšuje. Brazilský metal holt jede a na tuhle kapelu byl na Fluffu první mosh. Celkem dobrá show.
Vegan sXe Nory Purified In Blood jsem už letos viděl po boku Undying na sedmičce, kde mě dostali svým neskrývaným obdivem k heavymetalu. Tady to zní víc tuctově a víc moshmetalově. Každopádně sólíčka kytaristy s traktoristickým hárem jsou dost šílená a oba zpěváci mají skvělé lopatoidní kreace, takže podívaná vcelku solidní.
Landmine Spring nějak vypouštím a volím osvěžení na místním koupáku a vracím se akorát na začátek Death Of Anna Karina, kteří mě přakvapují tím, jak oproti CD znějí míň emo a často mi připomínají Refused. Zpěvák je jako v tranzu a hodně krutě tam zněj klávesy.
Faust Again jsem viděl den předtím a tady jim koncert víc sednul. Holt je vidět že metalcore kapely mají radši větší pódium než malý squat. Rozhodně tu znějí víc jako něměcké kapely a víc se předvádějí. Probíhá taky nějakej mosh.
Před Children Of Fall začíná pršet, ale po druhém songu déš? s naštvaným zahřměním radši ustoupí a dá prostor energickému emo hardcoru. Za posledních několik měsíců vidím Children Of Fall už potřetí a pořád mě to hrozně baví. Dávaj Last Call For Anarchism II a já jsem na vrcholu blaha a společně se mnou hafo lidí, kteří ještě zpocení po koncertě běží do distra Day After, bay si koupili novou desku na čerstvě vylisovaném vinylu.
Večer následuje diskoška. Skouknu lábusovo triko Disko King a houdyho přiléhavý kompletek a jdu radši likvidovat spánkový deficit z uplynulého týdne.
V sobotu ráno mě budí v půl osmé nesnesitelné vedro. V devět už jsem na koupáku. Čas uteče jako voda a ve dvanáct začínají Ornaments. Pro mě jeden z vrcholů letošního Fluffu. Instrumentální temný emo, kde hrajou kytaristi z Violent Brakfast a Death Of Anna Karina. Čtyři písně a dost. Hlavu toho mám plnou ještě teďka. Opravdu hodně dobrý.
Driving The Salt mě vůbec nebaví. New oldschool hardcore z Německa. Sice pár dobrých songů, ale furt to samý dokola. Zmrzlina to jistí.
Lahar je tentokrát jediná kapela na kterou si užívám mosh. Jako vždycky geniální. Sice to není tak intenzivní jako v klubu, ale rychlost tam furt je a upřímnost taky. Skvělej circlepit tvořenej přeskakováním koz a dlouhá veslice. Bohužel nedošlo na přídavek – na můj oblíbenej cover od Telex.
Co-Ca rozbalí svůj punk a většina lidí nestíhá. Mě to ale celkem baví. Má to něco do sebe, ale na loňský vystoupení Výboru Veřejného Blaha to bohužel nemá. Bora je u nás dost profláklá, ale na živo slabej odvar z Endstand. Radši další zmrzlina.
The Ocean byli pro spoustu lidí překvapením. Temná destrukce. Z části metal, z části industrial, z části emo. Perkusím udává rytmus rozbruskou a údery kladiva do plechu. Zpěvák v křečích. Trochu mi to občas připomínalo i Converge. Vůbec se nedivím, že na ně byly na czechcoru někdy tak před rokem strašně pozitivní ohlasy.
Firestars jsou dobrý hudebně, ale jinak mě to nebaví. To bude asi těmi strojenými polibky do publika a tak. Představoval jsem si jejich koncert jinak.
Čas určený Mörser jsem věnoval koupališti, abych stihnul závěr Sunrise, který mě hrozně překvapili. Nikdy mě to moc nebavilo, ale teďka to byla fakt jízda. Skoro bych řekl že to znělo jak Motorhead
Konečně zas začnou New Winds. Circlepity od začátku a show jak Shelter. Sice namluví tolik jako ve čtvrtek, ale Bruno (zpěvák) čte úryvky z knížek. Set mají hodně podobný jako předtím, ale na závěr spousta coverů (2x Minor Threat, Gorilla Biscuits, Chain Of Strength, X-Acto, Earth Cisis a 2 kapely, který neznám). Následkem jsou vyprodané jejich poslední a předposlední alba v distru.
Deadlock sice instrumentálně hodně kvalitní, ale nějak to nemělo š?ávu. Čas radši věnuju diskusím s kamarády.
