(Malarie / Silver Rocket)
První, co mě během několika sekund poslechu napadlo, byla otázka, jestli jsem někdy slyšel desku, z jejíchž drážek se po zaříznutí jehly ozve chrčení vybuzeného komba, a ona byla špatná? Odpověď je samozřejmě jasná. Neslyšel. Posledním důkazem byla pro mě nová deska pražských Wollongong, která nedávno vyšla ve spolupráci Silver Rocket s Malárií a upřímně řečeno si ani neumím představit, že by se objevila pod záštitou jiného vydavatelství. Wollongong zapadají mezi ostatní Silver Rocket výrostky jak hudební mluvou, tak názorově.
Testování probíhalo jednak v klidu domova, kde jsem asi nutně pokoušel dobré sousedské vztahy, jednak za hustého provozu na D1, v nočních podmínkách a za husté mlhy. Já, jako testovaná osoba, jsem při poslechu oplýval zdravou dávkou agresivity, ale současně takto nakonfigurovaná sestava dokázala svést přebytečné napětí jako hromosvod někam mimo plechovou klec vozidla a ze smrtelného silničního závodu se stala méně vzrušivá hra s autodráhou. Doma jsem si zase více užil energii, která se dokázala na desce přichytit, a jehlou jsem ji zase vyškrábnul ven, a více než zdatně tak naznačuje jaký je potenciál kapely na koncertech. Zvuk je jednak studiově bohatý a krystalizující, ale cítíte v něm rovněž hrubost garážového jednostopého nahrávání. Muzika jako taková je asi ještě o něco drásavější a hlučnější, než jakou Wollongong představili na předchozí desce. Kdo ale pilně navštěvoval koncerty, nemůže být tímto posunem ani trochu překvapen. Dvouakordové brutálně/brunátné variace jsou prozkoumány ze všech úhlů, přičemž zdánlivá jednoduchost těchto punkcorových lo-fi garážovek je pro mnohé jiné kapely nedosažitelná. Toddův (apoň myslím, že se na jejich zpěváka/kytaristu dá takhle zavolat) zpěv-recitativ-řev občas přejde až do mečivého chroptění připomínající smutnou událost v životě domácího vepře. Svoje texty cedí přes skřípající zuby, drmolí mezi jejich zbytky a s těmi, které nedokázala vymlátit zpětná vazba, si lehce poradí basa, která je v téhle kapele rovnocenná kytaře a neskomírá upozaděna hlukovými zábaly. Stále tam někde cítím hravost Sebadoh, ale tady je jejich nálada šumivého vína několikrát předestilovaná a obsah alkoholu výsledného moku se lehce přehoupne přes 50%. Po požití je pouze na vás, jestli se začnete shánět po svém očaři, respektive ušaři, respektive psychiatrovi.
Wollongong si na touhle deskou prošli peklem a samotného mě zajímá čím budou toho ďábla v sobě vymítat příště. Jo a aby bylo jasno. Tuhle desku nedám z ruky.
Wollogong
Malarie
Silver Rocket
Více na old.czechcore.cz
|
