|
Hardcorová čtveřice Unsolved Case z Kralup nad Vltavou se po necelých dvou letech přihlásila s novou nahrávkou, s jejímž poslechem jsem opět celkem dlouho otálel. Maze, jak se album jmenuje, je totiž na světe už od konce března a zatím pouze v digitální podobě. Když se budu snažit omluvit svoje zpoždění ohledně seznámení se s tímhle materiálem, tak mi vlastně i přijde, že kolem jeho představení toho moc neproběhlo. Nebo to jenom šlo mimo mě, což je taky možnost. A vlastně nemám tenhle pocit poprvé. Obecně ale asi i můžu říct, že mám k Unsolved Case lehce neurovnaný vztah, což by se mohlo odrážet ve více věcech, jen si nejsem jistý, zda bych to zvládnul nějakým zkousnutelným a srozumitelným způsobem vyjádřit. Přijde mi, že tahle kapela by si v některých ohledech zasloužila více pozornosti, a že se zároveň nesvezla na současné vlně cool hardcoru, který více rezonuje směrem ven. Možná je to ale jen jeden z dalších z dojmů, co snese korekci nebo diskusi nad tím, co je vůbec lepší. Jedno se ale Unsolved Case upřít nedá, a to je jejich odhodlaný přístup. Nejednou jsem byl svědkem toho, kdy na poslední chvíli ochotně přijali nabídku na hraní a dovalili svůj dunivý hardcore na akci. V jednom případě jen pár hodin před začátkem. Něco takového hodně cením. Prostě chceme hrát, tak hrajeme, samozřejmě tam, kde to dává smysl.
Když jsem Maze poslouchal poprvé, nemohl jsem zbavit dojmu, že tu je něco dost jinak, než jak si pamatuji z desky Stigma. Někdy se takovému porovnání člověk prostě nevyhne. Osobně to mám občas i rád. Takže na něj došlo i v tomhle případě a musím říct, že nová nahrávka zní jednoduše skvěle. Unsolved Case více zatopili pod kotlem, zvuk zmohutněl a lehce i zhrubl, ale není to přehlídka přehnaně tvrdých a polámaných riffů se snahou dosáhnout co největšího efektu. Těžkotonážnosti je tu ale možné najít dost, což je jedině ku prospěchu celé věci. Hodně mě baví i celkový projev, který mi přijde víc nervózní než na Stigma, víc nasraný, ale zároveň dobře učesaný a poskládaný do podoby, která lahodí uchu. Osobitý vokál tu taky tlačí víc na pilu a z Maze prostě a bez keců srší neskutečně drtivá energie, co vybízí nebo v některých partech i nutí k dvojkročkám a pořádnému moshi. Místy se tu zvuk noří do old schoolu snad i ve stylu Madball nebo Hazen St., kdy v mém případě stoupají plusové body závratnou rychlostí. Najít tu můžeš i štěkavé „huh“ a „bleaargh“ momenty, které se ale zrovna sem skvěle hodí a parádně doplňují nekompromisní atmosféru nahrávky. Pak je možné do toho všeho ještě vplést mohutné a drtivé pasáže, jež zintenzivní už tak intenzivní zážitek z poslechu. Ani kdybych se bránil sebevíc, nejde o Maze přemýšlet jen jako o další HC desce, protože tenhle materiál kope tvrdě a zanechává stopy.
Ostatně po prvním poslechu, kdy jsem si říkal, že žádné větší dojmy nejsou a ani nebudou, se mi v hlavě usídlila skladba Maze, díky níž došlo i na poslechy další, a taky ke zjištění, že stejnojmenná nahrávka má opravdu co nabídnout. A čím více poslechů, tím víc se člověk namotává a tím víc chce. Nicméně, právě Maze pro mě zůstává nejsilnějším trackem a jasnou hitovkou. Ostatní tři skladby ale moc nezaostávají, o čemž je možné se velice rychle přesvědčit. Tvrdou hudbu podpořila tahle čtyřka taky ostrými texty, kde se mísí beznaděj a frustrace ze světa kolem spolu s odhodláním to nezabalit. Znovu, i v tomhle případě, to nádherně sedí a znovu tu za mě osobně vévodí track Maze.
Přijde mi, že nahrávka je silná rovněž v detailech, které člověk objevuje postupně a postupně taky roste spokojenost s tím, jak Maze mohutní do až nečekaného ohromení. A kromě už zmíněné energie to má fantastický náboj. Možná jsem se nechal lehce unést, ale mám takový pocit, že Unsolved Case představili poněkud skrytý klenot. Maze je vážně povedený počin, kde na několika místech můžeš až zapomenout, že posloucháš domácí kapelu. Černý kůň mezi hardcorovými počiny letošního roku? Dost možná ano.
Nakonec pak něco málo faktů. V digitálně podobě si Maze můžeš poslechnout třeba na kapelním bandcampu a najdeš tady čtyři skladby s celkovou stopáží, co se přehoupne lehounce přes dvanáct minut. Ke stejnojmenné skladbě od názvu alba pak existuje i videoklip. A teď už se bez řečí běž ztratit do bludiště.
|