V neděli ráno se probudím s karimatkou přilepenou k zádům. To vedro se fakt nedá. Po koupání přicházím akorát včas na diskusi vedenou chlapíky z New Winds. Oba Brunové se střídají, s vojenskou historkou se přidá i Rafael a nakonec se chytají i další lidi. Pak se dav přesouvá do pitu, kde startují Wollongong, kteří jsou letos ve formě. Ale tady to lidi asi moc nebere.
IOU pro změnou neberou mě a jdu se radši oddávat diskusím. Na Pavilon M2 jsem naopak skoro sám, což mě mrzí, protože tuhle kapelu mám fakt rád. No nic. Další na řadě jsou The Trust z Argentiny, jejichž songy sice mají něco do sebe, ale basák si to moc nedává a tak nějak se to rozpadá. Betu skejta a jdu do města a Under Siege po zkušenostech z Hit The Pitu rovnou taky vynechám. To Kill sleduju z povzdálí, ale na to že je to další moshmetal mě to celkem dost baví. Opravdu lituju, že jsem tam na ně nebyl od začátku.
Následujou The Tangled Lines. Pozitivní úderka z Německa s neodolatelnou vtipnou show, parádním vokálem zpěvačky a hudbou podobnou WHN?. Už je vidím podruhé a skvělý. Taky pár coverů (Gorilla Biscuits, Minor Threat, Project X, 7Seconds). Půlka kapely do publika a konec.
Black Friday ´29 jsem totálně propásnul a pamatuju si až Walls Of Jericho. DIY to určitě není, ale show ušla. Seděl jsem mezi distrama a pozoroval jak poláci dělaj circlepity na stolech. Walls Of Jericho už jsem viděl 3x, takže už je moc nemusím.
Zbývá film o bitvách mezi punx a st8 edge a jde se na kutě.
Pondělí začíná úklidem areálu. Nejdřív hezky pryč všechny sloupky a cedule, stany a pak sbírat odpadky. Nacházíme stan, 4 karimatky, dvoje boty, neotevřený vody a kofolu, tuny zbytečně vyhozeného jídla… paličku na maso (?). Zvláště zábavné je sbírání vajglů. Myslím že by to byla dobrá odvykací kúra. Pokoušíme se narovnat plot u benzínky, který zničili „ohleduplní“ hardcoristi, ale nějak to nejde, Holt to asi budou muset organizátoři zaplatit…
Celkově byl Fluff letos až na to vedro pro mě celkem vydařenej jak po hudební stránce tak po stránce zábavy s kamarády. Organizačně to bylo letos taky fakt na jedničku. Jen mě trochu zaskočil poměr stánků byznysmenů s tričky kapel co zrovna letí a sXe a vegan motivy, vzhledem k normálním distrům. Je to fakt jenom o těch tričkách za 350?
***
Příjemnou afterparty byl čtvrteční koncert Against Me!, Suffer a Austina Lucase v pražském Matrixu. Austin Lucas předvedl svůj solidní folkový set, i když se musím přiznat, že jeho alter ego kytaristy Guided Cradle mě zajímá víc :-). Suffer zahráli klasicky. Naštěstí víc rychlejších songů, než když jsem je viděl minule, ale publikum bylo bohužel dost chladné.Aspoň nechyběly klasický kecy :-)
Skvělou atmosféru s sebou ale přivezli Američani Against Me! spolu se svým setem geniálního country/folk punku, který mě chytil za srdce díky jejich DVD, které nedávno vyšlo na Fat Wrecku. Tahle kapela má opravdu nějaké zvláštní kouzlo, protože na její koncerty chodí jak punkáči, skáčkaři, folkaři, tak i hc kids a všichni se baví. Možná to je tím, že je to asi hodně o přátelství a zábavě a songy jdou fakt od srdce. Navíc jsem se na tom koncertu asi zamiloval do "krásné neznámé" :-) a dobře jsem se pobavil s Against Me!, takže ve mně z tohohle večera zůstává fakt silnej dojem. Jen je škoda že to bylo v Matrixu – nepříjemném prostor a fakt hodně špatnej zvuk – nechápu proč tam takovýhle akce vůbec jsou??? Každopádně se už těším, až Against Me! uvidím zase, fakt mě mrzí, že nemám peníze na to, abych dnes na ně vyrazil do Brna.
Na adrese http://wams.czechcore.cz/others/nw.avi je video New Winds z Fluffu (cover Firestorm od Earth Cisis) a na http://wams.czechcore.cz/others/againstme.avi je jeden song z koncertu Against Me!
muflonxattack@seznam.cz …komunikace je klíč – dík za každej mail.
Více na old.czechcore.cz
|
