(Constellation)

Už ani nevím proč jsem nabyl pocitu, že nová deska Godspeed You! bude takovou příjemnou rozjímací poslechovkou k pošmourným podzimním dnům. Naordinuje mi trochu zdravě patetického smutku k horkému čaji a brnkne na emotivní strunu spojenou s otázkou lidské existence. Nakonec se jí povedlo jen to posledně jmenované, jen místo sebezpytného tonutí přišla rána kladivem mezi oči. Většinou podobné přirovnání používám pro kapely typu Siege a ne pro 20ti minutové rozmáchlé opusy, jenže tahle kapela byla vždycky jiná.

LP / MC

Mohlo by se zdát, že v rámci český scény to má Odeur de Violettes relativně snadný – žánr „holka s akustickou kytarou“ tady není překvapivě tak rozšířenej jako jinde. Jenže tak jednoduchý to není: tahle škatulka je v Česku jednak dost zatížená hrůzama typu Radůza (tyvole, to se zrýmovalo samo!), jednak je celej tenhle „songwriterskej“ koncept za těch 50 let od první desky Boba Dylana zrecyklovanej, vyžranej, vybledlej a oxeroxovanej asi tak milionkrát. Zaujmout někoho není vůbec snadný.

10“LP (Denovali Records)

Neurčité zvuky, šumy … lze jen těžko odhadnout, co přijde dál. Jako z mlhy se vynořují tóny – emotivní, pulzující. Post rockové plochy, které směřují přímo k našim pocitům. Znějí jako by byly jen přípravou, předehrou pro další dějství, ale sami si tím nemůžeme být jistí. Oscilace nejistot nás bude provázet po celou nahrávku „Duplex Coated Obstruction“.

(Insane Society, Voltage)

Jako blesk z čistého nebe je tady třetí deska See You in Hell a likviduje s razancí blesku kulového. Kráčím s touhle kapelou od jejích úplných začátků, ostatně jeden z jejích prvních koncertů byl odehrán na dnes již legendární akci v bývalé školní třídě v Hangáru 16 společně s Balaclavou a Ol´Testament na což nikdy nezapomenu. Troufám si tvrdit, že za ty roky se z nás stali velmi dobří kamarádi a tak je psaní recenze na jejich desku možná trochu ošemetné. Na druhou stranu je tak kurevsky dobrá, že si prostě nemůžu pomoct. Z toho tak trochu vyplývá, že objektivita půjde tentokrát opět stranou. Kdo s tím má problém, nemusí číst dál.

Kazeta/download (DIY)

Got A Wolf hrajou chaotický hardcore/metal. Jako první přirovnání mě napadli Kiss It Goodbye, ale i když je tam pořád trochu cítím, musím říct, že Got A Wolf přece jen nezní tak „psychicky nemocně“ jako zmiňovaní Kiss It Goodbye. To však neznamená, že z desky necítím emoce, tohle je hardcore a ne studený mathcore. Jako další příbuzné kapely bych zmínil třeba Narrows nebo Converge.

(Voltage + další labely)

Nevím jestli se mi to jen nezdá, ale mám pocit, že tuzemský podzemní punk rock se začíná v poslední době dostávat z křečovité agonie, ve které byl chycen bezpočtem rádobyvtipných kapel tzv. nad věcí, z nichž byla ve finále jedna horší než druhá. Nicneříkající texty a muzika spíš špatnej bigbeat na hranici retardace postrádající veškeré elementy, které dělají punk punkem. Teď se mi ale dostává do ruky jedna dobrá nahrávka za druhou a jednoznačně se to týká i tohohle singlu Climax.

(Neurot / Day After)

Hrdost – to je první slovo, co se mi vybaví v souvislosti s Neurosis. Cesta je těžší a těžší, roky přibejvají, ale tyhle chlápci nemění kurz. Neurosis inspirovali celý legie kapel, který si vypůjčily jejich zvuk a dotáhly to s ním třeba i daleko (Scott Kelly jim shovívavě a s pochopením říká „Neurosis junior bands“), ale originálu se zatím nepřiblížila žádná z nich. „Honor Found In Decay“ má v sobě sílu, klid a neotřesitelnou – skoro až děsivou – jistotu ve vlastní schopnosti, který jsou prověřený časem, ne měřitelný zástupem plagiátorů.

12"EP SHAPE (Pirates Press Records)

Pro ty z vás, kteří odebírají Maximum Rock n Roll, nemám žádnou novinku. Pro ty ostatní přicházím s krátkou recenzí a především informací o zajímavé desce. V roce 2010 ve svých šedesáti letech zemřel Bruce Roehrs, dlouholetý a pravidelný sloupkař zinu Maximum Rock n Roll. Jak se píše v jednom z jeho nekrologů: „Jeho způsob psaní recenzí byl stručný. Pokud se mu něco líbilo, dal to vědět třeba jen dobře umístěným, jednoduchým a často velkými písmeny psaným ANO! hned na začátku recenze. Tento jednoduchý, ale efektivní způsob psaní recenzí mě vždycky rozesmál.“

(LP 2012 Doomentia rec.)

Každý má v životě určité neměnné věci, něco co se s ním bude táhnout, ať udělá jakýkoliv krok. Jde o nezměnitelné veličiny, které přijmete, protože jim prostě věříte. Neřešíte, jestli je to dobré či zlé, máte to za své a je na každém, jak se s tím popere. S obdobným pocitem jsem bral do rukou poslední jednostranné LP od Lahar.

(Profound Lore / Sige)

Kdybych měl přirovnat pocit z poslechu nové desky MENACE RUINE k nějakému fyzickému prožitku, byl by to asi dotyk chladné ocele na odhalenou kůži zad. Jestli byla nedávná banánova recenze na dvojdesku AUSTRASIAN GOAT pomyslnou branou do podzimní atmosféry, tak MENACE RUINE skrze Alight In Ashes vítají rovnou zimu.    

7“EP (Totalitarianism Still Continues + více)

Power violence souboj dvou slovenských kapel - VOCATIO INTERNA (45RPM) vs. KITT (33RPM). Dvě extrémní kapely, které spojuje podobný styl a nenávist! POWER VIOLENCE is the way forward!

(Drag City / Day After)

Už jsem to stoprocentně psal v souvislosti s nějakou jinou deskou, ale na Om se to hodí jako na málokoho: mám rád kapely, který dokážou s minimem prostředků docílit maximálního dojmu. „Advaitic Songs“ je deska, která je jako kniha: má zápletku a příběh, kterej někam směřuje, mění rytmus vyprávění, můžete jí otevřít na libovolným místě a pořád to dává smysl (třeba jako „Bílá velryba“ od Melvilla), nicméně na každý stránce vám nabízí svojí charakteristickou a originální vůni.

12“LP (Pope's Ass Productions)

 „Tribute To Pallasit“ je vinylová kompilace věnovaná místu punk/hardcore zaslíbenému – vodácké hospodě Pallasit, ve Zruči nad Sázavou. Deska se prvně prodávala na Pallasit festu 8-9.6.2012 a vyšla k dvacetiletému výročí fungování tohoto prostoru.

(Rapidas Grabaciones)

Někdo jednou na konec recenze napsal "kéž by každý vinylový debut dopadl takhle". Přesně tahle věta mě napadla potom, co jsem doposlouchal singl "Misatke in the Rules" od Just for Being. A pak taky, že jsem byl pěknej vůl, když jsem nedávno klasicky hořekoval nad tím, že u nás nehrajou skoro žádný melodický kapely, který by nebyly blbost. Někdy fakt stačí dívat se víc okolo sebe a ne jen na špičky bot.

12“LP (Papagájův Hlasatel Records)

Debutní deska jihlavsko-brněnských RAPSÖD je ještě horká. Vyšla před několika dny na labelu Papágájův Hlasatel Records. Kapela celou desku umístila k volnému stažení na svůj bandcamp profil, přesto musím říct, že vinylový formát jí sluší nejvíc.

(A389 Recordings)

Tak jo piče, jdeme na to, protože Hamilton hardcore survives! Tohle zjištění mi udělalo fakt radost, neb jsem měl trochu pocit, že dění na téhle legendární scéně je navždy pohřbeno pod nánosem starých zinů, rozdrbaných třiček, pikantních historek a ohraných desek Left for Dead. A najednou bum, je tady nová kapela Jeffa Beckmana, chlápka, kterého si velmi dobře pamatuju z fotky, jež byla otištěna cca před deseti lety v Hluboké Orbě u scene reportu z Toronta a k tomu byl zhruba tenhle text: "Haymaker sice nejsou přímo z Toronta, ale rozhodně tady při posledním koncertu srovnali místní publikum do latě. Napočítal jsem tři bitky ještě před tím, než kapela vůbec začala hrát."

(Jagjaguwar / Day After)

Jak se babí léto přelilo do podzimu, tak i v mým přehrávači vystřídalo „I Bet On Sky“ na pozici nejhranějšího alba „We Are All Fire“ od Cars And Trains. Dinosaur Jr. jsou asi jedinou kapelou, u který si člověk může užívat jemnou melancholii a zároveň u toho mlátit palicí jako při poslechu Motörhead. Fakt si teď nedovedu honem vybavit druhou partu, co dokáže tak přirozeně a originálně spojit tyhle dva aspekty. U skladeb Dinosaur Jr. se prostě dá teskně vzpomínat na starý tyvole dobrý časy a do toho roztočit z vlasů (pokud vám nějaký zbyly) pořádnej vrtulník.

(Destructure) EP

Za zvuku pozvolného vybrnkávání akustických kytar vstupujeme do říše Ottawské čtverky, kapely Crusades. Ne-elektrický úvod, který nás doprovázel již na loňské desce „The Sun is Down and The Night is Riding In“ je opět tím správným průvodcem, jenž otvírá brány za kterými se vyvalí příval neskutečné energie.

10“LP (Denovali Records)

Iroha je označení pro japonskou báseň. Já se budu snažit napsat pár slov o IROHA, kapele/projektu hudebníků, kteří nejsou žádnými nováčky. Pokud si prověříte jména v bookletu, tak zjistíte, že členy najdete v dalších zajímavých a známějších skupinách - Andy Swan (FINAL), Dermot Dalton (GODFLESH, JESU) a Dominic Crane.

10“LP (Denovali Records)

V ruce držím krásnou desku a její drážky ukrývají krásnou hudbu. Křehkou, nervní a velice osobitou. Architekti netradičních zvuků se jmenují HER NAME IS CALLA. Hudba citlivá i nervní, mlhavá i konkrétní.