V mých recenzích se občas objevují výtky na adresu squatů a (nevyřčené) pochvaly na adresu "větších" pořadatelských kolektivů a firem ohledně přesnosti začátků koncertů. V případě Turbo A.C.'s to bylo přesně naopak - akci pořádala Conspiracy, přesto začala o neuvěřitelné dvě hodiny později.
Čekat dvě hodiny v zakouřeném klubu na kapelu je alespoň pro mě utrpení, a to nemluvím o cestě domů nočními tramvajemi namísto metrem (v rámci objektivity musím dodat, že metro jsem v tomto případě stihnul). Hladinu adrenalinu v krvi mi zvýšilo i to, že obě kapely byly na místě a měly i po zvukové zkoušce - malé vysvětlení pořadatelů by neškodilo! A aby nebylo stížností dost, během čekání jsem musel vytrpět dvě hodiny zvukového záznamu živého koncertu Ozzyho Osbourna pořád dokola. Už nikdy více...
Jediným plusem čekání byl velmi, velmi opilý dancer, který na Ozzyho začal předvádět neuvěřitelné taneční kreace, aby si nakonec vylezl na pódium a předváděl opravdu povedeně okoukané pózy super-star (včetně skoků z pódia, pohazováním se stojanem na mikrofon a podobných legrácek). Jak jsem zjistil, když kolem mě procházel, tak si však na píseň See you on the other side zpíval (navíc v naprosto jiném rytmu) něco jako "come on baby let my fire...."
Po dvou hodinách tedy vyšplhali na pódium Phantoms on fire. Viděl jsem je ten večer poprvé a musím napsat, že se mi velmi zalíbili. Svou muziku označují jako punk'n'roll, jak je v poslední době módní. Stejně jako většina podobných kapel ale nemá s rock'n'rollem vůbec nic společného... Ve skutečnosti hrají živelný hc-punk tak, jak ho předvádějí Endstand nebo u nás Eastern Star. A hrají ho zatraceně dobře.
Vystoupení mělo ducha a hlavně energii, což je u téhle muziky navýsost důležité. Krátký úvod do písničky (většinou její počeštěný název) a už se jelo. A aby se nezapomnělo na kořeny, tak na konec do publika nabušili brutálně zrychlený cover od...the Ramones.
Téměř okamžitě vystřídalo Fantomy na pódiu trio Turbo A.C.'s. Už nástup byl impozantní: basák vytáhl ohromný kufr, co vypadal jako větší brácha toho na převázení peněz, odemkl zámky a vytáhl basu. Pak přistoupil k aparátu, ležérním pohybem odjistil víko, jediným naučeným pohybem ho odklopil, vytáhl dvojici antén vysílačky a byl připraven.
Nemůžu se nejprve nezmínit o vzhledu newyorčanů. Již zmíněný basák vizáží silně připomínal vysloužilého skinheada - vlasy nagelované dozadu jak hospodský rváč sedmdesátých let, tričko turbojugend St. Pauli a na na nohou mokasíny. Kytarista a zpěvák měl tílko a vizáž jak italskej mafián. No a bubeník v cyklistických rukavicích silně připomínal trénera z posilovny... No a tyhle tři do nás začali bušit opravdový rock'n'roll punk.
O rock'n'rollu se hodně mluví, kde která kapela se jím zaklíná ačkoliv s ním nemá nic společného, ale tyhle tři ho opravdu hrají. Zvuk kytary, její vyhrávky do ztracena, vibrování atd. dával na vědomí, kde jsou kořeny téhle muziky... Duch Elvise se vznášel v sále (nebo že by nezemřel, žil v Praze a přišel se podívat osobně?).
Opravdový nářez, ale ne ultrarychlý, naopak zpěvný, písničkový, již zmíněná rock'n'rollová kytara, sborové zpěvy, hardcorová vitalita kytaristy, který skákal po pódiu a vůbec vyváděl nevídané kousky, to vše přispělo k výbornému dojmu z téhle party. Nevěřil bych, že mě muzika zahraná pouhými třemi lidmi může ještě bavit, a hle: tohle mě opravdu oslovilo.
Více na old.czechcore.cz
|
