(Junk Cola/Moonlee)

Nerad bych předbíhal událostem, ale s největší pravděpodobnostií je tohle deska letošního léta. Je horké nedělní odpoledne zhruba v polovině srpna, já jsem zničenej po ultimátním fotbalovým mači a od úplný apatie mě zachraňuje právě tahle nahrávka, která mi vlévá energii do žil a i když se mi vlastně ani zas tak moc nechce, nutí mě ťukat do klávesnice. A přestože už si teď uvědomuju, že spousta těch pocitů je nepřenosných, pokusím se vám prostě vysvětlit, proč si myslím, že Xaxaxa nahráli jednu z nejlepších desek za opravdu hodně dlouhou dobu. Tak dávejte prosím pozor.

Vasko Atanasoski je pravém slova smyslu živel. Když jsem ho před pár lety potkal na Zoro Festu, kde hrál se svou další kapelou Bernays Propaganda, vyčníval už od první minuty, přestože neměří ani 170 cm. Je to nakažlivý příval pozitivní energie, který vás strhne naprosto k čemukoliv a přestože jsem ten večer nebyl v úplně nejlepším rozmaru, skončili jsme v dlouhé diskuzi o těch nejobskurnějších kapelách, jaké si jen dokážete představit. Tahle informace je důležitá hlavně proto, že poodkrývá neskutečný enthusiasmus a obrovský hudební přehled, který definuje nejen Vaska, ale celou současnou scénu ve Skopje obecně. K tomu je nutné dodat, že tihle lidé nejsou z nějakého důvodu v podstatě vůbec zatíženi nějakým nesmyslným stylovým omezenectvím, ale naopak se nechávají inspirovat totálně napříč celou nezávislou hudební scénou a zároveň zůstávají absolutně věrni podzemní DIY myšlence. Což se pak zpětně projevuje na tom jak fungují, jaké koncerty dělají a v neposlední řadě na tom, v jakých (a kolika) kapelách hrají. Xaxaxa jsem zaregistroval asi dva roky zpátky, když jsme bookovali balkánské turné Obits a na plakátku ze Skopje se objevilo právě tohle jméno, které mě trochu pobavilo. Když jsem ale zjistil, že tam hraje právě Vasko a jedná se vlastně o projekt 3/4 Bernays Propaganda, vybavila se mi naše debata a okamžitě jsem zbystřil. Pak jsem si sehnal jejich první desku "Tango Revolucioner", nadchl se při jejich koncertu, když jeli turné jako Xaxaxa i BP zároveň a byl si jist, že přestože tahle kapela původně vznikla jako projekt, další nahrávka na sebe nenechá dlouho čekat. No a právě v těchto dnech, těsně přede jejich dalším turné, vyšla jejich nová deska a já pořád nemůžu pochopit jak obrovskej skok kupředu, bez toho aby jakkoliv zradili svou předešlou cestu, tihle kluci udělali. Oproti "Tango Revolucioner" má "Siromasni i Bogati" od první vteřiny mnohem přesvědčivější a plnější sound, ten nástup je fakt úplně impozantní. Jakoby si kapela byla mnohem jistější sama sebou a tím ce dělá a tak to do vás napálí úplně nadoraz hned na začátku a je to fakt síla. Přestože hrají jen ve třech, je tam tolik statické energie, že vám to okamžitě rozsvítí úsměv na tváři. Navíc je jasné, že i samotné skladby jsou lépe a suveréněji napsané a jednoznačně také zahrané, čímž možná tak trochu mimo plán vyniká jejich malinko rozdílná nálada, které vás po celou dobu udržuje v lehkém napětí, co vlastně přijde dál. A to i přesto, že muzika, kterou Xaxaxa hrajou není rozhodně nijak složitá, spíše přesně naopak. Je to přímočarý melodický punk rock, ale zahraný nenapodobitelně a s obrovským šarmem. Mísí se v něm dvě základní inspirační roviny, které se dokonale doplňují a přesně to je ta chvíle, kdy je vrchovatou měrou zúročen ten neskutečný přehled všech členů kapely o kterém jsem se zmiňoval na začátku. Ono to totiž vypadá na první dojem celkem jednodužše, hrát podobnou muziku, ale u málokterého stylu platí, že když tomu chybí byť jen něco málo, je z toho jen plytká nuda. Což tady opravdu nehrozí. Původní na kost oholená emo nálada a zvonivé kytary Embrace či Rites of Spring, si tu podávají ruce z geniální kytarovou melodikou Hüsker Dü, Jawbreaker nebo Leatherface a všemu vévodí Vaskův energický vokál v rodném jazyce, který je sice výrazný, ale zároveń přesně ví, kdy ubrat a jaká je jeho role. Celá deska není prvoplánovitě a na sílu "hitová" i když by klidně mohla, ale Xaxaxa vás chtějí nechat záměrně trochu hledat a dokazují, že jsou obrovsky vyzrálou kapelou, která přesně ví, co chce. Těch pár totálně chytlavých nápěvů a linek je jen takovou odměnou za to, že hrajete jejich hru a i ty vám dokážou celkem slušně zamotat hlavu, stejně jako celková přímočará energie celé nahrávky a zvláštní melancholická nálada, která má podle mě kořeny v unikátním (možná můžeme říci východevropském) pojetí na které kapely ze Skopje naštěstí nerezignovali. A tak se v tomhle městě pomalu rodí fenomén, který mi vrací naději, že to s budoucností hc/punk scény není tak špatné. Protože v celé té věci je 0% pózy a zbytečných keců a 100% upřímnosti a talentu, který je popořen každodenní odžívanou realitou. Kéž by se k tomuhle jednou byť jen přiblížili kids ve městě, ve kterém žiju.

Xaxaxa budou hrát 18.9. v Café Na Půl Cesty s polu s další zajímavou makedonskou kapelou SIZ a možná ještě jedním hostem. Přijďte se mrknout, jak to má vypadat. A do té doby si poslechněte tuhle desku. 

http://moonleerecords.bandcamp.com/