|
12"LP (Day After)
Novou desku plzeňských hardcore kids Boost mám doma už přes dva měsíce, a byť jsem ji kupoval na akci, kde byla křtěna, release party jako takovou jsem neviděl. Zato album jsem slyšel už několikrát, ať už kouskovaně po různých částech nebo v celku. Nemůžu si u toho vzpomenout, kdy jsem tuhle čtveřici vlastně viděl naposledy naživo a přemýšlím i o tom, že působí v českém hardcore prostředí poněkud zvláštně. Dokonce si vybavuju, že celkem nedávno přišla na Boost řeč a kdosi zmiňoval, že jsou opravdu zvláštní, protože zvládnou zandat naprosto skvělý set, ale umí taky předvést nic moc show. Všechno to jsou ale pouze střípky, které si každý může poskládat libovolně dle sebe. Přišlo mi taky, že kolem vydání nebylo tolik humbuku jako tomu poslední dobou v případě některých hardcore kapel v našem malém rybníčku bývá. Přitom si osobně myslím, že právě Flesh & Bones by si více humbuku s klidem zasloužila. Třeba už jen proto, že nabízí fakt slušnou porci skladeb a nejedná se o v pořadí pátou nahrávku o třech věcech. No, a ten hardcore tady je rovněž velice zásadním prvkem.
Začátek alba mi ale jaksi nesednul, nedošlo ke spojení. Docela to jede, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tomu něco chybí. Možná jiskra, možná trochu víc nakopávající energie, možná by to chtělo víc tlaku a možná všechno dohromady. První dvě skladby jsou pro mě trochu šlapáním vody, rozjímáním nad tím, kterým směrem se vydat, lehkou strnulostí. Působí nervózně, nejde se ničeho pořádně chytit a prudce se odrazit. Nesedí mi tu ani prapodivné vplétání metalických vložek, které stejně nakonec vyšumí do ztracena. Menší zlom pak naštěstí přihází v podobě Recollection, kde se na featu objevuje německá kapela Wrecked Culture. Začíná se jiskřit, začínají do sebe zapadat jednotlivé části a začíná se to celé hýbat tím správným směrem. Opravdový zvrat ale nastává až s trackem Guide, který pro mě osobně dělí Flesh & Bones na dvě části. Jako kdyby si v ten moment Boost řekli, že je potřeba řádně zatopit pod kotlem a na všechno se s pokynutím hlavy a rukama překříženýma na prsou vykašlali. Konečně tu na několika místech, a to zejména ke konci, vyniká perfektně znějící vokál, který jde tu a tam na hysterickou hranu, což hudbě celkově dodává ten správný a podstatný říz. A mě to baví vážně nesmírně. Následuje skladba Black Mirror, která se nese v poněkud potemnělejší a hodně intenzivní atmosféře zmítající se ve smyčce napětí a oddechu. Téměř až nu-metalová vsuvka (aspoň já ji tam prostě slyším) tady funguje naprosto výborně a podtrhuje jistou naléhavost daného tracku. Najednou je všechno jinak a po vlažném začátku už můžu mít ruku pevně sevřenou v pěst.
Poněkud zvláštní okamžik pak přináší Hurghada, jež slouží v podstatě jako intermezo, ale nádherně zapadá do složení desky v její celistvosti. Čistě instrumentální záležitost s orientálními prvky a neskutečnou silou člověka vtáhnout. Možná by se i chtělo použít okřídlenou větu „přitom taková blbost.“ Jenže Boost tady přesně ukazují svůj cit pro hardcore a schopnost udělat z mála fakt hodně. Šikovně zakomponovat něco takového do konceptu alba, aby to dávalo smysl a zároveň bylo kořením a nedílnou součástí, což přesně Hurghada je. Asi nejde úplně říct, že to jen ten bod, co dělá desku, ale rozhodně je to bod, který si člověk rád vybaví, když se řekne Flesh & Bones. Za mě to navíc nádherně ladí s přebalem alba, který právě tahle skladba nechává mluvit. A já se nechávám unášet a říkám si, že tohle je povedený materiál. Velice se mi pak zamlouvá track Ghost II, protože smrdí temnotou a houpe člověka v nejistotě toho, co ještě přijde a jestli vůbec něco. Dark hardcore s dostatečně silnou světelnou září pro okamžité použití. Závěr v podobě stejnojmenné věci jako má název desky je pak pouze třešničkou na pomyslném dortu. Nejspíš bych nevolil slovo experiment, ale spojení netradiční přístup by se už použít dalo. Rekapitulace právě proběhlého, co se ponenáhlu ztrácí a rozplývá a způsobuje chuť se minimálně k některým songům vrátit. Vlastně by se i dalo říct, že Flesh & Bones krásně graduje, načež postupně vyprchává. Poněkud zvláštní hardcore, jen si ještě pořád lámu hlavu nad tím, čím to je. Hutný a řízný zvuk a asi v tom vážně bude kus toho New Yorku, jak někde padlo. A k tomu samozřejmě hezky svěží vítr, co všechno promíchá do výsledné podoby.
Flesh & Bones vyšlo téměř v polovině března, a to v podobě digitálu a černého vinylu v režii Day After Records. Součásti alba jsou i 3D brýle, skrze něž může člověk nahlédnout na přebal v trochu jiných barvách. Nahráno bylo v Sonic Library Studio a deset skladeb je zde rozprostřeno do skoro dvaceti osmi minut. Tohle je prostě hardcore ve své čisté kráse a je dost snadné mu nakonec propadnout.
K poslechu je album třeba na boosthc.bc.com.
|
