Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem grind coru a už se jím asi nestanu. Pár kapel, hlavně těch, který na to jdou spíš z té punkové než metalové strany, mám rád, mnoho dalších respektuju. Ale, že by se na mém gramofonu tenhle styl nějak více domestifikoval, to opravdu říci nemohu. K nové desce M:40 jsem pak přistupoval přesně touhle optikou, nikdy před tím jsem je neslyšel a myslel jsem si, že hrajou grind core. Nastala ale chyba lávky. Protože jak moc nemusím grind core, tak naprosto miluju nasraný rychlý hard core/punk a "Diagnos" táhne mastný vlas právě na tuhle stranu. Ale nakonec se ukázalo, že je to ještě o trochu složitější.

Přesně podle hesla se s tím moc nesrat, je odpich desky vražedný. Prvních asi 5 vteřin sice obstará lehké vybrnknutí, ale pak už je diagnóza jasná - dnes už trademarkový skandinávský masakr, kde je zastoupen klasický d-beat, sypačkoidní hard core/punk ve stylu Diskonto a v tomto konkrétním případě je to vše ještě řízlé trochu větší dávkou emocí, než jsem čekal. Výsledek je tím pádem dost zajímavý, hlavně ty zpomalení až do tzv. emocrustových vod mě ponejvíce evokujou klidnější pasáže portlandských Remains of the Day, což jsem moc nečkal a trochu mě to zmátlo. I celkový rytmus pár skladeb je mnohem víc hard core v tom původním slova smyslu - houpavější a spíš ve středním tempu. Pak ale najednou bum a M:40 tam vysolí fofrovačku jak vystřiženou z druhé desky Krigshot. Asi nejvíc mi sedí ta extrémě tvrdá poloha posazená do středního až rychlejšího tempa, v tom má kapela fakt naprosto zabijáckej drive a skvěle tam prolézají řezavé kytarové riffy naflákané do striktních bicích. Přijde mi, že je to pro ně poloha nejpřirozenější, bez jakéhokoliv záchvěvu křeče či čehokoliv podobného. Ona to totiž není zas taková prdel, propojit všechny ty vlivy o kterých tu byla řeč do nějakého celku, který bude držet na 100% pohromadě a většina kapel, co se o to pokusila, si pěkně vylámala zuby. Musím ale říct, že i přesto, že u některých melodičtějších pasáží mám občas lehounký pocit, že vedou odnikud nikam, tak si celá nahrávka udržuje agresivní a nasraný odér po celou dobu, což velmi cením. Přispívá k tomu i klasicky vražedný zvuk, který vás odfoukne, ale není zbytečně přeprodukovaný a metalový. I v tomhle kopou M:40 pořád za punkovou stranu a myslím, že se to týká i textů, ale jelikož jsou všechny ve švédštině, jako nezpochybnitelný fakt se to brát nedá. Suma sumárum, "Diagnos" je hodně solidní nahrávka, navíc ve velmi pěkném provedení, tak se po ní zkuste aspoň mrknout. Diskuzi o tom, jak to s tím grind corem necháme na jindy, s touhle recenzí to stejně od začátku nemělo moc společnýho.

http://www.m40.se/
http://www.insanesociety.net/