Spousta desek je skvělá, protože si doslova vynutí vaši pozornost. Ať už tím, že jsou hlasitý, temný, zlý, nasraný, nebo naopak intenzivní ve svý uzavřenosti a klidu. Ale pak existujou desky, který si vaši pozornost nevynucujou vůbec ničím – a přesto „TO“ nějak záhadně funguje. Na albech podobnýho ražení nechávají kapely svojí hudbu „jen tak“ plynout a zasahujou do ní zcela minimálně – až má člověk skoro pocit, že nevnímají ani potenciálního posluchače. Z tohohle ranku je i debut „This World“ od Watter, kde se sešli členové Slint (bubeník Britt Wallford) a Grails (multiinstrumentalista Zak Riles). Na trio je doplňuje Tyler Trotter.

Při poslechu „This World“ jsem si několikrát vzpomněl na geniální a v mnoha ohledech dosud nepřekonaný album „Dream Signals In Full Circles“, který v roce 2000 vydala Tristeza. Watter mají stejnou lehkost, vzdušnost a neuslintanou melancholii. Zak Riles se drží překvapivě při zemi (jestli znáte jeho sólový věci a jestli rozeznáte jeho rukopis ve skladbách Grails, víte, jak to myslím), což je tentokrát ku prospěchu věci – nahrávka je přehledná na první poslech, aniž by ale kdekoliv byť jen náznakem prosvítala nějaká mělčina nebo líná zkratka. Kytarová práce i proto nese razítko „inspirováno Davidem Gilmourem“ hrdě a vznešeně (kopat do Pink Floyd je po tom jejich posledním albu velmi oblíbený).

Watter jsou nenápadně elegantní kapela. Vlivy Slint a Grails přirozeně vytvářejí na „This World“ zcela organickej svět, kterej – jak už jsem napsal na začátku – se vám nijak nevnucuje. Mně ale láká už několik měsíců, co je tohle album venku. Jsem hodně zvědavej na set Watter 30. ledna v Podniku.