(Resist records)
Perth. Západní Austrálie. Sluníčko svítí, surfaři surfujou, všichni se usmívají a mají se rádi. Tak přesně tohle se ale nekoná. Australani Miles Away nejsou z těch, kteří se na svět dívají přes růžové brýle a na jejich muzice je to hodně znát.
Napovídá tomu i poměr počtu písní a stopáže desky - 13 písní na necelých 25-ti minutách. Rozvláčné melodické výplachy na desce tedy asi nelze čekat. A taky že ne! Hned úvodní třiačtyřicetivteřinová 100 Yen dokáže zvednout ze židle. Uřvanej hardcore s kapkou metalových riffů podkresluje text o důležitosti zůstat věrnej sám sobě a svojim zásadám ve světě plném chamtivosti po penězích. Jistě, tenhle postoj tady byl už tisíckrát a to i lépe zpracovanej, ale to mu nic nebere na aktuálnosti a důležitosti. Následující 3 písně se nesou v úplně stejném duchu. Rychlý, našlapaný hardcore, který nezapře oblibu Miles Away v raných počinech kapel jako Sick Of It All, Warzone a jiných klasiků žánru. Slyšet jsou i Comeback Kid nebo oldschool jako vystřiženej ze začátku 80. let. Přesto rozhodně nejde o nějaké slepé kopírování. O extrémní invenci sice taky nemůže být řeč, ale tohle album nebylo natočeno proto, aby bodovalo v Billboardu, ale aby dostalo energii kapely k dalším posluchačům. A tady je - i díky obstojnému zvuku - splněno.
Zastavím se u páté Cranford Ave. Tam nám totiž kapela nabídne to, co je pravděpodobně její melodičtější stránka. Kytarové riffy a vlastně celá skladba písně by se klidně mohla objevit na některé ze starších desek Rise Against. Až na zpěv samozřejmě. Ten je stále nekompromisní, místy doplňen ohlušujícími chorály a někdy zní jako když řve zpěvák Propagandhi ve Fuck The Border. Podobným stylem navazuje Voices, která je pro mne osobně asi nejlepší peckou na albu. Nostalgická melodie sice nevyplouvá vzhledem k rychlosti a ostrosti skladby příliš na povrch, přesto je obsažena. Textově se opět věnuje vnitřnímu boji mezi jednoduchým a správným, o touze nezradit vlastní ideály. Deska dále celkem znatelně zrychluje (ano, ještě víc), až dosáhne instrumentálního vrcholu ve skladbě Brainwashed, kde sloky provází šíleně rychlý kytarový palm-muting. Po dalších dvou rychlých, ale nijak zvlášť výrazných, peckách celý výlisek v podstatě končí mohutným chorálem: Find faith within yourself! Live life for someone true! Dont ever waste your dreams! Love like you cant explain! ve válu Affidavit. Říkám v podstatě, protože Miles Away nás na úplný závěr neušetří milého, semiakustického instrumentálního outra (rewind, repeat...).
Celkově album jistě nemá větší ambice na to stát se nějak kultovním, vše jsme již někde slyšeli, ale působí jako čerstvý vítr z hor a fanouška žánru nadchne energií a upřímností textů.
jesusfreak
Více na old.czechcore.cz
|
