Alveran Records
Budu muset začít od začátku, protože jsem si uvědomil, že Until the End beru jako notoricky známou kapelu a zkrouhnul bych tuhle recenzi do pár řádek. To by byla pro kids neznalé situace podpásovka jako řemen. Všechno začal John Wylie a posléze Ondra, když mi oznámil, že existuje novej projekt v duchu Path of Resistance s dvouma zpěvákama. Po rozpadu Morning Again založil workoholik John kapelu Where Fear And Weapons Meet, která se po jednom 7“ a LP „The Weapon“ (Revelation Rec.) rozpadla, aby se letos opět dala dohromady. A právě v meziobdobí vznikají Until the End. První počin vydávají pseudokršňáci Equal Vision. Vše je striktně v old scholovém přelivu a to od obalu až po muziku, která ještě není tak vyšperkovaná, ba troufám si říci, že dva zpěvy přesouvají Until the End do škatulky hrubost nad hrubosti. Po ne moc dlouhé době vydává John a spol. první regulérní desku s názvem Blood In the Ink. Jak jinak než na vlastním labelu Eulogy Records (v Evropě Alveran Rec.). Vše je jasně dáno: držíme se toho, čemu věříme od svého mládí, raději zemřeme nadarmo, než žít o berlích a hlavně: MY NEODPOUŠTÍME! (způsoby popravy jsou vyvedeny až uměleckou formou v bookletu). Vzpruha pro ty jež začali žít v osamění a zkáza pro padlé anděly. Následuje krátké evropské tour a z vlastní zkušenosti říkám, že naživo to může být pro slabší nátury to poslední, co uvidí a uslyší… kór když na vlastní oči vidíte regulérní floridskou úderku se členy Culture, Morning Again a Remembering Never. Hudebně se ponořte spíše do vod dnes tolik populárních Hatebreed, ale krapítek zrychlete. Držte se však stále v pozoru, nebo? co nevidět přijde čas pro imitaci útočného droida. Vše by mělo být řádně zkontrolováno a promazáno, protože v pasážích, kde už už očekáváte střední tempo, Until the End nečekaně popadnou druhej dech a cupují vaše obvody na cáry. No a ani ne rok po této události je tu nová nahrávka s výstižným názvem „Let the World Burn“, která neslevuje a úspěšně pokračuje tam, kde jsme naposledy zmáčkli spouš?. Epesní obal s plynovou maskou (tady buď končí veškerá legrace, nebo vidíme situaci všichni stejně), 6 zbrusu novejch songů a 3 starý, osvědčený hity z Blood In the Ink, jenže živě z Ženevy a třikrát rychleji. Strach ze zavření pancéřovejch dveří je očividnej. A? chci nebo ne, tahle nahrávka působí trochu jako spíchnutá horkou jehlou a dle mého názoru nepředčí minulou desku, ale vše má své pro a proti a tak si v Buried můžete vychutnat škyt „hue“, kterej umí v našich končinách pouze Martin z Action (zabiják démonů v koženým nátělníku) a vychytejte si na živáku sing along rykot některejch kids, stojí to za ztvrdlou bránici. Na závěr zpráva z Intelektuálního občasníku katedry ČVUT: „Po včerejším studentském dýchánku, kde se o skočné melodie postarala umělecká skupina Až do konce, pod vedením kapelníka Jana Vilíka, zůstalo na sále půl tuctu rozšlapaných brýlí, dvě batikovaná trika a jeden pár obuvi značky Prestige v černém provedení.“
Ivan
Více na old.czechcore.cz
|
