(Southern Records, 2005)
Wiliam Elliot Whitmore, jehož novinku hází letos na trh respektovaný label Southern Records, nehraje v postatě nic jiného, než jednoduše bez kudrlinek zahrané country blues s hooodně příjemným uhrančivým chraplákem. Tenhle pokérovaný chlapík si pak získal své jméno i v hardcore scéně a má za sebou mimo jiné tour se spolky jako Converge, nebo Ten Grand.
Ashes To Dust je v pořadí druhou velkou deskou tohohle chlapíka z farmy od Mississippi, jehož hudební základy mají na svědomí rodiče milující bluegrass a hru na banjo, které tak William poslouchal už v kolíbce. A na desce jsou tyto základy hodně slyšitelné.
Atmosféru celkem devíti kousků, které Ashes To Dust nabízí, bych si dovolil popsat nádherným slovem spisovatele Bohumila Hrabala – krasosmutnění. „Když už se ocitneš po krk v hovnech, jediná věc, která ti zbývá je zazpívat si,“ zní zase heslo na obalu desky, pocházející od jiného literárního klasika, Samuela Becketa.
William skutečně nezpívá o žádných příliš veselých věcech. Zároveň ovšem patří mezi ty „srdcerváče“, kterým jejich projev lze věřit, stejně jako to, že vědí proč a o čem pějí. A celé dílo nepostrádá ani potřebný humor a nadhled, což dokazuje třeba poměrně vesele zpívaná píseň s ne zas tak veselým názvem, Diggin´ My Grave.
Hudebně pak čekejte mnohdy až minimalisticky a jednoduše zahrané kousky na několik málo nástrojů. Mezi základní doprovázeče Williamova (zdůrazňuji již podruhé, mně ten hlas ale opravdu „bere“) uhrančivého hlasu patří akustická kytara, jindy banjo, místy tyto nástroje doprovodí jednoduchý rytmický podklad. Ona jednoduchost ovšem nemá rozhodně nic co do činění s nudou, či primitivností. Inu, William prostě s aranžema umí zacházet, jako imaginární kuchař, který ví, jak přesně odměřit jednotlivé špetky ingrediencí, aby ve finále vzniklo jednoduše chutnající, zároveň však hodně silné a výživné dobré jídlo.
Mou nejoblíbenější porcí celého jídelníčku se stala křehce krásná When Push Comes To Love a úplným závěrem si už jen dovolím všechny labužníky pozvat na příjemnou nedělní ochutnávku kousků tohoto chlapáckého a chrapláckého náladotvorce. V neděli 29. května se budou podávat na pražské 007, ovšem tentokrát s až ďábelsky ostrým aperitivem. Předkapelou Williama Elliota Whitmora totiž budou chebští občané Esgmeq. Dobrou chu? i příjemné snění přeji.
Více na old.czechcore.cz
|
