UNKILLED WORKER - Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit

13.11.2019 14:44 Samuel

12"LP (Silver Rocket)

Silver Rocket nedávno vydali několik vinylových novinek. Jednou z nich je nové album UNKILLED WORKER. Projekt je myslím dostatečně známý, přesto zmíním krátkou historickou sondu – jeho vinylový debut vyšel v roce 2008, kdy se UNKILLED WORKER sešel na společném EP s Aranem Epochalem, první deska „Faithcollapse” je z roku 2009, pak následovalo album “Season Of Doom” (2013), split Tomáš Palucha / UNKILLED WORKER Machine (2013), Nesbitt's Inequality (2013). Není to tak dávno, co vyšla jako 12”LP novinka “Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit“. Nedá mi to a ještě se zastavím u desky „Faithcollapse”, protože ji beru jako nahrávku plnou silných písniček a magického noise rockového šamanství. Stále mi hraje v hlavě, a snad mohu říct, že čím jsem starší, tím ji mám radši. Tóny z téhle desky mají svoji sílu a nestárnou. Když se dívám na obal nové desky, vizuální změna je patrná od prvního pohledu - stará budova s komínem zmizela a nahradili ji nové stavby. Rada starších ze SRR vypustila k nové desce popisku “Stará rozpadající se budova s komínem může jít k zemi, na jejím místě může vyrůst něco novýho, ale každej kus země má svoje dějiny, svůj příběh, kterej se stal a už se nedá odestát. Unkilled Worker pokračuje po svojí cestě zase trochu jiným směrem, nás ale nepřelstí: víme, kdo to je, a posloucháme! Todd je šaman a já se právě teď nemohu dočkat, jak zapadne jehla do drážek vinylu …

Pamatujete si Wollongong? UNKILLED WORKER je, dá se říct, sólový projekt Todda Nesbitta. Todd je kanaďan dlouhodobě žijící v Praze a spojeného ho mám hlavně s kapelou Wolllongong, protože to bylo naše první setkání. Jak živě, tak na CD výběru „My Time Is Over“. Ale to je již dávno. Todd hraje na kytaru, zpívá v angličtivě a na nahrávkách ho většinou doplňují další muzikanti nebo zvuky. Jeho hudbu mám rád pro její syrovost a zdánlivou strohost. V úvodu jsem zmínil album „Faithcollapse”, což beru jako šamanství, noise rockovej šanson. Hodně věcí je zdánlivých, a stejně tak mě při prvním poslechu přišla Toddova tvorba jako strohý minimalismus - „ohlodaný až na kost“, občas zacyklený, ale vždycky naléhavý. Aniž jsem si to uvědomoval, tak s každým novým poslechem jsem dospěl dojmu, že „uschlé květy“ začínají rozkvétat. Todd svým přednesem vtahuje do děje a já se zase snažím být pozorným posluchačem. Vyplácí se to! V písničkách se střídají rozdílné nálady, atmosféra. Je to vlastně hodně příjemné na poslech a skladby mají své charisma. Líbí se mi, jak hlavní atmosféru postupně dokreslují jiné nástroje než kytara. Ty se zjevují a zase mizí.

Novinka přináší deset písniček a všechny je možné poslouchat na webu Silver Rocket. Link je zde (Ano, toho si v dnešní rychlé době cením, je totiž velice snadné nahrát desku do nějakého webového přehrávače a tady je vidět snahu, dělat věci jinak.) Zklidňuji se, a poslouchám. K albu „Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit„ je dobré si sednout, zhasnout světla a soustředit se jen na poslech. Být pozorným posluchačem, protože i za hlavním dějem, se tady odehrávají zajímavé zápletky. Nové skladby mají podobnou sílu, jakou jsem cítil z debutu „Faithcollapse”. Genius loci zůstává, jen mám dojem, že zdánlivě strohé písničky obklopuje charismatický mlhavý opar. Stále ale cítím zakomponované šamanství. Starší tvorbu jako bych poslouchal „z blízkosti“, měl jsem dojem, že jsem se písniček mohl „dotknout“. S novinkou se tenhle můj dojem vytrácí, tóny se pozvedají nad pomyslné mraky. Tahle hudba má svůj přesah a funguje s nadhledem, nadčasově. Líbí se mi to!

UNKILLED WORKER je hodně osobitý projekt. Při popisu bych se snažil vyhnout kolonce písničkářství, a vůbec nějakým přirovnáním. UNKILLED WORKER má svůj ksicht, je originální a posluchači otevírá dveře do svého světa. Asi je to hodně podobné s ostatními kapelami, deskami, na SRR. Všechny mají svou osobitou tvář a velice těžko je lze někam zařadit. Na rockovou scénu jsou moc punkové a na punkovou možná moc rockové. O tom to právě ale možná celé je, a snad i proto mám rád věci od SRR. Jsou osobité a aby je člověk pochopil, docenil, tak se musí trochu (někdy i víc) snažit. Osobně se mi to vždycky nedaří, ale to beru jako můj problém. V životě je třeba hledat, impulzy tady jsou a stříbrná raketa v nepravidelných intervalech vypouští signály o své existenci. Todda v UNKILLED WORKER doprovázejí další různé “spřízněné duše”, nástroje. Není tomu jinak ani s novou deskou, kde myslím potkáš kompletní OTK.

