(Constellation Records)
Je to zvláštní. Když jsem se včera pozdě v noci vracel z Lipska z koncertu Heaven Shall Burn, v hlavě mi celou cestu zněla skladba Coward z nové desky Vica Chesnutta. A to přesto, že se z rádia linuly stupidní „hity“ a v podstatě celou cestu jsme si s mým kamarádem povídali. Ale v momentech, kdy vítr doslova bičoval hřebeny Krušných Hor, nebo kdy se v údolí objevilo noční Ústí nad Labem a my mlčeli, bylo to jasné a zcela zřetelné. Když jsem pak ve 4 hodiny ráno zapnul počítač, dozvěděl jsem se, že Vic Chesnutt umřel.
Chtěl jsem tuhle recenzi napsat hned, jak ta deska vyšla. Píšu jí ale teď a berte ji jako velkou poctu tomu, kdo ji vytvořil.
Moje první seznámení s Vicem Chesnuttem proběhlo asi před třemi lety a to díky sampleru, který vydali Southern a na kterém byla skladba Glosollia z tehdy nové desky North Star Deserter. Ta písnička je naprosto dokonalá, stejně jako celá deska, první, kterou tenhle zvláštní chlapík nahrál pro Constellation, čímž započal naprosto novou kapitolu. Když se ke mně později dostaly jeho starší nahrávky, hned jsem je zase odložil, ale North Star Deserter už z hlavy a srdce nikdy nedostanu. A přesně v momentě, kde skončil před pár lety, navázal Vic Chesnutt svým novým albem. Stejně jako naposled i zde se obklopil spoustou svých přátel, kteří mu pomáhali s nahráváním. Za všechny jmenujme např. členy Godspeed You! Black Emperor a další z té velké Constellation rodiny nebo Guy Picciota z Fugazi. Sám Vic Chesnutt dodal neuvěřitelně působivé skladby a jasnou představu o tom, jak by měly znít. Hned úvodní Coward je absolutní litanie o zbabělosti a odvaze, která mě doslova spaluje. No a s dalšími skladbami to rozhodně není o moc lepší. Některé jsou více postavené na rytmu a až nepříjemné kytaře Guy Picciota, která z ní jako nářek tisíců duší (Philip Guston), jindy je forma jen naznačená a záměrně jen tak zavěšená v prostoru (When the Bottom Fell Out). Nikdy to ale není jen nějaká improvizace, vše má svůj řád a svůj účel, geometrii z které mrazí v zádech. Celá deska je doslova napuštěna atmosférou, kterou není vůbec snadné pojmenovat, protože dokáže být nestálá jako papírový lampion se svíčkou, jež vedou nerovný boj s větrem. A přestože je plná smutku a zklamání, občas do ní přeci jen vstoupí malinko světla, jako např. v Concord Country Jubilee. Jsou to ale jen okamžiky, jinak je téměř po celou dobu Vic Chesnutt ponořen do světa ztracených duší, zklamání a beznaděje. Je to deska o věčném hledání, která je tak opravdová, až vás to rozechvívá a dostává do stavu, kdy se doslova rozpustíte v prostoru. Je také plná nostalgie po časech, které už se nikdy nevrátí (fenomenální finální skladba Granny). At the Cut je nebezpečná nahrávka a hlas a slova Vica Chesnutta mají sílu vám vrátit rovnováhu, stejně jako nechat vaši duši vykrvácet. Pomůžou vám najít smíření, stejně jako vás donutí pochybovat o všem. Každopádně se vás však dotknou naprosto zásadně a nic už nebude jako dřív. Absolutní a čistá síla jedné raněné duše, která měla odvahu hovořit a našla k tomu dokonalý způsob.
„The Courage of the Coward – Greater Than All Others“
Deska vyšla v první pressu na 180g vinylu, navíc s vloženým cd a dvěma plakáty a je samozřejmě nádherně provedená, jak tomu bývá ostatně u Constellation dobrým zvykem.
www.vicchesnutt.com
www.cstrecords.com
|