Vsuvka, Toddovi jsem poslal pár otázek ohledně nové desky a během pár dnů jsem dostal odpověď ...

Jak by jsi desku svými slovy představil? Je to deska, kde jsem se trochu ztratil na cestě. Nevěděl jsem, kam mířím, ale ty songy jsem měl v hlavě. Jsou tam věci, kterým bych nevěřil, že někdy doskládám a zahraju. Bylo důležité dostat to ze sebe. Hned, když jsem je nahrával, jsem měl jasno, kam mířím dál, a kam se nevrátím.

Co pro Tebe znamená? Hele asi nic. Celý týden jsem na tohle myslel, a bylo mě trapný, že na to nemám odpověď, nebo ta odpověď je ‘nic’. Jsem to vlastně konzultoval s kolegou, jestli je možný tohle veřejně říct – jestli nikoho nenaseru. Žádná vlastní deska ani žádná vlastní tvorba pro mě nic výjimečného neznamená. Ale můžu ti říct o zhruba třeba 500 jiných deskách, které pro mě hodně znamenají, a vysvětlit ti do hloubky proč.

Jak vzniká Tvoje písnička, text? Poslední čtyři desky vznikly stejně: šel jsem do zkušebny během jednoho určitého měsíce v roce, připojil kytaru a během hodiny byly základy na celou desku. Neplánované, prostě se to opakovaně takto stalo. Celý rok nepíšu skoro nic, ale je jedno období, kdy se zavřu do zkušebny, která nemá okno, někdy ráno, když nikdo nikde není a rodí se to. Je to asi jakoby se všechno ve mně hromadilo po celý rok a pak jeden den se to rozhodne jít ven. Co se týká textů, nějaké fragmenty občas existují předem, ale z 90 % hudba určuje text, snažím se tlumočit, co ty nástroje říkají.

Má pro Tebe nějaká skladba na nové desce, něco jako "speciální význam"? Určitě jo, všechno má svůj význam a každá věc je svůj vlastní kus sebe, ale že bych byl nějak extra hrdý na něco, nebo chtěl na nějakou písničku upozornit, to zas ne. Jestli je někdo schopný vytvořit vlastni význam z toho, co uslyší, tak to je ta nejlepší věc na světě. Já celý život žiju ze stovek písní, jejichž význam jsem vymyslel sám….Mám pocit, ze na této desce jsou nejosobnější věci, co jsem kdy udělal, ale částečně nejsem úplně schopný říct, proč mám ten pocit, a částečně si myslím, že bych to neměl říkat nahlas.

A vůbec, snažíš se dát do svých písniček nějaké sdělení, poselství? Rozhodně se nesnažím o přímé poselství - teda jestli myslíš, “tak teď musím napsat něco o klimatické změně.” Ale jinak prostě ta nepřímé poselství tam vždycky bude, neumím to jinak. Ale do deseti let chci konečně napsat písničku o lásce.

Kde nejraději hraješ? Je těžký Ti udělat koncert? Hraju rád všude možně, nedá se mluvit o nějaké, neoblíbeném místě, každý koncert je jiný, každé místo specifické. Těžké to asi není, jsem schopný hrát potichu, strašně nahlas, nebo něco mezitím. Jinak jsem levný, rád cestuju, a většinou přinesu i vlastní catering, a i občas fanoušky.

U novinky již přebal dává tušit, že se vydáme na cestu do neprobádaných míst. První vteřiny první skladby „Oceans on Fire“ odkrývají cestu do mraků a nových dimenzí. Mé domněnky se potvrzují. Tenhle chlápek s kytarou je protipólem táborovému písničkářství, vyluzuje tóny, o kterých si nejsem jistý, jestli jsou smutné nebo veselé. Vím jen to, že jsou magické a mají zakódovaný punc uvěřitelnosti. Jako by se v nich setkával smutek, naděje, víra … s nějakými temnými myšlenkami, které pronásledují každého z nás. Deset písniček, které si mě pomalu omotalo kolem svého pomyslného prstu. Tohle je stále Tod Nesbitt a jeho silné písně, riffy, očekávané i neočekávané zvraty. Písničky, ve kterých se můžu nechat zvolna unášet, bloumat si, ale mají v sobě i svou těkavou nervozitu. Sálá z nich nová aura. Album „Faithcollapse“ jsem měl rád pro jeho „noise rockovej“ dřevní zvuk. „Prisoner’s Dilemma / Contusion Unit“ mě zase pomyslně nadzvedává nad šeď běžných dní, tóny mají nový rozměr a mizí hranice myšlenek. Otevírá se nový prostor. Pečlivě poslouchám, a přesto si připadám, že mám svoji volnost, přemýšlím, a stejně se nakonec přistihnu, jak se soustředím jen na jednotlivé, třeba zdánlivé maličkosti téhle desky. Uvěřitelné, inspirující, rozmanité, protestující ... Hledat musí ale každý sám ... (S)

silver-rocket.org

unkilledworker.wordpress.com

Seznam skladeb: